WEIL
komentáře u částí děl
I když jde pro někoho jen o slovní hříčky, tak osobně mi tenhle styl vypravování vyhovuje. Obzvláště obdivuji tah vyprávění a slohový styl autora.
Zase moc hezky řazená slova a vytvářené věty ve vypravování, v čemž byl G.B. Shaw opravdovým mistrem.
Líbí se mi svět oné mladé ženy, která popisuje sebe, svůj život a pak i hovor s Donem Juanem, což trochu i evokuje styl W. Alena.
Úsměvná taškařice.
Nejdříve jsem viděl "Serenádu" jako televizní povídku a tak se mi zalíbila, že jsem si jméno autora zapamatoval, což bylo v čase dospívání a pak si koupil jeho knihu povídek, kde právě je i "Serenáda".
Asi každý by si měl uvědomit, že tady rodiče mít nebude navždy. Tedy platí to pro ty, co je mají a žijí docela v optimálních vztazích. A jaké to je, když odcházejí? To si musí řešit každý sám. Literatura nás předkládá příběhy jiných, příběhy jak tuto skutečnost řešili jiní.
Co je to vlastně "osvícení"? Obecně se tak říká blaženému, setrvalému stavu do něhož se dostane člověk, který se dopracoval k duševní rovnováze. Ještě jsem ale takového člověka neviděl.
Povídka byla i úspěšně zfilmována a autor ji napsal jako odraz svých zážitků z dětství.
Proč by nás po smrti měla čekat nějaká lepší existence než jakou je možno zažít tady na Zemi? No, jsou mezi námi i tací, co toho moc hezkého nezažili a ani za to nemůžou, ale většinou se tomu říká osud.
Jelikož nikdo nezná dne ani hodiny, kdy zde jeho pozemská pouť skončí, tak by si měl napsat své motto, něco o svém životě a to hlavně sám pro sebe.
Muž se upsal své práci, v ní našel vše, jaký měl ale předchozí život, jakého byl založení, to se z povídky dá jen uhadovat.
Až s Dahlovským cynismem ba ještě krutějším si ničí starší život muž skrz svého syna.
Přečetl jsem a nemyslím si o té povídce nic. Kdybych byl dítě, tak by mě vzrušila, ale dneska si o ní nemyslím nic, co autor předložil, to jsem si v překladu přečetl a dost.
Přijde mi to jako nedopovězené, je v tom příběhu dost náznaků, ale nevím, co si o tom všem myslet.
Jel na koni na konec hranice království jeho otce a došel k poznání, že všechny zprávy, které posílá jsou zbytečné, stejně jako jeho poselství, jeho nepřenosná zkušenost.
Vztahy mezi dětmi a rodiči a prarodiči jsou stále stejné.
Děti vždy zkouší co si mohou dovolit, jaké jsou jejich hranice, a vždy to tak bylo, je a bude.
Moc hezká povídka o tom, jak se dítě rozhodně nevychovává.
Pěkně napsaná povídky. Kolik jen desetitisíců lidí prošlo takový smutným koncem v dějinách lidstva.
Jedná se o podobenství, které je možno vyložit různě. Jisté ale je, že jde vlastně o osud každého člověka. Začíná plný nadějí, chutí do života a ke konci svého života se smrti nevyhne žádný živý tvor, takže ani žádný člověk.
Povídka v duchu romanticky vedeného stylu A.S.Puškina. Pěkná, ale pro mě průměrná. Na svou dobu možná pro mnohé čtenáře prvotřídní, nevím.