ZÓNA komentáře u knih

Že napsal tuto básnickou sbírku umělec je očividné.
S lehkostí tvořené rýmy a veselost vyvěrající z osobnosti pana Suchého.
Nicméně mi schází básnickost, přesah do vnitřního světa čtenáře.
Pan Suchý ve své tvorbě připomíná Jiřího Žáčka. Rovněž upřednostňuje zábavnost své tvorby nad její hloubkou a poetičností. Ale Žáčkova poezie má více osobitosti a dějové výjimečnosti.
Některé básně jsou podařené. Vyzdvihnu: NEJKRÁSNĚJŠÍ KRAJINA CO ZNÁM.
Ale není jich mnoho.
A jeden postřeh, který při čtení jeho básní omotal moji mysl. Za slovy a tempem slok slyším hudbu. Přijde mi, že pan Suchý je tolik srostlý s textováním písniček, že jeho básně spíše připomínají tuto formu rýmování.
Na zabavení se a pro pozdvižení skleslého ducha.
Ne pro básnickost a radost z krásy.
Přesto respekt k vzácně obdařenému člověku.

22 08.05.2024

Nejsem lingvista.
Přesto cítím, že paní Eva Rudyšarová-Mišíková odvedla fantastickou práci.
Básně vzdělaného muže převedla do češtiny s gradiózní jistotou, na což může být patřičně hrdá.
Tardieurovy básně jsou transcedentální, ačkoliv a možná právě pro to, že neobsahují příliš osobních emocí. V předmluvě je vše hezky vyjádřeno a po jejím vstřebání již jen polykáte myšlenky člověka, pro něhož možná bylo záhadou žít.
V básních je mnoho otázek, velká část se zaobírá smyslem života a jeho částečnou nesmyslností.
Reklamou na sbírku by se mohla stát báseň s názvem JEDNA ŽENA JEDEN PTÁK.
Abstraktně vyjádřené nokturno, lyricky dokonalé a příliš se nelišící od ostatních básní tematicky. Stylisticky ovšem bezvýhradně.
Básnická sbírka pro meditativní jedince. Nadčasovost zaručena.

44 04.05.2024

Již úvod knihy, v podobě VAROVÁNÍ AUTORA, knihu mírně devalvuje.
Již zesnulý Roman Ráža nám nabídl s nadsázkou psaný román, zaměřený na humor a populární témata: sex a příhody z cest.
Ostatně uvádí i podtitul knihy.
Její začátek mi přišel zajímavý. A velice.
Jenže s postupujícím dějem se kniha ztrácela ve své narůstající banálnosti a nerozhodnosti.
Možná na zkrácení času, ale na takovou kratochvíli je život příliš krátký a vzácný, nemyslíte?
Pan Ráža psané slovo ovládal, nelze mu upřít jeho nenucené vyjadřování a plynule vedený text. Jenže k inteligentnímu výsledku nevedla ani hezká obálka s překrásným obrazem mistra Giorgina, který měl možná spotřebitele nalákat ke koupi.
Ale pod ním, uvnitř, pravé umění nehledejte.
Pouze pouhopouhou spisovatelovu nenápaditou myšlenku vloženou na papír.

71 13.04.2024

Povídky s velice kvalitním obsahem.
Autorka se nebojí dějové složitosti, mnohdy absurdních postav, ale zvládá i lidské příběhy s prvky tajemství se záhadnými jevy.
Nevítám označení fantasy povídky, protože taková proklamace díla je poměrně zavádějící a nejednoznačná. Ať se již přikláníme k tomuto žánru jakkoli, paní Tidbeck se v této sbírce pohybuje spíše na hranici fantaskních obrazů a dějů. I vyústění jsou nejasná a tudíž velice přitažlivá. Nad povídkami se dá přemýšlet a povídat si o nich.
Nechci zde vyzdvihnout žádnou z nich, každá je osobitá a vábivá svou roztodivností. Snad jen PYRET se vymyká a jeho zařazení je pro mě spornou stránkou editace knihy.
Doporučuji i doslov autorky. Je neobvyklý.
Láska k fantastickým příběhům nemůže začít lépe. Podlehnete. Uvidíte... )

