2mig1
komentáře u částí děl
Zatímco Šroťák mi přišel směšnej, Bojiště mi přišlo neskutečně zábavný. Možná to nebyl záměr, ale já se prostě bavil výborně.
Super námět pro epizodu Akt X. Povedný budování napětí až ke slizkému finále.
Kdo by si z dětství nepamatoval chvíle, kdy se pod peřinou ukrýval před bubákem. Autentický, vyvolávající husinu.
Popravdě mi to přišlo poněkud směšný. Mandl mě neděsil a zvrat s rulíkem byl na můj vkus moc vynucený.
Opět příliš krátké na to, aby mě to stačilo nějak výrazně zasáhnout. Rozsah opět zachraňuje Kingova schopnost vykreslit situaci v takovým malym záběru.
I na tak krátký ploše celkem věrohodný vykreslení prostředí a nálady blížícího se konce. Ale jinak se spíš než o povídku jedná o takový fragment, který nějak začne a po pár stránkách zase nějak skončí.
Já to překvapení čekal trochu víc překvapivý. Na ten pomalejší rozjezd a budování atmosféry jsem doufal, že bude navazovat velký finále. Ale nějak se nedostavilo.
Jak tak pročítám komentáře, budu si muset od toho Lovecrafta konečně něco přečíst. Protože tenhle kousek od Kinga se mi líbil dost. Atmosférický, tajuplný.
Opět přehlídka fantazie Andersena, ale v hlavě mi nezůstalo vůbec nic.
Andersen si pro své příběhy vybíral neotřelá prostředí a postavy. Jen mám někdy potíž udržet pozornost. Ropuše to zrovna moc nešlo.
Variace na sedmero krkavců trpí častým zádrhelem Andersonových vyprávění. Zbytčeně zdlouhavý, popisný rozjezd. Uspěchaná akce a závěr.
Vzpomínka. Příběh ji přesně vystihuje. Svojí mlhavou zastřeností, něhou, podivným smutkem i radostí naráz.
Jediný, co mi chybělo, byl trochu větší spád. Jinak velmi povedené. Podařený příběh.
Na rozdíl od Sněhové královny se tentokrát u jedné z nejznámějších pohádech Andersena zklamání nekonalo. O srdce v popelu byla slza v oku.
Další příběh k zamyšlení. Spíš než pro děti napsané pro dospělé, aby se mohli poučit a vyvarovat chyb.
Ze života, o životě. Při čtení vyvstávají myšlenky, vzpomínky, smířlivé úsměvy.
Pohádka nezvyklá prostředním, nezvyklá hloubkou. Smutnokrásný.