Anjin
přečtené 651
Karel Janoušek - Jediný československý maršál
2016,
Jiří Rajlich
Je třeba říci, že se nejedná o klasický obsáhlý životopis, spíše o stručnější přehled jeho života, z níž bohužel poměrně podstatnou část ještě ukrajuje popis čtyř československých perutí ve Spojeném království. O Janouškovi se naproti tomu zhruba od Bitvy do Británii až do roku 1945 příliš nedozvíme. Na druhé straně, pokud budeme shovívaví, lze podotknout, že organizace exilového letectva byla Janouškovou největší zásluhou, největším úspěchem a vrcholem jeho kariéry, proto nepochybně i to zde má své místo. Jinak knihu hodnotím nanejvýše kladně, neb vůči Janouškovi má naše historiografie zatím značný dluh, přičemž jeho život by si to skutečně zasloužil.... celý text
Gendži monogatari a populární literatura období Edo
2021,
Marek Mikeš
Nemohu se zbavit jistého dojmu jisté přebujelosti metodologické části, což je ovšem o odborných prací v poslední době běžné. Je hezké, že autoři uvádí, jak k čemu došli, kdo postupoval podobně, kdo naopak zastával jiný názor, ale člověk by se spíše chtěl dozvědět, co tedy zjistil, zvláště, pokud má kniha jen nějakých 180 stránek čistého textu. Jinak plně souhlasím s komentářem níže.... celý text
Římský stát a katolická církev ve IV. století
1983,
Josef Češka
Vysoce ideologická knížka, v níž se odkazy na úctyhodné prameny mísí s odkazy na Marxe a Lenina. Lze tu najít řadu vyložených spekulací (např. Konstantin nedostal Nový zákon s Apokalypsou, protože by se mu nelíbila - ovšem každý, kdo má alespoň základní pojetí o dějinách katolické církev ví, že biblický kánon byl definitivně uzavřen až na Tridentském koncilu), řadu chyb vycházející ze zjevné (účelové?) neznalosti církevní nauky a tomu, jak funguje (i když se asi není čemu divit, když sám autor v úvodu deklaruje, že vlastně naukové spory považuje za nepodstatné). Vše prostě prostupuje měřítko (které rovněž sám autor přiznává), a sice že se za vším se má hledat politické pozadí a materiální motivaci, což prostě u náboženství nejde (přičemž neříkám, že o ně nejde nikdy, ale rozhodně ne především - což by ostatně také mohl autor, který zhusta nadává křesťanům do fanatiků, vědět). Účelem zkrátka není nic jiného, než ukázat, jak je křesťanství špatné, přičemž nejhorší jsou katolíci, o něco lepší jsou ariáni (jejichž nauka mu připadá "logičtější" - vskutku zvláštní, vzhledem k projevovanému nezájmu o náboženství), pak samozřejmě donatisté (ve kterých tak trochu zahlédne třídní bojovníky) a nejlepší jsou samozřejmě staří dobří pohané. Ovšem i u nich oceňuje především jejich etatistický kult, který mu nepochybně musí imponovat. Ne, není to úplný odpad, jistou výkladovou hodnotu je třeba tomu přiznat (třeba zajímavé je srovnání Konstantina II. a Konstanta na str. 48) ale bohužel je to téměř zcela přikryto pod tím bolševickým balastem. Až se člověku nechce věřit, že to napsal renomovaný historik. Ano, byla to ještě tvrdá normalizace, ale pak se nabízí otázka, proč se po roce 1989 neudělalo nějaké další, "očištěné", vydání...... celý text
