barbora4132
přečtené 7
Zločin a trest
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Až hmatatelný portrét dobového Ruska, psychologické rozpracování pohnutek hlavního hrdiny místy připomínající lékařskou kazuistiku, rodinné osudy a jejich zvraty plně poplatné tradici literárního realismu devatenáctého století – to vše jsou neodmyslitelné prvky Dostojevského románu, které však nejsou tím, co Zločin a trest v mém čtení dělají nesmrtelným. Někteří píší, že román není ani tolik o zločinu, jako o myšlenkových pochodech hlavního hrdiny. Podle mě je však téma zločinu naprosto ústřední; vynořuje se však ve formě otázky: „Co vlastně znamená slovo zločin?“ Raskolnikov se vraždy nedopouští z pomsty, z touhy po penězích ani z nenávisti. To jsou až druhotné motivy, zastírající jeho motiv ústřední – na začátku stojí jeho teorie o společenském řádu a tento čin je viditelnou realizací toho, v co náš ústřední hrdina věří. Podle svého postoje nepáchá zločin, ale je věrný své teorii (sepsanou v mnohokrát citovaném článku) a má odvahu přijmout její důsledky. Zrůdnost celého činu proto nespočívá ani tolik v jeho skutkové podstatě, ale v tom, že je možné k němu dojít na základě racionálních úvah o člověku a jeho místě na světě. S prorockou jasnozřivostí tak autor předpovídá časy nacistických a komunistických diktatur, které stejným způsobem představili svou zvrácenou vizi společenského řádu a bez ohledu na svědomí se ji rozhodli naplnit. Zločin a trest nás tak učí, že každá myšlenka si žádá odpovídající jednání, a je tak varováním a příležitostí k zamyšlení pro každou dobu. Dnes v době relativizace pravdy a dobra opět představuje výzvu k reflexi: Závisí-li pravda na individuálním pohledu jedince či určité komunity, co vlastně znamená slovo zločin? Právě z tohoto důvodu si myslím, že je téma knihy nevyčerpatelné a bude se připomínat ještě mnohé generace po nás.... celý text
Buď, kde jsi
2016,
Štěpán Smolen
Musím se také přidat k autorovým spokojeným čtenářům. Kniha je zábavná, vtipná, hluboká a především mistrně napsaná. Nikomu nic nevnucuje, jen otevírá oči k věcem, ke kterým by se běžný čtenář bez znalosti patristiky a bez schopnosti četby v cizích jazycích neměl šanci dostat. Jedinou závadou bylo, že jsem knihu nemohla ani na chvíli odložit z ruky - rodina tedy byla tři dny bez koláče k snídani. Také na poznámky si budu muset udělat čas až při druhém, pomalejším a pozornějším čtení, kdy nebudu zvědavá, jak to nakonec dopadne se seminaristou, který před rektorem chodí v hawaiské košili a přiváží nazpět písek ze Sahary.... celý text