Inozuka přečtené 225

Mijamoto Musaši. Život a dílo - mýtus a skutečnost 2005, Kendži Tokicu

Do detailu propracovaný životopis jednoho z nejslavnějších japonských mistrů meče. Kedži Tokicu se snaží důsledně oddělit legendu od doložitelných skutečností, což vzhledem k tomu, že Musaši žil kolem roku 1600 není zrovna jednoduché. Tahle detektivní práce je někdy na překážku, protože se v tom začne čtenář ztrácet - hlavně kolem nejasností s Musašiho původem. Další části knihy je nový překlad Musašiho psaných textů, který je opět důkladný a zachované záznamy o cestě strategie jsou rozpitvány do nejmenších detailů. A do třetice se Kedži Tokicu zaobírá odkazem Musašiho v moderním bojovém umění i vývojem samotného budó. Shrnu-li to, hodně faktů, trochu hůře čitelné a bez vlastní zkušenosti v bojových uměních občas krapet nepochopitelné.... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Film zbožňuji a až po přečtení knihy na mě plně dopadla genialita Hugo Haase jako doktora Galéna a Zdeňka Štěpánka jako Maršála. Kniha totiž vyznívá ve srovnání s filmem trochu plytce a naivně, ovšem právě herecké mistrovství obou zmíněných dodává textu na působivosti a naléhavosti. I přesto všechno je třeba ocenit Čapkovu předvídavost i osobní odvahu, která ho v době sílícího fašistického nebezpečí a řinčení zbraněmi vedla k napsání silně protiválečného a protinacionalistického textu.... celý text

Zelené smoothie - Revoluce ve výživě 2015, Victoria Boutenko

Absolutní zklamání! Napsané naprosto odpudivým stylem se slovníkem p-r akcí Horsta Fuchse. Kdybych nebyl přesvědčen z jiných knih (např. Vegan v kondici) o prospěšnosti tohoto stylu stravování, po přečtení díla Viktorie Boutenko bych se spíš zatvrdil v názoru, že je to totální nesmysl. Jediné, co stojí z knihy za pozornost jsou inspirativní recepty, ale i zde zcela chybí nutriční hodnoty a přesné dávkování ingrediencí. Jdu se poohlédnout ještě po nějaké jiné knize s tímto tématem, tady cesta nevede ...... celý text

Rozmarné léto 1926, Vladislav Vančura

Ať si kdo chce co chce říká, pozornému čtenáři se musí během Rozmarného léta dřív nebo později vkrást do hlavy myšlenka o formě upřednostněné nad obsahem. Jazyk je někdy až tak šroubovaný, že se pohybuje na hranici sdělnosti. To ale nic nemění na tom, že jde o dílo nad míru zábavné a dialogy všech zúčastněných jsou vskutku geniální. Až po přečtení si člověk uvědomí výjimečnost Menzlova filmového zpracování. Tohle převést na plátno, chtělo pořádnou dávku odvahy!... celý text

Adamité 2014, Jakub Jiří Jukl

Asi nejucelenější dílo věnující se nejradikálnějšímu křídlu husitské revoluce. Autor téměř detektivním způsobem sestavuje na základě záznamů z dávných letopisů příběh sekty, která by byla i na současné poměry značně šílená, ale zároveň je její důraz na individuální svobodu ve své době fascinující. Jukl se zabývá otázkou, zda vůbec nějací adamité existovali, jaký byl jejich vývoj a konec. Snaží se rozlišit, co ze zachovaných zpráv může být pravda a co je jen ideologickým nánosem majícím zdiskreditovat husitské hnutí ze strany katolíků nebo naopak obhájit Žižkův radikální postoj proti opozici. Přínosné na Juklově knize je, že na rozdíl od předchůdců zachovává objektivní odstup a nesnaží se adamitské učení nijak interpretovat v zájmu nějaké doktríny. Na druhou stranu se v knize neustále opakuje a někdy mám pocit, že knihu až uměle natahuje.... celý text

