Skiria komentáře u knih

Ladislava Ziburu jsem objevila teprve pár týdnů nazpátek, jeho knížka Prázdniny v Evropě se ke mně dostala náhodou, díky mé úžasné tetě, která mi svůj výtisk věnovala. (Hlavně z toho důvodu, že pod nánosem tisíců a tisíců knih se jí v domě začíná propadat podlaha, ale to je zase jiný příběh.)
Moje očekávání nebyla nijak vysoká, potřebovala jsem tou dobou náhodné odpočinkové čtení, abych se mohla odreagovat. Říkala jsem si "No, snad to nebude jedna z těch bezobsažných knížek, které všichni čtou jen proto, že je čtou i všichni ostatní." Naštěstí se toto proroctví nevyplnilo a já si Prázdniny v Evropě moc užila, skoro jako bych cestovala společně s autorem.
Když jsem tedy minulý týden měla (pro mě) neočekávanou možnost skočit v knihkupectví po Prázdninách v Česku, tak jsem nezaváhala a udělala to. Lépe řečeno udělala bych to, nemít plnou náruč dvanácti dalších knih.
Po přečtení můžu zkonstatovat následující:
1. Ladislavův humor a nadšení pro cestování jsou naprosto odzbrojující. Spoustu pasáží jsem se snažila, leč neúspěšně, předčítat svému muži. Než mě totiž opustil prvotní záchvat smíchu, on si mezitím odešel zakouřit na terasu a než se vrátil, už jsem si zas vesele četla dál a o nějakém předčítání už nemohla být řeč.
2. Jako poněkud introvertnějšího člověka mě fascinuje Ladislavova schopnost navázat s každou cizí osobou hovor. Je toto snad magie? Já můžu maximálně doufat, že mě při výletění v tomto ohledu adoptuje někdo z extrovertních přátel.
3. Pokud se někdy bude hlasovat o námět na další knihu, tak jsem všemi deseti pro soupis citátů od Ladislavova otce. Co takhle "Řidičské historky rodiny Ziburových"? Ne? Vážně ne? Alespoň jsem to zkusila...
4. Zkrátka pokud se rádi dozvíte něco o různých způsobech, jak se dá rozbít auto... Chci říct, o cestování po naší vlasti s humorem sobě vlastním, s dobrými přáteli a nezdolným optimismem, je tohle TA kniha, kterou si nesmíte nechat ujít.

14 12.11.2021

Sašo, Sašo, co jste mi to provedla?
Podařilo se vám vyjádřit a zdokumentovat ty nepopsatelné pocity, které se ve mně mísily, když jsem zhruba rok a půl pracovala na podobných místech. (Naštěstí pro mě však tato místa ještě nebyla zdaleka tak otřesná jako ta v knize.)

"Buď ráda, že máš vůbec nějakou práci a nemusíš žebrat na pracáku."

"Ale no tak, šestnáctky a ORka (tj. když jde člověk z odpolední směny hned na ranní) ještě nikoho nezabily, tak si nestěžuj."

Tyhle vzpomínky (a spousta jim podobných) se při čtení postupně začaly drát zpátky na povrch z nevědomí, kam se mi je úspěšně podařilo na nějaký čas odklidit. Nemyslím, že by to bylo špatně - jen mě u všech kapitol, zas a znovu dostávaly příběhy lidí, kteří tam "musí" zůstávat dál, a spolu s tím se mi znovu začali vybavovat lidé, které jsem na "toulkách za prací" poznala já...
Rozhodně bychom o takových společenských problémech měli víc mluvit a víc je zviditelňovat. K čemuž podle mě Hrdinové kapitalistické práce velkou měrou přispívají. Díky za ně. :-)

8 17.10.2018

Když mi bylo asi 12, kamarádka mi ji doporučila jako super knížku k přečtení. Tehdy mi to přišlo jako celkem nuda, nic co by mne urazilo, ale na druhou stranu mne to ani nijak zvlášť neuchvátilo. V 15 jsem se ke Stmívání vrátila, abych případně svůj názor přehodnotila - a tenkrát už to frčelo na plný obrátky, natáčely se filmy a byl kolem toho všeho všudy "velkej hype" - a opravdu jsem své mínění musela poopravit a zkonstatovat, že Stmívání je jedno z největších zel současné literatury, s kterým jsem měla tu smůlu se setkat.

Jediné, co by za mě tu knihu ještě vylepšilo, by byla data vztahující se k českému (respektive česko-slovenskému) prostředí, nějak stručně uvedená na konci českého vydání. Pokud tedy nějaké relevantní studie v našich končinách již proběhly.

3 16.11.2022

Chcete si přečíst úžasné fantasy plné zajímavých postav a dějových zvratů? Knihu, lajsnutou dechberoucími popisy míst a neotřelou zápletkou? Potom sáhněte po čemkoliv kromě Nádherných bytostí. Ušetříte několik drahocenných hodin svého života.

Rozhodně stojí za přečtení. První část, která se týká záchrany princezny Deneé, mne celkem zklamala - především díky absolutně nezajímavému charakteru samotné princezny. (Upřímně, kdyby Carli zachraňoval ještě akvárium s rybičkami, záleželo by mi jako čtenáři mnohem více na rybičkách, než na této zbytečné dívence.) Druhou část knihy jsem naopak doslova hltala - ani jsem nestíhala obracet stránky; taková to byla smršť myšlenek.
Trochu mne sice štve Carliho volba ve finální části příběhu (kdo četl, ví; kdo nečetl, určitě si přečtěte!), ale požitek z grandiózního závěru mi to rozhodně nezkazilo.
Světy bez hranic jsou dílem, ke kterému se i po letech ráda vracím. Při každém čtení jsem schopná objevit něco nového, co mě při předchozím čtení "netrklo". Čtyři hvězdičky si zaslouží naprosto oprávněně.

12.10.2016