šebory komentáře u knih

Celou knihou se táhlo něco, co se mi nelíbilo... Na čtení nesmírně náročný kus, člověk neznalý klasických ruských románů se bude cítit ztracen ( a těžko říci zda se najde ), to je ovšem společně s vyloženě nesympatickým konáním všech postav jediný zápor knihy.

Co je to Nic? “Něco“, co nepatří k mé podstatě. Propadnout se do nicoty pak znamená jakési vykolejení , odklon od cesty. Peklo – ne-já, ne-bytí, z(a)tracenost. Opakem propadu do nicoty je růst, zvětšuji své možnosti pomocí pochopení a uvědomování a realizace. Věřím, že rozvoj je smysl existence. Možná někdy pochopíme, co vnímá motýl svými tykadly, tak jako slepí uvidí.))

Tak tohle byl bezesporu jeden z nejlepších románů, co jsem kdy četla. Chvílemi jako bych viděla svoji rodinu a sousedy. Dobré pro otevření dveří, totiž očí. Jane Austen obdivuji:)

3 12.04.2016

Moc hezky se to četlo: jak Augustus řekne Hazel: Ty jsi tak moc ty, že ti ani nedochází, jak jsi výjimečná. Filozofie života a lásky v jedné větě. Komplikuje to jen jedna věc: smrt sama.

3 26.03.2016

Napínavý děj ve mně vyvolával nezdolnou vůli pokračovat ve čtení knihy až do konce, který nebyl typicky westernový, takže fajn, jo.

3 23.03.2016

Základní pravidlo: Když se něco má pokazit, určitě se to pokazí. Jinými slovy vše je navrch huj, ale podstatu nelze tutlat věčně. Ale nemusíme se tím trápit. Jinými slovy: a svůj kousek špíny si najdu v každé špíně: Homo sum et inter homines vivo. Homo homini lupus. Zdravím lidi.))

1 13.03.2016

Četla jsem již dávno, své nynější pocity bych shrnula zhruba takto: myslím, že nejde z dnešního hlediska o román, který by popisoval jedince v začarovaném kruhu byrokracie. Vzpomeňme si spíš, kolikrát denně slyšíme: ONI říkaj, ONI píšou a my jim zobeme z ruky, místo abychom žili SVÉ životy. Myslím, že tento princip popsal Kafka ve svém románu. Člověk jedinec versus člověk ovce. Nadčasové.

7 12.03.2016