Stříbrný klíč
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
K branám Stříbrného klíče, Volání Cthulhu 1, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Příběh o člověku jenž ztratil sny a fantazii. A toto prázdné místo se snažil nahradit vědou, náboženstvím, přáteli, válkou, psaním knih, okultismem..., ale nic z tohoto jej plně neuspokojilo. Až jednou dostal instrukce, kde najde jakýsi klíč ke ztracené bráně snů, ale o tom, kde a jak jej má použít, jeho předek pomlčel.
The Silver Key
Rok vydání originálu: 1929
Komentáře (7)
Přidat komentář
Místy až lyrické líčení o znovunalezení snů s pomocí záhadného klíče. Ze začátku trochu táhlé, spíše příběh s nádechem tajemna než horor. Jedna z mála povídek z Volání Ctuhlhu 1, která v člověku svým vyzněním nezanechá nepříjemné mrazení v zádech. Ale to vůbec není špatně. :)
Horory příliš nečtu, proto jsem na kamarádovo doporučení volil druhý cyklus od Lovecrafta. Stříbrný klíč jsem přečetl doslova jedním dechem. Nebylo to však z důvodu krátkého rozsahu, ale pro krásný poetický jazyk, kterým je napsaný. Povídka, kde se Lovecraft zabývá fantazií, dětstvím a smyslem života ve mně zanechala příjemný dojem. Zvlášť oceňuji, že vyvolanou nostalgii nepřináší prvoplánově. Nabízí víc, než se na první pohled zdá. Jedná se o neobyčejně podnětný příběh, který otevírá dveře do jiného světa.
Tohle je typický Lovecraft. Říká nám, že se nemáme vzdávat svých snů a fantazií. A také nám dává naději, že někde máme svůj stříbrný klíč.
...."Mnoho četl o věcech takových, jaké jsou, a hovořil s příliš mnoha lidmi. Filosofové ho s těmi nejlepšími úmysly učili pohlížet na logické souvislosti jevů a zkoumat pochody, jimiž se utvářejí jeho myšlenky a fantazie. Úžas se vytratil a on zapomněl, že celý život je jenom sledem obrazů uvnitř mysli a že neexistuje žádný rozdíl mezi těmi, jež se zrodily ze snění a není proč cenit si jedněch více než druhých."....
...."Čas od času však nemohl nevidět, jak plýtké, přelétavé a nesmyslné jsou všechny lidské touhy a jak naše skutečné instinkty bezvýsledně bojují s honosnými ideály, které hlásáme."....
Takto podle mě vypadá Lovecraftův fragment, když dospěje. Cosi mi v této povídce rozeznívá zvonečky, pokud jde o povídku Azathoth. Doufám, že si to jen nevymýšlím.
Jinak je to ale povídka spíše nezajímavá. Jistě, má takové své nostalgické kouzlo, to ano, ale jinak ji shledávám spíše méně, než více zajímavou. Ačkoliv je dobré vědět, že ze snad jediné postavy ne-božského charakteru, která prostupuje větší částí díla autorova, stal král.