david9422
přečtené 40
Vytrvalost: Pozoruhodný život a doba Emila Zátopka
2016,
Rick Broadbent
Knihu jsem nečetl, ale audioCD máme už několik týdnů v autě a posloucháme napjatě s celou rodinou každý den ráno při cestě do práce. Je to plné tolika historických faktů, že jen často tajíme dech. Smějeme se pasážím, kdy je Zátopek tím správným provokatérem, a to jak v období svého běžeckého zrání v předválečném období, tak v krutém období okupace v roce 1968. Tohle je ale až v závěru. Václav Neužil si tohle čtení nesmírně užívá - stejně jako svou filmovou roli, řekl bych odvážně - , a proto je to nesmírně chytlavé a dramatické. Možná, že právě přeložené řádky budou suché a náročné na vstřebání, ale audioposlech zajímavých způsobem podaný může mít úplně jiný efekt. Na informace je tohle vyprávění velmi bohaté. Není to tak jen o Zátopkovi, ale i o sportovní atmosféře doby, o jeho konkurentech. A o politice, která provázela jeho osudy velice úzce. Jedna z nejzajímavějších audioknih, co jsem zatím slyšel. A znovu svádí si pustit výjimečný film o Zátopkovi, který patří k nejlepším životopisným filmům v české kinematografii v novém tisíciletí.... celý text
Vypravěč
2022,
Dave Grohl
ROCK je RODINA a RADOST Dlouho jsem se mu bránil, ale nešlo to. Byl všude. Kdo? No přece Dave Grohl, sice bubeník Nirvany, ale taky zpěvák a kytarista Foo Fighters, kteří mne míjeli už od devadesátek. Připadali mne nějak umělí a vyčichlí, jenže když se prostě začtu do jeho knihy Vypravěč, tak se to nedá. Píše úžasně, hned v prvních kapitolách. Jak byl po uši zamilovanej do spolužačky, jak se učil bubnovat s jazzovým bandem a jak neskutečně miloval mámu. A tak si čtu první kapitoly a pouštím si k tomu první alba FF, abych sám sebe nacházel v mnoha jeho řádcích. Často píše o lásce ve spojení s hudbou. O tom, že hudba by neexistovala bez žen. Používá krásná a silná slova, třeba že hned na prvním koncertě ve 13 letech zažil intenzivní pocit svobody, na který čekal celý život. Připadá mi to legrační, ale vyznívá to tak upřímně. Evidentně se v tom našel. V punkrockerství a už takhle od mlada. Jednou z prvních srandovních historek je setkání se zubařem, který se ho ptal, zda žvýká hodně ledu. Dave si ale klepal zubama o sebe bubenické songy a dělal to tak často, že si strašně obrousil sklovinu. Když si poslechnu zpětně jeho stará alba, najednou na mne dýchl ten duch rockera, který si svou hudbu vysnil a vymodlil už od dětství. Je brutálně upřímný. Umí proložit historky silným závěrem a uvědoměním, které je v knize vyznačeno zvláštní kurzívou. A věrně popisuje ty historky, které lemovaly jeho nejdůležitější okamžiky v mládí. Jedním z prvních zážitků bylo jeho bicmenství v kapele Scream, která v 80. letech patřila k ikonám punku. Nejdříve se k nim dostal, ale odmítl, protože se bál budoucnosti, jenže když je znovu viděl hrát, musel k nim stejně nastoupit a splnit si dávný sen: objet celou Ameriku ve staré dodávce. A přitom se třeba setkal s kluky ze Slayer, slovutnými thrashery, kteří také začali svou hudební dráhu. Předkládá humorné historky s Iggy Popem, který pro něj byl kmotrem punku. Překvapivě málo, ale o to intenzivně se věnuje kapitole s Nirvanou. Zdrcující sebevraždu Kurta Cobaina ale nemohl rozdýchat strašně dlouho. Při tom na začátku zcela váhal, jestli se má vůbec ke Kurtovi přidat. Zavolal i své mámě, aby se poradil, jestli to stojí za to. A rozhodně nelitoval. Bylo evidentní, jak si s Kurtem byli k sobě blízcí, protože ikonický zpěvák a frontman pro něj byl „přítelem, synem, otcem, umělcem, učitelem ale hlavně člověkem, a i časem středobodem vesmíru, kolem kterého obíhal v onom čase celý svět“. Dave v kapitole Je pryč pak uvádí, že Kurtova smrt ho připravila na „odchod“ dalšího