87 07.04.2024

Typ knihy, která zahlcuje trh a kromě obdivuhodně vykonstruované zápletky nic nepřináší.
Nejde o víru, či nevíru ve sdělené prožitky blízko smrti.
Jde o trampolínový efekt psaní, kdy stále během kapitoly vždy stoupáte, dosáhnete kulminačního bodu na jejím konci, abyste se v kapitole následné opět navrátili k dalšímu odrazu.
Žánr kriminálního thrilleru je velice těžké povýšit na umění. Pochopitelně se dá vytvořit taková osnova, kde není kladen takový důraz na brutalitu a nebo se s ní musí umět zacházet.
A navíc. Možný směr závěru knihy prozradil autor příliš brzy.
Trochu mě zmátlo i upozornění, že se jedná o román pro ženy. Kladu si otázku, jaké literární ingredience mohou pro svůj růst, ženy v tomto románu nalézt?
O ztrátu času nešlo v plném rozsahu.
Přesto se knize nepodařilo uspokojit, naděje do ní vložené.
Název není všechno...

75 04.04.2024

Zpověď. Osvěta. Žár i smutek.
Překvapivě zajímavější první část MLADÍK, byť se jedná jen o kratinké intermezzo příliš nesouvisející s hlavní osou sděleného.
Otřesný způsob zbavení se začínajícího života v pařížském bytě nepůsobí příliš dramaticky, možná nechutně a s pocitem zbytečnosti.
Rozumím autorce vyzpovídat se ze své bolesti, ale spíše než lítost nad jejím osudem, pociťuji nezodpovědnost s jakou přistupovala ke svému tělu, hloupou hrou s chlapci, kteří ji měli poskytnout žádoucí zážitky, aniž by věděli co činí.
Následnost všeho poté není až tak politováníhodná a vyznívá jaksi do ztracena.
Hodnotím mužským pohledem, který nemusí být určující.
Ovšem rozhodně nepovažuji za literární zázrak od oceněné autorky.
Terapie psaním většinou selhává jako kvalitní dílo.
Může skýtat obdiv, nikoliv zážitek z přečteného.
Prakticky nulová přímá řeč podtrhuje monotematičnost děje, který nepřináší rozmanitý pohled na událost. Bohužel.

85 01.04.2024

Nejsem rozhodně puritán.
Jen se mi již z podstaty významu slova nelíbí označení těchto humorných básniček.
Galantní je velice krásné slovo, které k těmto rýmovaným anekdotám moc dobře nepasuje.
Většina strof je si podobných, významově se příliš neliší.
Často se autor odváží zajít až na hranu pornografické obscénnosti.
Je zde ve výsledku málo podařených, organizačně dobře poskládaných veršů.
Sbírka mě zklamala, ale pokud je určena k zábavě, tak budiž.
Zeštíhlení stran a tím i obsahu by prospělo kvalitě díla.
Pokud by bylo více básní tak inteligentních jako DVA NÁZORY, neměl bych k sbírce výraznějších výhrad.

85 30.03.2024

Kniha zřejmě málo čtená, málo dostupná a tudíž v Česku nepříliš známá.
Sám jsem ji objevil v pražském antikvariátu a jako příznivec Jaroslava Seiferta jsem ji i za poměrně vysokou cenu zakoupil.
Kniha má hodnotu, je vyjádřením díků za existenci Seifertovy poezie.
I když si myslím, že koncepčně mohla mít vyšší úroveň, ale již sám název naplňuje obdivovatele Seiferta mírou vrchovatou.
Trochu zpolitizované, ale není divu. Kniha byla vydána ve Švýcarsku a za dob socialistického zřízení. Seifert nebyl představiteli státu milován, národem možná ano. Ale myslím si, že především za jiné básně, než které jsou vytištěny v této sbírce.
Ale jak je uvedeno, některé z nich jsou prakticky českému čtenáři neznámé.
Dojemné jsou básně věnované smrti TGM, Vltavě a Praze.
Milostná a lidová poezie se vydavatelům nehodila povahově.
Přesto pro ni především byl Seifert tím velikánem, jenž přetrvá i v další generaci čtenářů, kteří milují, když mohou číst o lásce a kráse...

