Ctenar1202 přečtené 425

Všechno se v dobré obrátí 2022, Adam Suchý

Devadesátky. Období poslední dobou hodně skloňované, protože lidi rádi vzpomínají a nechtějí zapomenou na roky, kdy jsme se stali samostatným státem a žilo se nám prostě skvěle. A tak je to i v knize, která nás zavede na přelom roku 1992-1993, kdy vznikne samostatná Česká republika. Novinář Daniel, který je hlavní postavou této knihy, odlétá na ostrov Tenerife, aby zde sepsal reportáž o životě a tradicích místních lidí. Těší se, jak se mezi novináři vyšvihne svými skvělými fotografiemi a článkem. Daniel je takový sebestředný namachrovaný týpek milující sarkasmus, ale ne vždy je zcela pochopen svým okolím. Jeho přítelkyně Veronika je vylíčena jako infantilní hloupoučká slečinka. Nebo aspoň mě to tak přišlo a fakt jsem nad jejími dopisy, které posílala na Tenerife pro Daniela, žasla. Danielův pobyt na ostrově je všechno možné jen ne práce. Slibuje si, jak bude fotit a psát. Ač se snaží, tak cesta k sepsání reportáže je trochu trnitá. Potkává zde partu několika lidí s kterými se spřátelí a prožívá s nimi několik společných dní, kdy se vzájemně poznávají. Jasně, Daniel je chlap a má své potřeby, ale fakt mi svým chováním lezl na nervy. Jak utržený ze řetězu. Líbilo  se mi však zamyšlení všech přátel nad tím, jak bude naše republika vypadat za třicet let. To bylo místy i velice úsměvné. Třeba v názorech na mobilní telefony a nebo internet, který byl zrovna v plenkách. Jelikož je autor psycholog, tak dokázal skvěle vylíčit povahy a chování jednotlivých postav. Závěr se mi moc líbil, ale ráda bych o Danielovi četla dál a ač mi chvílemi lezl krkem, tak jsem si ho přeci jen v něčem oblíbila. Jako kamarád na pokec super, ale chlap pro život, nikdy.... celý text

Emilka 2022, Ivana Fajnorová

Osudy jedné rodiny ve 20. století shrnula v dramatickém příběhu. S Emilkou prožijeme celý její život. Radosti, starosti a každodenní život je na stránkách velice čtivě vylíčen. Emilka nám roste před očima a my s ní prožíváme její vývoj v samostatnou ženu, která by ráda prožila šťastný život. Emilka a její blízcí jsou vystaveni mnoha problémům a snaží se s nimi vyrovnat co nejlépe. Žít jako slušní a pracovití lidé a mít kolem sebe milující rodinu. Já měla bohužel problém s tím, že v příběhu bylo moc úmrtí. Nevím, proč autorka nechávala zemřít tolik osob. Však dramatičnost lze napsat i jinak. Jakmile se na pozadí objevila nějaká postava, tak jsem si hned říkala, že na následujících stranách zemře. Věřím, že každá rodina má svůj osud napsaný, ale zde mi to přišlo opravdu na sílu. Jinak se mi příběh celkem líbil, ale myslím si, že brzy zapadne mezi knihy, které jsem četla, pamatuji si nádhernou obálku, ale obsah ne. Až na ta úmrtí.... celý text

Dynastie Windsorů 2022, Jean des Cars

Královských rodin je v Evropě víc, ale upřímně, která má největší pozornost? Ano, ta britská. A v knize můžeme sledovat historii této rodiny od konce 19. století až po současnost. Postupně se přes 377 stran dostaneme až k informacím o současných členech rodiny. Takže o Williamovi, Harrym, Catherine a Meghan. Ano, i Harry a Meghan jsou zde zmíněni, Co zmíněni, je jim věnováno docela dost stránek a mě to neskutečně bavilo. Autor se snaží zůstat nestranný a to se mi líbilo. Čtení v knize je zpočátku, nebo aspoň pro mě bylo, lehce těžkopádné. Než jsem se srovnala se všemi daty a nahuštěnými informacemi, tak jsem si chvílemi připadala jako na hodině dějepisu. Ale byla to předmluva, takže jsem se těšila na samotný příběh a s ním jsem velice spokojená. Knížku doporučuji všem. Jak znalcům královské rodiny, kteří si tímto mohou oprášit trochu znalosti, tak i těm, kteří vědí, že někde na severu žije kdosi, kdo kraluje...opravdu dostane velice ucelený soubor informací podaný čtivou formou. Jediné, co mě opravdu mrzí, že v knize není ani jedna fotografie. Ty by se rozhodně hodily. Na konci knihy je královský rodokmen od Královny Viktorie až po děti Harryho a Meghan.... celý text

