GepardLady
přečtené 265
Muž, který chtěl být šťastný
2008,
Laurent Gounelle
Kniha, která prostřednictvím hlavního hrdiny člověka nutí zamyslet se nad svým vnitřním světem, emocemi, jednáním a převedením toho všeho do vědomé roviny. Nemůžu si ale pomoct, je to podané takovou pofidérní formou. Ale oproti Bůh chodí po světě vždycky inkognito, kterou jsem rozečetla vzápětí, se mi tahle líbila víc - snad proto, že nebyla tak zdlouhavá.... celý text
Bůh chodí po světě vždycky inkognito
2010,
Laurent Gounelle
Tahle kniha se mi opakovaně objevovala tady na DK, tak jsem se s ní chtěla seznámit blíž. Zajímavý titul, anotace pro mě byla příslibem myšlenkově hlubokého a strhujícího čtení. Po přečtení mám ale dojem příběhu neskutečně přitaženého za vlasy a ne úplně kvalitně zpracovaného literárního díla. Autor má určitě o dost větší potenciál, než jaký pro psaní využívá. Tolik zbytečných vycpávek děje, přímých řečí, "retardérů" v podobě popisů podružných detailů a pitvání myšlenkových pochodů hlavního hrdiny... Bylo to jako jízda po D1. Jinak jsem se u čtení párkrát zasmála, v poslední třetině jsem byla i napjatá, i když jsem věděla, že to musí dopadnout tak, jak to dopadlo. Překvapením bylo rozuzlení, nadbytečná už mi přišla poslední kapitola - ale budiž. Celkem vzato to není takový knižní zázrak, jak jsem očekávala. Po další knize už raději nesáhnu.... celý text
Dívka s havraními křídly
2017,
Tereza Kramerová
Knížku jsem si koupila v audio podobě, načtenou samotnou autorkou. Je to pohlazení po duši. Pro některé děti to bude v některých částech možná hůře uchopitelné, ale asi hodně záleží na tom, z jakého prostředí vycházejí. Tohle totiž není o fantazijním světe, do kterého by se hlavní hrdinka dostala nějakou škvírou v časoprostoru, ale je to duchovní literatura. Spíš se tedy hodí pro děti, jejichž rodiče se o duchovní sféru sami zajímají a vedou touto cestou i potomky. Neříkám ale, že si v ní i mladí čtenáři z "racionálně" založených rodin nemůžou najít vlastní cestu :-) Pro mě jakožto pro čtenářku 30+ to bylo krásné čtení a nejen proto, že si kvalitní dětskou literaturu taky ráda přečtu. Bylo to relaxační a poučné i pro mě :-)... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
Začalo to hezky, tak pěkně mě to vtáhlo. A pak to nějak začalo pokulhávat. Vlastně nevím proč. Mám ráda, když mě kniha vtáhne a jsem v ději, jenže tady to nešlo - jako kdyby mě autor chtěl nechat nahlížet jen ode dveří, ale přímo do příběhu mě nepustil. Připadá mi, jako kdyby se bál čtenáře vtáhnout, protože kdyby mu nabídl hlubší perspektivu, riskoval by, že nepochopí. A tak všechno raději zjednodušil a ukázal jen povrchně. Nakonec všechno, co jsem si z četby odnesla, je jen mně už dobře známá pravda, že se neumíme dívat na věci z vícero perspektiv a neustále se necháme más vlastní "zacílenou" myslí, utkvělými představami a o vlastním štěstí raději budeme jen snít, než abychom za ním vykročili ze své komfortní zóny.... celý text
Pan farář má krizi
2018,
Jean Mercier
Asi jsem od knížky čekala něco jiného - spíš humoristické vyprávění. Bylo by to adekvátnější. Po přečtení jsem přemýšlela, co autor chtěl sdělit.
