Společník z cest / Soudruh z cest / Soudruh na cestách / Přítel na cestách / Kamarád z cest / Společník na cestách
Pohádka od:
Hans Christian Andersen
Z knihy:
Pohádky (48 pohádek), Flétnové hodiny, Pohádky a povídky I, Pohádky (14 jiných pohádek), Vybrané Andersenovy pohádky, Andersenovy pohádky - světové vydání 1, Andersenovy pohádky (9 pohádek), Pohádky (17 pohádek)
Jeník byl vždy hodný a laskavý ke všem a ke všemu. Když však jeho otec zemřel, zůstal na světě úplně sám a proto se rozhodl opustit rodnou ves a vydat se na toulky s vírou, že ho Bůh za jeho dobrotu odmění. Jednoho dne se setká s mužem, který se stejně jako on toulá světem. Rozhodnou se tedy cestovat spolu a to až do města, v němž žije překrásná, ale velmi krutá princezna. Jeník se do ní zamiluje na první pohled, ale aby si ji mohl vzít, musel by nejprve uhodnout tři věci, na které princezna myslí. Pokud by se mu to však nepovedlo, propadl by vlastním životem...
Komentáře (6)
Přidat komentář
Tato pohádka se mi moc líbila a patří, alespoň pro mě, k těm nejlepším v knížce. Měla klasické pohádkové prvky, a také klasické severské. Výborné.
(SPOILER) Tohle byla hodně podivná pohádka... A teď nemluvím o tom, kdo je ten druhý přítel, to podle mě pohádkově dávalo smysl a rozuzlení této záhady za mě super, ale... celá ta věc s čarodějnictvím? Mohli byste mi někdo vysvětlit, proč ten přítel řezal princeznu jako žito? Plnilo to nějaký účel? (Já ho nenašla...) Vlastně jsem dost byla na straně Šotka a Princezny... Poučení z této pohádky: Nevěsta vás nechce? No tak ji trochu přitopte a ona se hned vzpamatuje!
Jediný, co mi chybělo, byl trochu větší spád. Jinak velmi povedené. Podařený příběh.
Tahle pohádka je správně hororová a docela napínavá. Po trošku nudném začátku, kdy spolu zdánlivě nic nesouviselo, pak vše do sebe zapadlo a dostalo smysl.
Až na tu oživlou mrtvolu, která uměla čarovat, aniž by bylo řečeno, jak se ke svým čárům dostala a jak vlastně ožila, by to celkem i šlo :)
Realistický začátek, v němž hrdinovi umírá tatínek a on se vydává na putování letním Dánskem, se tváří spíše jako povídka. Po něm se však rozvine klasické pohádka plná univerzálních árijských motivů – nevím, zda a nakolik panem Andersenem nějak upravených či invenčně zkombinovaných. Princezna popravuje nápadníky, kteří neuhodli, nač myslí; hrdina se slituje nad nebožtíkem a jeho dobrý skutek je odměněn (tak jako v „Lišce Ryšce“); trojité opakování atd.
Původní je krása autorova jazyka a bohatství jeho fantasie. Najdeme tu pestré korunované pavouky spřádající mosty či zámky pro víly, jedovaté hady, jimž z tlamy rostou ohnivé květy, trůn z koňských koster a myších kůží... A v neposlední řadě motiv nad motivy, úžasnou princezninu zahradu, kde na stromech visejí dávno zetlelé mrtvoly jejích nápadníků (jo, tohle se mi fakt líbilo).
Ale stejně jako Jass jsem byla na straně té „nesprávné“ dvojice (její vztah mi přišel mnohem romantičtější). A jelikož ke klasickým pohádkám mám až fyzický odpor, u téhle jsem poněkud trpěla.