Život na houpačce 2022, Martina Kulhánková

Hraničáři. Takový pojem vám asi nic neřekne. Stejně jako HPO...mně to taky nic neříkalo. HPO je zkratka pro Hraniční poruchu osobnosti. Je to opravdu zlá a nevyzpytatelná nemoc a může se u člověka projevit kdykoli. Lidé, kteří touto nemocí trpí mají pocity bezvýznamnosti, pochybují o sobě, o své existenci, prožívají pocity prázdnoty a nicoty. Sebepoškozují se a někdy to vede až k sebevražedným pokusům. Je to dá se říct, nová nemoc. Dřív by se o takových lidech říkalo, že jsou prostě divní...bohužel nejsou, oni za svou nemoc nemohou. Strašně s ní bojují, ale než si blízká rodina něčeho všimne, než vůbec může dojít k nějaké psychiatrické léčbě, trvá to i roky. A někdy je pozdě... V knížce je uvedeno 22 příběhů lidí s HPO. Některé jsou vyprávěny přímo jedinci, kteří HPO trpí a některé vypráví rodič. Připravte se na to, že některé příběhy jsou opravdu srdcervoucí. Opravdu hodně. Nečekala jsem, že mě až takto knížka semele. Nejhorší jsou samozřejmě ty, vyprávěné pohledem rodiče... Říkáte si určitě, že když se budete o své dítě aktivně zajímat, že tu nemoc poznáte. Nepoznáte...Rodiče těch dětí v knize s nimi mluvili, zajímali se, dělali pro ně první poslední a stejně...nedokázali pomoc. Ano, spouštěčem bývá horší dětství, nebo otřesné vzpomínky na cokoli, ale není to pravidlo. Je to prostě tzv. rakovina duše...Je to knížka plná bolesti. Ale i naděje, protože někteří lidé tam vypráví o svém úspěšném boji, ale je to běh na dlouhou trať. A je smutné, že se najdou i někteří lékaři, kteří tuto nemoc stále zpochybňují... Knížku doporučuji přečíst všem, ale upozorňuji předem, že to není lehké čtení.... celý text

Motýl v pavučině 2022, Jiří Ventluka

Jiří Ventluka sepsal smutný a těžký příběh jeho dcery Eriky. Popisuje nám v něm hodně emotivně a upřímně, co vše jeho dcera vydržela v boji s nemocí o které u nás dosud nikdo neslyšel a na celém světě jsou snad jen tři lidé, kteří trpí dysplazií lymfatického systému. Erice se jednoho dne stane úraz a je převezena do nemocnice, kde se postupně dozvídá horší a horší diagnózy, které ji a celou její rodinu naprosto ochromí. A jelikož si lékaři nevědí rady a jsou bezmocní, rodiče se obrací i na možnosti alternativní léčby a Eriččin tatínek vyhledá i pomoc u šamanů. Obrací se na pomoc u zahraničních lékařů. Chytají se prostě každého stébélka. Ale Erika se jim ztrácí před očima... Sledují, jak se lékaři snaží v boji se zákeřnou nemocí, ale je to ode zdi ke zdi. A snaží se opravdu? Nechtějí pouze uchlácholit rodiče v tom, že bojují a snaží se Erice pomoci? Knížka je celkem útlá a já ji přečetla za jedno odpoledne, protože ani nechcete přestat číst. Do očí se vám derou slzy, když se dokážete alespoň trochu vcítit do toho, co prožívají rodiče nemocného potomka. Je jedno, že už je dospělý. Stále je to vaše dítě. Tatínek popisuje i negativní zkušenosti s léčbou a přístupem personálu. Boj s větrnými mlýny, hra o čas. Dny, kdy se zdá, že je vše na lepší cestě a pak veliký pád dolů. Bezmoc, beznaděj a jen bolest.... celý text

