Dela111
přečtené 1228
Zapomeňte na neděli
2023,
Valérie Perrin
Kniha Zapomeňte na neděli je prvotina vynikající vypravěčky Valerie Perrin. Hlavní postava Justine je zvláštní, nevede život jako většina mladých lidí. Pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců, je to těžká práce, ale odměnou je pro ni poslouchání životních příběhů starých lidí. Obzvlášť si oblíbila Hélène, jejíž život byl naplněný velkou láskou. Justine vypráví i vlastní příběh, v němž postupně odhaluje vrstvy rodinného tajemství, které je překvapivé, ačkoli něco z toho jsem vytušila už během četby. Zapomeňte na neděli je originální vyprávění o životních radostech i starostech, krásné a dojemné okamžiky se tu střídají se smutnými a tragickými. Z knih Valerie Perrin mne tato upoutala a zasáhla sice nejméně, ale i tak je to úchvatná četba, která zaslouží 5* a doporučení.... celý text
Poslední lež
2019,
Riley Sager (p)
Poslední lež má zápletku, která mě vždy baví - tajemstvím opředený starý případ, který se nepodařilo vyřešit. Před patnácti lety se z letního tábora vytratily tři dívky a už se nevrátily. V současnosti se hlavní hrdinka Emma, která se událostí nikdy nepřestala trápit, vrací do tábora a snaží se zjistit, co se tenkrát vlastně stalo. Je to příběh plný nejistoty a pochybností, sama Emma občas působí nevěrohodně. Tento thriller není postavený na svižném ději, ale spíše na atmosféře tábora u jezera obklopeného lesy a postupném odhalování dávného tajemství. Rozuzlení tohoto příběhu je skutečně překvapivé. I přes místy pomalý děj mě to bavilo.... celý text
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
2016,
Miloň Čepelka
(Audiokniha) Podnětný rozhovor plný moudrosti, vlídnosti, pokory a životního nadhledu. Mám ráda Járu Cimrmana a část vyprávění je samozřejmě o něm a já si vše kolem tohoto našeho úžasného českého génia ;-) poslechla ráda. Ani jsem nevěděla, kdo všechno se na jeho "zrodu" podílel. Obdivuji s jakou otevřeností a upřímností pan Čepelka o všem vypráví včetně svého soukromí, myšlenek a pocitů. Je to takové milé vyprávění člověka, který má co říct. Moc krásné, děkuji.... celý text
Osamělost prvočísel
2009,
Paolo Giordano
Osamělost a neschopnost komunikace sice nejsou originální témata, ale pokud o nich napíše někdo knihu stylem jako Paolo Giordano jsou označení bestseller a udělené literární ceny zasloužené. To, co tady zažívají hlavní i vedlejší postavy, je takový koncentrát lidského trápení, ale brilantně napsaný. Je tu nekonečná spousta psychických traumat i lidského neštěstí, se kterými se postavy románu potýkají. Z knihy sice čiší beznaděj v každé kapitole, na každé straně, vlastně téměř v každé větě, ale zároveň si čtenář uvědomí, že za mnoho těchto věcí si protagonisté mohou sami a že někdy stačí málo a dá se z těchto situací najít cesta ven. Záleží pouze na člověku, zda to dokáže či ne, nebo zda to vůbec dokázat chce... I takový je život... Literární lahůdka, doporučuji.... celý text
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
2018,
Aleš Palán