přítele Jimmyho Swansona v roce 2008. Je kuriózní, že po Nirvaně dostal nabídku od legendárního Toma Pettyho a jeho kapely Heartbreakers, ale chtěl jít přesto vlastní cestou. Barvitá kapitola Lamač srdcí je možná krátká, ale příklad toho, jak se člověk může postavit na vlastní nohy. Jak mu okolí nabídne pomoc, ale když chce jít vlastní cestou, nic mu nezabrání. Dave si debut nového bandu Foo Fighters udělá celý sám, od nahrávání až po artwork a je navýsost spokojen. Byla to pro něj ta nejlepší terapie. Je konec 90. let, Dave opěvuje Virginii, zažehnává krizi v kapele a ostýchavě, ale hrdě vystupuje s FF před Panterou, která je pro něj „nejdrsnější metalovou kapelou všech dob“. To byly časy! Tahle knížka je zajímavá cesta k objevování nejen křehké duše rockera, ale i hudební pokladnice 70. let. Grohlova peněženka se neztratila, ale po 10letech mu o ní poví dcera majitelů benzinky. Narození jeho dcery Violet a otcovské city mne přesně utvrdily v tom, jak může být otec hrdý na vztah, který v srdci pocítí od jejího narození. A je legrace, že mu přibude i další dcerka! Je tam mnoho specifických kapitol, fascinující je číst o jeho zkušenostech a cítění mimozemšťanů. Zase se při tom zamýšlím, jestli tohle není další koincidence Asi jsem se moc rozepsal, ale doporučuji všem, aby si tyhle historky v klidu přečetly. A nechaly si vždy jednu zvlášť. Protože jinak vyšumí nejsilnější deviza knížky: pocitovost a upřímnost, které prostupují všechny popsané zážitky. Takhle si přesně představuji, že člověk začne psát, vzpomínkově, bez příkras, kdy fakta obalí těmi peprnými detaily a nezdráhá se použít sem tam vulgarismus, který prostě ke správné rockové muzice patří. Foo Fighters se poměrně rychle stali rockovými hvězdami, zviditelnili se až natolik, že si je do Bílého Domu pozval George Bush a později Barack Obama. Politikům zahráli písně Beatles, kteří byli Davovým velkým vzorem. Dave se setkává s dalšími legendami, třeba Little Richardem, králem rockenrollu, nebo AC/DC a při tom to krásně opepří historkami. Třeba jak mu potřásl rukou Elton John, odhaluje další vzory, třeba rockerku Joan Jett, která Davovým dcerám čte před spaní pohádku. Jsou tam i autentické fotky, unikátní záběry s Paulem McCartneym, Lemmym Kilmisterem, samozřejmě s Kurtem ale i celou rodinou. Nádherné rodinné gesto, když letí přes celou Zemi, aby si zatancoval s dcerami a druhý den se musí vrátit na turné zpět do Austrálie. Tahle kniha je pro mne symbolem tří R = Rock plus Rodina plus Radost. A moc ji všem doporučuji!... celý text
Tohle je moře
2019,
Mariana Enríquez
Je to hodně ulítlý a navíc ještě depresivně laděný, i když talent se spisovatelce neupře. Skoro jsem začal věřit na cizí síly, které nás mohou ovlivňovat. Ale o tom magický realismus vždycky v Latinské Americe byl. Dostal jsem knihu jako dárek a přelouskal ji v letadle. Až mne bylo zle, jak to vlastně skončilo. Ano, rockové hvězdy jsou svým způsobem prokleté, ale tohle mohlo mít i jiné vyznění. Dávám ale 4 hvězdy za snahu přijít s neotřelým nápadem. Morbidnost se autorce ale nedá vzít... celý text
Anička a divadlo
2015,
Ivana Peroutková
Vrchol série s Aničkou! Krásně propracované přípravy divadelního představení se vším všudy. Promyšlené, zároveň maximálně srozumitelné, vtipné i dramatické. Dcerka nadšená a já jen tleskám! Máme i dvě audioCD, která se úžasně povedlo namluvit.... celý text
Isabela a bílé mraky
2022,
Ivana Peroutková
Ivana Peroutková je v současnosti nejlepší autorka dětských příběhů. Čtivé, pocitově nádherné, barvité i romantické. Dcerka to miluje už od série s Aničkou a i mně a manželce se její knihy moc líbí. Ideální čtení na dobrou noc, už se těšíme na aktuální pokračování!... celý text
Holka v kapele
2017,
Kim Gordon
