Crouch End
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Pátá čtvrtina (11 povídek), Pátá čtvrtina (13 povídek)
Děj:
Doris Freemanová přijede na policejní stanici v Crouch Endu a nahlásí ztrátu svého manžela i přesto, že je si téměř jistá, že je mrtvý. Policisté Farham a Vetter si vyslechnou její příběh.
Doris, manžel Leo a jejich děti přijeli do Londýna na dovolenou. Leo a Doris se sami vydají taxíkem do Crouch Endu, kde bydlí Leonardův přítel. Leo však ztratil jeho adresu, a tak vystoupí z taxíku, aby mu zavolal. Když zjistí přítelovu adresu, otočí se, ale taxík nikde. Jen na opačné straně ulice stojí dvě zmrzačené děti a posmívají se jim. Manželé se vydají směrem k domu jejich přítele, když Leo uslyší za jedním z plotů volání o pomoc. Uprostřed trávníku je díra a v ní něco černého, co "nakazí" Lea.
Podaří se jim utéct, ale v podchodu se manželé rozdělí a Doris kdosi vyleká. Od té doby Lea neviděla. Se štěstím se dostala do "normální" části města a potom na policii.
Policisté slyšeli, že podobné příběhy se občas v Crouch Endu stávají, ale vždy jsou odloženy a poté zapomenuty. Doris je propuštěna do hotelu a Farham se jde ven projít. Už se ale nikdy nevrátí.
Doris se po měsíci pokusí spáchat sebevraždu, ale přežije a je odvezena do ústavu
Crouch End
Rok vydání originálu: 1980
Komentáře (5)
Přidat komentář
Crouch End za mě patří ke Kingovým povídkovým špičkám. S naprostou samozřejmostí vplul do lovecraftovské mytologie, přebral její tísnivost a hrůzu ze setkání s nepochopitelným, které je strašlivě blízko a občas pronikne do našeho světa... jen to vsadil do rámce světa, který známe líp než svět praštěných vědátorů a samotářů začátku 20. století, jako je tomu u Lovecrafta. Takže nakonec Kingova povídka působí snad ještě děsivěji a příšerněji než původní mýty. U těch si jeden může říkat "je to staré, je to pryč"... ale King vám tohle nedovolí.
Ještě strašně dlouho jsem to pak měla v hlavě. Chodila jsem po své nové domovské čtvrti, po uličkách a zvláštních stavbách a měla strašnou chuť nafotit sérii ponurých fotek a doprovodit je úryvky z povídky. A když jsem byla v Londýně a viděla na autobuse ceduli Crouch End, měla jsem strašnou chuť nastoupit a jet. Ale nic z toho jsem nakonec neudělala. Protože jsou místa a věci, s nimiž je lepší si vůbec nezahrávat. Pak už není cesty zpět. Protože "jestli jste byla v londýnském touwenu, vůbec se k nám nepřibližujte!"
Tak trochu v Barkerovském a Lovecraftovském duchu o jedné tajmené londýnské čtvrti, kde není vše tak, jak mám být - 65 %
Zatím pro mě nejlepší povídka z celé knihy. Lovecrafta jsem ještě nečetla ( a rozhodně to napravim ), takže mě to tou atmosférou hrozně moc připomínalo horor Silent Hill.
Skvělá povídka, přesně podle mého gusta. Ano, možná i tím, že je ovlivněna Lovecraftovými příběhy, které mám velice rád. Jen je škoda, že se Stephen nerozhodl se s tímhle tématem trochu víc pohrát, až by z toho nevznikla třeba i menší knížečka (stačilo by mi tak 1000 stránek). Každopádně dávám 5*.
Ztratila se.
Ztratila manžela.
Ztratila cestu.
Našla jinou, temnější.
Cestu, která se pořád zužuje.
Pokud je „Crouch“ skrčení a „End“ znamená konec, jak se tedy dá přeložit název tohoto městečka? Lehce nadprůměrná povídka, kterou však asi každý brzy zapomene. Rozhodně jsem čekal tvrdší pointu. Ta stávající mě celkem zklamala.
Citát: Noční můra v podzemí – šedesát ztracených duší.