Audiokniha Na tuto knihu jsem se chystala dlouho, ale nějak stále nebyl čas, nakonec jsem zvolila audioverzi a poslechla si tuto většinou zajímavou zpověď "novodobých poustevníků" při jiné činnosti. Zpovídaní samotáři mají rozdílné důvody ke zvolenému způsobu života. Někdo nechce žít ve společnosti a touží po klidu lesa, u někoho to vypadá, že nedokázal mezi lidmi a v práci obstát, takže spíš utekl, u někoho je diskutabilní jeho psychické zdraví. Přišlo mi, že naprosto srovnané v hlavě to měly obě zpovídané ženy a na rozdíl od některých mužů na mě jejich povídání působilo upřímně, bez snahy se vytahovat a vymýšlet si nějaké příhody, aby se udělaly zajímavějšími. Toto nemůžu říct o posledním zpovídaném, tam bylo toho chvástání a machrování tolik, že jeho výpověď jsem celou ani nedokázala poslechnout. Je obdivuhodné s jakou otevřeností o svých životech samotáři mluvili. Náhled do životů těchto lidí byl většinou zajímavý.... celý text
Sráz
2023,
Lucy Goacher
Tohle je skvělý psychologický thriller! Lucy Goacher napsala svůj první napínavý příběh a hravě strčila do kapsy některé své zkušenější kolegy/-ně. Sráz má výbornou zápletku, přiměřený počet potenciálních pachatelů a uvěřitelné rozuzlení. Děj sice neuhání tempem závodních koní, ale stále se něco děje. Thriller je napsaný tak, že s hlavní hrdinkou procházíte veškerými jejími pocity jako je smutek, výčitky svědomí, nerozhodnost až k pochybnostem, co se vlastně její sestře stalo, posléze odhodláním dokázat, že závěr koronera o sebevraždě je chybný. Cítíte její bezmoc, když policie odmítá obnovit případ. Tady není krvavý děj, jde o postupné sbírání střípků důkazů a neúnavné pátrání v minulosti dalších mladých žen, jejichž smrt byla označena za sebevraždu. Tohle mi sedlo, mám ráda příběhy dobře zpracované po psychologické stránce, navíc správně tipnout pachatele tady není jednoduché. Případné další knihy této autorky si musím pohlídat, má vyloženě talent na thrillery :-), doporučuji.... celý text
Buď jako řeka
2023,
Shelley Read
Kniha napsaná mimořádně krásným poetickým stylem, spolu s úchvatnými popisy přírody je to nevšední čtenářský zážitek. Tady si zaslouží ocenění i výborný překlad. Na mne však tato kniha působila celá hodně smutně. Hlavní hrdinka příběhu se musí vypořádat se ztrátou lásky i rodiny, několikrát ji opouští odhodlání jít dál, postupně musí přijít k poznání, že síla se skládá z malých vítězství, že po každém pádu se musí zvednout a udělat další krok a další a že vše potřebuje čas. A nakonec musí pochopit i to, co znamená být jako řeka... Krásný styl, kterým je příběh napsaný, hodnotím 5*, ale znovu tuto knihu číst nebudu, leda bych někdy zatoužila po depresi. Je to velmi emotivně napsané, často srdceryvně a pro mne to byla dějem jedna z nejsmutnějších knih. Z toho důvodu ji za sebe nedokážu ani upřímně doporučit k přečtení.... celý text
Omluva nestačí
2023,
Jane Bailey
Tady jsem si po přečtení anotace v první chvíli myslela, že půjde o thriller, a proto jsem knihu hned po vydání koupila, ale nelituji. Tohle je působivý a poutavý román o nelehkém dětství i složité dospělosti, o vyrovnání se s minulostí. Hlavní hrdinku Stephanii sledujeme ve dvou dějových linkách. V té z dětství je výborně vykresleno prostředí maloměsta, narušených rodinných vztahů, kamarádství, které je více o manipulaci než o přátelství a vše vrcholí tragédií. V lince z přítomnosti Stephanii tajemství z dětství komplikuje dospělost, její život je zatížený pocitem viny. Román jde kupředu spíše pomalejším, ale vyrovnaným tempem se stále přítomným mírným napětím. Tajemství kolem dětství hlavní hrdinky vás nutí číst stále dál. Je tu několik dojemných momentů, které čtenáře lidsky hodně zasáhnou. Rozkrytí celé události v dětství Steph je originální, nepostrádá překvapení a působí reálně. Mě tento příběh příjemně překvapil, můžu doporučit k přečtení. 4,5*... celý text
Trýzeň a touha
2023,
Meg Mason
