David81 přečtené 84

Jan Knies 1860-1937 2008, Petr Kostrhun

Skvělá biografie o významné osobnosti naší archeologie a paleontologie. Jan Knies, rodák z Tasova, působil na více místech, ale nejvíc je spjatý s oblastí Moravského krasu. Knížka nezachycuje pouze jeho život, ale pojednává i o počátcích archeologie a paleontologie v českých zemích. Tyto obory se koncem 19. století teprve utvářely a amatérsky se jim věnovala tehdejší inteligence - lékaři, duchovní nebo třeba i učitelé, jako právě v případě Jana Kniese. Je tu krásně vidět, jak tito nadšenci věnovali svému zájmu veškerý volný čas, peníze a hlavně zdraví (Knies díky výzkumům oslepnul na jedno oko). Publikace se skládá z vlastního životopisu a z příloh, které jsou opravdu mimořádně zajímavé - části vědeckých rukopisů, které již nestihl dokončit, osobní vzpomínky na své přátele a zejména osobní korespondence s takovými velikány jako K. Absolon, J. Wankel, M. Kříž, K. J. Maška a mnoho dalších. V nich se nejvíc projevuje Kniesův charakter, břitký humor a sarkasmus. Je zvláštní, jaká mezi těmito lidmi panovala nevraživost a k čemu mezi nimi docházelo. K tomuto mi v knížce chybí zmínka o údajném podnětu J. Wankla, díky kterému bylo Kniesovi znemožněno bádat v jeskyni Pekárna. Z vlastního životopisu mě zaujal popis budování soukromého Kniesova muzea Moravského krasu ve Sloupu (první takové svého druhu v Evropě) a především úžasný vztah, jaký měl se svojí ženou Antonií, která mu osobně pomáhala u vykopávek a hlavně jej podporovala finančně (na výzkum svého manžela obětovala celé své nemalé věno). Bylo by výborné, kdyby vyšla i nějaká publikace popisující život manželek těchto svérázných osobností.... celý text

Záhada jihlavského podzemí aneb Čí rozmar prožíváme? 1998, Pavel Bezděčka

Knížku jsem si kdysi sehnal ze dvou důvodů: sbírám literaturu o podzemí všeho druhu a v Jihlavě už nějaký pátek bydlím. Takže proč si nepřečíst nějaké informace o "atrakci" našeho města. Jedná se o zbeletrizovaný popis záhadných událostí v jihlavské svítící chodbě. Je sympatické, že příběh nepíše nějaký veleslavný záhadolog, ale řadová průvodkyně, která spolu s ostatními kolegy má nejvíc zkušeností jak s vlastními záhadnými jevy, tak s celým humbukem kolem. Autorka tu civilním stylem popisuje události předcházející bombastické reportáži TV Nova, její vlastní natáčení a to, co pak krátce po ní následovalo. Samotnou reportáž jsem si po přečtení knížky po 25 letech znovu pustil (viz https://www.youtube.com/watch?v=mQWh8Oc0kDU) a můžu říct, že to na mě nyní působí opravdu směšně a manipulativně. Osoba Stanislava Motla je pro mě navíc naprosto nedůvěryhodná a dost kontroverzní. K záhadným událostem před natáčením můžu jen říct, že sám jsem v podzemí zažil několik podobných situací (pohybující se stíny, světelné jevy, podivné zvuky atd.), kterým jsem ale nikdy nepřisuzoval nadpozemské příčiny. K tomu autorka bohužel sklouzla, a tak se tu rozepisuje o záhadné energii a tajuplných bytostech, což je pro mě za hranou. Velká část knížky mi přišla navíc opravdu velmi nudná. V podstatě celou dobu se tu různé postavy jen dohadují, co to vlastně viděly. Mnohem zajímavější než vlastní záhada je to, co způsobila mezi lidmi - kolik přitáhla různých záhadologů, psychotroniků, ufologů, astrologů, šarlatánů a bláznů všeho druhu, kteří si tu chtěli potvrdit svoji víru, nebo se jen zviditelnili. A tak se vyslovují hypotézy, točí se virgulemi, malují se automatické kresby - a samozřejmě spousta lidí na tom pěkně vydělává. Průvodci tu pak za úplatu vodí různé existence a senzacechtivou veřejnost na tajuplné místo a Jihlava tak má (vedle ZOO) konečně nějakou pořádnou turistickou atrakci. Dnes po letech, i když se ještě výjimečně v bulváru objeví senzační zpráva o záhadných tvářích, které někdo rozezná ve skvrnách na zdech nebo podlaze, záhada jihlavského podzemí postupně bledne.... celý text

