Anjin
přečtené 652
Libanonské rozhovory
2012,
Monika Langrock Šlajerová
Pro mě snad trochu paradoxně zněly nejlogičtěji výroky obou protestantů ze samotného závěru, kteří jediní byli ochotni na rovinu říci, že konfesní systém není sice dokonalý, ale v podstatě dosud chrání libanonské křesťany, které by sekularizace ohrozila, což si zjevně řada jiných odpovídajících neuvědomuje. Také uznali i pozitivní roli maronitské církve. Vedle toho se to neslo v podstatě v podobném duchu: "my křesťané jsme začali válku, ale to byli maronité (kteří se tématu války v knize snaží moc nevyjadřovat), naproti tomu naše (dosaďte si) církev zastávala vyvážený postoj." Vůbec pocit největší deprese byl cítit právě u maronitů, kteří působí dosti bezradně a je od nich slyšet mnohé o nové teologii apod. Často také averze k vlastní hierarchii a odstup od Apoštolského stolce. Vůbec to celkově připomíná (a upřímně doufám, že je ten pocit chybný) stav německé církve, která ničí sebe sama planým úřadováním a likvidací vlastní podstaty. A co víc, jako by bylo možno vidět rezignaci a smíření s vlastním úpadkem. V tomto kontextu byl pozitivní výrok maronitské dámy, která řekla, že mentalitu deprese odmítá, protože právě kvůli tomu křesťané emigrují. Aspoň něco... Poslední poznámka, nevím, na kolik si toho autorka je vědoma, ale pokud už se někdo z respondentů vyjadřoval k politice, patřil do Aounova tábora. Poněkud nevyvážené...... celý text
Pravda o první republice
2018,
Václav Junek
Hodnocení (spolu s kolegy komentujícími) zdá se ukazovat, kdo zejména tuhle knihu čte. Tj. fanoušci První republiky (snad kvůli lehce provokativnímu názvu), kteří ostře nesouhlasí s její kritikou. Ona ale vůbec není tak špatná. Ano, něco působí opravdu až zarputile, některá zjednodušení jsou až trochu hloupá. Ale pokud přijmeme, že jde o knihu, která se programově snaží demytizovat, tak to vůbec není špatné (a propos, v mnohém má pravdu).... celý text
Svědek naděje
2000,
George Weigel
Obsáhlá a podrobná záležitost, která nám umožňuje poznat život velkého papeže skutečně dopodrobna. Někteří by snad mohli kritizovat viditelně oslavný tón, jímž je celá kniha psána, já k nim však nepatřím (a to ač pravděpodobně patřím do skupiny, kterou autor zařadil pod názvem "katoličtí restauracionisté" mezi kritiky pontifikátu Jana Pavla II.). Sv. Jan Pavel byl totiž skutečně mimořádným papežem, mužem hluboké modlitby, pevných zásad a laskavého srdce. Jistě, nebyl bez chyb, ale značná část z nich plyne na vrub toho, že byl prostě dítětem své doby, potažmo osobnostních rysů, jež je nesnadné překonat (a pak, v jiných situacích snad mohly působit positivně). Moje jediná výtka směřuje však směřuje ke stylu psaní. U řady pasáží jsem měl pocit, že autor tak nějak klouže po povrchu, resp. že Jan Pavel je v nich pouze jakýmisi statistou. Nebo velmi rozvlekle popisoval problém, a pak ve dvou odstavcích shrnul, jak ho papež vyřešil. Chápu, že se snažil popsat jeho pontifikát komplexně, ale tahle disproporcialita trochu odváděla pozornost. Na závěr musím pochválit skutečně vystihující název knihy, protože pakliže bychom museli najít nějaké sousloví, jež by sv. Jana Pavla skutečně vystihovalo, pak není lepší než "Svědek naděje".... celý text
