Angie91
přečtené 132
Deník prostitutky – Dvojí život paní Ester
2012,
Michael Weber
Deníky se vždy dobře čtou, protože mají spádový děj a nenudí vás. První stránky od paní Ester jsem však velice protrpěla, než jsem si zvykla na její styl psaní a řeč. Od "paní učitelky" bych však čekala trochu hloubavější fráze a myšlenkové pochody, i když se o to dost snažila a především se snažila tzv. "vyblít" své myšlenkové pochody, necítila jsem z toho hloubku ani náhodou. Při čtení jsem si vzpomněla na román Umělohmotný třípokoj, který se mi ovšem líbil víc. Její vztah s dcerou jsem vnímala velmi negativně. Když jela na rok do ciziny, nebo jen na víkend do Prahy, stále se mi v hlavě ozývalo, a co tvoje patnáctiletá dcera? Kde je teď? Skoky z minulosti do přítomnosti a opačně mi ani zas tak nevadily, ale kdyby to nebylo napsáno tak okatě, tak explicitně. Neponechává čtenářům žádný prostor k představivosti. A čeština? Tak o té se ani zmiňovat nemůžu, protože ta byla nulová. V závěru nebudu lhát, přečetla jsem ji dokonce, občas jsem se zasmála, občas znechutila, ale myslím, že příští týden už o ní nebudu vědět, protože mi přišla svým dějem zbytečně plytká, i když potenciál měla, a to především v závěru knihy, kdy jsem viděla záblesk duchovna.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Hodně dlouho mi ležela tahle kniha doma. Koukala jsem se na pěknou obálku a přemýšlela, zda se do toho vůbec mám pustit nebo nikoliv. Byla bych ale velmi špatný "Pottrovec", kdybych ji tam nechala ležet jen ladem skladem. Mnohé z mých obav se vyplnily, a byly to právě ty obavy, díky kterým jsem to čtení odkládala. Tak za prvé je až neuvěřitelně cítit, že Rowlingová stála někde v pozadí a že knihu nepsala. První stránky mají hodně nádechu ze starých dílů knih, ale ani se nestačíte divit a najednou jste v druhém ročníku, ve třetím, ve čtvrtém. Problém vztahu mezi otcem a synem mi přišel plytký. Přátelství mezi Scorpiusem a Albusem mi přišlo velmi dobře napsané, vztah mezi Hermionou a Ronem byl vcelku divný, protože kdo knihy o Harrym zná ví, že by se Hermiona takhle patologicky nikdy nechovala. Nakonec nejzajímavější linkou byl Draco a jeho zdrcující a čisté přiznání lásky k zemřelé ženě. Byla chyba vydávat a parazitovat na ději, které mělo v našich srdcích zůstat čisté a nedotčené - maximálně poskvrněné pravou Rowlingovou. Nehledě na to, že se člověk musí ptát na spoustu věcí a nepřesností. Jako třeba kdy vlastně stihla Bellatrix stihnout otěhotnět a porodit dítě Pánovi zla? A byl by toho Voldemort vůbec schopný? Jaká byla motivace hlavní záporné hrdinky, proč je ze Snapea najednou takový malý roztomilý králíček? A proč se až ke konci knihy mluví i o druhém dítěti Hermiony a Rona, Hugovi? A neměli být Harry s Ronem bystrozory? Podle původních slov Rowlingové měl Ron pomáhat v krámku bratrovi jen chvíli a pak se měl připojit k Harrymu? Možná jsem se rozepsala, ale já jsem zklamaná z celkové plytkosti a nesrozumitelnosti, mělo to zůstat jen jako divadelní předloha, netisknutá na drahocenný papír.... celý text
Lady Fuckingham
1999,
Oscar Wilde
Na Lady F. se lze dívat ze dvou pohledů - tím prvním je fakt, že je to zábavné a místy vzrušující čtení, ale tak nějak v podvědomí tušíte, že tohle není Oscarova práce, protože kdo Oscara zná (jeho knihy), ví, že ten maniak byl dost úchylnej a zvrhlej na všechny popisované čuňačinky, ale při ostatních knihách cítíte tu vybroušenost a neomalenost každého jeho napsaného slova. Jsem si teda jistá, že to psal jeden z jeho milenců, který mu to s horlivou snahou přinesl ukázat, jako vrcholné erotické (a jistě záhy vyzkoušené) dílo a Oscar, naplněn touhou a báječnými vzpomínkami se rozhodl vydávat dílo, z nějakého pohnutého sentimentu, za své. ...Tím druhým pohledem je fakt, že se chlap snaží napsat knihu z ženského pohledu, žádná romantika, žádný kecy okolo, každý je hned svolný vlítnout na věc. Nikdo nemá zábrany, každá žena si ráda pohraje s jinou ženou... to je, prosím, výjev pánských snů! Neříkám, že lidé v té době nebyli zkažení a určitě ten sex byl trošku živočisnější a nemravnější než dnes, ale ani v dnešní uvolněné době o sobě nemůže každý říct, že by mlátil kámen o cihlu.... celý text