Krvavé léto 1945 2016, Jiří Padevět

Češi mají ve zvyku svou historii reflektovat z pohledu obětí. Všechno zlé, co se v naší kotlině odehrálo, bylo jen výsledkem vlivu cizích mocností a armád a Češi byli nucení se pouze spravedlivě bránit. Tento přístup Padevětovo Krvavé léto 1945 dost rázně vyvrací a ze stránek této knihy se řadě čtenářům dobře neudělá. To, co zde proběhlo mezi květnem a srpnem 1945 se jinak než etnická čistka totiž nazývat nedá. A to, co tuto čistku provázelo, je srovnatelné s podobnými událostmi v Jugoslávii devadesátých let, či zločiny NKVD nebo Einsatzgruppen v Rusku - masové popravy evidentně nevinných lidí (včetně žen a dětí), hromadné znásilňování, mučení a vyřizování účtů mezi sousedy. Většina lidí obhajuje tyto události nacistickou okupací a mstou za zvěrstva, která na našem území německá branná moc napáchala - kdo seje vítr, sklidí bouři. A výjimečně hněv lidu skutečně postihl i viníky těchto činů, ale mnohem častěji to veskrze dost krutým způsobem odskákali nevinní lidé. Nelze nijak ospravedlnit exekuce typu popravy celé rodiny Polákových z Vroutek u Loun, kteří byli zastřeleni za vraždu, kterou spáchal otec této rodiny. Popravena byla nejenom jeho manželka, ale i všechny děti - 12, 6 a 1 rok staré! Nebo masakr 267 karpatských Němců - civilistů a opět žen i dětí - na přerovských Švédských šancích. Krvavé léto je drsná a syrová kniha, která nic neodpouští. Napadlo mě, že takhle se asi musí cítit dnešní Němci, když čtou o činech zvláštních komand na Východě za druhé světové války nebo o vyhlazovacích koncentračních táborech. A zároveň mnou cloumá hrůza jak málo stačí, aby se něco takového znovu zopakovalo. Stačí si zapnout TV a poslechnout si některého z představitelů antiislámské nebo nacionalistické frakce...... celý text

Pohlavní životy siamských dvojčat 2016, Irvine Welsh

Tak nevím, jestli se po přečtení téhle knihy ještě někdy v životě odhodlám, vzít si osobního trenéra. Říkám si, že Welsh asi docela přesně popsal, co se jim při práci honí hlavou :-) Pohlavní životy siamských dvojčat jsou super kniha. Čtou se výborně nejen jako thriller nebo cynicky vtipný a odlehčený příběh, ale věřím, že mohou mít i jakýsi terapeutický účinek. Přece jenom, problémy, s kterými v trochu extrémní formě bojují obě děvčata má většina populace a tak ztotožněním se s jednou z hrdinek nebude vůbec problém. Welsh napsal knihu svižně, nápaditě a promyšleně, i když postup vyprávění děje na střídačku od dvou hrdinů již v minulosti použil, tady jej dotáhl k dokonalosti. A i přesto, že jsem si na začátku říkal, že trochu kopíruje přístup ze své předchozí knihy Postelová tajemství mistrů kuchařů, po přečtení si to tak úplně nemyslím. Tak jo, jdu si dát smoothie (450 kcal) a pak si sjedu na rotopedu...... celý text

Parker: Lovec 2016, Richard Stark (p)

Starkův / Westlakeův román jsem bohužel nečetl, ale mám hrozně rád Gibsonův film Odplata, který vznikl podle jeho předlohy. Komiks Lovec byl proto jasná volba... Ač jsem si zpočátku musel zvykat na kresbu, postupně jsem začal oceňovat její genialitu. Je propracovaně úsporná a plně odráží grafický styl šedesátých let, kdy se děj románu odehrává. Zároveň si zachovává i noirovou atmosféru a děj drží na temné struně. Stejně tak se chová i scénář, který v sobě má vše podstatné z děje, ale kreslíři dovoluje i luxus, vyprávět část příběhu beze slov. Jedním slovem paráda. Těším se i na další pokračování drsného zásadového lumpa Parkera.... celý text