Noiserocková kapela SONIC YOUTH byla a je dodnes zjevením na alternativní hudební scéně. Není pro každého, protože disharmonie, které z jejich hudby prýští, trhají uši. Přinejmenším z prvních nahrávek. Ale nejen o SY vypráví memoárová kniha Kim Gordon Holka v kapele. Koupil jsem ji ve výprodeji Knihomilu, tak příjemného a nedoceněného prostoru na hlavní českolipské třídě, který bohužel loni zanikl. Ještě stačil ale rozprodat pár zajímavých titulů. Je to na první dojem zajímavé čtivo pro alternativní rocker(k)y, ale především je to o vnímání americké postmoderní kultury. Kultury špinavého New Yorku 80. let minulého století, kde se rodilo (a rychle zanikalo) spousta zajímavých kapel, které se snažily vyjít na světlo se svými zvukovými kolážemi, aby dokázaly, že mohu být součástí uměleckého světa. Znalce NY možná popudí její přirovnání, že je to „město na steroidech. Vypadá více jako kulisa z kresleného filmu než něco ze skutečného světa. Prý si už kdysi lidé stěžovali, že ztrácí autenticitu.“ V první třetině knihy je spousta zamyšlení nad americkým prostředím, ale i nad kořeny punk rocku. Podle některých umělců byli první punkeři Stooges a Iggy Pop a rodištěm Detroit. SY bývají i nazývání postpunkovou bandou, takže na kořenech punkové hudby museli vyrůstat. Existuje hodně hudebních knih. Některé se snaží zkoumat alba příslušných kapel, okolnosti i třeba texty. A některé jsou úplně mimo dění a spíše se věnují vztahům a lidským konfliktům. Kim píše hodně o svých rodinných vztazích, o narušeném vztahu s bratrem, z jejich vzpomínek na rané hudební začátky, které jsou sympaticky nevinné, proudí řada myšlenek. Popisuje setkání se zajímavými osobnostmi tehdejší scény, které asi našinci dneska už nic neřeknou. Pro mne nostalgické vzpomínání na pokračovatele beatnické kultury a na další vlnu nekonformních kulturních rebelů, které člověk objevoval v pubertě, ale pak se jejich duch vytratil s příchodem „všeho srovnaného a jasného“. Kim se nedívá na svět jako žena, ale jakou součást umělecké scény, píše články i maluje. Žije naplno uměním a hudba Sonic Youth, kteří se na počátku 80. let zformovali, je jen třešničkou na dortu. Stala se možná unikátní tím, že jako první z muzikantek hrála zároveň na baskytaru a k tomu zpívala. Střídala se ve zpěvu s kytaristou Thurstonem, se kterým tvořili i partnerský pár a zároveň páteř legendární skupiny. A právě když se i rodinně rozešli po 20 letech, SONIC YOUTH zanikli. Poslouchám právě album Sonic Nurse, které mimo tradiční skřípoty nabízí i křehké melodie. Je to pravá alternativa: disonanční prvky střídají chytlavé tóny a všechno se míchá v zajímavě přitažlivé směsi, která je pro mne i jedním kořenem grunge 90. let. Hodně ale opravdu hodně na konci knihy vzpomíná na Kurta Cobaina, což je bez přehánění nakonec nejzajímavější a nejsilnější část knihy. Škoda, že vydavatelství Argo nedotisklo stranu 206. Ani jsem netušil, jak blízcí si byli Kurt a Kim. Ale ne, že by spolu něco měli. Kim byla pro Kurta jako důvěrná sestra, které se svěřoval se svými obavami, které třeba měl ve vztahu s Courtney Hole. Když zemřel, byl to totální šok, ale to byl pro celý grungeový svět. Kim píše, že když se Nirvana odmlčela na konci 90. let, celá scéna se rozplizla. Ale ona stále hledala nové inspirace. A přátelila se se Spikem Jonesem nebo i Keanu Reevesem. K Nirvaně však měla a asi i dnes má stále vřelý vztah, když si člověk poslechne vystoupení s bývalými členy v roce 2014, nelze než žasnout. Zmiňuje se o zajímavém filmu Poslední dny, které o Kurtovi natočil režiséri Gus Van Sant v roce 2005. Zkrátka knížka je plná zajímavých kulturních souvislostí a výtečně se čte. I když pomalu, protože těch detailů je opravdu hodně. Když si k tomu pustíte i novou hudbu, kterou vydala v roce 2020 pod vlastním jménem, zjistíte, že zůstala stále nekomerčně náročná, alternativní a ulítlá. Ale hlavně svá. Takový Kurt Cobain v sukních.... celý text