Odbočka v lesích 2022, Kateřina Karolová

Odbočka v lesích je knížka plná napětí od prvního do posledního písmenka. Parta přátel se rozhodla, že letos nepojede na žádnou zahraniční dovolenou, ale zůstanou v Česku. Jeden z nich vymyslí a naplánuje pobyt v Beskydech. Má vše do puntíku připravené, zajištěné ubytování a tak jednoho dne on a jeho pět přátel sednou do dvou aut a vyráží směrem na ranč. Těší se na skvěle strávený čas. Po cestě se však začíná kazit vše a mezi lidmi se projevuje netrpělivost, podráždění. Rozhodnou se, že si cestu k ranči zkrátí přes les....mají přece mapu a jedou proboha jen do Beskyd, ne na konec světa...jenže to se přepočítali. V lesích, které jsou hluboké, tajemné a děsivé jim vypoví službu první auto. Všech šest se do jednoho nevejde, takže se rozdělí a část přátel plánuje dojet na ranč a sehnat pomoc... Děsivé, tajemné, a znepokojující líčení všeho, co jednotlivé postavy v lese potkává vám nedovolí přestat číst. Cítíte mrazení v zátylku a napětím ani nedutáte. Známe to všichni, že ve strachu vidíme nebezpečí všude. A v lese, navíc neznámém a hlubokém se veškeré vnímání nebezpečí ještě zvyšuje. A když v něm zůstanete sami? Ještě horší. Představivost a psychika neskutečně pracují... Navíc se mi moc líbilo, že ač na dovolenou jede parta kamarádů, kteří se znají spousty let, vládne mezi nimi jistá rivalita, která se projevuje právě v okamžicích, kdy jsou odkázaní jeden na druhého a zjišťují, jak by se zachovali v kritických situacích.... celý text

Dvakrát za uherský rok 2022, Christina Lauren

Nečtěte si anotaci. Je v ní řečeno vlastně všechno. Pokud máte rádi náročnější témata a příběhy, tak tuhle knížku rovnou vynechte. Je od začátku, opravdu od samého začátku naprosto předvídatelná v ději. Navíc psaná tak jednoduše s dialogy, které mě osobně rozčilovaly a říkala jsem si, jestli opravdu takhle spolu mluví náctiletí a poté dospělí lidé... Konec mi přišel uměle natahovaný a vadilo mi, že si dva dospělí nedokážou pořádně promluvit, ale místo toho před sebou utíkají. A pokud Tate měla tak obrovské tajemství, které se nikdy nikdo nesměl dozvědět, tak proč ho proboha říkala klukovi, kterého znala pár dní? Ne, opravdu jsem nechápala myšlenkové pochody hlavních postav. Nechci moc zabíhat do podrobností a něco vám zde vyzradit, ale aby se osmnáctiletá dívka divila, že jednadvacetiletý kluk měl už sex a pak skočila šipku do postele (ano, přímo tak je to napsané v knížce ) a on se za ní vyšplhal (jak se šplhá do postele?!). Celkově ta slovní spojení mě iritovala. Slibuji, že od autorského dua, které vystupuje pod jménem Christine Laurenová už opravdu nic číst nebudu. Ne každému se prostě její tvorba líbí. Já jí dala druhou šanci, ale bohužel, moje očekávání nenaplnila.... celý text

