Galaxy Galaxy přečtené 118

☰ menu

Zakázaná slast: Dva tisíce let křesťanské sexuální morálky

Zakázaná slast: Dva tisíce let křesťanské sexuální morálky 1999, Georg Denzler

Předešlý recenzor, jehož recenze se nachází podemnou, zde napsal "'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ne všechno mi prospívá." To je sice pravda, ale tak tomu nechodí v sexuálním životě. Pokud nejste nymfoman/ka nebo netrpíte syfilidou, všechno je doloveno‘- a všechno vám prospívá. Jestli mi nevěříte, zeptejte se psychologů a vědců. Podle mého názoru je výtečná . Denzler píše velice ostrým stylem satirika bez skrupulí, bez typické malátnosti a vazelínové polemiky, které se náboženské knihy podobného typu často stávají obětí. Probírá mnoho kontroverzních témat a velice dobře se mu daří dostat k jádru věci. Kniha také obsahuje velice zajímavý exkurz přes dějiny katolické církve a jejímu dogmatu. Silně doporučuji věřícím, jakékoliv křestanské subcírkve. Jediné skupině které bych to nedoporučil jsou lidé liberálně smyšlejicí, protože knížka nepřináší nic, co by už oni sami si nedomysleli. Ale i tak, je zajímavým pohledem ze strany katolíka.... celý text


Maska omnibus: Kniha první

Maska omnibus: Kniha první 2010, John Arcudi

V dnešní době, kdy většina lidí chce superschopnosti, stejně jako naši dědečkové chtěli auto nebo televizi, je tenhle komiks velice relevantní, protože ukazuje co se stane, když něco tak zkaženého jako člověk dostane do rukou moc kterou chce, ale nepotřebuje. Tato kniha je jednoduchý a neobroušený skvost. Kresba je sice syrová, ale působí pro skvělý kontrast, a příběhová linie je sestavená velice geniálně, ve které maska postupuje z ruk do rukou, jiných lidí, a postupně odpovídá na naše otázky jako "A co kdyby ten a ten člověk udělal s takovou mocí?"... celý text


Battle Owl - První plavba

Battle Owl - První plavba 2015, Tomáš Marák

Skvělá dávka černého humoru,který obsahuje všechno co v moderní společnosti považujeme za zvrácené a nelidské. Jak moc je tenhle komiks brutální? Komiksy jako tenhle jsou důvod proč mají křestani noční můry a proč děti přicházejí o svou nevinost. Pokud máte v oblibě americký Red Meat, tohle si prostě musíte přečíst.... celý text


Kočky v burkách

Kočky v burkách 2011, Peter De Wit

Dávka kousavě politicky nekorektního vtipu, který ale brzo začne nudit. Jedná se totiž o pořád ten samý vtip, řečený akorát jinak. Proč je pouze Islám terčem posměchu, a ne jiná náboženství? Takový satirický komiks o Židech by se taky krásně četl. Ale to si autoři nedovolí, protože by hnedka byli zatčeni za svůj očividný "anti-semitismus", že? Krásná společnost ve které žijeme, kdy jedna skupina náboženských fanatiků může být zesměšnována, ale ne ta druhá, jinak "Bu,bu,bu. Bude zle".... celý text


Muž se psem

Muž se psem 1988, Zdeněk Jirotka

Jedinečná humorná detektivka, nevídaného typu. Dá se však rovnat legendárnímu dílu, Saturnin? Mám jinou otázku. Koho to zajímá? Proč se na to vůbec ptáte? Knížky nejsou psací potřeby, nebo toaletní papír, a dají se mezi sebou jen těžko porovnávat, protože nemají jeden účel podle něhož se kvalita soudí. Jestli chcete soudit kvalitu takovýmto způsobem, pak by většina literatury byla prohlášena za nekvalitní, protože, nejsou Bible. Ale zpátky k tématu, vyrovná se tato knížka Saturninovi? Ano. Styl je velice podobný, ale zároven velice jiný. Záleží na tom co je vám více po chuti. A u mě osobně, "Muž se psem" vyhrál nad Saturninem. Myslím, že tato knížka je světový unikát, protože si nepamatuji, že by nějaký jiný autor napsal něco podobného. Styl detektivek, je soustředěn hlavně okolo na zápletky, a složitosti, že nakonec to vypadá jako logický román napsáný nějakým matematikem, nebo návod k tomu, jak nějaký ten zločin provést, tak aby to nikoho nenapadlo. Je to dobrý hlavolam, ale většinou je to jedno a to samé. Pan Jirotka však takový styl dává stranou To neznamená, že knížka není chytrá, ba naopak. Čiší humorem, kreativitou, lidovou moudrostí i pitomostí, chytrými dějovými body a zábavnými nonsensem. Avšak, tato knížka má, což většina detektivek postrádá. Lidskost. Místo zápletky, jsou hlavním soustředěním knížky, postavy. Místo zapeklitosti případu,jejich příběhy. Hrdinové nejsou jedinci, s fotografickou pamětí, a šedými bunkami v oblasti chemie či matematiky, a padouši nejsou, pánové ve černém s knírkem, kteří mají na denním pořádku přestávku na zlověstný smích. Jsout o lidé, a chovají se jako skuteční lidé, a ne šachové figurky, se kterými Bůh a a ďábel hrají partii. Má knížka pár slabostí? Ano. Finalní rozuzlení, bylo cítit velice nepotřebné, a "Muž se psem" se nakonec stali vedlejšími postavami ve své vlastní knížce. Dá se také říct, že příběh byl velice jednoduchý, a že se toho nic moc nestalo....avšak, z mého pohledu to slabost nebyla, ba naopak v mých očích udělala knížku o to lepší. Stojí to za přečtení? Přečtete a posuďte sami.... celý text


