Izák Gellner
přečtené 148
Láska a vyhnanství
1997,
Isaac Bashevis Singer
Třebaže se člověk o této knize může dozvědět, že představuje v kontextu autorovy tvorby netypický žánr, pro mě je to spíše úvod do Singerova díla. Děj je poutavý a jazyk podmanivý, Láska a vyhnanství však zaujme zejména hlubokými reflexemi. Dovídáme se zde o autorově osobním konceptu "náboženství protestu", který přiléhavě odpovídá naladění celičkého příběhu. Myšlenka je to vlastně neobyčejně silná, připustíme-li, že před ní neobstojí žádná věda nebo filosofie, ba dokonce žádná věrouka. Láska a vyhnanství nemapuje autorův život, ale zaměřuje se na jeho problematickou část, kdy mladý židovský spisovatel nejniterněji prociťuje bolest lidstva a všech živých tvorů. Opouští varšavský židovský svět, brzy nato zachvácený hrůzami nacismu, ale přestože by se v Americe měl cítit lépe, doléhají na něj nová netušená utrpení. Takové jsou polohy Singerova titulu; ústředním motivem není umělecká sebereflexe, jako spíš bolest světa, jak ji reflektoval dospívající Singer. Dokonale se zde odráží problém svobody v celém svém ohromném významu. Tam, kde je člověk společensky svobodný a uniká diktátorským režimům, je přesto lapen v osidlech apatie a nemohoucnosti. Láska a vyhnanství není zdánlivě příliš povzbudivým dílem, ale právě ve své výborné reflexi mnohoznačného utrpení může člověku jemně naznačit cestu a snad ho i eticky motivovat. Co je však podle mě na celé knize naprosto zásadní: donutí čtenáře k nemilosrdnému pozastavení se nad sebou samým, a to nekompromisně. Vůbec nemluvím pouze o mravním sebezpytování, ale o celkových polohách vlastního života. Vůbec z celého příběhu čiší velká pravda, že musíme okusit prach i nejednu bolest, abychom mohli mluvit o něčem takovém, jako je štěstí, radost či úspěch. - Autor nenapsal filosofickou knihu, a přesto se ukazuje, že některé filosofické požadavky dokáže snad ještě lépe ilustrovat lidský příběh s celou svou jedinečnou zkušeností.... celý text
Úvod do filosofie: Dvanáct rozhlasových přednášek
1996,
Karl Jaspers
Jaspersův Úvod do filosofie není úvodem do dějin filosofie, a přesto skvěle uvádí do základních filosofických myšlenek. Namísto charakteristiky historických epoch anebo tvůrců myšlení (jak filosofii uvádějí různé dějepisně filosofické příručky) Jaspers předvádí dvanáct motivů, které jsou dle autorova myšlení pro filosofii zásadní. Kniha představuje setkání s filosofií existence v pojetí Karla Jasperse, a to ve zkrácené zhuštěné podobě, která nám umožňuje poznat jeho hlavní myšlenky. Mezi nimi je to právě pojem objímajícího či vztah lidské svobody k přesahujícímu elementu, tj. transcendenci, nebo dále myšlenka mezních situací, které člověku dávají nahlédnout bolesti či selhání jeho života, aby posléze díky této sebereflexi uchopil sebe sama (tj. autenticky, což je další existencialistický pojem) nebo se sobě naopak odcizil. Nemá však jít pouze o Jaspersovy koncepty. To, o čem autor v několika kapitolách přednáší, ve skutečnosti naznačuje ony elementární filosofické otázky, jež se (historicky vzato) vynořují od samého zrodu filosofie, ale jež mají také vždy znovu původ v jednotlivcích, uvažujících nějak o světě. Tyto otázky oproti vědeckým hypotézám neznají pokrok, ale jsou něčím, na co jednotlivci v různých epochách odpovídají, něčím, co myšlenkově nelze vyčerpat. Ať už jde o ideu Boha, člověka jako existence nebo svobody. - Čtivě napsané, podle mě i srozumitelněji nežli jiné autorovy knihy. Zůstává, že Jaspers není jednoduchý a je třeba opravdu pozorné četby, třebaže titul má zhruba jen sto stran. Ale jakožto úvod do filosofického myšlení je to úžasný počin.... celý text
