whale77 komentáře u knih

Rozporuplný pocit – precizní dílo (až tedy na jednu věc, jen taková šťouravá připomínka, že tužkou malovaný svět neuděláte), ale pro mě mírně nudné. Což mě moc mrzí, protože sama si občas taky píšu do šuplíku a moje práce mi připomíná styl právě tohoto autora, takže mám vzteka, že na čtenáře z mé vlny taky budu působit třeba nudně. Kresby jsou moc krásné, hezky doplňují text a na to, že dílo zřejmě vzniklo na klíč pro město Nové Strašecí, tak i příběh je poměrně čtivý a může děti zaujmout. Naše dcery z toho byly nadšené spíš kvůli shodě jména s nejstarší, ale na druhou stranu knížku ani nezavrhují. Podruhé jsme se k ní zatím ale nevrátily.

25.07.2018

Podivnost!

Mám ráda tyhle sbírky bájí a pohádek z jiných zemí a kultur! Tady mi navíc sednula i „mentalita“ pohádek. Spravedlnosti bývalo učiněno zadost, občasná drastičnost se vyrovnala drastičnosti našich příběhů, ozvláštňujícím doplňkem byly postavy jako vozík, pijan nebo kuřák opia. Navíc se mi tu líbil i doplňující obsáhly rozbor toho, jak sbírka vznikala a proč a jaké typy pověstí v ní jsou.

30.06.2018

Může být nejoblíbenějším autorem někdo, od koho jste četli jen tři knížky? To jsem si řekla poté, co jsem dočetla životopis Astrid Lindgrenové a kde jsem získala tip na několik dalších knížek, kterými bych si měla doplnit Pipi, Ronju a Děti z Bullerbynu. A začala jsem Emilem (resp. Michielem, protože jsem to předčítala dceři v holandštině). A zodpovědně si můžu odpovědět na otázku, viz výše: ano, může. Nemusíte znát spisovatelovu celou bibliografii, když se zamilujete byť jen do jedné jediné knížky, která ve vás zanechá něco pěkného na celý život, tak si pozici oblíbeného autora zaslouží.
Spíš vás může napadnout otázka další, zda i jeho ostatní knížky budou stejně dobré.
A i na to si po přečtení Emila a Idy můžu odpovědět kladně. V případě Astrid Lindgrenové je zárukou dobré knížky už hned její jméno.

01.06.2018

Čaroděje z OZ jsem dosud viděla jen ve filmových verzích (klasiku s Judy Garland a animovanou s Tomem a Jerrym). Toto převyprávění na mě (až na pár příběhových odlišností) působilo, jako kdyby mi někdo ve stručnosti převyprávěl právě to, co se dělo ve filmu. Text se mi nelíbil, budu si muset přečíst i originál od Bauma a doufám, že ten mě potěší více. Poměrně vysoké hodnocení zde dávám především kvůli úžasným kresbám, které dokázaly (přes pevně zakotvenou představu copaté dívenky právě díky filmové klasice) vyvolat představy o postavách zcela nové.

01.06.2018

Knížku jsem dostala jako dárek a netušila jsem, co mě čeká. Po pomalejším rozjezdu a prvních povídkách spíše poetických, snivých, což není moje gusto, se to stalo překvapivě čtivým dílkem. Povídky mě bavily a ve výsledku jsem byla (odpočinkově) nadšená.

05.01.2018

V duchu jedné věty z úvodu této knížky „Nikdo netvrdí, že to musíte číst,“ můžu jen povzdychnout – varovaná jsem byla.
První půlka děs – rozvleklé, bezdůvodně podrobné popisy, které nijak nerozvíjejí příběh ani nepopisují postavy. Ty mluví sterilně, všechny na jedno brdo (až na traktoristu Toníka a mírnou spisovnost u postav z minulosti) a hlavně velice nepřirozeně a opět se zbytečně detailní opisností. Závěr mohl skončit o kapitolu dřív a ničemu by to neuškodilo, tu jedinou informaci o Filipovu tatínkovi se mohlo podařit vecpat jiným způsobem, než další protahovací kapitolou.
Nutno přiznat, že od půlky knížky to bylo velice napínavé a jen díky tomu jsem to dočetla. Řekla bych, že tam se autorka skutečně snažila, tam jí to spisovatelsky sedlo, (téměř) žádné zbytečnosti. Je to krásný, propracovaný a dobře promyšlený příběh, ale zbytečně ztratí čtenáře právě na tom, že se autorka bála škrtat a stříhat, že si zkrátka neodepřela a některé věci si tam dávala jen tak pro svou autorskou radost a pro blýsknutí se.

