David81 přečtené 84

Soutěskami Českého krasu 2010, Otomar Dvořák

Mé první setkání se záhadologem Otomarem Dvořákem bylo bohužel zklamáním. A přitom knížka nezačala vůbec špatně - první kapitola obsahuje spoustu velmi zajímavých informací o Prokopském / Dalejském údolí - především o odtěžené Svatoprokopské jeskyni, nebo například o Barrandově a jeho geologii. Bohužel čím dále autor postupuje jihozápadním směrem napříč Českým krasem, tím více převažují nad fakty tajemno a mystérium. Ani by tak nevadily citované místní pověsti, spíš jsou problém autorovy fabulace a hypotézy. Na většině vrcholcích tak musely existovat pohanské svatyně - ideálně slovanské nebo alespoň keltské, kde se odehrávaly tajuplné rituály. Tato místa, podle autora, vznikala obzvláště v oblastech, kde je koncentrována tajemná energie. Autorovy představy docházejí tak daleko, že například záhadný kámen s důlky v jeskyni sv. Ivana považuje za oltář z doby halštatské. Dalším příkladem je původ názvu osady Hostim, který vychází údajně ze slova host, který u Slovanů označoval "ducha předků" a v angličtině se nadále vyskytuje ve výrazu ghost (duch)... Podobných perel je tu mnoho. Je to škoda, protože i tak se v knížce může člověk dozvědět některé zajímavé informace o Českém krasu, ale převažují poutavě psané bludy. Nepatřím zřejmě mezi cílovou skupinu čtenářů. P.S. Podobně například i tato recenze: http://tetin.speleo.cz/stary_web/view.php?cisloclanku=2011030801... celý text

Podzemí v Čechách, na Moravě, ve Slezsku 2002, Václav Cílek

Jeden z mnoha průvodců podzemím České republiky. Ve své době šlo o první pokus vytvořit přehled většiny přístupných umělých a přírodních podzemních prostor – celkem jich je v knížce přes 120. Na textu se podíleli přední odborníci na dané téma, nicméně publikace trpí omezeným rozsahem. Jednotlivá místa jsou popsána většinou na jedné stránce, kde jsou uvedena základní fakta, která se dají běžně zjistit na internetu. Údaje ohledně cen vstupného nebo otevírací doby jsou samozřejmě už dávno neplatné. I zde se objevil úlet - podle této publikace byla Věstonická venuše zničena při požáru zámku v Mikulově koncem 2. světové války (str. 230). Ve skutečnosti byla soška v té době v Brně a unikla tak zkáze. Na knížce jsou nejzajímavější plánky několika prostor a některé krátké předmluvy k danému místu z dobové literatury. Fotografií je poskrovnu. Shrnuto – knížka pro naprosté fandy podzemí ČR a sběratele “podzemní” literatury.... celý text

Jeskyně České republiky 2010, Petr Zajíček

Knižních průvodců, které se zabývají jeskyněmi České / Československé republiky, vyšlo již několik. Informace v nich totiž rychle stárnou. A tak po delší době vydalo nakladatelství Academia další průvodce v řadě. Jednotlivé lokality jsou rozděleny podle krajů ČR. O každé jeskyni se tu dozvíme základní informace - jak jeskyně vznikla, historii jejího objevování a stručný popis podzemních prostor. Problém je právě ve zmíněném rychlém stárnutí informací - řada jich je dnes už neplatná (např. známá hloubka Hranické propasti). Text je doplněn krásnými fotografiemi, pro lepší představivost tu ale chybí schematické mapy. Nejzajímavější je popis nepřístupných prostor - například labyrintu Poseidon v Teplických skalách (kolem jeho uznání, jakožto nejdelšího evropského podzemního komplexu v pískovcích, byla velká kauza krátce po jeho objevu). Jako základní přehled nejdůležitějších informací je knížka velmi dobrá.... celý text