Demänová 1950, Ján Halaša

Drobná fotopublikace s krátkými úryvky textů Rudolfa Těsnohlídka, které oslavují nádheru Demänovské jeskyně svobody, kde Těsnohlídek působil svého času jako amatérský speleolog. Lyrický text doprovází celostránkové barevné fotografie jeskynní výzdoby. I když je reprodukce fotografií velmi nekvalitní, svým rozpitým dojmem působí impresionisticky a náladu textu doplňují. Lyrické pasáže tu jsou doslova oslavou ducha ve hmotě a kdyby místy nebyly tak doslovně popisné, měly by až meditativní účinek. Nejvíc mě tu zaujalo emotivní vylíčení návštěvy Leoše Janáčka, kdy si nechal zhasnout světla a půl hodiny poslouchal zvuky jeskyně. Zajímavý je i doslov slovenského speleologa Alojze Lutonského, který zde vzpomíná na společné objevy (i různé překážky k nim) v tomto krásném koutě Slovenska. Na úplném závěru je přehled nejdůležitějších událostí speleologie a turismu v Demänovské dolině.... celý text

Jeskyně Severomoravského krasu 1955, Vladimír Panoš

Turistický průvodce, který turistickým průvodcem tak docela není. Nejsou zde totiž uvedené trasy á la cesta z bodu X do bodu Y, jak bývalo zvykem. Místo toho tu jsou poměrně detailně popsány povrchové a podzemní krasové útvary čtyř oblastí - krasu Mladečského a Javoříčského (spolu byly dříve označovány jako tzv. Severomoravský kras), Jesenického a Hranického. Pro mě byla knížka hodně zajímavá, protože tato místa moc neznám. Z textu je vidět, že autor tu strávil kus svého života a na spoustě objevů se přímo podílel. Uvádí zde nejen zpřístupněné, ale i většinu nepřístupných jeskyní spolu s historií jejich objevování. Dále tu jsou informace o hydrologii zdejších toků včetně jejich vývěrů a ponorů. Co tu bohužel citelně chybí je jakákoliv mapa nebo plánek. Několik střípků co mě zaujalo: Je zde uvedené označení pro deformované stalaktity, o kterém jsem nikdy neslyšel - tzv. kreténi... V blízkosti Zlatých Hor byly ještě viditelné zbytky hornických ubikací přes 200 let starých. Milovníci záhad ocení zmínku o nalezených kostrách dvou nešťastníků, kteří zřejmě zabloudili v jeskyni Na Špičáku a v Mladečské jeskyni (zde kostra měřila prý 215 cm !). Název Špraněk pochází od bývalých majitelů zdejší tvrze - zemanů z Bran (německy von Sprann). Do Hranické propasti vedla v době sepsání knížky turistická cesta až k hladině. Některé informace tu tehdy nemohly být uvedeny - například okolnosti masakru v obci Javoříčko na konci 2. sv. války. Zato moudro Klementa Gottwalda na začátku publikace zde chybět nesmělo.... celý text

Podzemní Praha 1920, Karel Ladislav Kukla

Kultovní a nejznámější dílo pozapomenutého mystifikátora K. L. Kukly, které je dodnes populární mezi tzv. "kanálníky" - to jest fanoušky urbanistického podzemí. Jde v podstatě o čistý literární brak, který má ale své kouzlo svojí bizarností a zároveň mystifikací, kdy autor kombinuje reálné a vybájené informace. Knížka obsahuje dvě části - první popisuje napínavý podzemní lov habsburských četníků na uprchlé trestance Pexu a jeho milou Annu, kterým pomáhají obyvatelé pražských kanálů. Tady se nejvíc projevuje autorova záliba v morbidních detailech - uprchlíci se v podzemí prohrabávají zpráchnivělými ostatky mrtvých či množstvím smrdutého bahna a výkalů, kde na ně občas útočí hejna potkanů a krys. Podzemí je zde vykresleno jako složitý propojený systém, ve kterém se dá proniknout z Žižkova pod Vltavou až k letohrádku Hvězda... I když je to labyrint vybájený, spousta uvedených chodeb skutečně existuje (nebo existovala) - výborně to zanalyzoval znalec pražského podzemí Vladimír Vojíř zde: http://www.muzeum-sedlcany.cz/upload/V,Vojir_Hledani_Kuklovy_Podzemni_Prahy.pdf Ve druhé části, která se odehrává po vzniku Československé republiky, se několik podzemních obyvatel z blíže nespecifikovaných důvodů rozhodne prozkoumat celé Pražské podzemí, při čemž dojde k několika "epochálním" objevům - například naleznou pozůstatky zbořené Betlémské kaple. Zajímavé je, jak se v knížce objevují autorovy svérázné názory - "nejslavnější heroická doba národa našeho jest éra komunistických Husitů"...! Naopak, co je zde vylíčeno jako naprosté zlo, je cokoliv německého, habsburského nebo cokoliv, co jim pomáhá (katolická církev, židovští uprchlíci z Haliče). Četl jsem první vydání z roku 1920, které obsahuje fotografie dodávající tomuto dílu nádech parodie - například fotografie údajně samotného autora v ochranném úboru vypadá opravdu jak z přednášky cimrmanologů...... celý text

