Šárkaxx komentáře u knih

Odborná kniha z psychoanalytického pojetí psychologie. Autor popisuje různá "psychická útočiště" z pohledu různých poruch, což jsou vlastně taková vnitřní místa "bezpečí", která však mohou z dlouhodobého hlediska přinášet problémy. Protože pracuju v oboru, tak musím říct, že občas mi klienti něco takového popisují, ale protože nejsem psychoanalytička, tak s tím pracuju jinak. Nicméně moje poslední klientka přinesla velmi bohaté sny, které se v sérii posunuly až k danému tématu, takže mi kniha pomohla podívat se na ně právě z úhlu pohledu autora a dávalo to větší smysl v kontextu jejího příběhu, takže můžu říct, že není špatné si občas přečíst něco mimo náš obvyklý způsob nazírání.

Četlo se to lehko, často velmi krátké jednoduché věty. Bohužel ani děj není příliš komplikovaný. Nezaujala mě, nicméně musím ocenit - Puškin k ní prý sháněl materiál od svědků tehdejších bitev, takže si s tím asi dal dost práce.

Super suchý anglický humor

Četla jsem kdysi příběhy nečekaných konců a ty mě bavily víc. Pár povídek tady mi přišlo hrozných (obsahově) a pár zas celkem nezajímavých.

Od Dickense moje nejmíň oblíbená kniha, nemohla jsem přijít na chuť postavám...

Sbírka se mi líbila a přišla mi smutná

Proti prvnímu dílu už se všechno jen opakuje, nic moc nového tam není, takže ke třetímu už jsem se neodhodlala.

Asi nejvíc mě zaujaly básně o ženě a muži; např. Muž jedná, žena je nebo

Plachta a veslo
Muž vesluje, žena se plaví:
oba, k sobě pohrdaví,
navzájem si kříží přídě,
vztek či hanba brzy přijde-
navždy už to bude tak; změna by se stala,
ledaže by muž se plavil, žena veslovala.

Básně mě zaujaly energií, která z nich vyzařuje, ale nemůžu říct, že bych jim rozuměla..

Pověst o zavraždění arcibiskupa Thomase Becketta v prosinci 1170. Vrací se z Francie, kam se uchýlil poté, co odmítl navrhované hodnosti od krále a raději se stal duchovním. Při návratu do Anglie počítá se zavražděním, ve hře samotné se setkává se 4 pokušiteli. Do všeho vystupuje chór canterburských žen, které bez arcibiskupa jsou sice nešťastné, ale jeho návrat vnímají jako horší, protože když o něj přijdou, nemohou se utěšovat ani nadějí, že je někde ochraňuje.
Celý text je psán napůl prózou, napůl veršovaně, někdy se v tom dalo těžko vyznat. A celkově vyznívá text těžkopádně, i když je jen kratinký.

Přečetla jsem jen část, protože mě to nebavilo. Nejvíc mě zajímala kapitola o těle, a to bylo naprosto o ničem. Byly tam poznámky strašně obecné, o mozku atd., ale pojetí psychosomatiky u autora je naprosto stejné jako kdekoliv jinde. Nic nového jsem se z prvních kapitol nedozvěděla, takže mě nelákalo ani pokračovat dál.
Možná že pro naprosto nepolíbené psychoterapií, obecnými vědomostmi o těle a mozku, dobře, jako úvod, ale myslím, že na jedno i druhé se dají najít lepší knihy... A propojení s buddhismem jsem tam jaksi nemohla moc najít - to, co autor popisuje jako "buddhistického terapeuta", by v podstatě měl dělat každý dobrý terapeut, např. respekt, otevřenost, kongruence atd.

Souhlasím s komentářem reKnihu - první část mi přišla vyloženě zastaralá, jako např. snaha podle tvaru obočí nebo obličeje přiřazovat vlastnosti... Čtení z ruky zas je popsáno v jiných knihách mnohem podrobněji a lépe.
.

Malá knížečka pro pobavení, většinou erotických básniček, původně to, dle autora, byly písně, které se běžně zpívaly, jenže autor neměl hudební vzdělání, tak je zapsal jen tak.
"Ačkoliv mnohé z těch písní nemálo pohoršlivý jsou, však přece jakási ostrovtipnost a leckdes předivné a směšné nápady jim se odepříti nemohou." str. 16

V jiném vydání jsem se pak dočetla, že většina z nich byla samozřejmě cenzurovaná, takže do moderního povědomí už se dostaly upraveně. Např. známá:

Pase ovčačka v zeleným háječku,
pase ovčačka v černým lese.
Já vždycky cup, cup, cup
šněrovačka lup, lup, lup.
Copak tě za mnou sem čert nese?
(já znám: "ona zas dupy, dupy, dup", o šněrovačce ani slovo)

Některé "cenzury" byly doslova úplně mimo, např. originál:
Třebas já byl, panímámo, cikán,
přece já vám vaši dceru zfikám. (a v jednom "překladu" bylo místo "zfikám", "já té vaší dceři vykám")
Zfikám ji, zflekám ji zázračnou metlou
přes tu její fanferlinku vzteklou.
(Zbytek pak byl stejně, akorát ji "zfikal" přes pěknou sukni.)