Podzemí: Cesta hlubinami času 2022, Robert Macfarlane

Podzemí hraje v lidském životě zásadní roli. Získáváme z něj suroviny, vyrůstají z něj rostliny, ze kterých vyrábíme potraviny, ukrýváme v něm věci, kterých se chceme zbavit, nebo které chceme uchovat - a jednoho dne v něm skončí to, co z nás zbude po smrti. Podzemí má zvláštní moc, která působí na naše emoce. Někoho odpuzuje, někoho láká, každopádně je fascinující. Autor se v knížce formou esejů zabývá tím, na čem je tato fascinace založená, z čeho ten zvláštní pocit, který máme v podzemí, vychází. V jednotlivých kapitolách postupně navštívíme Pravěké hroby Mendipských vrchů, solnou jeskyni v Boubly, Eppingský les (vše ve Velké Británii), prolezeme spletité podzemí Paříže, nakoukneme do Trebicianské propasti v italském Carsu, dozvíme se o smutné historii slovinských foine - závrtech plných popravených lidí, podíváme se na jeskynní malby v jeskyni Kollhellaren v Norsku, slaníme do ledovcových mlýnů v Grónsku a ve finském uložišti jaderného odpadu Onkalo budeme uvažovat, jak označit nebezpečné uložiště, aby to pochopili následovníci lidské civilizace. Každá kapitola, kromě základního autorova schématu "kam jsem přijel, s kým jsem se setkal, do jakého podzemí se jdeme podívat, co mě tu zajímá", obsahuje řadu odboček a odkazů na témata, která spolu někdy zdánlivě nesouvisí. Styl psaní a různé odbočky v textu mi vyhovují a udržovaly moji pozornost. Spíš mi dělalo problém občasné přeskakování děje v čase. Co bych opravil, je příběh jeskyňáře Neila Mosse, který zahynul dost drastickým způsobem v Peak Cavern. Že byl v jeskyni po smrti zalit betonem, bylo již několikrát vyvráceno i samotnými účastníky záchranné operace.... celý text

Cesty do podzemí 1992, Lumír Pecold

Knížka obsahuje popis pěti výprav do jeskynních komplexů v různých částech Evropy a západní Asie. Expedice do španělského pohoří Picos de Europa a do tureckého Tauru jsou v podstatě cestopisy, ve kterých je cítit porevoluční nadšení, že člověk může vycestovat do míst, kam běžně nemohl. Jeskyně jsou tu zmíněny jen okrajově a spíš by tyto dvě kapitoly měly být vydány v jiném typu publikace, když tato má být podle textu na přebalu věnována objevům v jeskyních. Zajímavější jsou zde expedice v zemích bývalé SSSR, které už čistě souvisí se speleologií. Nejvíc se mi líbila kapitola o výpravě do ukrajinské Optimistické jeskyně - sádrovcového komplexu, který je jednou z nejdelších jeskyní světa (přes 250 km). Putování v obřím labyrintu úzkých chodeb je napsáno hodně čtivě a už jen kvůli této části se vyplatí knížku sehnat. Napínavá je i kapitola o propastech Bzybského hřbetu v Abcházii, kde jsou jeskyňáři jeden po druhém odstřelováni padajícími balvany. Škoda, že knížka obsahuje poměrně málo fotek, aby si člověk udělal představu, jak to tam dole vypadá.... celý text

Rzi, sněti a fytopatogenní plísně Moravského krasu 2000, Jiří Müller

Drobná vědecká publikace Jiřího Müllera - specialisty na úzký obor fytopatogenních organismů. Krásně je tu vidět, jak vše souvisí se vším. Díky pestrému geologickému podkladu v Moravském krasu se tu vyskytuje mnohem více cévnatých rostlin než v okolí. A díky tomu je tu také mnohem více původců rostlinných chorob. Autor provedl v Moravském krasu mnoho výzkumných exkurzí především během 80-tých a 90-tých let. Velkou část textu tvoří evidence vyskytujících se patogenů včetně roku a místa nálezu a napadeného hostitelského druhu. Co zde chybí je popis patogenů - životní cyklus, projevy onemocnění, fotografie napadených rostlin atd. Jde nicméně o ojedinělou publikaci na zajímavé téma, které čeká na další zpracování.... celý text

