haki34 přečtené 1944

Trnitou cestou 2002, Vlasta Pittnerová

výprodej v Dobrovském..jestli chcete nahlédnout do rodiiného života na venkově v 19.století, správná volba. Takové to poklidné staromilské čtení, kde sice je spousta trápení, ale nakonec každý svého štěstí dojde a vše se nakonec vyřeší a dojde dobrého (aspoňb částečně..). Dominuje vztahová problematika - rodiče - děti, snachy a tchýně, manželé.. a na tom staví Vlasta Pittnerová své povídky... Kávičku, bábovku, gaučík, nohy nahoru :) kategorie odpočinková...... celý text

Starý kraj 2016, Dörte Hansen

Porodní bába od fjordu 2021, Edvard Hoem

výprodej z Dobrovského, navnadilo téma, sever, kladné hodnocení a navíc jde o skutečný příběh autorovy příbuzné , který zpracoval kombinaci fikce a autorových domněnek na základech reálných událostí a historických pramenů.... koupě nelituji...i když je znát, že román psal chlap a v podstatě vycházel z jakési historické kostry (postavy byly jmény, málokdy vykreslené nějak hlouběji, často jsme netušili ani to, jak vlastně vypadají, často jsme najednu skočili o pár let dál, jako prstem na časové přímce v dějepisu...). Atmosférou mi připoměl moje oblíbené - okřesaného Gulbranssena i Sigrid Undsett...a zároveň vnesl neformálnost a civilnost a popisným stylem jeden mohl získat větší odstup od těžkého živoa Marte Kristine, ale ani to mi nezabránilo nakonec pustit pár slz ;) ou, a teď si neuvědomuji, zda jsme se vlastně dozvěděli, které Stininy dítě bylo jeho prapředkem... Svéhlavé děvčátko si jde za svým snem..inspirováno hrůzným činem a trestem..takové baladické, skoromájovské...uměla bych si představit i příběh vražednice zpracovaný románově, ale to už jsem utekla... Zkrátka - pokud máte rádi sever, pokud máte rádi porodnictví (zjstíte, že vlastně proces rození, zrození a umírání je pořád stejný), příběhy ze života a rádi bloumáte 200let zpět - doporučuji ;)... celý text

Trofeje a ztráty 2018, Aleš Dostál

z výprodeje v Dobrovském..na základě pozitivních recenzí na DK zainvestováno a nelituji - s knížkou jsem po delší době strávila oddechový víkend.. Autorovi odpouštím plochost postav, žádnou více nerozvedl, maximum byl popis vzhledu. Sama hlavní hrdinka se rychlostí blesku zamilovávala (či co to bylo), nechala vodit za nos. Soudce byl trochu přitažený za vlasy, ale budiž...to, jak rychle se sžila s myslivostí bylo taky trochu doleva, ale proč ne. Legenda o bílém daňkovi byla milým zpestřením. Překvapil rychlý konec "padoucha" Kolmého. Naštval mě endoskopickým vyšetření, Rudolfa a konstatováním že "jde o karcinom, podle výsledků se uvidí, jestli je to zhoubné"..no tak karcinom je zhoubný vždy.. Evička se projevila jako velice vstřícné, chytré, empatické dítě, které je v lese rázem ještě lépe implantované jako matka a taky jeví až nedětský zájem o myslivost. (Taky by se mi takové dítě líbilo ;)) ale vše dohromady tvořilo opravdu odpočinkovou literaturu. Takže kafe, bábovka a knihu do ruky !!!... celý text

Dražinovská hora 1941, Jan Vrba

pro autorovu přírodní lyriku mám slabost..zároveň kombinuje s mysliveckými zážitky a zajímavými poznatky z etologie zvířat.. některé povídky a příběhy byly docela kruté (ano, příroda taková je, ale zajíčka a vrány dluho nezapomenu..) a některé narážky autora na dvojice v lese až hraničily s voyeurstvím.. ;) za to hvězdu dole... nalezena v knihobudce, zvažuji, že ji pošlu opět dál..... celý text

Křídový panáček 2/7 2022, Vojtěch Matocha

když jsme začli, pokračujeme...ale i stylem jedničky..namlsávame, namlsávame, jakoby ani sám autor nevěděl, kterým směrem chce příběh popohnat..Tajemná postava tady přeci už byla ! cestování časem ? polorobot ? nadpřirozeno ? uvidíme...ilustrace super.... celý text