Zkuste to doma sami - Veganská kuchařka 2021, kolektiv autorů

Spousty a spousty úžasných receptů, které vás lákají k snězení daného jídla už jen z fotografií. Navíc je u každého receptu podrobný postup s mnoha dalšími tipy. Mě osobně zaujaly např. čočkové kuličky, květáková boloňská omáčka a různé druhy pokrmů z tofu, které naprosto zbožňuji. A protože jsou veganské potraviny bohužel stále mnohem dražší než ty běžné, tak si můžete doma vyrobit vlastní sojové mléko či jogurt. Vám, kterým chutná seitan (já osobně jsem si k němu cestu nenašla), tak je zde tip na seitanové závitky s náplní z jedlých kaštanů a kyselých okurek. Myslím si, že i člověk, který se stravuje masem a živočišnými mléčnými produkty zde najde tipy na skvělé recepty. Místo tofu tak použije třeba kuřecí maso. Já jsem z knížky nadšená, protože je v ní 123 veganských tipů a hlavně návody k uvaření či výrobě veganského jídla jsou srozumitelné a lehce pochopitelné.... celý text

Tajemství sanatoria 2022, Anne-Sophie Lunding-Sørensen

V současné době mají ženy a muži stejná práva. A neumíme si představit, že by tomu tak nebylo. V historickém románu od Anne-Sophie Lunding-Sørensové s názvem Tajemství sanatoria poznáváme Hannah Neumannovou. Je to mladá doktorka, zabývající se psychoanalýzou. Jelikož se příběh odehrává v 19. století a v této době ženy nebyly ve vedoucích pozicích a nebo samostatně pracující, tak má Hannah docela těžkou pozici obhájit svá konání. V sanatoriu kam přijíždí totiž záhadným způsobem zemřelo několik pacientek. Snaží se tak celému případu přijít na kloub. Paní doktorku si velice oblíbí zdravotní sestra Dagmar, která se snaží jí být nápomocná. A nejen v pracovním vztahu, ale i mimo ordinační hodiny. V příběhu sledujeme téměř detektivní práci, která popisuje i různá psychická onemocnění a postup léčby právě v devatenáctém století a věřte, že byste nechtěli v této době žít. Utlumování pomocí léků až do stavu naprosté otupělosti, přivazování k postelím a podobné praktiky, které v té době byly normální. Dnes naprosto nepřijatelné. Doktorka Hannah Neumannová se však snaží těmto věcem zabránit a navíc přijít na to, proč čtyři pacientky zemřely. Je to velice čtivý příběh s hezkým a logickým vyústěním. Já sobně měla maličko problém v lince mezi Hannah a Dagmar. Myslím si, že v této době je tohoto tématu všude natolik moc, že v této knize by se mu šlo i vyhnout. Ale chápu, že autorka chtěla poukázat na něco, co bylo před cca 150 lety naprosté tabu a vyvolávalo to mezi lidmi znechucení. V dnešní době nás nenapadne se nad tímto tématem vůbec pozastavovat.... celý text

Konec emocí 2021, Jan Stejskal

Příběh v knížce je skvělý! Smekám před autorem, protože celou dobu psal v ženském rodě a líčil ženské pocity, myšlení a netuším, jak je možný, že se mu to takhle povedlo. Anetu jsem si oblíbila od první stránky. Fandila jsem jí, litovala, držela pěsti, prostě prožívala jsem u čtení emoce. Navíc je v příběhu zasazeno několik opravdu hodně povedených hlášek u kterých se zasmějete. Opravdu. Jednu jsem si přečetla při cestě autobusem a smích skrývala do límce saka. Ale pak se blížíte ke konci příběhu a přijde šok. Totální šok a naprostě vykolejení, bouře emocí a najednou vám vše dá zcela jiný rozměr. A já nadšeně tleskám, protože takhle si čtenáře omotat kolem prstu, nepustit a na konci ho úplně vyždímat.... celý text