Moravský Kras (Perla Československa): Průvodce jeskynním světem 1946, Vladimír Ondroušek

Průvodce Moravským krasem z doby, kdy se Pustý žleb jmenoval Syrový, místo Krasovského potoka tudy tekl potok Rogendorfský a autem se do Blanska jelo z Prahy přes Chrudim a Svitavu. Publikace je krásným příkladem, proč se vyplatí shánět a číst staré turistické průvodce - zvlášť, když je hlavním autorem člen slavné Absolonovy "silné čtyřky" Vladimír Ondroušek. Díky němu se zde objevuje spousta detailů, které doplňují známé historické události. Hlavní část knížky se zaměřuje na nejznámější místa všech částí Moravského krasu a o většině z nich se tu objeví nějaká zajímavost - třeba jak vypadal původní vstup do Punkevních jeskyní, kdy byly horolezecky zdolány stěny Macochy pod spodním i horním můstkem. Věděli jste třeba, že Punkevní jeskyně nebyly jedinými, kde se turisté plavili po člunech? Podobný zážitek si dopřávali i v Císařské jeskyni, než byla uzavřena. Zajímavá je třeba zmínka, že v jeskyni Kravská díra v Suchém žlebu nechala obec Vilémovice kopat 70-ti metrovou chodbu v domnění, že tu narazí na novou krápníkovou jeskyni - což je zvláštní, když dnešní délka je pouze 30 metrů. Známá historka o zabloudění Klimenta Čermáka v Kateřinské jeskyni je zde doplněna o malý detail - jeho průvodce byl tehdy totiž namazaný. Zaujal i sugestivní popis zvukových efektů ve vývěru Říčky - než došlo k jeho poničení. Odtud nedaleká jeskyně Malčina měla podle autorova popisu ještě stále přístupný objevitelský vchod, i když byl prý několikrát zazděný (!) a zase otevřený. Je tu zachycený dnes už ztracený škrapový útvar v Kamenném žlíbku Čertova ťapa. Kromě místopisné části je výborná i Ondrouškova kapitola o technice tehdejšího výzkumu podzemí. Kratší kapitoly ostatních autorů již tolik nezaujmou - geologie Karla Zapletala je poplatná svojí době. Významný paleontolog Josef Skutil jen tlumočí starší údaje, leckdy neplatné (například představu slavnostního průvodu dívek k obětišti v Býčí skále). Co dnes už působí směšně, je velká míra patosu. Na tehdejší dobu hypermoderní grafická úprava potlačuje dojem z krásných fotek. Cenná je přiložená mapa Moravského krasu.... celý text

Český kras 1984, Vladimír Stárka

Někdo si může klepat na čelo, ale mně přijde zajímavé si čas od času přečíst nějaký starý turistický průvodce. Pro mě to byl retro výlet do úplně jiného světa, ve kterém se objevují dávno neplatné názvy jako Gottwaldovo náměstí, most Antonína Zápotockého a spousta dalších. Kniha obsahuje kromě všeobecných informací o Českém krasu i popis čtrnácti turistických tras (pro pěší, vodáky i mototuristy) a historii významných míst. Co se v knížce vyskytuje dost často, jsou zmínky o žalostném stavu většiny památek. Kaple svatého Kříže na Karlštejně na tom byla dokonce tak špatně, že po plánované rekonstrukci do ní měl být zakázaný vstup, protože ji lidé poškozovali. Podobně kriticky jsou tu zmiňovány negativní vlivy těžby vápence a celkově děsivý stav životního prostředí. V tom byla tato knížka poměrně odvážná. Dále zaujme stručný popis objevování Koněpruských jeskyní, výčet krasových útvarů Českého krasu, nebo některé místopisné zajímavosti. Např. událost Rudých letnic, která byla za minulého režimu upravena ve stylu dobových fake news - i proto je pomník již odstraněn. Dozvěděl jsem se tu třeba i důvod, proč je v Koněpruských jeskyních jedna prostora pojmenována podle italského badatele Spallanzaniho - jde o upomínku na počest návštěvy italských speleologů. Na čtivosti nepřidává fádní úprava knížky, ani přiložená mapka s chybami. Na druhou stranu je ale text zajímavější než třeba mnohem později vydaná publikace O. Dvořáka Soutěskami Českého krasu.... celý text

