Adasin
přečtené 352
Útok titánů 34
2023,
Hadžime Isajama
S posledním dílech tu zanechám krátké zhodnocení celé série... Nakonec se i s tím strašně pomalým tempem vydávání podařilo české verzi mangy předehnat anime. Těším se, až i ten konec uvidím rozpohybovaný. Tohle je skvělý. Mě konec uspokojil, nemám k němu žádné námitky - jasně, pokud by se v tom člověk začal hodně šťourat, něco taky najde, ale jsou to jenom drobnosti. To čekání za to určitě stálo. Sama jsem zvědavá, jak moc jiný zážitek bude, až si celou sérii přečtu znovu a najednou. ----- Oceňuji, že Isajama příběh zbytečně nenatahoval a perfektně dávkoval všechny zvraty. Taková proměna příběhu, to se jen tak nevidí. Tady si přijdou na své jak milovníci především epické akce tak i milovníci složitějších a komplikovanějších příběhů. Fascinující je, že i přes tu postupnou proměnu od akčního šónenu k politickému dramatu a alegoriím na skutečnou historii série nikdy neztratila to, čím na začátku zaujala, naopak to bylo lepší a lepší. A musím říct, že pozitivně se vyvíjela i kresba, která na začátku opravdu tak pěkná nebyla. ---------- Fakt jsem si to užila a teď mám přesně ten pocit prázdna potom, co skončilo něco skvělýho. Díky autorovi za skvělý zážitek. 10/10... celý text
Silmarillion
2008,
J. R. R. Tolkien
Asi je to divný, ale Silmarillion mě bavil víc, než Hobit a celá trilogie Pána prstenů. Možná je to tím, že mě nedávno bavila i podobným stylem psaná kniha Oheň a Krev. Anebo mi celkově postavy i události přišly o dost zajímavější než ve zmíněné trilogii, a i když jsem to původně neměla v plánu, chci si pořídit Húrinovy děti a Pád Gondolinu. Spousta těch jmen a dat je trochu mínus, zvlášť, když člověk poslouchá audioknihu a nemůže si hned prolistovat k těm rodokmenům na konci, pokud s sebou zrovna nemá i tištěnou verzi. Přehled jmen, rodokmenů atd. na konci je skvěle zpracovaný - pro takovou knihu je to ovšem nutnost. Vytkla bych asi jenom pasáže s dlouhým popisem geografie, kdy jsem přestávala dávat pozor a těšila se, až se zase začnou řešit vztahy postav, politika elfů apod. 8/10... celý text
Oheň a krev
2019,
George R. R. Martin
Zezačátku jsem si k Ohni a krvi tak trochu hledala cestu. Zřejmě jsem si ale jenom musela zvyknout na odlišný styl vyprávění než v základní (zatím) pentalogii. Jak mě to jednou chytlo, nebylo cesty zpět a kdykoliv když byl čas, četla jsem dál. Kniha je skoro stejně čtivá jako Píseň ledu a ohně a dovedla mě pro rod Targaryenů opravdu nadchnout. Dost mě zamrzelo, že se skončilo u Aegona III a na zbytek si ještě musíme počkat (vím, pořád máme knihu Svět ledu a ohně, ale i tak). Docela mě i mrzí, že Rod draka zpracovává jen Tanec draků a těch pár let, co mu předcházelo, ale zase chápu, že tahle část je v knize nejpoutavěji a nejdetailněji popsána. Rod draka je jinak výbornou adaptací i přesto, že tvůrci museli často vybírat, které z verzí událostí v knize dají přednost a museli vymyslet naprostou většinu dialogů. Z výtek souhlasím s tou vůči chybějící mapě, také bych ji ocenila. I já přiznám, že místy jsem se v těch jménech a událostech ztrácela, v tomhle ohledu kniha vyžaduje trochu víc pozornosti, tomu ale dost pomáhají ony rodokmeny a přehledy na konci (ty jsou hodně fajn i v knihách Písně ledu a ohně). Ještě mi teda občas přišel zvláštní překlad některých jmen, názvů sídel atd., kde se mi víc líbí ten od Talpressu, tenhle od Arga místy působí trochu podivně. 9/10 P.S. Oheň a krev ocení především fanoušci světa, chápu, že koho Martinova sága tolik nebere, ten si možná k téhle knize cestu nenajde.... celý text
Paní jezera
2012,
Andrzej Sapkowski
