anansie
přečtené 285
Grandhotel
2006,
Jaroslav Rudiš
... Přemýšlím, jestli má někdo rád mě. Jestli člověk vůbec musí mít někoho rád. Jestli vy můžete nebo musíte mít někoho rádi. ... Jégr je na své jméno hrdý. I na své rodiče. Na všechno. To by prý člověk měl. Ale já to neumím. ...... celý text
No a já
2011,
Delphine de Vigan
Francouzský styl, jak ho mám ráda: strohý a výstižný, filozoficky laděný, zvolené téma otevírá pojmy lidskosti, samoty, jinakosti a nesmyslnosti dnešního světa, ve kterém žijeme své ignorantské životy.... celý text
Lea
2012,
Pascal Mercier (p)
Zvláštní kniha. Vlastně jsem ji četla hlavně kvůli tomu, že ji přeložila Radka Denemarková. Zajímavý příběh se zajímavou vypravěčskou optikou, která mě držela při čtení v bdělosti, protože se v něm vlastně protínají příběhy dvou mužů. Jinak by mi kniha možná tak zajímavá nepřipadala: že se něco stane s Leou bylo od počátku jasné, závěr však byl pro mě nečekaný a ještě o něco dramatičtější. Spousta pasáží se mi však jevila přebytečně omílaná, výčitky se neustále opakovaly, zachraňovaly to zajímavé myšlenky o prázdnu, neskutečnosti a odpojení od života. Celkově to tedy pro mě vychází jako zajímavá kniha, kterých není nikdy dost.... celý text
Celkem vtipně zpracované zamyšlení nad vztahy mezi muži a ženami, stručné shrnutí vývoje emancipace žen, které nás dovedlo tam, kde jsme dnes - problému se vůbec seznámit a najít si vhodného partnera pro život. Na rozdíl od většiny podobných příruček autorka muže neznehodnocuje a nedělá z nich příčinu problému, ale naopak nabádá, abychom se na problém podívali z perspektivy muže a zamysleli se nad tím, proč vlastně se muži dnes nechtějí vázat. No není divu, to, co jim ženy dnes chtějí nabízet, resp. vše to, co od mužů požadují, opravdu do chomoutu nikoho nenažene. Otázkou zůstává, proč bychom všichni měli chtít žít v páru...... celý text
Dcery
2015,
Kateřina Dubská
Neskutečné, jak tato kniha byla nekonečná. Tolik zbytečných stran jsem snad s žádnou jinou knihou ještě nezažila. Nejvíce to bylo markantní na posledním příběhu Kateřiny, u které se dokola opakoval jeden a ten samý scénář s nalézáním muže a následným rozchodem. Dramata a životní katastrofy hrdinů se mi postupně zdály do příběhů zakomponovány dost umělým způsobem a opakovaly se natolik, že příběh ztrácel na dramatičnosti a stával se plytčejším a čím dál víc banálnějším, až mě otravoval a nebavil. Ano, život je kolikrát tragédie a tato kniha za to nemůže, jaká je realita, ale nasekat do jedné knihy tolik sebevražd (ještě k tomu natolik neoriginálně, že obě byly spáchány stejným způsobem), rakovin, sexuálního zneužívání, násilí, nevěr, těhotenství z nelásky, rozpadů manželství a rodinných vztahů, a to vše se několikrát opakující v několika rodinných liniích, abychom se na konci dobrali pointy, že za své předky nemůžeme a musíme vše minulé přijmout, na to se mi těch 600 stran zdálo příliš. Některé stránky, zejména dialogy jsem přeskakovala, jelikož byly jen planým žvatláním, nikam neposouvající děj a bez špetky zápalu. Jedno se však autorce nedá upřít: psát asi umí, jazyk pěkný (i když některá spojení jsem si musela přečíst dvakrát, abych pochopila, co chtěl básník říci) a příběh celkem "odsejpá", protože, jak se do něj čtenář zakousne, většinou se ho nedá pustit, ale spousta stran byla zbytečných. Na konci se navíc znovu objevily postavy, které jsem si už vůbec nepamatovala, do nich byly připleteni další a další příbuzní, takže z příběhu se nakonec stala nezajímavá změť rodinných vazeb, která potlačila hlavní myšlenku toho, co autorka možná knihou chtěla sdělit. V mnohém mi to připomnělo nedávno dočtenou Slepou mapu od Mornštajnové a to jsem už neměla v úmyslu přelouskávat další rodinnou ságu. Čekala jsem od Dcer totiž asi úplně něco jiného: větší hloubku, rozhodně méně postav ve prospěch jejich kvalitnějšího psychologického vykreslení a méně zbytečných a nudných slov, kterými se sice autorka snažila podat tvrdou realitu života takového jaký je, ale jaksi zapomněla, že to nevyřčené nebo jen naznačené mezi řádky je v literatuře to, co čtenáře přitahuje a nutí ho přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Tady nebylo moc o čem, jediný dojem po dočtení byla úleva, že jsem těch 600 stran konečně zvládla a zařazuji se bohužel mezi zklamané čtenáře prvotně okouzlené Člověkem Gabrielem.... celý text