Křídový panáček 3/7 2022, Vojtěch Matocha

Ilustrace paráda, příběh pokulhává. Stále mám pocit vaření z vody a průběžného domýšlení, kam to teda zavést..uvidíme, co bude po prázdninové pauze. Jak jsem napsala u jedničky - pro fanoušky Prašiny ideální, kdo nečetl, nebo nelíbila se Prašina, doporučuji nezkoušet..... celý text

Tanečnice z Izu a jiné prózy 1988, Jasunari Kawabata

nalezena..v knihobudce :) a mé tušení dobrého čtení nezklamalo..Kawabatu řadím na čestné místo v poličce a děkuji, že jsem se s ním seznámila. Mistrně si hraje se slovy, kreslí pro nás exoticku atmosféru Japonska. Velmi plasticky, vidím podzimní barvy, cítím dým, sníh pod nohami. A předkládá nám přehršel vztahů mezdi jednotlivými postavami..které občas jednají pro nás, Evropany, nepochopitelným způsobem. Delší povidky a novely se mi líbily moc, povídky na dlaň byly takové..až moc jednohubkové..nejvíc z nich zaujala "Odraz měsíce na vodě", prozatím se mi daří opakovaně si na ni vzpomenout u použití kapesního zrcátka a "neseseru". Z ostatních - již první, Tanečnice z Izu, namlsala..pokračovala Sněhová země..u obou jsem však měla pocit uspěchaného konce...takový...najedou šup úplně nečekaným směrem a konec. (Zejména Sněhová země..) jako by už nechtěl nic vymýšlet. Nebo nás chtěl donutit k zamyšlení proč takto ?? A co mě nejvíc přkvapilo - jak mě dokázala zaujmout novela Meidžin. V podstatě několik desítek stran o hře GO, kterou vůbec neznám...autorovi se ale povedlo vtáhnout mě tak do dějě, že mě fakt zajímaly jedotlivé tahy hráčů..a pomezi to nám vykresloval charakter a postavu samotného Meidžina a pak jeho vyzyvatele...jak se jen může jedna partie táhnout několik měsíců ? vždyť to není jen hra a životní styl, to je život sám...setkání tradic, starého a nového. Děkuji za skvělý čtenářský zážitek a těším se na "Pět japonských novel", které jsem v knihobudce rovněž nalezla...... celý text

Křídový panáček 1/7 2022, Vojtěch Matocha

koupeno pro dceru a samozřejmě přečteno ;) ilustrace hezké, nicméně samotný příběh se mi zdá takový..namlsávací..kupte si další, kupte si další..kde nic, tu nic, naznačíme, rozvineme, uvidíme jak dál...pro fanoušky Prašiny nicméně doporučuji !... celý text

Ako pierko na hladine 2022, Petra Humajová

Budem určite subjektívna :) kniha je prežiarená osobou a osobnosťou pátra Jána. Vlastne taká jeho spoveď. Vďaka jeho posobeniu v mojom rodnom meste ho sledujem už dlhé roky a v podstate som s ním vyrástla. Rada som sa zúčastňovala omší ako dieťa ( i keď som nepatrila priamo medzi piaristickú mládež) a teraz sme veľmi kvitovali duchovnú podporu a aktivity pre deti počas korona pauzy (pesničky, animácie...). S pátrom Jánom sme strávili dvoje veľkonočné sviatky a kopec nedelí. Ďakujem za povzbudenia a drobné radosti, ktoré nám priniesol. Osobitým, jednoduchým a čistým sposobom sa snaží odovzdávať ďalej radosť z Boha a z jeho každodenného nachádzania v živote a v bežných maličkostiach. Veľmi pokorný a skromný človek. Doporučujem !!!... celý text

Černý merkurit 2019, Vojtěch Matocha

druhý díl dobrodružství, přečtený na přeskáčku jako poslední ;) dobrodružství teenagerů nabírá na obrátkách, stává se čím dál víc neuvěřitelným, nebezpečným a děsivým...sotva se oklepali z jednoho, už se vynořuje nová čtvrť v čtvrti - Krchleby. Evidentně plná psychopatů a ještě větších podivínů, než Prašina...a aby to nebylo tak jednoduché, na scénu přichází záhadný tvor-netvor, pan plecháč. Horror pro děti říznutý sci-fi ?? ale ne, jen Prašina...vlhko, zima, bolest...bonus snad jen za zasněženou "idylku", v letních tropech příjemné ochlazení... Neuvěřitelné ještě víc než první díl, děti opět nikomu nechybí, Krchlebani jsou až zbytečně moc agresivní..a lehce začínám být alergická na vybledlé, šedavé tváře se zapadlýma očima, na zaplátané oblečení... Zajímavá postava paní Bartáková. (opravdu Prašináři přijímali do čtvrti přistěhovalce ? a kam chodili lidi z Prašiny nakupovat ? měli své obchody a dodavatele ?? a proč neměli svoji školu ? eeech...) Trochu opět z rychlíku, hodně věcí dopadlo jaksi náhodou, nedokončeno, nevysvětleno...ale čtivé a dětem se pravděpodobně bude líbit.... Vytrvale tlačím z hlavy vzpomínku na Foglara a jde to těžce ;) nejraději 3,5*, za jistou originalitu , české prostředí a za ten sníh se kloním ke 4*... celý text