Pomerančový háj 2022, Rosanna Ley

Příběh v knize nám vypráví o Holly, která by moc ráda začala podnikat a k tomu si vybrala své oblíbené sevillské pomeranče. Miluje jejich hořkosladkou chuť a chce z nich vyrábět nejen marmeládu, ale i kosmetiku a další produkty. Aby navázala spolupráci, vydá se do Španělska. A rozhodně nechce jet sama a tak nabídne spolucestování své mamince Elle. Jenže ta není úplně nadšená, že se její dcera chystá vydat právě do těchto míst. A Holly vrtá hlavou proč. Příběh je rozdělen do minulosti a přítomnosti a obě období se pravidelně střídají. Můžeme tak sledovat vyprávění Holly i Elly a dozvídat se, proč se Elle do Španělska nechtělo a co celý život tají. Holly je pro změnu pro své obchodování tak zapálená, že přehlíží mužskou pozornost, které se jí ve Španělsku dostává. Příběh se nám ke konci moc hezky spojí, ale já osobně byla lehce zklamaná. Asi jsem čekala víc, než jen opravdu na mě hodně romantický příběh, kdy vlastně od první stránky tušíte, jak celý příběh skončí. Navíc mi přišel zbytečně natahovaný a knížka mohla být klidně o 100 stran kratší. Jako letní oddychovka na dovolenou je to fajn knížka. Ale ve mně osobně nic moc nezanechala. Ba naopak mi v některých situacích přišla Holly lehce nevyzrálá.... celý text

Mají v nebi skleničky? 2022, Martina Preissová

Marjánka je malá dívka, která žije klidným životem se svojí maminkou a tatínkem. Těší se na školní rok 1989/1990. Maminka je zaneprázdněná, tatínek se věnuje chovu králíků a tak jí na otázky, které se jí v hlavičce rodí, odpovídá dědeček vinař a dědeček malíř. Je to obyčejná rodina z jižních Čech. Přijde revoluce a najednou Marjánka zjišťuje, že jsou rodiče nadšení, že se smí tam, kam se dřív nesmělo a může se mluvit o tom, o čem se dřív taky nesmělo. Ona sama se se všemi životními změnami vyrovnává dětským způsobem. Rozhovorům rodičů nerozumí a tak si je vykládá po svém. Na knížku jsem se opravdu hodně těšila a přišlo veliké zklamání. Žádná z osob mi nepřirostla k srdci a navíc mi to vyprávění přišlo opravdu bez emocí, hloubky a příběh šel mimo mě. Nevyvolával žádné emoce. Teda kromě naprostého a neomluvitelného přešlapu, kdy autorka v knížce uvádí po úmrtí jedné osoby, že pánové z pohřební služby popřáli upřímnou soustrast. Jako, to pardon, ale to se prostě nesmí žádnému autorovi stát. Soustrast se nikdy, opravdu nikdy nepřeje. Já jsem si dělala přímo do knihy i poznámky k větám, které mi přišly naprosto nelogické. Například ta, kde je napsáno, že mezitím co si maminka zapínala řetízek, tak tatínek stihnul vykouřit tři cigarety....pardon, ale cože? No, nic, opět se mi zvedá tlak. A štípání do zadku jako projev lásky mezi rodiči mi taky přišlo podivné. Štípání vidlemi...přesněji...já tu nechci ale moc prozrazovat, protože kniha teprve vyjde. Mně osobně se příběh bohužel nelíbil. Na druhou stranu musím uznat, že postupným čtením jsem poznámek psala méně a ke konci byl příběh již čtivější. Přesto si mě nezískal. Taťána Medvecká ke knize po dočtení napsala, že brečí jako malá holka a je jí hezky hřejivě u srdce. Já tyto pocity bohužel neměla.... celý text

Příbytky hudby 2019, Bodo Plachta

Do rukou se mi dostala přenádherná kniha s názvem Příbytky hudby, kterou po dvouletém putování po místech, kde žili a tvořili slavní skladatelé, zkompletovali dva němečtí autoři. Bodo Plachta, který napsal text a Achim Bednorz vytvořil úžasné fotografie. Milovníci umění budou nad touto publikací plesat a jásat. Je skvěle zpracovaná a dozvídáme se v ní nejen o životě a tvorbě nejznámějších skladatelů, ale i o domech, kde žili a tvořili své skladby. Věřte, že v knize najdete přenádherné domy a budete toužit se do všech podívat. Mimochodem, pokud jste turisticky založení, tak tato možnost je. Všechny domy jsou v dnešní době muzei a památníky. V knize vidíme interiéry skladatelů napříč pěti stoletími. Některé příbytky jsou vybavené skromně s pár kousky nábytku, ale některé mají tak bohaté interiéry, že nevíte kam dřív s očima. Můžete se podívat na domy, kde tvořil například Mozart, Händel, Schubert, Schumann, Wagner, Puccini, Strauss a další. Kromě života a tvorby skladatelů se můžete dočíst i další zajímavé informace. Třeba o Vídeňské státní opeře, která byla otevřená v roce 1869 a při této příležitosti zazněl Mozartůn Don Giovanni. Ne nadarmo se říká, že je Vídeň městem hudby. Sjížděli se sem a tvořili zde ti nejvýznamnější skladatelé. Přeneseme se i do Německa přesněji do Lipska, které nadšeně chválil ve svých dopisech Felix Mendelssohn Bartholdy. Město ho naprosto uchvátilo svou atmosférou a postupem času se stalo velkým konkurentem právě Vídně.  Kniha obsahuje velké množství fotografií, informací a myslím si, že každého milovníka historie, hudby a umění musí nadchnout.... celý text