88 30.03.2024

Kolik takových knih po světě koluje.
Navnadí tajemným, až smyslným úvodem, poté neudrží nastavenou linii vyprávění a rozpliznou se v těžce uchopitelné schéma, které postrádá tempo a zajímavost.
Možná se může zdát, že opovrhuji vážnou literaturou, kvalitou a snahou vymanit se ze zaběhlých současných trendů, jenž dehonestují čtenáře a poslušně jej vedou ke svým cílům a nechávají mu málo prostoru pro myšlenku a obrazotvornost.
Jenže je třeba rozlišovat. Semknutost příběhu vytváří obskurně špatně uchopitelný model uměleckého díla, které mělo z této novely vzejít. Atmosféra historických kulis také na atraktivitě příliš nepřidá a i když některé zásadní myšlenky jsou vcelku dobře interpretovány, přeci jen jim schází šťavnatost a větší rozmanitost, kterou by přesvědčily čtenáře o svých ambicích.
S nizozemskou literaturou mám nepříliš dobré zkušenosti, ale zatracovat ji nehodlám.
Kniha není psaná špatným literárním jazykem, ale je málo osobní, intimní a detailní... Kdyby tak napsal tento příběh někdo jiný s větším množstvím slov a myšlenek, které dovedou více zranit... A vdechnout tím postávám více života...

78 30.03.2024

Dýchl na mě duch Seifertův.
Malebné, laskavé a krásně rýmované verše.
První část více věnovaná člověku a vyznání se z lidskosti autora ke světu, lásce, pomíjivosti života.
Druhá již pro mě méně přístupná, velebící přírodu a její krásu, potřebu i spojitost s člověkem.
Přesto sbírka dokonalá ve své věrnosti pravé poezii, kdy hodnověrně vnímáte rytmus rýmů a obdivujete jejich netendenční dokonalost a nadčasovost.
Pravé básníky poznáte. Ovládají svoje srdce ve spojitosti s myšlenkou. A vytváří skutečné, hodnotné básně. Odrážejí základy poezie. Jemnocit, hravost a pokušení udělat čtenáře šťastným.
Vždyť tento úryvek z básně SIVÁ HOLUBIČKO je nad všechny krásy světa (promiňte, pane Seiferte):

ČLOVĚK SE STÁLE K LÁSCE DOBÝVÁ,
TAK JAKO V BŘEZNU RÁNO BĚLOŘASÉ
VZLYKEM VLN, KTERÉ LED POKRÝVÁ,
TOUŽEBNĚ K SLUNCI DOBÝVÁ SE.

90 17.03.2024

Proplout básněmi Zdeňka Hrona není až tak obtížné; střídají se zátoky s otevřeným mořem, říční zákruty s poklidnou vodní hladinou, občas člověka může zaskočit rozbouřené moře, či oceán, aby vzápětí vysvitlo slunce a odráželo krásu světa do naší duše.
Tím chci naznačit rozmanitost básní ve sbírce, které nepostrádají bohatost slov, někdy i složitý výklad, na straně druhé s lehkostí vykouzlí svým vtipem i úsměv.
Rozčleněno do několika částí, přesto ne až tolik potřebných.
Některé básně jsou mimořádné pro svůj důraz na pointu a cit čtenáře.
Různorodost básní si najde čtenáře s odlišnými prioritami.
Mimořádný básnický počin. Úroveň na hranici mimořádných básnických schopností...

83 16.03.2024

Zvolený jazyk povídek je spíše žertovný...
Pokud bych měl pociťovat mrazení v zádech, musel bych je číst opřený o chladničku.
Jde o všehochuť, která povídky víceméně činí zábavnými více, než kdyby se jednalo o nějaké tematické čtení.
Trocha historie, sci-fi, politiky, současnosti i poučení.
Není napsané špatně. Pro chvilky literárního odpočinku směle doporučuji.