Člověk Gabriel
2013,
Kateřina Dubská
Naprosto uchvacující příběh, po jehož dočtení jsem i uronila slzu, což se mi u knížek nestává. Místy mi akorát vadil ten až pohádkově naivní nádech, který byl ovšem vždy vyrovnán nějakou následující dramatickou událostí včetně několika historických odkazů, aby připomněl, že život není jen procházka růžovou zahradou a že zlo ve světě je přítomno a nedá se vymýtit. Příběh je vyprávěn laskavým, vybraným jazykem, plným metafor a obrazů, který jen podtrhuje pohádkovost příběhu a příběh díky němu plyne jako sen. Zasazení příběhu do reálného a historického kontextu ale také nabízí čtenáři jiný pohled a možnost vcítění se do odlišného vnímání světa jiného etnika a přemýšlet nad tím, že život na tomto světě není nikdy černobílý.... celý text
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Tlusté knihy nemám moc ráda, ale po Haně jsem se tolik těšila na další knihu od spisovatelky, že mi její tloušťka nevadila. Čte se to jedním dechem, postavy jsou vykresleny tak, že se do nich dá lehce vcítit. Nicméně těch postav a osudů je v jedné knize tak moc, že jsem si občas musela připomenout kdo je kdo a ke které generaci patří. Pěkné čtení s překvapivým happy endem, ale další kroniku už číst nebudu.... celý text
Ulice temných krámků
1983,
Patrick Modiano
Nalákána Goncourtovou cenou za tuto knihu, musím po přečtení konstatovat zklamání. Jednak jsem se ztrácela v tom množství navazujících postav, které hlavní hrdina při svém pátrání po minulosti objevoval a jednak jsem zřejmě očekávala silnější dojem z toho pocitu odcizení, hledání identity a prázdnoty žití, která je avizována na obálce a v doslovu. Francouzi jsou na tyhle existenciální otázky experti, tady mi to ale moc nerezonovalo, možná i proto, že důraz příběhu je více soustředěn na zápletku v podobě mnoha postav - záměrně - které postupně upadnou opět v zapomnění. Zřejmě tak to dopadne u mě i s touto knihou.... celý text
O neodvratném konci mužského pokolení - aneb Tajný život takového normálního muže
2008,
David Abiker
Zamyšlení, nářky, komentáře jednoho muže - manžela a otce rodiny - na osud mužského pokolení, na jeho postupné přizpůsobování se ženským požadavkům, přebírání ženských rolí ve jménu rovnoprávnosti a ztrátu mužnosti. Zpočátku vtipné a trefné podněty mě začaly nudit a kniha se postupně stávala přehledem plytkých a nezáživných stížností na dnešní realitu vztahu muže a ženy a života rodiny.... celý text
Dobré duše
2017,
Irena Obermannová
odpad!
Zklamání. Došla jsem ke straně 50 a to ještě s přemáháním, jestli se to nerozjede a s nechutí odkládám. Ačkoli od Obermannové jsem toho přečetla dost a vždy se mi její knihy líbily. Tohle čtení je nudné, rozhovory prázdné, prostě zbytečná slátanina.... celý text
Náhle, sami
2017,
Isabelle Autissier
Tato kniha mě maximálně překvapila. Zpočátku mi činilo potíž se začíst, mnoho popisu krajiny, na můj vkus spousta adjektiv, ale asi od 50. strany dostal příběh spád, ze kterého jsem byla úplně paralyzovaná. Kniha donutí zamyslet se nad vlastním životem, nad konformismem a povrchností dnešního stylu života a nad smyslem žití. Zároveň nadhazuje otázku vnitřní viny, výčitek svědomí a nakonec smíření se s vlastním jednáním vyvolaným pudem sebezáchovy. Kniha je takovou terapií pro vyrovnání se s prožitou tragédií, zpracování psychické bolesti a nastolení vnitřního klidu.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Velmi poutavě a přitom jednoduše napsaný příběh jedné rodiny, plný tragických událostí, utrpení a strachu. Čte se to jedním dechem.