Za sklem 2021, Zuzana Holčíková

Sbírka povídek Za sklem pro mě byla příjemným překvapením. Každá ze sedmi povídek je svá a přesto jsou všechny provázané. Týkají se totiž lidských osudů, životů a všeho, co nás může potkat. Povídky jsou místy lehce abstraktní, aby čtenář zapojil vlastní fantazii. Dýchne na vás veliká dávka emocí, citů a přijde mi, jako kdyby autorka poodkrývala své já. Citlivé a vnímavé. A hlavně čtenář je nucen nad každou povídkou zapřemýšlet a určitě ho některé, stejně jako mě, chytnou za srdce. Mně osobně se nejvíc líbila povídka Za zdí. O osudu jedné ženy, která našla svého přítele s ní, s ženou, kterou by nejraději nikdy nepoznala...Trpký osud ji zavedl na místa, kam se nikdo z nás nikdy nechce podívat... Další povídka, která mě chytla za srdce se jmenuje Za ruce. Příběh dítěte, které vyrůstalo s nevlastním otcem a chtělo se dozvědět o svém biologickém otci. Tento příběh je napsaný tak citlivě, s obrovskou hloubkou, že musí zasáhnout každého čtenáře. I ostatní povídky mají své kouzlo, ale tyto dvě mě zasáhly nejvíc a budu si je vždy s touto knížkou spojovat.... celý text

Zahrada mrtvých duší 2022, Lukáš Boček

Spisovatel Lukáš Boček je pro mě novým objevem ve čtenářském světě. Markovi zemře otec. Nevlastní otec. Navíc je to zcela nečekaně a náhle. S mámou přežijí pohřeb a Markovi trvá několik týdnů než je schopný vyzvednout urnu. Přežívá...navíc ho mrzí a nejde mu do hlavy, proč se na pohřbu neukázala jeho sestra Šárka. Ano, neviděli se několik let, ale že by ani smrt otce nebyla důvodem přijít? Jednoho dne potká Lenku, bývalou kamarádku Šárky a ta mu předá dopis. Tím nastává životní zvrat a totální chaos v Markovo životě. Příběh nás přenáší do Markova dětství a vzpomínek na otce. Jak s ním chodil rybařit, jak jeho i Šárku bral na výlety a jak se jim věnoval. Jejich matka taková nebyla a raději pracovala ve svém květinářství. Od začátku je z příběhu cítit velký strach, obavy a hlavně tajemství. Temné a znepokojivé. A ví o něm Šárka. Sestra, kterou se Marek snaží vypátrat společně s Lenkou. Marek se prostě musí dozvědět, co se v jejich rodině odehrálo a proč otec zemřel.... Je to depresivní a silné čtení. Já měla při čtení místy husí kůži, protože příběh zní tak autenticky... Pomocí deníkových zápisků a vzpomínek tří lidí, Marka, Šárky a otce je nám před očima rozplétán rodinný příběh plný bolesti, lží, přetvářky, ale i naděje a velkého odhodlání. Čte se skvěle a navíc je na začátku knížky QR kód s odkazem na skladby, které v knize zazní a to je naprosto skvělé, protože to ještě víc podtrhne atmosféru při čtení. Navíc má autor bohatou slovní zásobu a používá takové slovní obraty, že čtenářské srdce plesá.... celý text

