WEIL
komentáře u částí děl
Když jsem to četl prvně, jako dospívající, tak jsem se tím rád nechal unášet a občas si položil otázku, zda je něco takového možné.
Tehdy jsem nevěděl, co je to fantasy literatura.
Dneska na tom obdivuji styl, fantazii autora a slovník, kterým vytváří v čtenáři, tedy ve mě své obrazce.
Povídka zřejmě autobiografická o tom, co si vypravěč v dětství natropil a co kolem sebe pozoroval a utkvělo mu v paměti. Šedesát korun stál centimetr za odstranění tetování.
Milá, úvodní povídka "Krasosmutnění" o tom co dítěti imponovalo a chtělo, a hodný člověk mu jeho přání splnil.
Spíše než pro děti, jsou tyhle podrobné informace zajímavé pro všechny zájemce o nejpodstatnějším dění na Sv. Hostýně. Napsáno je to podle mého gusta, četlo se mi to velice dobře.
Pěkně napsaná momentka z běžného života, který žijeme všichni a někteří z nás i bojují s otázkami, které nám okolí šoupá do našich vjemů.
Skvělý V. Menšík, ale i ostatní herci v této televizí zpracované pohádce.
Je to zajímavé, jak autoři výrazní či méně, tak se v jejich textech odráží atmosféra před I. světovou válkou. Nebo se mě to jen zdá?
Autor je příliš skromný, nevím, zda v této povídce až příliš. Ale mě se to tak jeví.
Čím to je, že dneska si lidi už podobné dopisy nepíší? neumí je psát ani běžné ženy a ani běžní muži? Anebo se pletu? Kolik invence v tom psaní je.
Tahle povídka mi dělá radost dodnes, rád si ji znovu přečtu pro její mistrovský ráz. Ryba Karas se zamiloval do pěkné ženy, a jak to s ním dopadlo, to si snad už přečte každý zájemce o A.P.Čechova.
Co napsal Maxim Gorkij po přečtení této povídky?
"ve srovnání s touhle povídkou všechno vypadá primitivně, jako by to nebylo napsáno perem, ale polenem. A co je nejdůležitější - všechno působí málo prostě, a tedy nepravdivě...Děláte něco nesmírně záslužného, jestliže svými drobnými povídkami probouzíte v lidech odpor k našemu ospalému, umrtvujícímu životu."
A já jen dodám, že i proto rád čtu tyhle autory, protože mi život obohacují a podobně i tahle povídka "Dáma s psíčkem".
Líbí se mi jak povídání "V ohni kritiky", tak "K otázce lakování skutečnosti", tak "Co vyprávěl začínající spisovatel a rozhodně i "Hrubá chyba".
Povídka na mě působí jako osobní zkušenost autora, kdy se nechal najmout na práci pomocníka zeměměřičů, a z této své zkušenosti napsal tuhle delší povídku o lidech a práci, jak ji poznal.
Autor se zjevně zajímal o nové technologie, nebo se to tak jen skrz tuhle povídku zdá mě?
Jisté je, že v povídce je i často skloňované slovo socialismus 80. let 20. století u nás, a vyzařuje z toho povídání smír a klid.
V povídce je hodně informací, které asi dávají smysl hlavně těm, kdo zažili trochu socialismu.