Bílá komnata 2020, Vojtěch Matocha

bude těch Prašin ještě víc ?? přečteno jako druhá v pořadí, ale vůbec to nevadilo...ba dokonce to nebylo vůbec na škodu - protože tu potkáváme staré známé - třeba Dorotku...o které jsem si myslela, že bude více zmíněna v dvojce - a ejhle, hned jedna z bot, které tlačily...On ten Dorotčin příběh je ve dvojce naznačen, dramaticky ukončen, ale neuzavřen..a najednou, jako by se nechumelilo, máme ji v dalším díle...ale po pořádku... Mezi mladými zamilovanci to trochu skřípe - ideální podhoubí pro další zápletku. Jako by nestačila záhadná výbušnina, je potřeba přebít dalším tajemstvím - Bílou komnatou... nebyla by to nerozbitná superchytrá En, aby na to nepřišla...samozřejmě i se zvídavým a odvážným Jirkou, a dokonce se dostalo rehabilitace Tondovi - chválím. Od plecháče se dostáváme k virtuálnímu deníku a myšlenkám dávno mrtvých lidí..a opět se hraje o Prašinu.. Stále akce, stále hodně přitažené za vlasy. Ale naši malí superhrdinové vše zvládnou, jak jinak ;) čtivé a neuvěřitelné, spousta oslích můstků, věcí nedokončených, nešvysvětlených, nevyřčených...(na rozdíl od Foglara - ty jeho propracované zápletky a příběhy, naprosto bezpečné a uvěřitelné proti Prašině, mi stále nastavují laťku vysoko)...celá série se však navzdory mým výhradám drží nad 3*. Pobaví děti i dospělého..tak jen přimhouřit oko a čekat, jestli bude i nějaký další díl ...... celý text

Bažantnice 1924, Jan Vrba

Z knihobudky..po Myslovcově roku , pamatujíce na autorovu skvělou přírodní lyriku, pustila jsem se do Bažantnice...páni, to byl horor...je ten život opravdu tak krutý ? Kokorokó neustále kroužil kolem smrti..ve chvilce, kdy si našel slepičku, jsem i zadoufala ve světlé žítřky, ale on to byl jen , jak se říká, výkřik do tmy...další krev, zmar, bolest, neštěstí...a pak přišel konec.... No, otřepala jsem se, snad si Obrázky z přírody spravím náladu. A ani to se jaksi nepovedlo..lyrické opisy mě večer před spaním sice fajn uspávaly, ale takový příběh drozdů dovedl pohodu odplašit...a souboj křepelek se sokolem naprosto dorazit. nevinné tlukoucí ptačí srdíčko před očima... z autorova vysvětlení na konci zjistíme, že inspiraci pro knížku načerpal přímo při práci. První část reflektuje stáž v bažantnici. Že ta krvelačnost myslivců ani jemu, myslivečkovi, nebyla po chuti...ale to mu nezabránilo vykreslit ji v celé nahotě a drsnosti...a další obrázky - i když je příroda krutá a jde o přírodní výběr, přeci jen tam narval toho tragického víc než dost. Ani obrázky svádění mladé holčice s hráběmi na louce, ani světlušky nezaplaší dozvuky tragédií...a nejvíce překvapilo, že knihu věnoval ženě a dětem, a doporučil jako fajn dárek pod stromeček...jasně, máme tendence hledat šťastné konce..ale v této jich na Vánoce a pro děti bylo fakt málo... A opravdu chtěl, aby děti četly o dráždivém setkání v srpnovém sparném odpoledni ? Jan Vrba to se slovy i lyrikou umí...ale v této bylo na můj vkus příliš přírodních masakrů. Howgh !... celý text