Rudická plošina v Moravském krasu 1997, Ivan Balák

Jde o první knížku pětidílné řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí. Zaměřuje se na jednu z nejzajímavějších oblastí tohoto krasového území - Rudickou plošinu. Jako všechny publikace této knižní řady je i tato rozdělena do několika kapitol - místní geologie, hydrografie, krasové jevy a speleologie, živočichové, rostliny a historie osídlení. I když je knížka poměrně útlá, je v ní hodně zajímavého. Nejvíc zaujalo složení a mineralogie rudických vrstev, historie speleologického výzkumu v Rudickém propadání a hlavně málo známé dějiny těžby nerostných surovin a jejich zpracování - především železné rudy. Během 19. století bylo na plošině vyhloubeno kolem 270 šachet, z nichž nejhlubší dosáhly hloubky 140 m. Ještě po druhé světové válce tu fungovalo 22 dolů. Dosud se tu v místě bývalých největších důlních děl vyskytuje spousta jezírek, která jsou v této knížce uvedena. Je tu zmínka i o několika nebezpečných propadech, kvůli kterým musela být dokonce srovnána se zemí řada domů v Rudici. Negativem je několik nečitelných map a černobílých grafů, ze kterých nejde nic rozluštit. Knížka je v podstatě rešerší starších článků z odborných publikací, které dnes téměř nejdou sehnat. A proto je skvělé, že ve své době vyšla.... celý text

A Quest for the Secrets of Xibalba 2013, Zdeněk Motyčka

Krásná kniha, která popisuje historii objevování zatopených jeskynních systémů v tzv. mayské Riviéře na Yucatánském poloostrově českými a slovenskými speleopotápěči v letech 2003 až 2012. Během této doby se jim podařilo objevit 68 km (!) chodeb, přičemž rozsáhlý komplex K´oox Baal se ve své době stal čtvrtou nejdelší podvodní jeskyní na světě (v současnosti je už třetí a měří 103 km). Jde o jeden z největších úspěchů našich speleologů. Úplné začátky výzkumu byly těžké. Chlapi neměli skoro žádné kontakty a z počátku převládaly celkem naivní představy, jak tu budou výzkum provádět (což sami přiznávají). Postupně si ale získali respekt místních potápěčů. A hlavně - sami se učili v novém prostředí. Nebezpečí jim hrozilo jak v džungli (jaguáři, jedovaté rostliny a živočichové, úmorné vedro), tak hlavně pod vodou, kde se občas objevil krokodýl, případně měli namále se zásobou vzduchu. Co mě překvapilo, je zde popisovaný extrémně nebezpečný sóloponor... Kromě objevování podvodního labyrintu došlo i na nález ostatků dávno vyhynulého předka lenochodů, který měřil kolem 3 metrů. Je to velkou měrou dobrodružná, v podstatě ryze objevitelská knížka, kterou je zážitek číst - i když je psána v angličtině. Co trošku chybí, je víc informací o celém jeskynním systému - jak vznikl, jaká je historie místních objevů, geologické složení atd. Výborná je přiložená mapa se zakresleným celkovým komplexem jeskyní. Nejvíc ale ohromí nádherné fotografie potápěčů kroužících kolem bohaté krápníkové výzdoby v blankytně modré vodě. Pro zajímavost - knížku jsem sehnal v potápěčském centru Orca Diving, kde se dá sehnat mnohem levněji než na e-shopu ČSS.... celý text

Blansko - brána Moravského krasu 1998, Ivan Balák

Druhá publikace z pětidílné řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí, který sestavil Ivan Balák a kolektiv autorů. Tato část je zaměřena především na město Blansko a okolí. Informací o Moravském krase je tu z celé řady nejméně. Nejzajímavější mi přišly dějiny blanenského průmyslu - místních železáren, strojíren a dalších industriálních objektů. Ve zdejších továrnách vznikl například první použitelný parní stroj v Habsburské monarchii. Také zde byl objeven parafín. Jedinečná byla ve své době i místní produkce umělecké litiny. Zajímavá, i když krátká, je kapitolka o těžbě nerostných surovin v okolí - o těžbě železné rudy u Bořitova, Krhova, nebo Černé Hory jsem neměl ponětí. Ve zkratce jsou zmíněny dějiny města Blanska, které tu překvapivě končí první světovou válkou. Události po ní, včetně německé okupace i poválečných útrap, chybí. Mezi méně zajímavé části patří například soupis památných stromů, nebo městských parků spolu s přehledem dřevin, které v nich rostou. Kapitola věnující se místním školám působí spíš jako reklama s účelem nalákat žáky na nově připojený internet, novou školní jídelnu, nebo vysoké procento uplatnění absolventů. Zájemcům o speleologii v Moravském krasu bych spíš doporučil ostatní publikace této knižní řady.... celý text