Nejdřív jsem chtěla komentovat každou knihu zvlášť, ale jednotlivé díly ságy se s výjimkou prvních dvou povídkových knih od sebe zas tak moc neliší, takže tenhle komentář je kromě zhodnocení poslední knihy zároveň zhodnocením celé ságy. Zaklínač je určitě fajn fantasy a fandové žánru by si ho asi přečíst měli. Mě osobně ale jeho svět ani příběh vyloženě nezaujaly. Ani za sedm knih mě Zaklínač nevtáhl a často jsem s ke čtení skoro nutila, abych to měla konečně za sebou a mohla si ságu odškrtnout ze seznamu. Zejména v pozdějších románech mě už dost štvaly pasáže, kdy se např. Ciri s někým potká a začne mu vyprávět svůj příběh, takže už víme, že se z toho dostala a vytrácí se veškeré napětí. Nevím, proč nemůže děj běžet normálně chronologicky bez toho, aniž by přeskakoval na budoucí verze postav. Spíš než zajímavý je to pak až otravný. Další pasáže, které mi kazily zážitek ze čtení byly ty, kde se nestane vůbec nic důležitýho pro děj a ve kterých je napsáno například jen to, že se vesničané bojí bouřky. Vůbec celkově mi přijde, že ne nijak extrémně složitý příběh je zbytečně natahován a ředěn různými odbočkami a vsuvkami bez valného významu pro děj. Místo aby příběh krásně plynul, je neustále rozdělován na menší a menší kousky. Pak nemá mít poslední kniha přes 500 stran, ale kdyby všechny vsuvky šly pryč, bylo by to tak 300. Občas jsem měla pocit, že se autor snažil nahnat stránky, přitom žádnej limit, co musí splnit, snad neměl. Způsob, jakým je zejména poslední kniha napsaná, na mě působil spíš jako scénář k filmu/seriálu, kde se často v rámci jedné scény stříhá z místa na místo, aby bylo vidět vše, co se v ten okamžik děje na různých místech. Pak jsou tu i ty pasáže, kdy postava těsně před smrtí vzpomíná na zásadní okamžik ze své minulosti. V knižní podobně podle mě tenhle styl moc nefunguje, protože se to časem zvrhne do podoby několikařádkových odstavců oddělených hvězdičkou (značící změnu místa nebo času) na stránce a kniha pak působí spíš jako soubor poznámek než ucelený text. V případě, že v knize je víc postav, z jejichž úhlu pohledu chci děj odvyprávět, je mi sympatičtější způsob, který použil George R. R. Martin v Písni ledu a ohně. V zaklínači je hodně skvělých postav (např. Geraltova družina), často zastiňujících ústřední dvojici Geralta a Ciri. Přijde mi ale, že s nimi Sapkowski moc neumí pracovat. Příběh mnoha z nich časem upadne a když se přestanou autorovi hodit, odstraní je, často jakoby najednou, kdy po dlouhé době jim zmizí plot armor a ony zemřou, aniž by to mělo celkově nějaký zásadní vliv. Potenciál mnoha z nich mi přišel nenaplněn, zato jsou knihy plné zmínek o náhodných postavách, které jsou v podstatě bezvýznamné. U Paní jezera mi už došla se všemi zmíněnými věcmi, co mi vadily, trpělivost, proto oproti předchozím knihám snižuju hodnocení na 6/10. První tři knihy tak za 7/10, zbytek je na hraně mezi 6-7/10, celá sága taktéž 6-7/10.... celý text
Rytíř Sedmi království
2014,
George R. R. Martin
Po přečtení zatím nedokončené ságy v celku příjemný návrat do světa Písně ledu a ohně ve smyslu, že je to pořád rukopis Martina a kniha se čte opravdu dobře. Jenže jsou to jenom tři malá nahlédnutí do doby před dějem Písně, hlavní hrdinové se několikrát přiblíží (nebo spíš náhodou připletou) k intrikám okolo dvora, ale vždy je to jenom jako kdyby jste se na to koukali z povzdálí. Samotné zápletky novel jsou snad až na tu poslední jako jedna z kapitol Písně a pořád jsem tak měla pocit, že je to strašně málo, že tam něco chybí. Když už tak pořádnej román, tyhle bonusy, které nakonec vlastně stejně nic moc neřeknou, nemám zrovna v lásce. 7/10... celý text