Indigová realita
2020,
Simon Loyd
Byl to Indigový svět, který letos v únoru dal podnět k tomu, abych přehodnotila některé své dosavadní postoje. Před pár týdny jsem se k němu vrátila v podobě audioknihy a když jsem zjistila, že v květnu vyšlo volné pokračování, hned jsem šla do knihkupectví. Musím říct, že i když jsem teprve v první čtvrtině knížky (což je během jednoho večera docela dost, protože se to čte samo), mám dojem, že autor posunul laťku oproti předešlé knížce o dost výš. Jednak už nejde tolik o filozofování nebo proklamaci vlastních názorů, které mi místy kazily dojem (ne, že by byly zcestné nebo nějak radikální, ale přišlo mi, že je autor mohl podat trochu jemněji - což je ale můj problém). V Indigové realitě je vidět práce s fakty, odkazy na různé literární zdroje, myšlenkové proudy... Je to zkrátka bohatší a už ne tolik o panu Loydovi , je to plnohodnotná osobnostně-rozvojová literatura. Je vidět, že sám autor se posouvá :-) A umí ukázat cestu, po které by se mohli dát i jeho čtenáři. Potěšilo mě, když jsem při listování knížkou narazila na mapu vědomí podle D. R. Hawkinse, těším se na kapitoly o čakrách, o které bych se taky chtěla začít víc starat. Tahle knížka už se mnou prostě rezonuje víc, mohu-li soudit podle prvních cca 70 stran, ale nebýt té první, asi bych se k téhle nedostala :-)... celý text
Musela jsem zemřít
2013,
Anita Moorjani
Já prostě nemůžu tuhle knihu hodnotit po literární stránce. Ano, některé myšlenky se opakují, občas text upadá na opakujících se výrazech, ale to je spíš chyba redakce (nevím, jestli původní, nebo až té překladové, nicméně to měli redaktoři trochu zkorigovat, což zřejmě neudělali s úctou k autorce a z obavy zasáhnout do autentického vyprávění). Pro mě je mnohem důležitější to, co mi Anita jako čtenářce chtěla předat - jedinečné sdělení. Její svědectví, poznatky a myšlenky jsou to nejdůležitější a upřímnost, s jakou je předkládá, je hvězdičkami neohodnotitelná. Ti, kteří tady dávají hodnocení "odpad" a jako Reniee píší, že autorka schvaluje zločinné jednání, absolutně nepochopili to pravé sdělení. Pokud hledáte knihu, která vás pobaví a bude se vám tajit dech nad tím, co se dá po klinické smrti zažít, tak se vám asi opravdu bude líbit jen ta první třetina (v tom případě spíš doporučuji jinou knihu - "7 důkazů života po smrti" nebo ještě lépe nějaké scifíčko). Anita Moorjani vůbec neschvaluje zločinné jednání vrahů, násilníků a zlodějů, nýbrž poukazuje na to, že tihle lidé jsou ve skutečnosti nešťastní, protože nemůžou najít cestu sami k sobě, tím pádem ani k druhým a své psychické těžkosti si "kompenzují" tím, že ubližují druhým. Pokud si dobře vzpomínám, Anita taky psala o moralizování něco v tom smyslu, že je to jen postoj, který taktéž vypovídá o tom, že ten, kdo před druhými razí čistou morálku, dává najevo, že nemá soucit ke druhým, což se rovná nedostatku pochopení pro svou vlastní duši (neláska a nepochopení sebe sama = neláska a nepochopení druhých). Taky jsem si prošla jistou formou duševního přerodu a přesně vím, o čem Anita píše a musím jí dát zapravdu, že jakmile si najdeme cestu k sobě, tak se narovná náš vztah k ostatním, ať už jsou na jakékoli úrovni vědomí (zločinci, nebo duchovní bytosti). Dokážu se tím pádem srovnat i s tím, že po smrti nepůjdou „ty černé“ duše do očistce a setkám se tam s nimi. Kdo chce věřit na nebe a peklo, ať čte pohádky či Biblické příběhy o trestajícím a spravedlivě se hněvajícím Bohu a připraví se na to, že bude muset v tomto či dalším životě udělat ještě nějakou tu zkušenost, aby pochopil, o čem Anita (a moje maličkost v tomto komentáři) píše :-)... celý text
7 důkazů života po smrti
2019,
Jean-Jacques Charbonier
Velmi zajímavá kniha, na kterou jsem náhodou narazila v žebříčku své knihovny. Musím říct, že jsem donedávna patřila v tomto směru mezi skeptiky a tvrdé realisty, kteří by si nad obsahem tohohle titulu říkali "kdo ví, jak to všechno je". Vzhledem k tomu, že jde o dílo zkušeného lékaře, který dřív byl taky takovým realistou a k přehodnocení postojů ho vedly zkušenosti z praxe, je jeho kniha, založená na studiích, jež s kolegy sám provedl, důvěryhodná. Lidem v mém bezprostředním okolí se po úmrtí blízkých taky děly zvláštní věci a nechtěla jsem je jakožto osoby hodné mé důvěry podezírat z toho, že si vymýšlejí, ale brala jsem vyprávění o jejich zážitcích s rezervou. Dneska už bych taky nepochybovala. Jak je uvedeno v doslovu, tahle knížka bude vítaným pomocníkem pro ty, kteří přijdou o své blízké. Z pohledu paliativní péče věřím, že může pomoci i těžce nemocným, kteří už ví, že jsou na sklonku své pozemské cesty - vědomí, že konec jejich fyzického těla neznamená konec duše, jim může hodně ulehčit. Jinak jediné, co mi malinko vadilo, je jazyk. Zřejmě snaha překladatele udržet se v intencích seriózní lékařské mluvy sklouzává k přepjatě spisovné, někdy až "archaicky aristokratické" mluvě (vidíte jej... již je zde, je to dosti časté). P. S. Tzv. „mimotělní zkušenost“ zažijí i někteří (zdraví) lidé , aniž by museli zažít klinickou smrt. Jsou tací, kteří dokonce trénují astrální cestování. V tomhle směru jsou prý dnes už klasikou Monroovy knihy, např. Cesty mimo tělo.... celý text