18.05.2017

Pohádka o Ariel zde byla jediná převyprávěním celého Disney filmu, ostatní tři příběhy jsou rozšířením původní klasiky. Příběhy jsou jednoduché, styl vyprávění ve všech čtyřech případech je nezajímavý, velmi rychlý. Dětem to ale nevadí, Disney obrázky jsou krásné a známé z filmu. Byl to dárek, tak nemrmlám, ale sama bych tuhle knížku nekoupila.

18.05.2017

Zmínka v bulváru o křtu tří knížek tohoto autora mě zaujala natolik, že jsem aspoň po jedné z nich s chutí hrábla. Víc se mi líbil název než potom obsah samotný. Aforismy byly trefné, vtipné, většinou mně názorově blízké, občas z nich čišel skepticismus. Ale čekala jsem asi víc slovních hříček v duchu právě toho názvu.

18.05.2017

Velmi užitečná a důvěryhodná pomůcka pro rodiče dětí s (nejen) logopedickými obtížemi. Srozumitelnou, čtivou a přehlednou formou předává autorka důležité informace o příznacích i léčbě jednotlivých diagnóz.

22.03.2017

Po přečtení komentů níže jsem své hodnocení zmírnila, abych nebyla za úplného zlouna, ale na víc než na jednu hvězdu to u mě nevyšplhá. A ani u našich starších (4 a 6) to nezabodovalo, takže to se mnou přetrpěla ta nejmladší (1,5), která u toho usínala během jedné pohádky, takže aspoň za rychlá uspání ta jedna hvězdička.
Možná je můj opačný názor zapříčiněn tím, že jsem ve stejných dnech předčítala nesrovnatelně kvalitnějšího Ferdu Mravence – co do výtvarného zpracování, co do čistoty jazyka (což ale v případě Hmyzáčků může být chyba překladatele!), ale i propracovaností jednotlivých příběhů. A také zajímavějším podáním i věcí poučných.
Autorku neznám, ale její styl na mě působí (nejen kvůli překladu) jako nevypsaný, amatérský. Psaní pro psaní. Občas rozvláčné popisy na úkor nedostatečného příblížení hrdinů. Slovník (dle mého) neuzpůsobený malým dětem - jsem překvapená oběma níže uvedenými komenty, protože já sama jsem si během čtení říkala, že tohle může bavit jen děti spíš až školního věku a to ještě takové ty hloubavější typy. Protože udržet pozornost (a zapamatovat si přečtené) tady dělalo problém i mně, dospělému.

21.03.2017

Knížka pohádek a pověstí z Ukrajiny. Četla jsem jako uspávanky na dobrou noc. No... U nás to ještě prošlo, my jsme rodina drsoňů a holčičkám se čtení o usekávaných hlavách a očích visících z důlků líbilo, ale obávám se, že u dětí citlivějších povah by to vedlo přinejmenším k nočnímu pomočování. Takže doporučuji přečíst nejdřív jako dospělák, vybrat si bezpečné pohádky jako např. O koblížkovi a zbytek mít jen jako studijní materiál (seznámení se s jinou kulturou, s jinými hrdiny a jinými interpretacemi pohádek známých z jiných zemí).
I když...
Nejlíp se holkám usínalo u těch nejdelších pohádek, protože byly skutečně nezábavné a monotónní. Tato nuda ale není chybou překladatele, ale holt těch pověstí samotných. Některé příběhy byly až uměle natahovány, nedodržovaly ani klasické pravidlo magické trojky – př. když šel bohatýr plnit úkoly, nebyly jen tři, ale třeba čtyři, nebo dokonce pět. Velice často začínalo vyprávění nepodstatnými informacemi, které jste už na konci dávno zapomněli, nebo vám naopak chybělo plnohodnotné dořešení nakousnutého.

Knížka ale za přečtení (aspoň čtenářem starším 1. stupně ZŠ) stojí.

28.02.2017

Jakože pro děti, jakože pro dospělé, čtenáři, vyber si. Podobně uzpůsobenou knížku napsal např. i Viewegh, jakože vyprávění stylem pro děti a přitom příběh (i) pro dospělé. Ale Vieweghovi se to povedlo, zatímco tady příběh nebyl dotažený, ani pro dětského, ani pro dospělého čtenáře.
Vyprávění o malé holčičce, která prožívá rozchod rodičů a další malé životní nespravedlnosti a omylem při tom vypije pivo. V pivním omámení k ní přilétá víla Pivoňka, která jí vezme na poznávací výlet, při kterém jí do nejmenšího detailu vysvětluje, jak vzniká pivo.
Knížka je vhodná spíš jako doplňující sranda-dárek, když někomu chcete udělat pivní narozeniny, pivní balíček.
Jinak ale pro mě knížka, kterou je zbytečné číst.