Tajnostmi podzemí 2004, Ladislav Lahoda

Je známá věc, že většina pověstí má reálný základ. Zároveň ale bývá pravdou, že skutečnost je mnohem krutější než lecjaká taková pověst. A právě to by mohlo být mottem této knížky. Je to docela bezútěšné čtení - podzemí je zde místem, kde lidé většinou trpí. Zazděných, zotročených, popravených, pohřbených, zmizelých a utýraných osob v tajuplných chodbách nebo dolech tu je opravdu dost. Co na knížce oceňuji je, že se nejedná o lacinou ezotero literaturu, kde podzemí slouží ke vstupům do jiných dimenzí a podobně. Na druhou stranu nejde o čistou literaturu faktu, spíš o stručný nástin zajímavých pověstí, příběhů a dějin spojených s podzemím, z velké části z období 2. světové války. A to je možná i slabá stránka knížky - pro někoho málo tajemna, pro jiné málo informací. Spíš jde o pocity, jaké dané místo vyvolává na základě negativních okolností, které se tu udály. Knížka je určena spíš jako prvotní seznámení s většinou známými lokalitami (např. lomy Amerika, podzemní továrna Richard, jeskyně Výpustek, barokní kostel ve Křtinách). Za sebe mám problém se zveřejňováním fotografií pohřbených osob v různých kryptách, přijde mi to neetické a rozhodně ne pietní.... celý text

Záhada Býčí skály aneb Jeskyně plná otazníků 1995, Miroslav Náplava

S halštatským nálezem v Býčí skále je to tak, že čím víc se o něj zajímáte, tím víc vás udivuje a nutí vás o něm zjišťovat další a další informace. A tak se mi dostala do rukou tato starší publikace menšího rozsahu, o které jsem si nejdřív chybně myslel, že mi nic moc nového asi nepřinese. Ale dozvěděl jsem se z ní opravdu dost! Kniha má tři části. První se věnuje právě výše zmíněnému Wanklovu nálezu. Jsou zde uvedeny nejen známé citace z Wankelových Obrazů z Moravského Švýcarska, ale i méně známé pasáže z Wankelova ručně psaného katalogu nálezů, z dalších článků publikovaných v tehdejších vědeckých periodikách, ale i například z textů jeho dcery Vlasty, která se výkopových prací účastnila. Všechny tyto informace podávají důkaz, že ač byl Wankelův výzkum později hodně podceňován pro nízkou vědeckou úroveň, ve skutečnosti vzhledem k tehdejším možnostem (např. osvětlení archeologických výkopů loučemi) jej provedl poměrně důkladně. Součástí první části je popis nejdůležitějších artefaktů a i přehled možných teorií, co se mohlo v Býčí skále stát, s jejich kritickým vyhodnocením. Snad jen chybí teorie J. Dvořáka o postupném ukládání těl v Předsíni jeskyně. Druhá část je nejzajímavější - týká se válečné výroby za 2. světové války - jednak v železničních tunelech poblíž Tišnova a hlavně válečných úprav v Býčí skále, Výpustku a v Drátenické jeskyni. V této části je citován Deník speleologických výzkumů Norberta Havlíčka, velmi zajímavé postavy historie Moravského krasu, který prováděl v jeho střední části se svou kolegyní Lídou Danielovou virgulářský a speleologický výzkum (dost šíleným způsobem těžili Předsíňovou jeskyni). Havlíčkovi se podařilo během stavebních úprav dostat několikrát do výše zmíněných jeskyní a deníkovou formou popisuje postupné změny vnitřních prostor. Získával informace o archeologických nálezech, které dělníci při úpravách nacházeli a dokonce díky své známosti s vedoucím těchto projektů dokázal zabránit i největším škodám na Býčí skále (mělo tu být vybudováno dokonce i patro). Třetí, nejkratší část knihy se týká historie speleologických objevů na Býčí skále. Vše je napsáno populární a čtivou formou. Kdo se chce dozvědět o Býčí skále nějaké informace, doporučuji začít touto publikací.... celý text

Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích 2015, Martin Oliva

Pro všechny zájemce o jeskyni Býčí skálu jde o naprostý "musthave". Knížka se zabývá především historií archeologického a speleologického výzkumu na Býčí skále a okrajově i ve významných jeskyních v okolí od 17. století do poloviny 20. století. Pro mě nejzajímavější částí knihy byla kapitola, která se zabývá dějinami německé speleologie na Býčí skále od dob založení Spolku německých turistů v Brně v roce 1909 až do konce druhé světové války. Řada informací o této zapomenuté historii je zde prezentována poprvé, což je dáno tím, že po odsunu Němců nezbyli žádní pamětníci a nebylo ani v tehdejším zájmu se tímto zabývat. Zajímavé jsou i dějiny poválečné speleologie, již v režii českých jeskyňářů, kteří zde bádali pod hlavičkou Speleologického klubu. Textem nás provází celá řada unikátních fotografií, z nichž většina nebyla dosud zveřejněna. Výborná je kapitola, která se týká vědeckých sporů o archeologických nálezech v tzv. spodní vrstvě. Následuje rozsáhlý přehled nálezů z jednotlivých dějinných etap osídlení od magdalénienu až po 20. století i s fotodokumentací významných nálezů. Nejdelší část se týká samozřejmě slavného nálezu z doby halštatské, která je celkem shovívavá k Wanklovu způsobu bádání - tehdy byla archeologie doslova v plenkách. Co ale bylo vyloženě faux pas i na tehdejší dobu (zvlášť když Wankel byl lékař), je nesprávné určení pohlaví nalezených ostatků a z toho vyvozená romantická představa pětatřiceti obětovaných panen - ve skutečnosti byl podíl mužů i žen vyrovnaný. Jako bonus je v publikaci popsána historie místní kartografie a přehled nejdůležitějších historických map Býčí skály. Mohl bych popsat ještě spoustu dalších informací, které mě zaujaly (romantická úprava okolní krajiny v 19. století, válečné úpravy jeskyně, historické grafitti na stěnách jeskyně atd. atd.). Z knížky jsem opravdu nadšený. Snad jen fotografie mohly být větší, vzhledem k jejich množství musely být zmenšeny na malý formát. Malý detail, kterého jsem si všiml. Na straně 46 je na obrázku III.8 fotografie, která zobrazuje podle jiných zdrojů místní romantickou postavu Vincence Doležala - tehdejšího poustevníka/bezdomovce. Zde je ale tato osoba popsána jako "dělník Meluzín". Kde je pravda?... celý text

Fenomén Býčí skála 2020, Martin Golec

S touto knížkou mám docela problém. Trvalo dlouho, než jsem ji dočetl a musel jsem se do ní nutit, protože je hodně nesourodá. O Býčí skále a o jejím slavném nálezu z doby halštatské toho bylo napsáno opravdu hodně. Proto autor se svými kolegy přistoupili k nálezu „novým“ způsobem – fenomenologicky, tzn. snahou vcítit se do života tehdejších lidí nejen na základě archeologických nálezů, ale na základě vlivu krajiny a vlastní jeskyně na tyto lidi. Fenomenologie má ale jednu zásadní vadu – je silně subjektivní a je ovlivněná autorovým způsobem uvažování, který se úplně liší od uvažování lidí před 2500 lety. Výsledkem je pseudocílovsky zabarvený blábol, ve kterém se například hloubá nad prostorovým vztahem lidí ke krajině a jeskyním a výsledkem je poznatek, že člověk přichází do jeskyně z vnějšího světa a po setrvání v ní se navrací domů... Podobných banalit je v knize spousta, především v prvních třech kapitolách Martina Golce nebo i v příspěvcích Kláry Sovové. Do těchto úvah jsou vloženy kapitoly, které jsou poměrně zajímavé, například přehled jednotlivých kultur, které se v jeskyni vyskytovaly od magdalénienu až do současnosti, nicméně jde o prakticky doslovný přepis textu, který autor použil již v předchozí (skvělé) publikaci Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích. Výborné je srovnání archeologických nálezů z halštatské doby v nejbližším okolí. Do těchto „vědečtějších“ kapitol jsou ale vloženy i některé kontroverzní části, např. tvrzení vycházející z teorie Marie Gimbutas, že eneolitická kresba klikyháků v Býčí skále je protopísmem tzv. dunajské civilizace. Zarážející jsou ale i faktické chyby – na straně 83 je uvedeno, že 7. září 1805 navštívil Býčí skálu císařský pár František I. s chotí, přitom na předchozí stránce je uvedeno správné datum 7. září 1804. Spoluautorem podkapitoly Pohled k obloze je na straně 129 uveden Pavel Kos, kdežto v obsahu je jako autor správně uveden Petr Kos. Knížku proto beru jen jako doplněk k mnohem zajímavějším publikacím, které se Býčí skále věnují.... celý text