Bue Marino: Cesta pod údolím 2013, Daniel Hutňan

Skvělá a bohužel ne úplně známá publikace popisující snahu našich speleopotápěčů o propojení jeskynních systémů Bue Marino a Su Molente na Korsice. Nejdůležitější objev je vlastně zmíněn letmo hned na začátku, a teprve pak autor popisuje krkolomnou historii průzkumu a s ním spojenou dřinu, pot a hlavně radost z postupů. Škoda, že knížka nevyšla o rok později, kdy už by v ní mohlo být popsáno i vlastní propojení obou jeskyní. Takhle příběh končí těsně před objevem. (Pro úplnost v roce 2016 dosáhli italští speleologové dalšího propojení s jeskynním systémem Su Spiria. Vznikl tak nejdelší italský jeskynní komplex o délce přes 70 km.) Knížka se čte jedním dechem, autor tu popisuje průběh několika výprav, řadu objevů, mapování nových prostor a hlavně zážitky z potápění jedné z nejhezčích evropských jeskyní. Fotografie jsou opravdu luxusní a připomínají známé podvodní záběry z jeskyní v Yucatánu. Výborné jsou i mapové podklady, které zpracovala dcera Daniela Hutňana Anna. Knížka je dvojjazyčná s anglickou verzí textu. Koho zajímá pokračování objevů, doporučuji si sehnat několik ročníků Speleofóra z následujících let.... celý text

Ztracený svět technických památek, lidí a věcí 2011, kolektiv autorů

Knížka je zaměřená na historii průmyslové výroby vesnic na Drahanské vrchovině, zejména v oblasti Moravského krasu. Popisuje některé zdejší vodní a větrné mlýny, železárny, cihelny, pivovary atd. Každé odvětví je tu prezentováno celostránkovou historickou fotografií nebo výřezem tehdejší katastrální mapy a fotografií nějakého předmětu, který se tématu týká, spolu s několika větami, ze kterých se dozvíme něco málo o historii. Nejhezčí jsou černobílé fotografie, které navodí nostalgickou atmosféru. Zajímavé jsou především záběry Ostrova u Macochy a tehdy bezlesích strání, které působí jak někde na Balkáně. Popisky u fotek jsou opravdu stručné a spíš jen doplňují jejich atmosféru. Obrázky předmětů - různých seker, litinových klíčů, cihel - mě úplně nezaujaly. Rozhodně nejhezčí jsou ukázky keramiky z Olomučan. Škoda, že jich tu je tak málo. Knížka působí spíš jako nějaký chudý katalog výstavy z uměleckoprůmyslového muzea. Ale opravdu mě pobavil popisek na přebalu pod fotkou s přiváženým čerpadlem k Punkevním jeskyním: "Připravuje se vodní palba pro turisty" :-)... celý text

Po stopách Keltů na Berounsku. Od Tetína na Bacín 2004, Marie Holečková

Huh, co tohle bylo? Vůbec jsem nepochopil koncept knížky. Na začátku se účastníme jakési besedy o duchovním odkazu Keltů. Lidé v sálu se ptají, chytré hlavy odpovídají a autorka to vše zapisuje. Střih. Ocitáme se v Tetíně na jakémsi výletu se skupinou turistů, které provází průvodkyně. Ta povídá o historii místních kostelů, hřbitovu a zřícenině hradu. Lidé se přesouvají z místa na místo, občas se někdo na něco zeptá. Autorka vše zapisuje. O Keltech ani slovo. Střih. Bez souvislostí se najednou objevíme u Šemíkova hrobu v Neumětelích. Konec. Další kapitola - další výlet. Tentokrát se k průvodkyni připojil i Václav Cílek. Jsme na Zlatém koni, průvodci povídají o místních lomech a jeskyních, občas se někdo zeptá, průvodci odpoví, autorka vše zapisuje. Konec první poloviny. Přijde mi fascinující, že se zúčastním nějaké podobné exkurze, sepíšu z toho kdejaký šplecht a nějaké nakladatelství mi to pak i vydá! Druhá polovina se skládá z kapitol, které autorka buď přepsala z odborných časopisů (Český kras), nebo tu snad dokonce přispěli (kromě ezoexpertů) i skuteční odborníci na slovo vzatí - nejlepší z celé knihy je asi kapitolka o vrchu Bacín od Václava Matouška, který se podílel na archeologickém průzkumu místní jeskyně - což je opravdu úžasné, že tuto puklinu vyhledávali lidé od paleolitu přes neolit až do starší doby železné a ukládali do ní lidské ostatky. V další kapitole se zase objevuje známá romantická představa, že název vrchu Kotýs je odvozen od kultovní thrácké bohyně Kotys. Pojmenování vzniklo mnohem prozaičtěji - na ostrohu kopce měl kdysi pozemky sedlák Kotyza, navíc název Kotýs je používán až od poloviny 19. století. Ke konci knížky se vracíme k osvědčenému schématu - jsme na přednášce, lidé se ptají na zajímavosti o Keltech, přednášející odpovídají - vše zapsáno. O Keltech na Berounsku se z této knížky opravdu moc nedozvíme, spíš několik obecnějších informací, kdo to Keltové vůbec byli. Některé hlášky jsou opravdu unikátní - muž je prý podle současných vědeckých výzkumů klonem ženy. Co se mi ale celkem líbilo, byly fotografie a grafické zpracování.... celý text