90 03.03.2024

Koncepčně naprosto výjimečné!
Prolínání časové osy příběhu a koneckonců i vypravěče. Naprosto bezchybná první osoba.
Jsem nadšený z familiárního vyprávění, které nepostrádá hloubku, chytrost, nonšalanci, ale i vrozenou přízemnost.
Příběh popisující lidskou přirozenost. Famózním způsobem odhaluje způsob života v jistých kruzích, které možná většina lidí přijímá jako urážku vlastní osoby.
Vyústění krátkého příběhu nepostrádá překvapení.
Moje literární srdce objevilo klenot, který by se mohl vystavovat společně se skutečnými klenoty na Pražském hradě. Až jednou nebude nikde k mání.
Jsem hrdý na pana Štiftera a jím vytvořené postavy: Rudolfa, Libušku, Magdalenu, Salomenu a Annu Václavíkovou.
Ztratit se v kráse lidí a slov je znepokojující.
Pan Štifter s vámi tento zázrak provede velice snadno...

102 02.03.2024

Vlastně velice smutné.
Působící poeticky, s převládající lyričností v textu.
Příběh krutý a v mnoha směrech morálně nesprávný.
Chvílemi si myslíte, že cítíte správně, postavy jsou dobře vykreslené a vedlejší dějové linky obohacují jednotvárně zaměřený děj. Popisnost přírodních krás Islandu dodává knize půvab.
Ale ne. Valur, ani Margareta, natož Linda, nejsou lidmi s kreditem kladných hrdinů a výsledek připomíná spíše pokřivenost charakterů, nežli zdárný happy-end.
Myslím si, že Gudmundsson chtěl upozornit na přílišnou vulgaritu tehdejší doby prostředky dobře ukrytými v povahách všech zúčastněných.
Hlavním motivem knihy je láska. Ale z lásky se stane co, pokud nemáme srdce natolik pevné, aby odolalo svodům úspěchu, ale i jiné náruči ženy či muže...

92 01.03.2024

Chybí-li někomu láska, může s nápravou začít u ruského klasika A.P. Čechova.
Povídky, které do výboru vměstnal Jiří Honzík jsou různorodé co do formy, ale obsahově sdílí nejzákladnější lidskou potřebu. Nenechte se zmást žertovnou první povídkou; má sice charakter bajky, ale lásku nepopře a zdůrazní krásu ženy, bez níž by byla láska jen poloviční veličinou.
Čechov je skvělý. Rozhodně se nesnažte připravit na milostné čtení, byť by název mohl k takovému odhadu vést.
Rozhodně je zde, na ploše devíti povídek, rozehrán kolorit barev, které ohraničují lásku různorodě a dávají vyniknout její nejednotě, přičemž se rozhodně nedá napsat, že by láska byla haněna. Jen má více podob a poloh a nutkavosti.
Osobně doporučuji těšit se na povídky VĚRUŠKA, ARIADNA a DÁMA S PSÍČKEM.
Spisovatel Čechov je v povídkách rychlým průvodcem, ale dokáže o lásce i lidsky filozofovat a postavám dotvářet charakter nečekanými scénami.
Ruskou literaturu je třeba číst. Je v ní hodně moudrosti a hlavně je o lidech, kteří jsou jako my.
Možná máme s Rusy špatnou zkušenost, ovšem na poli literárním bych tento příměr vůbec nezmiňoval.

102 25.02.2024

Dospělé verše člověka, jenž se celý život věnoval dětem.
Musel mít velice rád život, být laskavý a dovedl milovat.
Ve svých básních se vyznává z lásky k ženám, rodnému kraji a hodně jeho básní má i příběh. Rýmy jsou přímočaré a pokud je třeba i něžné a hloubavé.
Zajímavostí pro mě je, zda obec Brzice (kde se autor narodil) nějak na svém území učinila vzpomínku na tohoto velmi úspěšného literáta a pedagoga.
Zajedu se podívat a projdu si obec.
Lidem by se měl vzdávat hold. Umění je vděčný obor a lidé by si velikánů měli vážit...