Vegan v kondici 2014, Brazier Brendan

Velice zajímavá a přínosná kniha demaskující obvyklé výhrady masožravců, že vegan nemůže snad ani žít a natož sportovat. Což už je dnes naštěstí názor, který začínají mnozí opouštět a veganská / vegetariánská strava zažívá renesanci. Velice hodnotná je část věnovaná regeneraci a důkladná analýza stresu, stresových reakcí v těle a jejich příčinách. Nikdy jsem nad tím v tomto směru nepřemýšlel a musím přiznat, že dle vlastních zkušeností to asi opravdu tak funguje. Druhé velké pozitivum knihy je, že Brazier doporučuje změnu stravování postupně, netlačit na pilu a spíš než revolučně měnit životosprávu evolučně. Rovněž bych vyzdvihl, že oproti podobně zaměřené knize Hledání ultra Rich Rolla zde není až tak okaté a neustále se opakující p-r na vlastní produkty. Drobná výtka směřuje k často opakujícím se informacím a k trochu problematickému tvrzení, že stravování dle Thrive diet je ekologické - vzhledem k tomu, že významnou část tvoří exotické potraviny to úplně pravda není. Ale jinak super, část informací a postupů určitě zavedu do své životosprávy.... celý text

Národní třída 2013, Jaroslav Rudiš

Tak mě při čtení Národní třídy napadlo něco o Hrabalovi mé generace a ne a ne to pustit z hlavy. Souvislý pábitelský a sarkasticky humorný text s hodně drsným podtextem, který mi chtě nechtě rezonuje v uších při záběrech na účastníky všech těch protiimigrantských a protiislámských demonstrací. Tohle je moje poučení o životě, tohle je obraz v zrcadle naší národní třídy. Přesné jako Van Dammova kopačka s otočkou!... celý text

Svět, který stvořil Jones 2003, Philip K. Dick

Svět, který stvořil Jones je vlastně tak trochu alegorie s nacismem, ale dalo by se říci, že v něm čtenář najde i částečný obraz dneška. Společnost je vedena myšlenkou relativismu či chcete-li pragmatismu a najednou přichází nový mesiáš, který říká, že všechno je tak, jak myslí nebo soudí on a že dokáže lidu dát, to co mu chybí, tedy ideály a společného nepřítele ke křížovému tažení ... Podrobná studie fanatismu, vzniku kultů a totalitarismu. Není to špatně napsané, bohužel Dick nedrží děj pevně v ruce a občas trochu skáče z jednoho na druhé. Ale i tak přečteno jedním dechem.... celý text

Lawrence z Arábie 2013, David Murphy

Stručná monografie, která se zaměřuje především na popis Lawrencových válečných akcí. Skvělý doplněk k filmu Davida Leana, který vysvětluje některá zjednodušení z filmu a uvádí na pravou míru řadu něpřesností. Například, že skutečný Lawrence byl spíš malého vzrůstu a 1,8 m svého filmového představitele Petera O'Toola se neblížil ani náhodou.... celý text

Kája Saudek 2010, Tomáš Prokůpek

Káju Saudka obdivuji, snad jako každý mé a starší generace, především pro jeho kresbu. Za komunistů byla jeho tvorba něco naprosto vyjímečného a voněla pro nás Západem. Jeho komixy mi však moc k srdci nepřirostly kvůli pro mě zvláštnímu a nepřitažlivému scénáři i odlehčenému duchu. Raději mám trochu vážnější věci... To nic ale nemění na tom, že Kája Saudek patří u mě k top českým pop umělcům a je až s podivem, že tahle kniha vyšla až v roce 2010. Je naprosto skvěle koncipovaná a zasahuje do všech oborů Saudkovy umělecké tvorby. Autorka si nebere servítky a kolikrát Saudka podrobuje i ostré kritice. Co mi v knize malinko chybí je pohled na Saudka jako člověka. V textu je pár narážek, ale o Kájově životě se z něho dozvíte jen málo. Vím, je to umělecká monografie, ale dílo a osobnost jsou přece úzce spjati... Každopádně díky za tento počin, má čestné místo v mé knihovně.... celý text