Putování za obzor: Tramping v české společnosti 1918–⁠1989 2020, Jan Pohunek

zaujal námět...po přečtení komentářů jsem trošku znejistěla, ale nakonec jsem se odvážně pustila do čtení. A bylo to boj, místy utrpení...Autoři se posnažili, ale publikace je hodně věděcká. Navíc prošpikovaná indexací s odkazy, kter samozřejmě musíte hledat na konci knihy..a aby toho nebylo málo, až po dočtení jsem zjistila, že i popisky ke všem fotkám v knize se nachází až za vysvětlivkami indexů na úúúplnééém konci !!! takže jedna záložka je přátelé málo, potřebujete minimálně 3. A velkou chuť listovat sem a tam... Čekala jsem od knížky něco jiného, jednodušší formu, více rozhovorů s pamětníky, bohatě by postačovalo shrnutí typu - v té době to bylo tak a tak, nosilo se na sobě tohle, hudba frčela taková a maková, pár fotek (nebo těch i víc ;)) a hotovo. Citace z denního tisku byly ubíjející, velká část textu byla věnována i politické situaci. Hoši udělali kus práce, mysleli to dobře, ale teda nevím, čtenáře si bude hledat těžko...howgh p.s. a jak koukám na komenty teď, po dopsaní toho mého - v podstatě z fleku podepisuji to, co napsal Blue předemnou !!!... celý text

Mé srdce pohřběte u Wounded Knee 1976, Dee Alexander Brown

silné a beznadějné čtení..ano, někdo napíše jednostranné...pravda i bílí se srdcem na správném místě jsou zmíněni..ale bylo jich málo. A ono to tak je - efekt stáda. Stačí se podívat dnes...kdoví, kolik lidí by si taky rádo zakřičelo, že jen mrtvý Indián je dobrý Indián..(za indiána dosaď libovolnou rasu/národnost). Díky za krásný, stručný a výstižný komentář heavy66 a "Run to the hills" od mých milovaných IM...nemá chybu...a odteď se mi bude také spojovat právě s touto knihou. Bolavé, náročné ale i velmi zajímavé čtení. A děkuji za fotky náčelníku. Doporučuji. Howgh.... celý text

Dotknout se duše 2022, Marek Holeček

Doporučuji ! jako skalní fanoušek Máry jsem si nemohla nechat ujít tento počin a také jsem si ji i nechala podepsat s typicky Márovským věnováním, srdíčkem a kytičkou na předpremiéře "Mára jde do nebe" - film taky doporučuji ;) ba řekla bych, že v něm zazní spousta myšlenek právě z této knížky. Márova zpověď, více nahlédneme i do rodiny - sestra Gábina, partnerka Kája, maminka, Viky... klidně bych brala knížku ještě delší ..a ještě víc těch nádherných fotek ! Nečekejte žádnou hlubokou a velkou literaturu. Je to syrovost, Mára a jeho esence. V nejčistčí podobě. Smích na rtech, pronásledující své sny. Hledající to pěkné a pozitivní na jakékoliv životní situaci...Mára jdoucí na hranu. Jestli ho chcete poznat blíže, tak neváhejte ;) P.S. Akorát Kája na mě i po přečtení knížky působí s odstupem, místy i trochu chladně...vlastně svým způsobem trochu okřesaný Mára v sukních...tak nějak jsem tušila, proč je Viky jedináček, a kniha to potvrdila. Díky za odvahu a vhled do soukromí celému Márově nejbližšímu kruhu.... celý text

Kroky vraha 2018, Michaela Klevisová

posloucháno jako audiokniha...a stále váhám nad hodnocením..3,5* by bylo tak akorát. Zároveň mě ale neštvala tolik jako "Zlodějka příběhů", které jsem tu trojku šupla..nuž tedy : autorku po Zlodějce příběhů nadále beru na milost a zkouším další a další. Audiokniha mi zpříjemnila několik sobot v domácím zápřahu ( vaření, pečení, úklid a tak - znáte, ne ?) Opětovně mi trošku lezli na nervy knižní jména - Keller, Jahoda, Sedláková, Zajíc, Hrubeš, Daneš...takové ..moc knižní :D prostě postavy...ale třeba je to jen můj problém... Zápletka byla ve finále docela komplikovaná, kdo s kým, co a proč, autorka se nám snažila neustále házet klacky pod nohy s dalšími postavami a možnými motivy. Obzvláště francouzská epizodka ;) Z Kláry Kellerové se ve finále vyklubala celkem fajn holka. Jako obvykle všichni podezřelí a svědci s policií nespolupracují, mlží a zamlčují informace. Inspektor Bergmann navzdory tomu případ náhlým osvícením vyřeší...a my můžeme klidně spát ;) Jako oddechovku doporučuji,... celý text