Ochozská jeskyně : chráněná krajinná oblast Moravský kras 1970, Burkhardt Rudolf

Ochozská jeskyně patří mezi nejkrásnější jeskyně Moravského krasu. Málokdo dnes už ví, že v letech 1966-1975 byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti, naštěstí přírodě blízkým způsobem bez betonových chodníčků. Kvůli povodním, které se v jeskyni občas objevovaly, musela být pro veřejnost uzavřena. Pro návštěvníky byla vydána tato informační brožurka, která obsahuje minimum informací - popisuje v podstatě pouze vlastní trasu a jednotlivé krápníkové útvary, které zde turisté mohou vidět. Text je na necelých čtyřech stránkách, zbytek je doplněn nepovedenými a nic neříkajícími fotografiemi. Součástí je i minimapka jeskyně. Nejzajímavější zde je informace o otevíracích dobách a časech exkurzí - jako připomínka zapomenuté historie této krásné jeskyně.... celý text

Rozšíření a ochrana nalezišť nickamínku 1979, Antonín Pakr

Naprosto raritní monografie soukromého badatele a speleologa Antonína Pakra, která se zabývá přírodní podivuhodností dříve lidově značenou jako skalní mléko, vápenná pěna, bílé nic, mléko Panny Marie a mnoha jinými názvy, které označují tzv. nickamínek - plastickou vápnitou hmotu, která se vyskytuje v jeskyních a v podzemních prostorách. Jedná se v podstatě o rešerši všech v době vydání dostupných informací o této zajímavé hmotě. Sám autor píše roztrpčeně v závěru: "Ani přes několikaletou snahu i s celou řadou dalších spolupracovníků se mi nepodařilo soustředit vše, co o nickamínku bylo napsáno, i když jsem shromáždil a prostudoval přes 550 odborných publikací a 300 lokalit jeho rozšíření z celého světa." Název knížky je lehce zavádějící - zřejmě kvůli vydavateli. Samotnému rozšíření je věnována jedna kapitolka a ochraně nalezišť pouze malý odstavec. Hlavní část textu se týká historie poznávání nickamínku a především fyzikálním, chemickým a biologickým faktorům, které se podílí na jeho vzniku. Text je zde poměrně odborný a rozhodně se pro lepší orientaci hodí pokročilejší znalosti chemie a fyziky. V textu jsou velice zajímavé některé informace, které se týkají např. mikroklimatu v jeskyních (ionizace vzduchu a princip "samočištění" od prachu a mikroorganismů), nebo fotoluminiscence vápenců. Pro mě byla docela zásadní informace o barevnosti krápníků, na kterou nemá hlavní vliv chemické složení (Fe = načervenalá barva, Mn = tmavě šedá barva - jak se všude uvádí), ale primární roli hraje krystalická struktura vápence - alespoň podle článku Zdeňka Krále v Československém krasu, na který se zde odkazuje. Publikace obsahuje obsáhlý přehled literatury (na čtyřiceti stranách !), které se tématu týkají - bohužel občas s chybným údajem (viz výše zmíněný článek Z. Krále). Jde o naprosto ojedinělou monografii, kterou se vyplatí sehnat.... celý text

Československé jeskyně 1963, Josef Rubín

I když jde o značně letitý průvodce po československých jeskyních, je knížka poměrně zajímavá. Už jen tím, že jde o první kompletní přehled turisticky přístupných a nejvýznamnějších nepřístupných krasových a dokonce i pseudokrasových jeskyní Československa, které byly v době napsání známé. O jeskyních se dozvíme základní informace, které se týkají jejich vzniku, geologie a historie objevů a zpřístupňování. Zajímavý je popis jejich tehdejšího stavu - například dnes již nepřístupné Císařské jeskyně. Najdeme zde i informace o poměrně kontroverzních úpravách (např. umělé zalednění Belianské jeskyně, které poškodilo krápníkovou výzdobu). Hezké je i zobrazení všech půdorysných map na jedné stránce vedle sebe, člověk si může vyzkoušet, jestli jeskyně podle nich pozná. Krásné jsou i černobílé fotografie různých druhů krápníků. Překvapivě zde najdeme i jeskyňářské metody prolongace jeskyní - jak postupovat v případě závalu, ukončení chodby sifonem nebo když proti vám vytéká voda a ztěžuje postup. Občas se vyskytne nepřesnost (v Malčině není Polední, ale Poradní dóm, Čeněk Chromý se neudusil oxidem uhličitým nešťastou náhodou ve Zbrašovských aragonitových jeskyních při výzkumu, ale vzal si tu život dobrovolně). O době, ve které knížka vznikla, svědčí autorova věta, kterou sem musel evidentně “zcela dobrovolně vložit: “Teprve rok 1945 dík svržení vykořisťovatelských tříd a nastolení lidově demokratického zřízení znamenal u nás definitivní konec nezaměstnanosti, a tím i bydlení člověka v jeskyních.... celý text