Black Mask: Antologie detektivních příběhů 2016, Otto Penzler

Black Mask Antologie není sice buhvíjaká pecka, ale milovníka drsného detektivního žánru a pulpových příběhů jistě potěší. Ono to, co funguje na ploše knihy nebo série příběhů se stejným hlavním hrdinou, nemusí vždy fungovat i na ploše krátké povídky a tak některé z příběhů Černé masky jsou až moc kostrbané a neumětelské. Celkově však spokojenost a zajímavý vzorek brakové literatury. Na absolutních stupních vítězů jsou podle mého: Čekání na Rustyho - povídka s parádním nápadem a nábojem od Williama Colea, Muž, který si vybral ďábla Richarda Deminga, která si musí každého získat bezbožně cynickým PANEM Moorem a Vypůjčený zločin Cornela Woolriche s mazaně vystavěným příběhem a vystupňovaným napětím (i když pachatele začnete tušit hned, jak se objeví na scéně).... celý text

Nabarvené ptáče 1995, Jerzy Kosiński

"Obrátil ptáka na záda a nabarvil mu křídla, hlavu a hruď v celé škále duhových odstínů, až byl strakatější a svítivější než kytice lučních kvítí. (...) Když se nad našimi hlavami slétlo dostatečné množství ptáků, dal mi Lech znamení, abych vězně vypustil. Vzlétl nahoru a šťastně a svobodně se vznášel ve vzduchu jako malá, duhová skvrna na pozadí mraků. Pak se střemhlav vrhl do středu čekajícího hnědého hejna. Ptáci byli chvíli zmatení. Nabarvené ptáče létalo z jednoho konce hejna na druhý a marně se snažilo přesvědčit svoje soukmenovce o tom, že je jedním z nich. Ti však byli omámeni jeho zářivými barvami a poletovali zcela nepřesvědčení kolem něho. Nabarvený pták byl čím dál tím víc vytlačován z hejna, do kterého se horlivě snažil zařadit. Brzy na to jsme viděli, jak se jeden pták po druhém odděluje od hejna a divoce ho napadá. Po krátké chvíli ztratil mnohobarevný tvar a padl k zemi. Když jsme nabarveného ptáčka konečně našli, byl již obyčejně mrtvý. "... celý text

Vlastní cestou - Zdeněk Burian 2015, Vladimír Prokop

Dalo by se říct, že Zdeněk Burian Vlastní cestou je takový Burian essential pro začátečníky, tedy úvod do díla jednoho z nejvýznamějších českých ilustrátorů. Zaobírá celý okruh Burianovy tvorby jak po tématické, tak i po technické stránce. Čtenář má možnost obdivovat ilustrace z dobrodružných knih, kovbojek, trampských knížek i rekonstrukce prehistorického světa. Pro milovníky Burianových kreseb povinnost.... celý text

Lidé a oceán 1991, Rudolf Krautschneider

Moře mám sice rád, ale nejsem žádný fanoušek yachtingu ani mořeplavby. Po několika rozhovorech, které jsem četl, mě ale začal zajímat Ruda Krautschneider jako člověk. Jeho jednoduchá filozofie, že když člověk opravdu chce, dokáže cokoliv, je mi blízká a svou přímočarostí a jednoduchostí strká do kapsy celé stohy dnes tak moderní motivační literatury. V knize Lidé a oceán to všechno je a k tomu notná dávka lásky k lidem, volnosti, svobody a obdivu k přírodě. Nejedná se o žádný souvislý text, spíš takové črty z Rudových cest a zápisky příběhů, které na cestách zaznamenal. Občas to není patřičně vypointované, občas předvídatelné, ale vždy upřímné a hezké čtení. Navíc mám druhé vydání od vydavatelství 65. pole, které mě fascinuje svým zpracováním a ilustracemi, což můj kladný dojem z téhle knihy jen prohlubuje.... celý text

Oceán v kapce rosy: Zenové příběhy 2005, Henri Brunel

"Mistře, ukažte mi cestu k osvobození!" "On tě někdo spoutal?" zeptal se mistr. "Řekni, kdo?" "Nikdo," odpověděl žák. "Tak proč se chceš osvobozovat?"