Pobřežní cesta 2020, Raynor Winn

Putování bylo skvěle popsané, místy bych řekla až moc, ale tím pádem si čtenář mohl udělat krásnou představu o daném místě. Ještě lepší je však použít Google a daná místa si vyhledat během čtení. Dostanete tím tak neskutečný zážitek. Měla jsem pocit, že s Raynor a Mothem putuji i já. Chladno, vedro, bolavé nohy, spálená těla od slunce. Oba dva byli však velice houževnatí a ač měli téměř pořád hlad, protože byli skoro bez peněz, tak se snažili, aby je neopustil optimismus. Moth se pokoušel nepřipouštět si své onemocnění a prostě jít. Jít co mu nohy dovolí. Na cestě potkávali různé typy lidí. Někteří jim věnovali jídlo nebo jim ukázali kudy dál lepší cestou. Někteří se od nich odvraceli a odmítli jim dát i obyčejnou vodu. Přesto se nevzdávali a s průvodcem v ruce putovali dál. Jestli zvládli dojít až na konec cesty a jak zvládal či nezvládal Moth své onemocnění vám neprozradím. To si přečtěte vy.... celý text

Tohle město, tahle řeka 2021, Martina Leierová

Znáte všichni své sousedy? Jejich životy, osudy, radosti i trápení? Určitě ne. Zavřeme vchodové dveře a žijeme si svůj život. A to, jaký žije soused nad námi, pod námi a tak dál, je nám asi jedno. Nějak podobně je to i v knížce. Jednotlivé obyvatele domu poznáváme, když se paní Anna nemůže dozvonit na domovníka Vladimíra Vránu. Na spolehlivého člověka, který je skvělým kutilem a o dům se perfektně stará. Jenže, najednou zmizel... A my se tak přenášíme do minulosti a začínáme číst o období, kdy Vladimír zažíval těžké časy a jelikož hledal bydlení, stal se domovníkem. Následně se do příběhu proplétají i další osudy jiných obyvatel. Například Klára, která trpí agorafobií a vyjít z bytu je pro ni nadlidský výkon. Nebo pan spisovatel Hilský, který zkouší psát povídky na různá témata. Paní Cartierová, která má psa na kterého mluví pouze francouzsky a další. Vyprávění mi přišlo zpočátku zdlouhavé, nezáživné a hlavně jsem si nemohla zvyknout na absenci uvozovek. To mi dělalo opravdu velký problém a několikrát jsem se v textu vracela, abych pochopila o čem vůbec čtu a kdo zrovna hovoří. Každopádně po několika desítkách stránek jsem si na autorčin styl zvykla a stránky mi pod rukama mizely rychleji a rychleji. Bylo to i čtivostí, protože jak mi přišel příběh zpočátku monotónní a ne moc záživný, tak tento pocit přibližně v polovině zmizel. Bylo to možná i povídkami pana Hilského. Fiktivního spisovatele, které byly v knize velice hezky zpracované. Navíc se autorka snažila do knihy zahrnout aktuální témata dění ve světě. Hlavně ta společenská témata. Sexuální predátorství, transgenderové téma a celkově soužití různých lidí s různými znalostmi a zvyklostmi na jednom místě. V jednom domě. Pokud máte rádi knihy s lidskými osudy, problémy, starostmi, ale i radostmi, tak vám tuhle mohu doporučit. Jen si musíte zvyknout na chybějící uvozovky a trošičku rozvleklý začátek.... celý text

