Šárkaxx komentáře u knih

Zaujal mě autor, že si přečtu nějaké jeho básně (dosud jsem znala jen Vánoční mši) - a uff... ony jsou to písně pohřební (celkem 21, knížka je útlá). Od písní pro miminka, přes větší děti, skoro dospělé, matku, otce a starého člověka. Navíc jsou tam tři na rychtáře, úředníka a učitele. Motto - o mrtvých jen dobře - takže od věku, kdy dítě trochu rozum bere, se zdůrazňuje (nejen náboženská) poslušnost, pevná víra, dobré vlastnosti. Poslední tři písně jsou pro mě trochu rozporuplné, protože popisuje ideál a ještě tam dává doporučení, jak by se lidé měli chovat. Kdyby jen té v té roli, budiž, ale (Na vesnického rychtáře):

...
Mocnářovo nařízení
nejochotněj přijmejte!
Co vám Jeho rozkaz velí,
věrně, rádi konejte!
Vězte: že jest zeměpán
k ochraně vám z nebe dán.
...

09.01.2022

Jako psycholog tuto knihu vřele doporučuji - a určitě není vhodná jen pro děti složitých rodičů, ale i např. vztahy pracovní. A i kdyby nebyl nikdo takový v přímém kontaktu, praktická cvičení jsou dobrým základem pro budování sebe-podpory, asertivní komunikace, zvýšení uvědomění vlastních slabých a silných stránek, práce s emocemi. A praktických cvičení a rad je tu skutečně hodně!

2 09.01.2022

Četla jsem jiné vydání (nakladatel Šedivý), kde jsou jen básně.
Jako snad všechny romantické básně Vrchlického je skutečně požitek je číst. Krátké, často na podobné téma, takže se mohou zdát trochu monotematické - na druhou stranu - kdo dokáže stejnou věc říct různě mnoha slovy?

Mně o štěstí se zdálo,
ó byl to krásný sen;
ač na sny věřím jen málo,
přec byl mi vyplněn.

Tys přišla, sklonila se,
lepšího světa host,
já hýřil v štěstí i kráse
a sen byl - skutečnost!

04.01.2022

Proti jiným knihám na toto téma slabší kus. S některými věcmi souhlas, ale s některými, např. že kočkám na lidech nesejde, ne...

Sbírka mi přišla velmi melancholická. Za mě nejhezčí část asi Smutná moudrost - básně Vím, V dnech šerých, Tempora mutantur.... Zrovna z ní je taková aktuální myšlenka ke covid debatám:
...
Svět sám zlý dost. Nač v hněvu plamen
polínko svoje přikládati?
On tvrdý dost - nač vlastní kámen
v řež všech proti všem přidávati?

Kdos ranil mne. Jest jemu lépe,
že vychrlil jed svojí duše?
Dal vášní hnát se, dítě slepé,
psal, jednal šíleně a hluše.
...

30.11.2021

Četla jsem kdysi Démona a hrozně se mi líbil, tak když jsem narazila v knihovně na jeho výběr básní, tak jsem po ní sáhla taky. Nádhera. Je neuvěřitelné, jak byl nadaný ještě jako náctiletý, popisuje pocity, který snad má každý v té době tak skvěle, že se mi vybavily některé vlastní zážitky. Škoda jen, že všechny básně jsou tak melancholické, vážné, všude se prolíná stesk, takže to rozhodně není sbírka, pokud potřebujete povzbudit...

Přečetla jsem první knihu a stačilo mi. Nepřijde mi vtipné, když někdo někoho bije, i když je to blázen a v první knize těch výprasků bylo tolik, že už mě to přestávalo bavit. Poslední kapka byla scéna s Quijotovým "elixírem". Jako ukázka stačilo, ale zbytek se mi číst opravdu nechce...

Ta kultura mi přijde nějak vzdálená, moc mě to nebavilo

Sbírka se mi líbila, zpočátku se témata dost opakovala (láska, válka), postupem času k moderně se začala objevovat i jiná témata a v každém období jsem našla několik básní, které se mi líbily hodně, nejvíc asi v romantismu. Je rozhodně zajímavé vidět ten postupný vývoj. A jak moc nemusím francouzskou beletrii, tak vůči poezii to říct nemůžu.

Myšlenka zajímavá, provedení typu veršovánek - v pubertě by mě to asi bavilo, ale dnes už od poezie čekám větší hloubku

Totální úlet... Nejvíc se mi asi líbil Měsíc a Vlkdodlak

Měsíc
Před lety šesti tisíci
za úkol dal Bůh Měsíci,
ať fázi, kterou prochází,
názorně lidstvu zobrazí.

Ten, že se s Bohem nesmlouvá,
dorůstá v "Dé" a v "Cé" couvá.
Čímž nám dává příklad hezký,
že se v nebi mluví česky.

Kouzelné verše o úplně obyčejných věcech.

Jak se máš, jeseni
...
Jeseni, tetinko,
jsi ještě ženská k světu.
Pavoučí přadýnko
črtá tvou siluetu
na vítr, na azur
alejí, zvoníš v dur,
i když snad ze spinetu.

Vůbec jsem se nechytala. Navíc jsou básně laděné dost melancholicky.. nic pro mě

Četla jsem novější vydání od Vyšehradu bez obrázků J. Lady. Sbírka kraťoučká a krásná, několikrát mě verše dojaly k slzám.

Jako terapeut ji doporučuji spolu s Tréninkem emocí, i když nejsem kovaná v KBT. Mně osobně naučila rozlišovat, kdy myslím "emočně" a kdy logicky, což mi dost zjednodušilo život.

Pro laiky asi nejzajímavější poslední část, jak začít se strachy bojovat. Pokud by se do toho někdo pustil, tak praktická pomoc se cvičeními na restrukturaci myšlenkových zkreslení je Racionálně-emoční behaviorální terapie nebo Trénink emocí od Alberta Ellise.

Příjemné čtení

Nebyla jsem schopná - došla jsem na stranu 72 a nevím z toho absolutně nic...

Podobně jako další čtenářky jsem tuhle sérii objevila až po shlédnutí "North and South", který zůstává v mé filmové sbírce. Knihy se mi trochu vlekly, doporučuju nejdřív přečíst a pak shlédnout.

Trochu mi to připomnělo Kroniku Picwickova klubu v tom smyslu, že jsou to drobné příběhy několika hlavních hrdinek, ale na rozdíl od mužských, tady jsou ženské protagonistky. Spíš povidkový styl, milé, ale jinak mě kniha moc nezaujala.