Macocha a Punkva v Moravském krasu 2003, Ivan Balák

Páté a zároveň poslední pokračování z řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí. Obdobně jako ostatní knížky z této edice jde o místopis tentokrát zaměřený na oblast okolí Macochy a ponorné řeky Punkvy, kde je toto území popsáno z různých pohledů (geologie, historie, pamětihodnosti atd.). Ze všech průvodců je tento nejobsáhlejší, je zaměřený mnohem víc na speleologický výzkum a oproti ostatním obsahuje i řadu barevných fotografií. Je tu ale poznat, že se popisovaná oblast částečně překrývá s předchozí publikací Sloup a Pustý žleb v Moravském krasu a řada informací se tu opakuje, včetně doslovného zkopírování některých kapitol - např. historie správy zpřístupněných jeskyní. Na druhou stranu se knížka věnuje často i lokalitám mimo vybranou oblast, jako např. Vintoky, Harbechy, Rudice a další, které byly také popisovány v dřívějších knihách, ale zase je to fajn pro někoho, kdo nemá komplet celou řadu. Co mě zaujalo - kapitola hydrografie, kde jsou popsány vodní toky i včetně drobných periodických, které nemají ani jméno. Dále historie zpřístupňování Punkevních jeskyní (postupy objevů jsou tu znázorněny na časové mapě), mimo jiné i kontroverzního vylámání vodního plavebního koridoru, který by se dnes nemohl uskutečnit. V několika prvních desetiletích objevování a zpřístupňování těchto jeskyní se zde odhaduje (dle výzkumu z roku 1990) na 10 000 kusů zničených, převážně hůlkových, stalaktitů a brček... Jsou tu popsány i historické metody měření hloubky Macochy. Velmi zajímavá je kapitola věnující se krásné literatuře, ve které se tato část Moravského krasu vyskytuje. Je tu vyjmenována řada dnes už většinou neznámých básní, novel, románů a pověstí, včetně některých ukázek. V kapitole Významné osobnosti je kromě obligátního K. Absolona pamatováno i na slavnou "silnou čtyřku" Absolonových nejvěrnějších spolupracovníků a jsou tu popsány i jejich jednotlivé osudy.... celý text

Tetín objektivem historie 2017, Michal Hejna

Velmi pěkný místopis, který popisuje novodobou historii Tetína za použití spousty krásných fotografií - ať už těch oficiálních (pohledů), tak i těch ze soukromých archivů. Co mě zaujalo nejvíc, byly informace o společenském životě obce. Je neuvěřitelné, jak se dříve lidé, kteří těžce pracovali na polích nebo v lomech, dokázali po práci ještě účastnit spousty kulturních akcí a byli členy nejrůznějších spolků. Například v období první republiky působilo v Tetíně 5 ochotnických divadelních souborů. Když to srovnám s dnešní situací u nás na vesnicích, je to dost smutné. Zaujal mě i ostudný osud Tetínského hradu, který byl z velké části obětován při těžbě vápence, samozřejmě kvůli zisku... Je toho ale mnohem víc - válečné události, násilnosti při osvobozování Rudou armádou, poválečné změny atd. Knížka je rozdělená do tematických kapitol, kde ale občas působí rušivě neustálé přeskakování v čase. Pro seznámení s novodobou historií nejen obce, ale i této části Českého krasu, je publikace velmi dobrá.... celý text