Granátníci 2012, Kurt Meyer

Jak píše v předmluvě Jiří Ohlídal: "Nejzajímavější na knize je to, co v ní chybí." Bylo by asi pošetilé, představovat si, že někdejší vysoký důstojník Waffen SS se ve svých pamětech napsaných krátce po propuštění z vězení dozná k tomu, že členové jeho jednotek či on sám se nějak podílel na válečných zločinech. Nicméně pozornému a kritickému čtenáři to mezi řádky pravděpodobně stejně neunikne. Ať již těžko skrývanou nenávistí vůči ozbrojeným civilistům, jež se prvně objevuje během bojů u Charkova (na wikipedii lze dohledat svědectví, že zde nechal Kurt Meyer srovnat se zemí vesnici Jefremovka) či neustálým opakováním tvrzení (dle mého zcela pravdivého), že zajatci se stříleli na obou stranách. Z knihy se rovněž dá vyčíst záměrné se vyhybání politickým komentářům a lpění v podstatě pouze na popisu vojenských operací. Což je totiž jeden z klíčových bodů obžalující Waffen SS jako vojenskou politickou sílu. Protože všechny ty řeči o oprávněném a spravedlivém boji, které se v textu objevují, v podstatě znamenají boj za ideály Třetí říše: nadřazenost nordické rasy, rasové zákony, holocaust, rozšiřování životního prostoru německého národa prostřednictvím napadání a okupace okolních států atd. Kurtu Mayerovi a potažmo celým Waffen SS se jistě nedá upřít vojemský um, odvaha, statečnost ani věrnost a idealismus. Ale zároveň je potřeba i zdůraznit v rámci jaké ideologie své schopnosti nasazoval... Kniha je tak cenná nejen jako dokument popisující válečné nasazení Leibstandarde SS Adolf Hitler a 12. pancéřové divize SS Hitlerjugend, ale i jako sonda do myšlení veteránů těchto jednotek, kteří ani po válce zcela nepřekročili svůj stín a ideály Třetí říše v sobě nesli i po kapitulaci. Výsledkem je zcela nekritický pohled na vlastní dějiny a pocit ublíženosti. Otázkou ovšem je, zda nějaký objektivní pohled je vůbec po tom, co tito vojáci zažili možný. V tomhle směru patří hodnocení spíš historikům, než přímým účastníkům na jedné i druhé straně válečného konfliktu. A tak Meyerovy poznámky o důrazu na demokracii a odpor k další potencionální válce v doslovu knihy berme jako maximální metu, kam se on i část jeho Kameraden mohli dostat a nemějme jim jejich nekritičnost za zlé...... celý text

Dějiny Waffen-SS 1925-1945 2011, Tim Ripley

Velice objektivně napsaná kniha o jednotkách Zbraní SS. Jak píše autor v závěru knihy, Waffen SS byli na konci 2. světové války bezkonkurenčně nejlepšími obrněnými silami všech válčících mocností a jejich taktika se promítla do postupů moderních západních armád. Svým vojenským umem a nasazením dokázali i v beznadějných situacích vyjít z jednotlivých bitev vítězně a jejich operace prodloužily válku o několik měsíců. Co jim zlomilo vaz, byla materiální převaha protivníků a zmatečné, diletantské velení Hitlera a jeho patolízalů. To ale nemění nic na tom, že tyto jednotky složily jednomu z nejbrutálnějších režimů všech dob, byly organizovány na podporu zrůdné ideologie, jíž bezmezně věřily a v rámci ní se dopouštěly mnoha válečných zločinů. Své úkoly z Hitlerových úst vykonávaly s fanatickým přesvědčením a jak naznačuje autor, lze očekávat od lidí, pro které neměl vlastní život valné ceny, že budou mít slitování s jinými? Jediné, co bych vytknul, jsou černobílé bokorysy techniky Waffen SS - když už jsou v knize barevné mapky, nedalo by zas až tolik práce vytisknout zde zobrazenou techniku v nějakém hezkém markingu.... celý text