šebory komentáře u knih

Moc se mi líbil starozákonní příběh o Lotově ženě, tuším, že to byla Lotova žena. Jak utíkala z hořící Sodomy, utíkala, ale ohlédla se a proměnila se v solný sloup. Tak si myslím, že by člověk měl jít stále životem kupředu s praporem To je jedno, nebo Nech to plavat. Není to tak těžký, jen člověk je naučený se furt nimrat v nějakých problémech, vině, studu atp. Ne! Jedu dál! To je blbý. No a co? Máš nějakej problém? To není moje věc. Zkrátka jedu. Neřešim, jedu.
Je to jeden z mnoha příběhů, napsat krátký komentář k Bibli je nadlidský výkon, tenhle příběh mi byl útěchou právě dnes.))



No, někde jsem četla, že je dobré si vzpomenout na nejoblíbenější příběh či pohádku z dětství. Nejraději jsem měla pohádku o Adamovi a Evě, chtěla jsem ji vyprávět od své tety vždy, když nás navštívila. Ale dost o mně. Chci říct, že se nedomnívám, jako mnozí učení filozofové a možná i teologové, že zakázané ovoce je vstupem do bran vědění či vědomí apod. Myslím, že Adam a Eva pouze dospěli. A stali se možnými rodiči, stejně jako Bůh. A tuto možnost uskutečnili. Bůh jako dobrý otec je vyhnal.

Pamatuji si, že ve škole (husitské škole) se pan Blahoslav Hruška zamyslel a řekl: Snad jednou někdo rozluští symboliku Mariina panenství. No, ano, také nás učili, že Ježíš měl staršího bratra! Jak z toho? Myslím, že to má znamenat jediné: Ježíš se nenarodil z vůle lidské, ale boží. Chápete? Mně to přijde jasný.

Nový zákon je příběh člověka: proměnit vodu ve víno: jak žít život? Jak pro měnit vodu ve víno, stejně tak chůze po vodě: co jiného je život, o kterém víte že se skončí smrtí, než chůze po vodě a kříž, smrt sama, čeká nás to všechny.

A nakonec demokracie: Slovo se stalo tělem.

Ano, mnozí si neseme negativní vzorce z dětství. Snažíme se pak vykoupit tím, že se předháníme, tlačíme si do hlavy kdeco, jen abychom se sebou byli spokojení. Jenže ono to stejně nepomáhá. Opojení.

4 27.07.2016

Zabíračka na paměť, ale prima. Líbilo

Dodatek: Historické romány jsem nebyla sto nikdy dočíst, ať už to byl Svátek, nebo dokonce Sienkiewicz. Ale kronika rodu Prokopů mne naprosto pohltila a já chci vědět, co bude dál. Vzhůru na druhý díl a už aby byl další víkend))

2 24.07.2016

Přesto, že Will předal štafetu dál, zůstává ve mně jakási bezvýchodnost. Ach jo. Ale dobře se to četlo.

8 21.07.2016

Tak to je ta pravá kniha))

Moje oblíbená dětská knížka, dokud mi ji neokousal pes Amor)))

Jo, jak řekl Velký Verval: protlačil jsem kolečko čtverečkem)))

Nejradši mám tuhle: Mamma Im comming home. Jak sladké

Jako dítě jsem knihu i večerníček milovala, až teď mi dochází název)))

Když jsem viděla v antikvariátu, nejdříve jsem myslela naše horory, to mne přimělo si knižku koupit a nelituji))) Takže všem, kdo mají radi hory doporučuji

Veliký dík panu Le Bornovi za publikaci o downově syndromu. Chléb vezdejší se vždy hodí…hihi. Připomíná mi to páně Komárkovo Dementi a hod Rudou kníškou)))

Dočteno, není nad erudované a kvalitní texty tohoto typu. Obdivuhodná odborná publikace, která osloví každého od maminek po tatínky a učitele, popřípadě odbornou veřejnost. Doporučuji. Já jsem si to užila, a to nemám potom. No, mám to na jazyku... ČTYŘI A PŮL

27.06.2016

Jo, je to prvotina. Bylo to jako přejít z Etiky k Babičce. Ale jinak dobrý.

24.06.2016

Ty jo, četla jsem cca před 15 lety, pamatuju si jen neslavný konec holoubka mezi kolejemi tramvaje:-) Jeho tragédie si nikdo nevšiml, snad jen pán s velkou krabicí...

Jo,jo, tak někdy nevím, jestli chci pokračovat v existenci, snad jedině, kdyby mne čekal na konci tunelu život bez blbejch keců

Má gymnaziální četba, jo, "bylo to krásné a bylo toho dost."

Moc se mi líbil výraz oblomovština: Nechoďte ke mně, nechoďte ke mně, jdete ze zimy! A toť vše.Rozveďte to na pět set stránek a vyjde vám gončarovština, ale to jsou jen takový moje blbý nápady: šeborovština...

1 17.05.2016

Z této knihy jsem si vzala jedno: láska je osobní umění, není to problém, jak být milován, ale jak milovat, je to problém schopnosti k lásce. Četba této knihy tedy pro mne znamenala jakýsi Koperníkovský obrat. Mohu to rozvést? Pokračovat v dalších úvahách? Osobně jsem v průběhu života došla k poznání, že láska je hra. Nejde o to se líbit, ale být sám sebou a to se bez hráčského umění neobejde. Někdo jiný řekl, že člověk je člověku vlkem. Láska znamená neztratit orientaci v šachové partii. Prohráls?
umění milovat je hráčské umění.

Mám opravdu štěstí na knihy.

1 01.05.2016

Moje první setkání s panem Vondruškou. Historické knížky moc nečtu, ale detektivka ze středověké Prahy je prostě skvělý nápad. Určitě si ještě něco od tohoto autora přečtu.

2 21.04.2016