Sloup a Pustý žleb v Moravském krasu 1999, Ivan Balák

Jedná se o třetí knížku z původně plánované sedmidílné (a nakonec jen pětidílné) řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí. Díky tomuto rozdělení se tak každé popisované oblasti dává mnohem víc prostoru než například v pozdější publikaci Moravský kras - jeskyně a člověk (Balák, 2019). Jak už je v podobných místopisech zvykem, jsou informace rozděleny tematicky do řady různých odvětví (geologie, hydrografie, historie atd.). Nejsem toho úplně příznivcem, protože to někdy dopadne stylem "ode všeho trochu, dohromady nic". Tohle ale není ten případ a v podstatě v každé kapitole se tu dají zjistit zajímavosti, které nejsou všeobecně známé. Například že v lomu Na Bradinách se vyskytuje jeden z nejstarších dokladů krasového procesu v MK, nebo třeba původní princip pálení vápna v selských vápenicích. Je tu popsána i komplikovaná historie správy zpřístupněných jeskyní a komplet výčet jednotlivých organizací, jak po sobě následovaly. Dále tu je například celkový seznam členů rodiny Salmů, kteří jsou pohřbeni na sloupském hřbitově. Z nedalekého Němčického krasu je tu popsána historie těžby železných rud v Němčické jeskyně a je zde dokonce citována i stará kramářská píseň o jejím objevu. Výborné jsou i podrobné životopisy významných osobností - především Martina Kříže, Jana Kniese, ale třeba i Jana Nepomuka Soukopa, místního kněze, který se o jeskyně velmi zajímal. Je tu i plno opravdu vtipných historek, takže je hezky vidět, o jak svérázné osobnosti se jednalo. Co tu trochu chybí, je kapitola věnující se rostlinám vedle části věnované živočichům. Dále tu není zmínka o vybudování silnice v Pustém i Suchém žlebu ve dvacátých letech a o historii zdejší dopravy do jejího zákazu - což je dost zajímavé, ale naštěstí se o tom píše v posledním místopisu této řady, který je věnovaný Macoše a Punkvě. Co mě trochu znejistělo, je záhadná sloučenina v červenozemi: R2O3. (Že by Fe2O3 ?). Celkově je to super publikace nejen pro turisty, ale pro všechny, kteří chtějí vědět víc, než najdou na wikipedii.... celý text

Jeskyňáři pod horou Květnicí 2018, Pavel Vašík

Tuhle knížku jsem dlouho marně sháněl. Až shodou náhod nám její autor nedávno přišel pomoct na naši akci a knížku nám pak všem věnoval… Udělal mi tím velkou radost - jak dárkem, tak i obsahem, protože jde o nejlepší vzpomínkovou jeskyňářskou publikaci, jakou jsem zatím četl. Pavel má především dar vyprávět - je zde spousta drobných příběhů v krátkých kapitolách, a i když nejsou psány chronologicky, tak na sebe nenápadně navazují. Většina se týká bádání tišnovských jeskyňářů v Tišnovském krasu - především v Králově jeskyni z období 70-tých a 80-tých let. Píše se zde ale i o málo známém Lažánecko-heroltickém krasu. Poslední a nejdelší kapitola je věnována dvěma expedicím v Rumunsku, přičemž ta první byla hodně dramatická a díky velkým záplavám skončila málem katastrofou. Příběhů, kdy šlo o život (a někdy bohužel skončily i špatně) je tu víc, a tak se není čemu divit, že zde autor na mnoha místech zdůrazňuje bezpečnostní opatření, což zároveň doplňuje i zážitky se spoustou nebezpečných situací, které by zaskočily i zkušené jeskyňáře. Některé historky jsou zase vtipné - hašení hořícího karbidu sněhem pobavilo. Je z toho všeho prostě cítit poctivě “odžitý” jeskyňářský život. Bylo by super, kdyby podobnou vzpomínkovou knihu sepsala každá jeskyňářská skupina.... celý text

Jeskyně Čech, Moravy a Slezska s archeologickými nálezy 2005, Vladimír Peša

Knížka je v podstatě encyklopedie, ve které jsou k jednotlivým jeskyním v abecedním pořadí uvedeny ve zkratce základní přehledy archeologických nálezů, kdo a kdy je nalezl + různé zajímavé informace k danému místu. Nejzajímavější je část, která se týká pseudokrasových oblastí - je poznat, že autoři se těchto archeologických výzkumů většinou přímo účastnili. O to větším kontrastem jsou ale přehledy ostatních krasových lokalit, kde autoři už tak pevní v kramflecích nejsou, a tak čerpají z různých zdrojů. Zatímco v případě pseudokrasových jeskyní jsou tu popsány i celkem nevýznamné nálezy kdejakých převisů, u krasových oblastí tu chybí tak zásadní lokality jako například Stránská skála (!), Adlerova jeskyně, ale i řada menších jeskyní - Vinckova, Žižkůvka, Verunčina, Kapustovka, Slezákova díra aj. U Koněpruských jeskyní je sice zmínka o nálezu části lidské lebky, ostatky dalších dvou lidí tu ale uvedeny nejsou. O Mladečských jeskyních je tu celkem 5 krátkých vět, což pro naše nejstarší sídliště druhu Homo sapiens je víc než nedůstojné. V přehledu osobností naší speleoarcheologie je uveden Josef Skutil - jeden z našich největších odborníků na paleolit - chybně jako Jaroslav. Pár věcí mě ale zaujalo - informace o nástěnné kresbě jelena v Býčí skále, nebo třeba zmínka o 5 mrtvých při výbuchu granátu na konci 2. světové války u vchodu do jeskyně Drátenické.... celý text