Srdce Českého krasu: Obec Srbsko a krajina v jejím okolí 2021, Václav Cílek

Knížek, které se zabývají oblastí Českého krasu, vyšlo v poslední době několik a je to dobře. Jsou vesměs výborné, protože je tvoří špičkoví odborníci na tuto oblast a vycházejí v kvalitních nakladatelstvích jako například Academia nebo Dokořán, kde byla vydána i tato publikace. Jde v podstatě o rozsáhlý sborník, který z perspektivy různých vědeckých oblastí popisuje obec Srbsko a jeho nejbližší okolí. A i když daná oblast nepřekypuje množstvím architektonických památek a nemá bohatou historii, tvoří důležité místo Českého krasu. Publikace je rozdělena do několika oddílů, z nichž některé jsou vyloženě odborné texty, které člověka skoro zahltí množstvím informací (především část o geologii a živé přírodě), pro běžného čtenáře je zajímavější část o postupném osidlování a především výborně zpracovaná kapitola o vzniku a vývoji lomařství v okolí, kde je sepsána historie jednotlivých lomů. Část věnovaná samotnému Srbsku nemůže být podrobnější - jsou tu informace o jednotlivých domech, živnostech, zvycích a kultuře, školství, stavbě železnice a silnice, atd., atd. Část, která je věnována trampingu a jeskyňářství, je oproti tomu psána srdcem a je poznat, že pro autory se jedná o důležitý kus jejich života. Celá knížka je navíc doprovázena nádhernými fotografiemi - ať už historickými nebo i současnými a celkový dobrý dojem jen umocňují. Řada z nich byla ale už zveřejněná v dřívější publikaci Český kras - Klíč k české krajině.... celý text

Průnik do podsvětí 2005, Herbert W. Franke

Cenná knížka sepsaná renesančním člověkem H. W. Frankem. Jedná se o detailní vzpomínky z jeskyňářských expedic (především v rakouském Dachsteinu), které autor absolvoval od 50tých let minulého století. Knížka je napsána velmi čtivě a člověk z ní má takřka filmový zážitek, což je dáno i dobrým překladem další zajímavou osobností a nestorem speleoalpinismu F. Šmikmátorem. Pro českou speleologii je knížka zajímavá několika vzpomínkami na Hermanna Bocka - brněnského Němce, který začátkem 20. století bádal v rámci Spolku německých turistů v Býčí skále a dalších lokalitách Moravského krasu. Negativum je pro mě absence jakýchkoliv fotografií a plánků jeskyní a určitá šablonovitost popisů jednotlivých výprav.... celý text

Expedice míří do hlubin 1987, Lubomír Benýšek

Hezká knížka ze dvou expedic na Kubě a v Mexiku - průzkumy cenotů, výstup na nejvyšší horu Mexika, potápění v Karibiku, svérázné zážitky s místními domorodci - a to všechno z doby, kdy se dalo cestou letadlem v klidu zajít ke kapitánovi, který vás s doutníkem v puse nechal v pohodě nafilmovat z kokpitu celé přistání letadla. Ale největší bizár byl ten se stranickými papaláši, u kterých bylo potřeba si expedici vůbec prosadit. Čistokrevná kafkárna.... celý text

Atlas jeskyní Moravského krasu; Díl I. Pustý žleb 1997, Marek Audy

Jde o čistě mapovou publikaci se zobrazením půdorysů, profilů a řezů jeskyní Pustého žlebu. Většina map vychází z měření provedených v 70.tých a 80.tých letech. Všechny mapy jsou překresleny do jednotné formy. Číslování jeskyní vychází z jednotné evidence dle metodiky J. Vodičky ze 70.tých let. Rozlehlejší jeskyně mají rozdělenou mapu na vícero stránek, což snižuje přehlednost, ale vzhledem k formátu knihy to asi lépe udělat nešlo. Z publikace se během let stal spíše historický dokument vzniklý za pomoci dobových měřících prostředků a postupem času ztrácí na aktuálnosti, zato ale získává na historické hodnotě. Je jen škoda, že druhý díl pro Suchý žleb již nevznikl.... celý text

