Dům U měděných buků / Červené buky
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Dobrodružství Sherlocka Holmese, Případy Sherlocka Holmese
Popis není zatím k dispozici.
The Adventure of the Copper Beeches
Rok vydání originálu: 1890
Komentáře (9)
Přidat komentář
Výborná povídka, tajemné místo, velký zlý pes, záhadná rodinka ... Moc mě to bavilo. Jen ten konec mě moc nenadchl, ale ubrala bych za něj jen půl *.
Ale jo, tohle se mi líbilo. Musím uznat, že atmosféru tajemnosti a jisté podivné zvrhlosti, až slizkosti se podařilo autorovi vykreslit vskutku skvěle. Člověk ví, že se v Domě děje cosi podivného. Člověk ví, že ony výstřednosti mají imitační charakter, to je zjevné. Člověk zkrátka ví, že někde v tom stínu je cosi zlého. Ale neví co přesně. To se závěrem samozřejmě dovídáme. A opravdu je to cosi mimořádně hnusného. Doyle se tu navíc rozhodl vyvrátit mou výtku, kterou jsem psal u Berylové korunky. Zde konec přesně pasuje a sotva si lze představit lepší.
Člověk,
alespoň člověk zločinný,
ztratil již všechnu
svou podnikavost
a originalitu.
Další z těch příběhů zahalených rouškou tajemna, který má ještě ke všemu takový ten mrazivý hororový nádech. Pěkný příběh, povedená dedukce detektiva Holmese, příjemné rozuzlení s nádechem štěstí a radosti. Tohle je pro mne nejlepší příběh v této sbírce. Je to nadupaný a plný mouder. Vybral jsme z něho nejvíce citátů.
Malá ochutnávka:
Milý pane Holmesi, velmi ráda bych se s Vámi poradila, mám-li či nemám přijmout místo guvernantky, které se mi naskytuje. Zastavím se u Vás zítra v půl jedenácté a doufám jen, že Vám to tak vyhovuje.
S pozdravem Vaše Violeta Hunterová.
Citát: Zločin je zcela běžný. Logika vzácná.
Opět příběh s mírně hororovými prvky (hodně mi to připomnělo Rebeku, tedy Mrtvá a živá), kde mne ale vyloženě zklamal unáhlený a pocitově oproti dosavadnímu toku vyprávění zcela nedotažený závěr.
(SPOILER) Tohle byl skoro horor. Mladá guvernantka se na úřadě práce setká s až příliš přátelským hromotlukem, který jí nabízí velké peníze za to, že se bude starat o jeho syna. Neustále při tom hodnotí její vzhled a opakuje, že přesně ji potřebuje. Když se slečna netváří, neustále přihazuje peníze a sem tam se zmíní taky o tom, že neuvěřitelně vysoká výplata je taky odměnou za to, že si slečně nechá ostříhat svoje krásné vlasy a že se občas bude strojit do šatů, které jí pán se svojí manželkou vybere. V téhle chvíli by patrně každá guvernantka na potenciálního zaměstnavatele zavolala policii, tahle ale místo vezme. Předem pro jistotu uvědomí Sherlocka Holmese o tom, co se chystá udělat. Ten jí to nedoporučí, ale pořád je to jen nájemný detektiv, takže ji ani nezadržuje. Za pár týdnů mu slečna volá a úpěnlivě ho prosí, aby se dostavil do jistého hotelu, kam se jí povedlo se uchýlit, když z domu hrůzy vyklouzla. Ostříhaná guvernantka detektivovi vypráví, že se ocitla v domě, kde je celé jedno křídlo pozamykané, a když se tam náhodou dostala, něco na ni ve tmě sáhlo. Když se jí pak povedlo otevřít vlastní zamčený šuplík, byl tam cop vlasů úplně stejný jako ten, který si nechala ustřihnout, až na to, že ona si ho určitě nenechala. Sherlock má okamžitě svoji teorii a rozhodne se ji ověřit tím, že guvernantce nařizuje zamknout služebnou ve sklepě, aby nerušila, až se vydá dům za nepřítomnosti majitelů prozkoumat. A začíná dobrodružství. Další super příběh!