hrdlickova_61
přečtené 204
Rodinné album
2004,
Miloš Macourek
Jak je to u této autorské dvojice obvyklé, vše je nápadité, vkusné a svým způsobem i poučné. Povahy nejrůznějších strýců, tet a jiných příbuzných jsou tak různorodé, že aspoň v něčem se v některé z nich pozná snad každý. Nejvíc se mi líbil úvod – o tom, jak se celá početná rodina sešla v zelené zahradě a pořád se něco dělo, protože: „… staří vzpomínali mladí mluvili o zítřku stavěly se domy bořila se města…“ A také: „… rozléhal se smích a prosebný hlas některého z příbuzných nebo hlas vzpoury se tu a tam vznesl vysoko nad všeobecnou vřavu a stoupal výš a výš k stádům hvězd zpitomělých z věčného cestování dokola po stále stejných drahách k stádům hvězd které udiveně a pobaveně zíraly na tu neuvěřitelnou nepochopitelnou zázračnou a tak kratičkou slavnost života v pustinách vesmíru.“ Většina příbuzných se projevuje hodně výrazně, jen strýc Blažej se celá léta snažil nikde a nikomu nepřekážet a nezavdávat příčinu ke sporům. Vždycky se vším souhlasil a choval se tak, jak se vyžadovalo. Až náhle zjistil, že ho manželka nevidí. Ani děti a přátelé. Tak „… poznal že je neviditelný neslyšitelný nehmatatelný a nečichatelný a tehdy nešťastně zvolal: To má být trest nebo co nemám přece ani kousíček viny nic jsem přece neudělal rozumíte nic jsem neudělal"... celý text
Ukolébavky pro dudka
2006,
Irena Gálová
K dobrému pocitu z této knížky stačí už jen to, že ji vytvořila osvědčená dvojice Irena Gálová a Zdenka Krejčová. Předem je jasné, že fantazie a hravost se tu doplňuje s informacemi, které odpovídají skutečnému životu našich ptáků, a to konkrétně těchhle: dudka, sojky, sýkorky, straky, vrány, vlaštovky, skřivana, sovy, vrabce a slavíka. Ti všichni se s dudkem potkávají a někdy mu i zpívají ukolébavky, protože právě tenhle náš z knížky má potíže, které s k němu vůbec nehodí. Nespí ani trochu dobře. Vůbec ne tak tvrdě, jako se to o dudcích říkává. Nopak: „… A svěřil se lelkovi, jaké má obavy, prý ho už žít nebaví, v noci nemohl spát – a to on spí rád! Bojí se hrozně moc, co přinese příští noc. Nic jiného mu prý nezbývá, jen celé dni a noci zívat…" Chudák dudek. "... Potřebuju lékaře! Ať mi spánek příkáže!“ Ale pozor, spoiler! „Spavá nemoc není věčná, lék na ni zná dudčí slečna.“ : o)... celý text
Přítel Stesk
2018,
Zuzana Nováková (p)
V dokumentu Heleny Třeštíkové „Vyloučeni z literatury“ Zuzana Renčová vyprávěla mimo jiné o tom, jak si nechtěla v dětství vychutnat žádnou radost, protože si vždycky hned vzpomněla na uvězněného tatínka. To už jí zůstalo a poznamenalo to i její dospělý život. Jistě to takhle prožívalo i mnoho jiných lidí a i my ostatní si to umíme tak nějak představit. Úplně představit si to ale určitě nelze a o to větší účast takové pomyšlení probouzí. V knížce „Přítel Stesk“ se o tom píše také: „ Jak mohu být takhle veselá, když je tatínek za mřížemi? Den za dnem strádá bez úlevy – a já se tady veselím. Tak je to se mnou, Andělko“ Páter Josef si uvědomoval, že „ se svými sny a skrývanými úzkostmi by se i v lepších časech lišila od ostatních, i tehdy by asi unikala do jiných světů. Ale teď vším, co žije, se kamsi ztrácí. Potřebovala by víc porozumění“ Je dobře, že si my čtenáři můžeme o tom všem přečíst a k tomu porozumění ještě teď po letech aspoň trochu přispět. A také obdivovat, že si autorka nenechala vzít naději a že se dokázala s námi o své myšlenky a city podělit. I o básně, z nichž některé napsala už ve velmi mladém věku – například tyto: Tichost zakletá v jehličí se rozvanula až nad vrcholky sosen a uléhala do kořenů stromů i do kapradí. Stíny tkaly pomyslný závoj královnin na měkký koberec mechu, po němž jen Stesk přecházel krásný poutník Stesk... celý text
Natálie není sama
1982,
Zuzana Nováková (p)
S touhle knížkou nemám moc zkušeností, protože v knihovně se půjčuje málo a doma jsme ji s dětmi neměli. Ale jde o moji oblíbenou autorku, a tak jsem byla zvědavá a přečetla jsem si příběh malé Natálie jen tak pro sebe. Pěkné obrázky ukazují obyčejné výjevy z všedních dní a je poznat, že děvčátko, i když se tváří trochu posmutněle a zamyšleně, má hodné rodiče i staršího bratra a děti kolem sebe a samotou netrpí. Děj knížky je přesně takový a mám to jako čtenářka ráda, když se neděje nic dramatického a můžeme se pokojně vcítit do dětských představ a nápadů. Rodina se připravuje na příchod miminka, všichni se těší a jsou zvědaví, bude-li to chlapeček, nebo holčička. Šestiletá Natálie si je jistá, že domácí pohoda a vzájemnost vydrží i do budoucna – a tenhle pocit spolehlivě převládá nad každou její prchavou obavou. „… Venku šumí, šumí déšť. Dlouhý, šedý, vonný déšť. Tomáš je ve škole a maminka odešla pod květovaným deštníkem k panu doktorovi. Kvůli miminku, které prý stále prudčeji ťuká drobnými prstíky na její srdce. Jenom tatínek je doma a pracuje v ateliéru. Natálie lží na bříšku na huňatém koberci a hledí do obrázkové knihy…“ (str. 51)... celý text
O stratenom jelenčekovi
2018,
Pavla Hanáčková
Podtitul „prostorové pohádky“ zaujme každého, kdo má rád podobné knížky zavedených autorů, například Vojtěcha Kubašty. Pohyb zvířátek se řídí otevíráním a zavíráním knížky, obrázky ožívají před očima, a protože jsou (z mého pohledu) vkusné a nápadité, je radost si zalistovat a hledat spolu s kolouškem jeho rodiče v různých ročních dobách v lese, na pasece, u vody, v noci za tmy. Opravdové jelení mládě by sice nezůstávalo tak dlouho malé a skvrnité, ježek by hledal místo jablíček raději slimáky, atd. atd., ale to tady roli nehraje a nevadí to. Však tenhle les není jen tak obyčejný, je pohádkový : o)... celý text