Velká inspirace pro práci s tělem - vlastním i v terapii s klienty. Nicméně je to skutečně jen základ, spoustě věcem jsem neporozuměla, protože to by pak tak kniha musela mít tak tisíc stran...

14.04.2019

Pro začátečníka psychologa ve zdravotnictví je to bezva nápad - knížkou jsem jen tak prolistovala (hodně je zaměřená na dětská psychologická vyšetření), je tam spousta dobrých návodů a upozornění, vč. stylistiky. Místy je cítit, že je přeložená ze západu, nicméně jako inspirace pro "způsob myšlení" to není vůbec na škodu, i když se to tady nepoužívá.

Básně se čtou příjemně, většinou čerpá inspiraci krajinou a přírodou obecně. Několik básní se vztahuje k tehdejším aktuálním událostem, např. pád Bastily a francouzská revoluce.

Na podzimní Měsíc
..
Tak je to s nadějí, tak v tmách se kmitá.
Hned zrakům touhy matně zahoří,
hned dračím křídlem beznaděje skrytá,
až s mocí zářivou se vynoří
a před ztrápenou zachmuřenou tváří
šlehne jak meteor a v letu září.

Mám ráda ten pomalý styl vyprávění, nicméně ve většině názorů souhlasím s Naias.
Avšak nelituji, že jsem si to přečetla, není špatné si uvědomit, že ne všechny knihy od oblíbené autorky, příp. autora, jsou stejně kvalitní...

Jak už někdo tady napsal, očekávala jsem něco jako Janu Eyrovou. Zpočátku jsem ji tam nemohla najít, ale pak jsem tam některé prvky nacházela, např. přemýšlivá, spíš racionální žena, starší a mladší muž ("nevzhledný" proti "krásnému"), podobná povaha Rochester a P. Emanuel; prvky spirituality, láska která se pomalu rozvíjí.
Určitě to nemá takový šmrnc jako Jana, ale jakmile jsem si zvykla na vláčný styl, tak se mi to naopak začalo líbit - zpomalila jsem i tempo čtení, jak jsem si všimla.
Dost mě překvapil ten konec.

Obě básně mi přišly velmi drsné. V první je taková trefná pasáž:
...
"Lidství je start v závodě; pravím, lidství je kadlub, z něhož nutno vyrazit, skořápka, kterou nutno prorazit, uhel, který nutno rozžhavit v oheň, atom, který nutno rozštěpit."
...

Ta druhá báseň mi přišla zajímavější: H potká smrt, která si ho chce odnést, ale on se na ni podívá tak, že si to rozmyslí a Smrt odejde. Takže si H myslí, že ji asi porazí vždy. Když umírá jeho matka, čeká znovu na Smrt, napadne ji a ona uteče. Matka "ožije", ale za to umírají všichni okolo...
Velmi krásný je začátek této básně věnovaný jeho zemřelé manželce.
...
"Je to zlé. Una zemřela a já
jsem ponechán čekání na smrt jako bezlistý strom,
čekající, až shnijí kořeny a kmen padne.
Nikdy jsem si nepomyslil, drahá, že bys mne opustila.
Věděl jsem, že jednou zemřeš, raději bych byl zemřel první,
ale zemřelas ty. Je to docela přirozené:
protože jsi milovala život, muselas zemřít první, a já,
který jsem o život nikdy mnoho nedbal, musím přežít."
...

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst po shlédnutí filmu Colette, říkala jsem si, co na té knize bylo tak fascinujícího. Skončila jsem na 50. straně a víc jsem nebyla schopná... Příběh je o adolescentní Claudine - a zdá se mi, že podle toho to i vypadá. Nedovedu si představit, jak zajímavě popsat každodenní docházení na střední školu, kde jsou poměry mezi učiteli sice dost "zvláštní", např. lesbický vztah mezi učitelkami, který má přednost před učením žáků, ale jinak se děje stále to stejné. Šlo o zachycení tehdejších poměrů? Fakt nevím, ale považuju se za docela tvrdohlavou čtenářku, už jsem dočetla ledajakou knihu, i když mě nebavila, ale tady tu jsem vzdala :(