Hlavní hrdinka Martha trpí od dětství blíže nespecifikovanou nemocí a přestože se děj točí kolem pocitů a nálad, které jí nemoc způsobuje, samotná nemoc není tím hlavním námětem. Tím je to, co v životě nemocného způsobí a jak moc zasáhne i jeho blízké. Tento příběh je o přijetí a smíření se s nemocí, o pochopení, že s nemocí nežije jen nemocný, ale i jeho/její partner/ka. Kniha je plná smutku i naděje, lásky i nenávisti, trýzně a touhy, radosti i strachu, je to o vině, tohle je zkrátka citová smršť, přímo emoční horská dráha. Příběh se nečte lehce, je z pohledu nemocné ženy a vhled do jejích myšlenek je depresivní záležitost. Kniha mě emočně zasáhla, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla. Dokázala mě zastavit a přinutit k zamyšlení, jen tak na ni nezapomenu. Asi to nebude čtení pro každého, doporučím ji především čtenářům silných psychologických příběhů a vztahových dramat. 4,5*... celý text
Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí
2023,
Danka Štoflová
Tohle je naprosto skvělé! Je to smyšlený příběh o tom, jaké to asi je, když si Češka "krev a mlíko" vezme potomka čerokézských indiánů a začne žít mezi nimi. Nejen že rychle vezmou zasvé všechny evropské standardy, na které byla zvyklá, ale život je najednou o něčem úplně jiném. V tomto úchvatném vyprávění se mimo pouček, které mají usnadnit sžívání se s indiánskou kulturou, dozvíte také jak se rodí indiánské děti, jak vyděsit indiána, jak rozumět řeči zvířat, jak ochočit vlka a ženu, co děsí Čerokéze, něco o moudrosti stromů, jak si indiáni pomáhají, jak jiný je jejich přístup k příbuzným, jak jinak vnímají přírodu, zvířata a život vůbec a mnoho dalšího. Toto není román a nikde jsem nenašla ani že by šlo o biografii, přestože to mnozí za ni mají, ale jde o smyšlené vyprávění různých příhod a pouček ze života indiánů humorně podané. Je to pohodové i dojemné počtení a také hodně vtipné. Tohle potěší i pobaví. Vřele doporučuji všemi deseti ;-). Tady si neodpustím úryvek, nebudu však vybírat z těch mnoha krásných a laskavých částí, ale vyberu něco pro zasmání. --- Když jsem se vdala za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů, a začali jsme žít v Severní Karolíně, uprostřed hlubokých lesů, poblíž indiánské rezervace, děsila jsem se dne, kdy moji rodiče přijedou a svým českým temperamentem rozkošně oblaží citlivá a jemná srdce mých nových příbuzných. Ten den nastal jednoho červencového dopoledne, kdy je Tammy přivezl z letiště a pak si mě vzal stranou, aby mi šeptem sdělil, že odchází na pár dní meditovat do lesa. Moje matka ho na tajném odchodu bočními dveřmi do garáže chytila za tričko na zádech tak pevně, až se jeho elastické švy napjaly na nejvyšší možnou mez. Prudce si ho přitáhla k sobě a česky řekla: "Ále, ále, kam bys táhnul, když jsme zrovinka teď přijeli. Jen pojď hezky zpátky, budou se loupat brambory a taky budeš válet těsto!" Tammy, aniž rozuměl jediné slovo, okamžitě pochopil, o co jde, a zatvářil se vyděšeně. Podíval se s nadějí na mého otce a ten na něho povzbudivě mrknul. "Já budu taky loupat, neboj." Tammy se bezmocně usadil na židli u kuchyňského stolu a vyčítavě se na mě podíval. Matka si umyla ruce ve dřezu a uvázala si zástěru kolem pasu. "Já nevím, co to tady máte za chlapy. Nejradši by byli celej den někde v prdeli a nepomohli vůbec s ničím. Koukni na tátu, jak rád pomáhá." A ukázala na otce, který začal sklízet ze stolu. Ten se zatvářil mrzutě a podíval se lítostivě oknem směrem k lesu a já pochopila, že by byl také nejraději