Promrhané dny - Myšlenky, které mi změnily život 2017, Tomáš Kosačík

knihu jsem dostala jako dárek od člověka, kterého velmi oslovila. Takže k ní tak přistupuji, protože sama bych si ji nekoupila ;) Nejsou ani fanoušek Břicháče Toma, neznám jeho knížky ani tvorbu a sám příběh tak nějak okrajově - zaregistrovala jsem v médiích. No, motivační knížky nečtu (pokud mi je ovšem někdo nedaruje ;)) a jsem se svým životem vcelku spokojená. Od Toma jsem se nic podstatného, nového či převratného nedozvěděla, ale věřím, že pro některé může být inspirací. Trochu rušivé byly ilustrace, působily velmi dětským, jednoduchým a zbytečným dojmem - jakože zbylo místo, fuknem tam loďku třeba.... Samotná úprava knihy taky nic moc, opakování stěžejních hesel, vytržených z textu, mě taky neoslovilo . Kapitolky a jejich témata tak nějak napřeskáčku, asi jak ho to napadalo (když si přečtete Tomovo doporučení, že nejlepší je pracovat pod stresem, a na poslední chvíli, dává to smysl , proč kniha vypadá, jak vypadá ;)) S něčím souhlasím, s něčím (jako třeba ta poslední chvíle, stres a tlak) zas úplně ne - každý to máme jinak a s věkem už tuplem - čím jsem starší, tím potřebuji třeba na učení víc času, tudíž prostor, rozvrhnout a ne do toho koukat týden před zkouškou ;) Celkově však nebyla špatná. Jeho prozření vypadá trochu zázračně, no ale jestli mu to vydrží a nezabředne zpět do starých kolejí (jídelníček a postavu mu nesleduju, spíše mluvím o myšlenkových vzorcích) tak tleskám. Není vysloveně špatná, ani objevná, pokud jste podobnou literaturou nepolíbeni a hledáte něco, hledáte sám sebe a svůj spokojený život, možná vás tam nějaká myšlenka osloví.... celý text

Ptačí smysl: Jaké je to být ptákem 2020, Tim Birkhead

jakožto ptáčkař - amatér jsem si ji nemohla nechat ujít...sice psaná místy hodně "odborně" - včetně odkazů na různé studie a podobně, ale zároveň podaná formou stravitelnou i pro laickou veřejnost. Akorát v některých pasážích mi ty výčty studií a kdo v nich provedl co a jak trochu přebíjely pointu. Souhlasím se soukromou, že obrázky by nebyly na škodu. Většina zmíněných ptáků se totiž v Evropě nevyskytuje. A také by bylo lepší odkazy vysvětlovat například pod textem na stránce - tam bylo uvedených jen několik málo věcí, asi "vysvětlivky" k textu, označované značkami. Pro číselně indexovanou většinu - zřejmě citovaný materiál - protože v mnoha z nich šlo jen o jméno autora studie či pozorování, ale v mnoha také o podrobnější vysvětlení textu či výrazu, musí čtenář listovat na konec knihy, což mě docela obtěžovalo. Každopádně fajn počin ! nejvíce mě zaujal asi kiwi - skoro slepý, ale panečku, ten čich !!!... celý text

Stále půlnoc 2014, Denise Mina

takže - po Vosách jsem sáhla po první knize s vyšetřovatelkou Alex. Necíleně čteno v opačném pořadí, ale vůbec to nevadí, protože tahle se mi líbila mnohem víc ;) Kdo chce moc, má nic. Taková tragikomedie. Jako z filmu od Kusturici. Co se může pokazit, se pokazí. Gangy, grázlíci, rodinné klany. střet kultur, kde mi ale neseděla dost zásadně jedna věc - Amirova rodina - označována za Asiaty. Dobře. Pod Asiaty si většinou představím Japonce, Číňany, Korejce...ale ne Indy..pardon, tak to prostě mám. Takže Indové...ale z Ugandy ? uff. tohle mě dostalo už úplně. Proč ??? jak se tam dostali ? nikdy jsem teda nepátrala, kolik Indů kde žije, ale Uganda mi taky nějak nesedla. Postavy vykreslené pěkně, plasticky, uvěřitelně. Neuvěřitelný kolotoč, který nakonec dobře skončí. A líbilo se mi i Alexino sblížení s manželem po překonání rodinné tragédie, vyrovnávání se s truchlením a ztrátou. A co dodat k Patovi a Aleeshe ? Rozhodně sympatičtější než vosy. Dobře se četla. Až na pár bot pěkná 4*... celý text