Finální říše

Finální říše 2008, Brandon Sanderson

Stalo se úplně zázrakem, že jsem na tuhle knížku narazil. Asi to většina z vás zná........procházíte knihovnou/knihkupectví, a tápáte po neznámé literatuře, na kterou byste se rádi podívali. Narozdíl od známé literatury, například v době renesance, nebo 19.stol, kde bylo literatury méně, ale většina věcí velice dobře udělané skvosty a každé má něco nového k nabídnutí. Jen se podívejte na seznam "obrozozeneckých" spisovatelů. V době konzumní literatury, kde dvě třetiny stojí za prd, a i slavní autoři, jako Stephen King, jsou v porovnání s těmi starými, celkem obyčejní, je těžké najít něco zajímavého, hlavně ve fantasy a sci-fi. Část jsou velice dobrá dílá, v celku i originální,většinou klasiky (po Prattchetově odchodu na onen svět, se tato část ještě zmenší), další část jsou díla připojená k populárním seriím jako Star Wars,Warcraft či Predator/Alien. Další jsou pseudo-sračičky jako Matrix, které si hrají s metafyzikou a moralitou, bez toho aniž by věděli cokoliv o těchto tématech a jsou dutá jako pařez a nějvětší část jsou přehlédnutelná díla, která jsou celkem obyčejná, s tradičními "klišé" postavami a příběhem, nepodstatná, některá nudná (Gorian). A ted babo rad.... Většina děl, která jsem prošel, mě nezaujala, ale u Mistborna mě něco zastavilo. Ani nevím co...velká bichle se komicky nepovedenou obálkou a až přihlouple jenoduchým přípěhem. Snad jediná věc, co mě zaujala byl název...Mistborn? Co to má jako být? Ale něco, bud Bůh nebo Satam, mi uvnitř říkalo at to zkusím, a tak jsem o vzal. No nazdar... Proklínal jsem Sandersona ještě další týden, protože jsem celou knížku prostě musel přečíst, na jeden dech, za jeden den. Tak mě to chytlo. A pořád nevím proč.... Postavy a příběh, byly vcelku stereotypní, stejně jako příběh, ale celkově to nějak vtáhlo do děje, který se valil vpřed a, až na vyjímky, se nezastavoval, takže jste měli pocit, že musíte pokračovat dál. Zvraty a odhalení v příběhu , byt, předvídatelné, nikdy nebyly cítít jako nudné a neoriginální. Všechno mělo svůj účel, a některé veci co zůstaly nepoužity, byly obaleny tajemnem tak dobře, že jste chtěl prostě hladověl po odpovědích na otázky "Co? Kdo? Jak? Proč? Kdy?". Knížka byla také plna komlikovaných propracovaných soubojů. Ty byly povedené, hlavně kvůli "zranitelnosti" hlavních hrdinů, kteří sec mocní, měli soupeře i v obyčejných druhořadých poskocích, natož "elitě" Pana Vládce, Inkvizitory. A to druhé, co je ještě vylepšilo, byl velice propracovaný a puntičkářský systém magie tohoto světa a jejich efektů, který vám procvičí pamatováka. Ale s odstupem času, musím projevit i kritiku. Přece jenom obyčejnost některých postav, byla až přehnaná, až někdy absurdní (však uvidíte až dojdete k hlavnímu "love story" knihy) a potom, personalizace, šlechty, kteří tvořili "Pekelnou trojic padouchů" společně s inkvizitory a Panem Vládcem. Sanderson sice velice dobře popsal, vypočítavost a mocichtivosti, šlechty, ale popsal je až tak barbarsky, až to bylo komické. Pokud znáte Oscara Wilda, víte že se často pouštěl do Viktoriánské šlechty. Nedílná součást jejich životů byla prosáklá "navoněnou,hnisajicí morálku", a neuvěitelné pokrytectví, ale pro ně to tenkrát bylo tak rozšířené, že to až bylo normální, takže nevěděli dobré od zlého. Navíc se to týkalo většinou maličkostí, nikdo se tam nekoupal v krvi mladých panen. Sandersonova šlechta je vyobrazena jako perverzní, chladnokrevní vrahové, kteří velice dobře znají váhu svých činů, ale je to prostě nezajímá a nechtějí si tím zkazit bál. Dokonce i Pan Vládce byl mnohem více sympatický, než oni.... celý text