ZajDa37 komentáře u knih

Tahle kniha mne naučila, že jednoduchá věta se dá říct naprosto složitým způsobem, takže pak přemýšlíte pět minut, co chtěla Jane Austenová napsat. Další věc, které kniha obsahuje hromadu, je všudypřítomná ironie. Pan Bennet měl tak zjevně sarkastické poznámky, že se divím, že na to jeho žena nepřišla. Román navíc obsahuje neskutečné panoptikum karikatur, ať už podlézavého pana Collinse, pyšnou tetu pana Darcyho, vdavkuchtivou paní Bennetovou, namyšlenou slečnu Bingleyovou, lehkovážnou Lydii nebo intikařícího pana Wickhama. Čekám na čtení dalšího románu Jane Austen.

8 17.10.2015

Nemohu na tu knihu přestat myslet. Ten neskutečně poutavý příběh lásky Jany a pana Rochestera na mne dýchl kouzlem starým sto padesát let. Když jsem knihu otvíral, myslel jsem si, že mě čeká příběh podobný románům Jane Austenová, ale ji a sestry Brontëovy vůbec nemohu srovnávat. Zatímco romány Austenové mají to neopakovatelné lehké kouzlo anglického domácího života na venkově, romány Charlotte Brontëové mají rychlý spád a popisují rychlý psychologický spád děje. Dílo Jane Austenové je typický román rodinného života, odvětví realismu, avšak romány sester Brontëových jsou typické romány kritického realismu. Zážitek z knihy zůstane dlouho.

4 05.10.2015

A všechno bude dovoleno ... Když jsem knihu dočetl, nemohl jsem se zbavit dojmu, že musí pokračovat, že není možné aby kniha skončila. Byl jsem ohromen vlastní symbolikou postav, když každá z nich přináší do příběhu vlastní pohled na svět. Rozháranost Dimitrije, cynismus Ivana, pokornost Aljošy. Myslím, že vždy když budu potřebovat dílo k zamyšlení, sáhnu po Bratrech Karamazových.

4 20.09.2015

Ačkoli jsem všechny zpěvy úplně nepochopil, plně jsem si vychutnával cestu přes Peklo k Ráji. K Beatrici. Beatrice není člověkem. Je to symbol nebe, kam se všichni chtějí dostat, parafráze Věčné lásky. Užíval jsem si cestu mezi verši v Pekle. V paměti už mi navždy zůstane nápis nad branou Pekla. ZANECHTE VŠÍ NADĚJE, KDO VSTUPUJETE.

2 31.08.2015

O tomto díle si myslím, že na sto stranách, jednoduše, věcně a bez velkých průtahů zdůraznil nesmrtelné stránky moci, jak se k ní dostat, jak se chovat a jaké jsou typy vlád. Machiavelli je politický autor. Popisuje politiku tak jak ji vidí a cítí. Navždy mi utkví v paměti citát: "Kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá."

5 30.08.2015

Ze začátku jsem se dost pomalu prokousával dějem, který se podle mne docela pomalu rozjížděl, ovšem tento pocit mě za chvíli opustil. Plně jsem se ponořil do psychologického ztvárnění Natašy, Andreje nebo Pierra Bezuchova. Všechny jejich životy nějak spojuje válka s Napoleonem a je jen na nich jak se s tím vyrovnají. Tolstoj mistrně vykreslil ruskou elitu, počátku 19. století, i to jak se změní pod tlakem okolností. Všechny postavy se vyvíjejí. Ale současně žádná není vyloženě záporná nebo kladná. Jsou ze života. Nejsou charakterizovány svými vnitřními promluvami, jako u Dostojevského, ale svými činy.

3 30.08.2015

Co jen napsat k dílu, které dokonale zobrazuje hlubiny lidské duše se všemi zápory? Snad to, že kniha je jednoduše geniální. Obsahuje spoustu filozofických myšlenek (více jich je ale u Bratrů Karamazových), hlubokou sondu do hlubin člověka a i vedlejší příběh Lužina, Duňy a Svidrigajlova. Chvíli po dočtení jsem se sám přistihl, jak prožívám podobné pocity jako Raskolnikov (ne, že bych chtěl, někoho zabít :) ). Hlavní síla knihy, dle mého názoru, spočívá v tom, že Dostojevskij v díle zobrazil nesmrtelný typ člověka, který se domnívá, že je nadřazenějším nad ostatními a proto má právo eticky obhájit zločin, po spáchání. Právě zločinem se ale stává nižším člověkem a výčitky ho dohání. Nechce ale být skoro každý na chvíli Raskolnikovem?

2 27.08.2015