Jménem mojí sestry 2021, Barbora Linke

Historie...některé z nás láká a někteří se nezajímají vůbec. Nepátrají po svých předcích a žijou přítomností. Ne však Kamila. Ta jednoho dne, když uklízela v bytě své babičky, našla rodinnou fotografii, která jí odhalila jedno obrovské tajemství. Její babička měla dvojče. Právě zjištěná informace Kamilu překvapí a ráda by se dozvěděla víc o mládí její babičky a sestry. Ale babička o jejím dospívání a válečných letech mluvit nechce. Jsou to příliš bolestné vzpomínky a ona si nechce znova rvát srdce z těla a myslet na to, co vše prožila. A tak na ni šla Kamila oklikou a chtěla vědět jací byli babiččiny rodiče...a babička se rozpovídala nakonec i o válce a životě jejím a její sestry. Příběh začíná rokem 1939, kdy se seznamujeme s rodinou dvojčat Ester, Soni, jejich bratra Jiřího a rodičů. Všichni mají své sny, touhy a plánují si budoucnost. Tu jim však překazí, jak jedna ze sester řekla, mrňavý uřvanec se směšným knírkem, z kterého si zpočátku lidé utahovali a nakonec se ho báli, protože dokázal zničit vše kolem sebe. Ester se ale stále chce stát primabalerínou a Soňa zdravotní sestřičkou. Všechny jejich sny jsou zkomplikovány probíhající válkou a všudypřítomným strachem. Navíc mezi sestrami dojde ke sporu, který je na mnoho let rozdělí. Příběh v knížce je hluboký a neskutečně čtivý. Nemusíte se bát popisů likvidace Židů a válečných zvěrstev. Ne, Autorka nám vykreslila příběh plný naděje, odhodlání a sil. Soňa žije v Praze a opravdu pracuje jako zdravotní sestřička a setkává se tak s různými pacienty. I těmi v uniformách...a jedna německá uniforma jí dost zkomplikuje život.  Čtení jsem si užívala. Příběh vám plyne pod rukama jak kdybyste sledovali film a ani u něj nedutali. Je od začátku až do konce čtivý bez nudných a hluchých míst, která by byla zbytečnou omáčkou. A dle Databáze knih je tahle knížka autorčinou prvotinou a já smekám, protože je to opravdu skvěle napsané a těším se na další knížky. Vám všem tuhle knížku doporučuji přečíst.... celý text

Ve tvých očích 2017, Nicholas Sparks

Od Sparkse jsem četla dvě knihy, které byly hodně smutné, fakt srdceryvné. A já čekala něco takového i od této. A kdepak. Prvních asi 80 stran mě moc nebavilo, to se přiznám. Popisy postav a příběhu mi přišly takové neosobní, nezajímavé a přemýšlela jsem, že knihu odložím. Ještě že jsem to neudělala. Najednou, jako kdyby se autor nadechnul a do psaní se ponořil. Neočekávejte žadnou záplavu lásky a jednorožce na duze, to fakt ne. Nicholas se tentokrát pokusil o napínavější příběh. Colin a Maria, dva naprosto rozdílní lidé se jednoho dne potkají. Ona právnička, on zápasník, navíc s ne moc hezkou minulostí. Přesto si ti dva rozumí. Jenže jednoho dne se Maria ocitne v nebezpečí a Colin ji brání za každou cenu... Příběh byl čtivý, chvílemi dost napínavý. Přesto mi konec přišel trochu moc překombinovaný. Zachránce Colin....... celý text

Nespútaná 2020, Glennon Doyle

Reese Witherspoon z ní byla zcela unešená, tak jsem si říkala hmmm, tak to asi bude skvělý. A nebylo. Ne nebylo. Jako, první polovina se mi líbila. Pronikali jsme do autorčina světa a ona se zcela odhalila a nechala nás nahlédnout do svého nitra, pocitů, životních zkušeností a podávala to i vtipnou formou a velice fajn myšlenkami. V půlce přisel zlom a najednou jsem měla pocit, že mě autorka chytila do svých drápů a drží a mačká a cpe mi do hlavy feminismus a LGBT a jede až na dřeň a jen její názor je ten správný atd. Navíc, některé situace řešila pro mě, evropana (američané jsou holt trochu jiní), prostě směšně. Příklad. Syn se řízne o papír (to v knížce nebylo, ale jen příklad) já bych mu řekla, to nic není. Autorka rozvíjí debatu ve stylu chceš si to tom promluvit? Jaký z toho máš vnitřní pocit? Pro mě prostě hledala problémy i tam, kde absolutně nebyly. Upřímně, pro mě je to průměrná knížka na kterou za pár týdnů zapomenu. A lehce nechápu to celosvětové šílenství.... celý text