Punkva a její jeskynní systém v Amatérské jeskyni 1980, Petr Rajman

Důležitá publikace, která shrnuje výsledky speleologických průzkumů v Amatérské jeskyni v období 1972 - 1978 pod hlavičkou Geografického ústavu ČSAV. Stručně řečeno – když Amatérku zkoumali profesionálové, což samo o sobě je dost kontroverzní období speleologie v Moravském krasu. Je to doba, kdy Speleologický klub bojuje o svoji existenci. Aby mohl pokračovat po tragickém úmrtí jeskyňářů M. Šlechty a M. Zahradníčka v dalším průzkumu Amatérské jeskyně, musí z pragmatických důvodů kývnout na spolupráci s GÚ ČSAV, který jej ale z této lokality v podstatě vyšachuje a další výzkum probíhá pod jeho taktovkou. Velký boj je i o samotný název jeskyně – profíkům se asi název Amatérská jeskyně (na počest amatérským speleologům) úplně nezamlouval. O tom všem se v publikaci čtenář samozřejmě nic nedozví. I tak jsou zde ale důležité informace - co objevu Amatérky předcházelo, popis tragické nehody a následné aktivity GÚ ČSAV – průzkum jeskynního systému (zajímavý je především potápěčský průzkum Předmacošského sifonu potápěči Trygonu Brno), budování nové vstupní štoly z Koňského spádu v Pustém žlebu a mapování jeskyně. Největší část knížky tvoří detailní topografický popis všech tehdy známých částí (v té době 17 km), který odkazuje i na přiloženou mapovou dokumentaci v měřítku 1:2000. Co v publikaci působí rušivě je poměrně velké množství překlepů, chybných odkazů na přiloženou mapu, chyb v názvech jeskyní nebo i špatných datací (první potápěčský průzkum u přítokové stěny Macochy dle informací byl proveden v roce 1971 E. Buršíkem a T. Divíškem). Knížka tak občas zavane lehkým amaterismem. Text doplňuje řada zajímavých fotografií, např. budování štoly nového vchodu.... celý text

Jeskyně - můj osud 2010, Jaroslav Hromas

Vzpomínkových speleologických knížek je jako šafránu. Navíc když autor je jeden ze zakladatelů České speleologické společnosti a bývalý ředitel Správy jeskyní ČR, dá se čekat, že knížka bude nabitá informacemi. Bohužel se tak nestalo, což je dáno především tím, že se jedná o rozhlasové vyprávění Jaroslava Hromase na Českém rozhlase 3, které do textové podoby převedla redaktorka Jana Špačková. Nejhodnotnější jsou autorovy vzpomínky na své jeskyňářské začátky a setkání s legendami J. Petrbokem, V. Stárkou a s řadou dalších osobností. Zajímavé jsou i zážitky z průzkumů hradních studen. Profesní vzpomínky na působení v řadě organizací je podáno úsporně a velmi korektně - což ale ubírá na úplnosti. Autor sám na konci sděluje, že negativní zkušenosti záměrně vynechal nebo vytěsnil z paměti. Zážitky ze zahraničních expedic jsou zmíněny letmo, zato turistickým návštěvám je podle mě věnováno zbytečně moc prostoru (především část o Maroku) - vzpomínky se tu mění v jakýsi místopis. Na závěr této kratičké knížky autor popisuje na třiceti stranách jednotlivé zpřístupněné jeskyně v ČR. Součástí publikace je řada historicky cenných fotografií. I přes některé nedostatky díky moc za to, že knížka vznikla.... celý text

Přírodním rájem, adamovským krajem 2021, Jana Nováčková

Kniha navazuje na o rok starší knihu Adamov - krajem lesů a studánek. Ubylo fotografií samotného Adamova, zato přibylo fotografií zobrazujících nejrůznější druhy zvířat - především hmyzu. O zvířatech se tu prakticky nic nedozvíme. Místo toho jsou obrázky proloženy autorčinými říkánkami, které jsou oproti předchozí publikaci mnohem víc moralizující a láteřící na stav současné společnosti - verše povětšinou podprůměrné, místy pro mě až bizarní: "Decibely duní do sluchátek, mladiství jsou nedbalí povelů svých matek, nové fasády otloukané ranami míče, mladé oběti bránící se recividistům pod vlivem chtíče."... celý text