Člověk a podzemní svět 2021, Michal Hejna

Netradiční přehled spektakulárních historických teorií, které se zabývají jeskyněmi a jejich obyvateli. Vypovídají především o lidské bezmezné fantazii. Dnes působí sice legračně (krápníky vykvétají jako rostliny, lidé se pohybují na vnitřní straně povrchu zeměkoule, zkameněliny vznikají v horninách sami od sebe atd.), ale kdo ví, co se bude psát v budoucnu o našich dnešních hypotézách ohledně superstrun nebo temné hmoty. Kromě toho jsou v knížce popsána i různá falza a podvody, které se střídají rychle za sebou, až postupně ztrácí na zajímavosti. V přehledu nejstarších zmínek o jeskyních chybí informace o prvním písemném dokumentu popisujícím jeskyni - v čínské Knize o horách z roku 221 př. n. l. V celkem obsáhlém přehledu křesťanských světců žijících v jeskyních chybí svatý Antonín a svatý Pavel Poustevník, svatý Jan, který v jeskyni Apokalypsy sepsal Knihu Zjevení. Doplnil bych i zmínku o tradovaném umístění jesliček - místa narození Ježíše Krista - do jeskyně. I přes některé drobnosti a občasný náběh k bulvárnosti je knížka zajímavá a obdivuji škálu informací, které se autorovi podařilo poskládat do jednoho celku. Hezké je i vizuální zpracování.... celý text

Uranová Příbram 2022, Václav Cílek

Na další knížku z výborného nakladatelství Dokořán, věnující se historii a vlivu těžby uranu v okolí Příbrami, jsem se moc těšil. Informací je v ní opravdu dost, ale celkově jsem nakonec zklamaný. Nejzajímavější mi přišly části o postupném rozvoji uranového hornictví a historii zakládání jednotlivých důlních jam s řadou technických údajů. Dále je velmi dobrá kapitola o událostech během srpnové okupace a následných perzekucích stávkujících zaměstnanců. Výborná je i část věnující se mineralogii, rostlinstvu a především zoologii. Speciálně pro tuto knížku byl proveden v podstatě první zoologický průzkum devíti hald v důlním areálu. Ukazuje se tak už známá skutečnost, že nechat obnovu krajiny na přírodě je mnohem šetrnější a hlavně ekonomicky výhodnější, než provádět nákladné a pro rostliny i živočichy neatraktivní rekultivace. K negativům: Co mi přijde vyloženě skandální, je chybějící kapitola o politických vězních, kteří v dolech nuceně pracovali. V knížce je jen jednostránková zmínka o komunistickém lágru Vojna - opsaná z webových stránek jejího památníku - a dále několik zmínek ve vzpomínkách bývalých zaměstnanců. Obecně je tato historie v knížce označena jako “kapitola, kterou je třeba chápat v kontextu doby a tehdejších poměrů a tyto skutečnosti nikterak nesnižují pozitivní jevy četných pracovních úspěchů v historii uranového hornictví” (str. 86). Osobně mi to přijde nehorázné, zvlášť když si uvědomíme, že náš uranový průmysl pomohl udělat ze Sovětského svazu jadernou velmoc, navíc za situace pro naši republiku finančně naprosto nevýhodnou (Československo muselo těžbu uranu dotovat téměř 40 mld. Kčs). Zklamáním je i nejdelší kapitola obsahující vlastní vzpomínky bývalých zaměstnanců dolů. Jednak jde o vysoké potentáty z různých tehdejších organizací, kde se jejich vzpomínky týkají především řady kariérních změn, kdy byli jako šachové figurky přesouváni dle svých kádrových posudků. Neúplně působí i vzpomínky horníků, které se většinou týkají různých nebezpečí a porušování bezpečnostních předpisů. Dokonce i Václav Cílek, který realitu na Příbrami tehdy zažil, konstatuje na konci těchto vzpomínek, že jsou příliš krotké a nevystihují drsnou tehdejší skutečnost (chlast, prostituce, hazard, krádeže atd.) Postrádám tu dále například informace o vlivu těžby na zdraví horníků - především kolik bylo případů onemocnění rakovinou, kolik bylo pracovních úrazů včetně smrtelných. Jaké byly třeba ekologické škody? Z knížky mám dojem, jako by se negativní informace nějak nehodily do krámu.... celý text