bukiet bukiet přečtené 2395

☰ menu

Sherlock Holmes a Boží dech

Sherlock Holmes a Boží dech 2021, Guy Adams
3 z 5

Jak si poradí přísně racionální velký detektiv s případem z hlubin metafyzična? Přestože autor originálních případů Sherlocka Holmese s okultismem koketoval docela otevřeně a také naletěl podvodu s vílami z Cottingley, zcela správně a logicky držel svou nejslavnější literární postavu co nejdále od spiritismu a okultismu a jeho holmesovské případy jsou všechny docela obyčejné, i když mnohdy skvělé, detektivky. Nejblíže k metafyzickému tajemnu má případ baskervillského psa, ale i ten je nakonec rozluštěn jako pouhá dobrodružná krimi. Je proto s podivem, že noví autoři holmesovských případů neváhají Sherlockovu fantazii a logiku pokoušet okultními případy, i když musí vědět, že jim na to Holmes prostě neskočí a zůstane věren své logice. A tak je tomu i v tomto případě, který mi hodně připomněl kdysi slavný film Young Sherlock Holmes, u nás uvedený pod názvem Pyramida hrůzy. Jenže film se správně vezl na vlně steampunku a dodnes patří k oblíbeným dílům, kdežto tento příběh poněkud tápe. Abychom si rozuměli, nemohl jsem se plně začíst do popisů okultních techtlí a mechtlí, protože jsem věděl, že díky Sherlockovi o žádné tajemné okultno nepůjde. Navíc mi trochu vadilo použití skutečné osoby Aleistera Crowleyho. O tomto mágovi si může každý myslet co chce, ale je to přece jen vážený představitel okultismu konce devatenáctého století. Přesto jsem rád, že se oblíbený holmesovský interpret Václav Knop opět k velkému detektivovi vrátil, i když mne opět mrzí, že Kanopa dosud nevydala poslední Doyleovu audioknihu Údolí strachu, abychom měli celý hlavní kánon v audiu kompletní.... celý text


Sherlock Holmes a Rudá věž

Sherlock Holmes a Rudá věž 2020, Mark A Latham
4 z 5

Přes obrovskou snahu autora, tedy A.C. Doyla, zbavit se otravného velkého detektiva jednou provždy, byl tento donucen okolnostmi, čtenáři a jistě i finančními ohledy, pana Holmese navrátit k životu. K naší velké čtenářské radosti tak existuje šedesát kánonických případů detektivovy geniality a doktorovy nechápavosti. Ale pan Holmes těch případů vyřešil za svůj literární život prý přes dva tisíce, takže ve formě pastiše se mnozí jiní autoři jali tyto příhody sepsat a podělit se s námi o ně. Příběh o Rudé věži se sice ze všech sil snaží hrát na strunu metafyzického tajemna, máme zde duchy, rodinné krvavé historky, tajné chodby a záhadnou titulní věž na rodinném sídle, ale efekt, který Doyle vytvořil v Psu baskervillském, se autoru Lathamovi opakovat nezdařilo. Selhává již v úvodní, velmi zdlouhavé expozici, kdy představuje jednající postavy a budoucí místo činu. V detektivkách je opravdu velmi žádoucí zaujmout čtenáře hned ze začátku. Není-li vražda uvedena hned na první stránce, měl by nás úvodní text natěšit na její brzké, či pozdější odhalení, a to se v tomto případě nestalo. Bohužel ono celé téma spiritismu je ožehavé, neboť vy víte, že z hlediska velkého detektiva nemůže jít o skutečný jev, neb Sherlock je velký racionalista, oproti svému tvůrci Doyleovi, který věřil i na víly. Takže se ke mně takové to správné napětí z neznáma bohužel po celou dobu nějak nedostavovalo. S příchodem Holmese na scénu se samozřejmě konečně něco začne dít, tedy začne se vyšetřovat a vysvětlovat. Přes všechny výtky se ale jedná o zdařilý, nikoliv vynikající, pastiš, pohybující se v mantinelech klasické anglické salónní konverzační detektivky. Velký detektiv je po letech zdánlivé smrti zpět, ovdovělý Watson již není tedy sám a další případy jsou v očekávání. Knihu výborně načetl Václav Knop, který je narátorem celého Doyleovského kánonu, zatím vyjma Údolí strachu.... celý text


Dobrý člověk ještě žije

Dobrý člověk ještě žije 1971, Romain Rolland
5 z 5

To je tak, když si podle názvu vytvoříte o díle nesprávnou představu. Vždy na mne český název této knihy, jinak citát z knihy samotné, působil tak nějak odtažitě. Vždy ve mně budil dojem, že půjde o nějaké vznešené intelektuálno, na které jsem většinou neměl náladu, a tak jsem kolem knihy léta chodil a vždy v knihovně vybral knihu jinou. Asi jsem musel zestárnout, abych plně ocenil moudrost a humor Colase Breugnona, tohoto „dobrého člověka“, ale nikdy není pozdě a věřím, že toto pohlazení na duši si ještě jednou znovu užiju.... celý text