Lukostřelec
2023,
Paulo Coelho
Je to velké překvapení, ale zároveň návrat k filozoficko-duchovní cestě, která může čtenáře pohladit a inspirovat. Pro toho, kdo se chce naučit technicky střílet, a to tak, aby opravdu zasáhl a neminul cíl, je to cenná příručka. Coelho píše s takovým detailním zanícením, že jsem si začal myslet, že začal na stará kolena opravdu praktikovat lukostřelbu. Jednotlivé kroky, a to i s jejich filozofickým přesahem pro samotný život, popisuje zevrubně, věcně a jasně. Je to vlastně soubor rad vložený do starého příběhu. Stačí si každý večer přečíst 1 stránku a trochu pomeditovat. Hodně pasáží k tomu jednoduše svádí. Knize hodně sluší překlad Marie Havlíkové, u které jsem kdysi dávno studoval literaturu portugalsky mluvících zemí. Coelha jsem v 90. letech četl s nadšením: Mágův deník, Alchymista a Pátá Hora jsou pro mne nádherné knihy. Dokonce jsme se s ním potkali v kavárně někde u Staromáku, to už je fakt dávno. Díla na začátku tisíciletí se mi moc nelíbila, byla plochá, s lacinými zápletkami, ale zřejmě odrážela autorův vnitřní stav, který procházel různými krizemi. Předposlední vzpomínková kniha Hipík se mi však líbila, protože se vracela k autorově mládí, rebelských letům. Zároveň se lišila od všeho předtím napsaného. Kdo sáhne po Lukostřelcovi, určitě neudělá špatně, včera jsem si z popudu některých pasáží zašel pod přístřešek a vyhrabal starý luk, který by mohl fungovat. Ještě si na jaře možná udělám pár šípů. Kniha tak nemusí zaujmout jen fandy portugalské literatury, ale i praktikující sportovní lučištníky anebo prostě všechny, kdo chtějí začít a zažít něco zajímavého!... celý text
Sisu: Odolnost, síla a štěstí po finsku
2018,
Katja Pantzar
Čtu tuhle parádně motivační knížku. Kanadská autorka a zvídavá novinářka začala původně zkoumat své dávné finské kořeny a její návštěva Finska pro ni znamenala silnou životní změnu. Docela konkrétně, prakticky (ale i s fundovanými zdroji) se rozplývá nad tamním životem a pitvá koncept SISU, což je podle ní druh odolnosti a houževnatosti, díky níž Finové překonávají už od dětství překážky. Žijí v silné harmonii s přírodou, noří se do ledové vody, saunují se, uměřeně se stravují a inspirativně vzdělávají. Na konci každé kapitoly je výborný přehled doporučených zásad pro zdravý život. Vím, že podobných knih už existuje mraky, ale tohle je opravdu prima sonda do zdravého severského života. Když si vzpomenu na náš loňský pobyt v Helsinkách, tak mi to dohromady docela sedí, ale příště se musíme vydat na opravdový sever, do Laponska. O přírodě je to především. I tady prý platí „neexistuje špatné počasí, ale jen špatné oblečení“, myšleno pro přítomný pobyt venku v každém okamžiku. Dále hodně píše o vzdělávacím systému, o důležitosti hry pro školy a kultuře důvěry s ohledem na učitelský systém. Finská vláda má prý ve svých nejnovějších pokynech toto: Den dítěte pod 8let by měl obsahovat nejméně 3h pohybu, který se skládá z lehké fyzické aktivity, rychlého pohybu venku a velmi intenzivní fyzické aktivity. S faktem, že Finsko je velmi bezpečná země, se to docela snoubí. Pro našince to asi zní utopisticky, ale finský model života zahrnuje dlouhé svátky, nepracování o víkendech, nacházení rovnováhy. Nejdou cestou reforem starého jako ve většině zemí, ale spíše čekají na nápad a ten se snaží uskutečnit. Doslova: Sisu není o tom, že budete tlačit na pilu, ale že dovolíte lidem, aby přišli sami na to, co je potřeba udělat. V každém případě je tahle publikace skvělé čtení a přináší praktické nápady!... celý text