PLUSY: autor psát umí, hraje si hezky se slovy, je vtipný, milý, má mně osobně blízké názory a pohledy na život a svět.
Za hodně dobrý považuji jeho nápad na vílu Pivoňku (i když ho zahodil tím, že z ní udělal jen průvodkyni pivovarem - stručně řečeno).
Ozvláštňující je i grafické zvýraznění slova „pivo“ červenou barvou. Jestli je to však plusem, nebo mínusem, to nechám na posouzení každým dalším čtenářem.
MÍNUSY: autor místy tlačí na pilu, hodně zdůrazňuje, jakým supercool strejdou (Moem) je. Dosahuje tím bohužel, že mi jako čtenáři byl mírně nesympatický.
A co byl skutečný vopruz - exkurze v procesu výroby piva na asi čtyři kapitoly??? A naopak příběhový a dějový průběh celého roku shrnutý v půlce jedné kapitoly? Pfff!!!

17.02.2017

Skvělé povídky! Jeho velmi vtipné a vypointované satiry plné slovních hříček mě dostaly na první dobrou a často chodím "šmírovat" na autorův blog, kdy napíše informaci o tom, že vydává další sbírku!!!

17.02.2017

Na knížku jsem narazila náhodou, když jsem hledala dětskou knížku s hrdinkou Marjánkou, pro naši nejmladší. Tady je to sice spíš Marjanka (s krátkým a), ale i tak to účel splnilo. Velmi mě potěšilo, že autorka, od níž jsem četla oba díly jejího autobiografického komiksu (Persepolis), spáchala pěknou knihu i pro dětského čtenáře/posluchače.
Příběh je jednoduchý, doplněný spoustou hezkých obrázků, které jsou „návodné“ (tj. i předškoláci si můžou „číst“ sami). Dokonale zde zafungovalo ono známé „méně (textu) znamená více (zábavy)“.
Naše tři dcery (6,4 a 1,5) mají knížku od první chvíle ve velké oblibě (dokonce nejstarší hned hlásila, že zná i její holandskou verzi ze školky) a ani mne, jako dospělého předčítajícího, nenudí číst knížku pořád dokola.

13.02.2017

Na tuhle knížku jsem narazila, když jsem hledala dárek pro holčičku Barborku Peřinovou. Hlavní hrdinka se totiž také jmenuje Barborka a podtitul knížky zní „Pohádky pod peřinku“.
Celkový dojem z knížky mám ale (jako dospělý čtenář!) smíšený. Hrozně moc fandím autorům dětské literatury, ale ti „moderní“, rozuměj žijící, to mají holt těžké, všechno už tady jednou bylo a - většinou – líp. Dosazování moderních témat do příběhů s typickými pohádkovými postavami a prostředími na mě, odkojenou klasickými pohádkami, prostě pořád působí strojeně. I když např. u Čapkových Devatera mi to tak nepřipadalo, tak nevím...
„Kde se vzala duha?“ má své plusy - každé dítě potěší, když v knížce zahlédne své jméno a proto je fajn, že autorka dala pohádkovým postavám lidská jména (Anička a Kateřinka, nebo méně obvyklá Cyril, Rebeka,...).
Dobrý je i spojovací motiv celé knížky, ponaučení, že být jiný je ok. Ale právě tady se dostávám k těm mým smíšeným pocitům – na jednu stranu jsou příběhy „jednotné“ v tom, že jsou vyprávěné na jedno brdo: každá postava v jednotlivých příbězích je nějak jiná, ve všech příbězích (až na vodníka Bonifáce) je jinakost „správného“ druhu a hlavní hrdina tím trpí a v závěru si uvědomí, jak je fajn být jiný. Ta monotónnost schématu pohádek je trošku nudná. Naproti tomu je tam právě ta pohádka o Bonifácovi, která tam (z hlediska logiky) nepatří, vybočuje - Bonifác byl líný a vyhovovalo mu to a změnil se, až když svou leností ublížil. Podobnou „nekompatibilnost“ vidím i ve volbě názvu celé knížky, který s celkovým motivem nesouvisí. Spíš mi to přijde, že autorka měla spoustu (dobrých!) nápadů, ale vystřílela si je na jednom místě. Škoda!
Nejsilnějším plusem celé knížky jsou ilustrace Lenky Němcové, které mi vzdáleně evokují obrázky Radka Pilaře. A i děti (6 + 4 roky), kterým jsem knížku předčítala, je ocenily více než text.

09.02.2017