Hanka_Bohmova
přečtené 1361
Asja
1963,
Ivan Sergejevič Turgeněv
Od Turgeněva jsem četla Jarní vody a Asja se jim podobá. Sevřený, čistý milostný příběh o zbabělém muži. "Ale nepřečetl jsem ani dvě stránky a Gagin jenom zbytečně počmáral papír (...) a pak už se volně linuly naše mladistvé řeči, vášnivé i dumavé, někdy nadšené, ale skoro vždy nejasné řeči, v kterých se Rus tak rád rozplývá. Když jsme se dosyta vypovídali a naplnil nás pocit zadostiučinění, jako bychom byli cosi vykonali, v něčem uspěli, vrátili jsme se domů." Opájet se vlastními slovy, místo aby se člověk skutečně namáhal. Mudrci ze čtvrté cenové, mudrci z internetu.... celý text
Barokní srdce Evropy
2022,
Petr Krejčí
Televizi nemáme, takže o dokumentu nic nevím, knížka se mi prostě zalíbila v knihovně. Později jsem si všimla vydavatele - aha, proto taková převaha obrazu, kvantitativně i kvalitativně. Texty jsou spíš... spíš jen takové komentáře, někdy docela zvláštní.... celý text
Architektura českých zemí – Baroko
2005,
Petr Dvořáček
Jednoduchá naučná publikace, texty jsou stručné a jdou po tom nejpodstatnějším. V první části autor charakterizuje barokní architekturu a uvádí její typické prvky, které přibližuje na řadě fotografií. Druhá část je přehlídkou významných památek, opět s bohatým fotografickým doprovodem. Knížku dobře využijete k základní orientaci nebo třeba k plánování poznávacího výletu.... celý text
Jaroslav Seifer: Laskavě neústupný pěvec
2011,
František Cinger
Uživatelka Nočnípták to napsala hezky, já dodávám za sebe - knížka je plná tak zajímavých vyprávění, rozhovorů a úryvků z korespondence, že vlastně pojítko Jaroslava Seiferta ani nepotřebuje k tomu, aby stála za přečtení. Osobně se mi nejvíc líbily vzpomínky z mládí (z dopisu Halasovi: "A nebreč, ty vole. Teige Tě nechá pozdravovat; máme moc práce.") a pak rozhovor o exilovém nakladatelství Index a vyprávění Vlasty Chramostové o 70. a 80. letech. K tomu spousta drobností všech odstínů. Od Werichova narozeninového dopisu: "Ale uznej... vždyť by to byla veliká sranda. Že ausgerechnet my dva jsme uprostřed osmdesáti slušných lidí." po Hrubínovu myšlenku: "Věřil jsem v životě víc na lásku než na přátelství. Když zradí láska, jednou se ta hořkost rozplyne, to nejsladší však, co z ní zbude, už v nás zůstane navěky. Když zradí přítel, to vzácné, co na přátelství je - družnost, důvěra -, rázem zmizí, ale hořkost zůstává."... celý text