celý den tam, kde matka zmínila. "Nejdřív uděláme bramboráky se zelím a pak třešňový štrůdl s tvarohem," zavelela matka a ujala se kuchyně pevnou rukou. (...) Tammy, dobře si vědom toho, že nikdo z mých rodičů neumí anglicky, řekl fikaně neutrálním tónem: "Myslím, že tohle už dlouho nevydržím. Mám pocit, jako by z našeho domu někdo vysál všechen vzduch." "Ale bramboráky a štrůdl si dáš, co?" zasmála se od dřezu matka a já strnula, že rozuměla. Pak se podívala směrem ke mně. "Určitě frfňá, že jo? Tohle mu utni hned od začátku, než si zvykne být budižkničemu." "Nééé, nefrfňá. Říkal, že se na vás moc těšil. Že jo, Tammy?" podívala jsem se na svého muže a výhružně našpulila rty. Tammy divoce zakýval hlavou. Matka před něj položila velký škopek s bramborami a škrabku. "Loupej!" Otec se posadil vedle něho a společně, s výrazem vrahů v nejtěžším výkonu trestu, začali loupat brambory. "Nejsem takhle šťastný. Potřebuju jít ven, do lesa. Jsem indián, a ne žádná kuchtička," zaškemral anglicky Tammy. (...) "Co říká?" zeptala se matka. "Prý nám jeho bratranci odpoledne přivezou maso z jelena. Kolem druhé," řekla jsem rychle. "Tak tohle se mi tady vážně líbí. Toho jídla všude kolem. Udělám jelení gulášek a houskový knedlíky. Indiáni budou mlaskat, až budou mít boule za ušima." ---... celý text
Volyňská rapsodie
2023,
Anna Strnadová
Kniha o osudech volyňských Čechů obsahuje děj plný utrpení, velkého zklamání, bolesti a nekonečné dřiny. Tohle je o zmařených nadějích, bídě a nepředstavitelně těžkém životě, často ve strachu. Příběh se odehrává v období od sedmdesátých let 19. století, kdy někteří Češi odcházeli na ukrajinskou Volyni za vidinou lepšího života do padesátých let 20. století, kdy se po druhé světové válce hodně z nich zklamaných vracelo zpět. Kniha má velmi silný námět a takový je většinou spoustou čtenářů automaticky hodnocený 5*. Já námět samozřejmě oceňuji, kvůli němu jsem si knihu vybrala, ale hodnotím především zpracování, co jsem se dozvěděla, jak se mi příběh četl a zda byl poutavě napsaný - vždyť jde o historický román, nikoli o literaturu faktu. Kniha není rozsáhlá, takže děj jde kupředu rychle, během pár kapitol je v další generaci rodiny a dalším století. Místy jsem měla pocit, že nečtu román, ale výňatek z nějaké kroniky. Informativní hodnota knihy je ucházející, poutavost byla pro mne bohužel občas nižší. Přestože mám ke zpracování výtku, jsem ráda, že jsem knihu četla a doporučím ji všem, kteří chtějí získat reálnou rámcovou představu o nešťastných osudech volyňských Čechů.... celý text
Hospodyně
2021,
Natalie Barelli
Když jsem sáhla po tomto thrilleru, přesně jsem věděla, co chci - po četbě minulé knihy jsem potřebovala jednoduchý napínavý příběh pro ženy a to jsem také dostala. Hlavní hrdinka je poněkud zvláštní líná osoba, která o sobě tvrdí, že není blázen, že je jen trochu posedlá. Je stalkerka, závislá na Instagramu, kde ze sebe dělá někoho, kým rozhodně není. Deset let žije s pocitem křivdy a když potká tu, která podle ní zničila celou její rodinu, velmi rychle vymyslí plán pomsty. On tedy není vůbec dokonalý, spíš naopak, ale nenávist a touha po zadostiučinění se v tu chvíli pro ni stává tím nejdůležitějším. Tohle bylo dokonce o něco lepší než jsem čekala, námět pomsty v tomto podání sice není nijak originální, ale ten příběh má spád, je čtivě napsaný a rozuzlení je překvapivé. Někomu se konec líbí, někomu ne, ale je přesně takový, jaký se u podobných thrillerů dá čekat. 3,5*... celý text