98 18.02.2024

Básnický skvost vydaný během složitého období české historie, ale zřejmě proto tolik omamný a lákavý.
Tolik básníků a básní a jen skutečný znalec si k jednotlivým veršům přiřadí dotyčného umělce. Záměrně nejsou uváděny s autorem, jsou rozverné, vážné, láskyplné, zádumčivé i popisující krásu..
Úplně čarovný je prostřední oddíl nazvaný ALEJE.
Kdo miluje rýmovanou poezii, najde zde učiněný ráj pro potěchu duše. Kdo dovede ocenit lidskost a lásku, rozkvete dvojnásob...
Udělejte si svoji tajnou chvilku a nenechte se nikým rušit. O to více vás kniha odmění...

92 18.02.2024

Sterilní pokračování příběhu o velice nápaditě a láskyplně vytvořené Gwendy.
Prakticky monotónní text vedoucí k omšelému detektivnímu závěru, který by vstřebal snad jen vyjukaný mladík začínající s kriminálním žánrem.
S pocitem nenaplněnosti a uvadajícím zanícením pro tajemnou skříňku s tlačítky, není jiné volby, než dokončit trilogii, kterou opět povede zkušený mistr tajemna.
Myslím si, že nestačí být dobrým povídkářem a pedagogem vyučujícím tvůrčí psaní, abyste Kingovu myšlenku rozvedl a posunul dál. Gwendy zakotvila ve stojatých vodách a uvidím, zda třetí díl opět posune krásnou pohádkovost k vizualizaci tajemna, což King umí dokonale.
Promiňte, pane Chizmare, ale čtení bylo obyčejné, nezábavné a nepříliš důvtipné. Jen čtivost nestačí k sepsání výborné knihy. Na ni je třeba mnohem víc, než jen touha. Talentem pro zápletky obdařený King by mohl vyprávět...

98 02.02.2024

Tajemná bytost pan Farris... On rozehraje fantastický příběh, pohádku - pojmenujte si podle svého úsudku. Až si přečtete. Protože nepřečíst, znamená vynechat cosi nadpozemsky dokonalého.
Ilustrovaná novela o zázračné skříňce v sobě skrývá veškeré lidské neřesti i ctnosti. A že o nich budete přemýšlet.
Kingova schopnost vtáhnout čtenáře do jím vytvořeného světa je obdivuhodná, až katatonická. Je mistr takových příčin, nekomplikuje, obaluje postavy přesnými dávkami charismatu, aby čtenář neměl šanci se vzdálit, ale naopak prožít příběh se vším všudy, k čemuž mu King dává vzácnou příležitost.
Nejde se nevpít mezi řádky, nejde odejít a nejde nebýt smutný. Protože s láskou psaný příběh o jedné malé holčičce a jejím dospívání vám navždy utkví v paměti.
A bude vás osobně zajímat, co by se stalo, kdybyste zrovna vy, jedinkrát v životě, potkali na lavičce posedávat pana Farrise...

97 25.01.2024

Co lze ještě označit za poezii a co již ne?
Možná by se na této knize mohla daná problematika vyučovat.
Osobně ji za poezii nepovažuji. Najdete v ní snůšku pocitů k jednomu vztahu, jistou míru sebetrýznění a bolesti, ale i lhostejnost a nezájem. Vše se kříží, proplétá.
Dle mého názoru by knize slušelo zeštíhlení s důrazem na faktická místa, které je čtenář schopný uchopit a přemýšlet o nich. Já jsem si z knihy odnesl torzo. Torzo něčeho, co nemá žádný původ. Jen nenaplněné obrysy.
Respektuji autora, jeho touhu popsat minulost a s ní spojené smutky a vzpomínky, jež opravdu může nakonec vstřebat jen on samotný.
Bolestivé okolnosti rozpadu vztahů si téměř každý prožil sám.
Ale skutečně bolestivě je popsat? Aby zaujal i ostatní?
Zřejmě práce pro skutečné mistry.
Začátek sliboval mnohé. Další stránky naplnily očekávání jen velmi částečně...

84 24.01.2024