RoBertino27 komentáře u knih

Stejně jako před "Listopadem" bylo všechno z jedné strany špatné, plochoje, falsch, terrible, pa mal a podobně, poté se jenom provedla otočka o 180° a "... jelo se dále kočárem černým kolem bílých skal", jak pravil Jan Werich. I tady citelně chybí ten střed, hodnocení doby ne z pohledu A nebo B, ale snaha ji přiblížit - i když autor není naštěstí zcela radikální. Že sem tam ulétne v letopočtu či jménu (první verze) je traumatem pro pamětníky - ostatně pokud bydlíte v blízkosti náměstí gen. Kutlvašra a pravidelně kolem něj budete chodit, za dva až pět let vám jeho jméno v paměti zakotví. Trojnásobný mistr světa F1 Rakušan Niki Lauda sem nejezdil otevírat nově zbudované okruhy ani na promoakce, proto se může sem tam v jeho případě zamotat.
Pak je tu vztah k jazyku a literární schopnosti - tady Vaněk-Úvalský těží těžká procenta navrch. Opravdu vládne lehkým perem a schopností zaujmout, nebrodí se v zoufalých snahách rozesmát, jemu se to daří a proto se čtenář bude bavit. A časem mu ona nevyváženost přestane vadit, protože mnohdy by musel přemýšlet, co se vlastně kromě několika populistických argumentů a technického rozvoje změnilo.

1 22.04.2023

Byl to velmi rychle upadající obchod, který velmi rychle upadal... Ne, nebudu tesat Johnovy ptákoviny do kamene - s výjimkou několika ikonických hlášek, provázejících mě životem (kromě zmíněné i: " -kvákni se na něho," řekla matka s důrazem) - a vynášet je do oblak. Spíš si budu vážit, že i přes zjevný sarkasmus způsobený ztrátou matky ve velmi problematické době dokázal Lennon v sobě vydolovat určitou chlapeckou hravost. Jistě k vydání knížky přispěla i Beatlemánie, ale kolik podobných případů známe? Nechme se tedy unášet jeho vizí světa a bavme se - věřím, že mu o nic jiného nešlo.

1 31.03.2023

Lze u knih Scortia-Robinson něčeho litovat? Jistě, že jich napsali pouze pět. Výbuch byl předposlední z této řady, k němuž jsem se dostal a ačkoliv jsem k němu už po předchozích zkušenostech přistupoval velmi kriticky a s maximálními nároky, nebyl jsem zklamán. Na rozdíl od jiných publikací, kdy je pomalejší rozjezd často odrazující, je pasáž, než dojde k akci, stejně smysluplná, jako finální drama samotné. Snad jediná výtka - je škoda, že z oněch pěti děl bylo zfilmováno (pokud mě paměť neklame) jen jedno.

1 31.03.2023

Z dnešního hlediska a technologického pokroku vlastně těžká prehistorie. Autor ovšem opět ukázal šíři záběru a fakt, že dostihového prostředí se může týkat široká škála témat. Nehledě k tomu, že musel získat či nabýt i vědomosti z jiného oboru. Pro dnešní čtenáře to bude víc než retro a zavane ty dříve narozené do doby, kdy "drtili duhového gumáka", takto legendární Sinclair ZX Spectrum. Každopádně uvěřitelné, s bobtnající vnitřní atmosférou i zajímavým řešením zásadních momentů.

1 31.03.2023

Navzdory velmi rozšířenému názoru o plagiátorství Vlastislava Tomana týkající se Rychlých šípů (Toman nikdy nevyvracel, že ho Foglar inspiroval, ale rozhodně se nemůže mluvit o "vykrádání", jak se často neprávem říká), vytvořil žánrově podobný příběh o pětici tradičních hrdinů z časopisu ABC a jejich velké prázdninové dobrodružství. Ve své době mělo patřičnou míru napětí a tajemna - dnešní mladá generace zkažená všudypřítomnou technikou ji už jen těžko pochopí. To ale nijak nesnižuje její kvalitu.

1 24.08.2022

Nádherný výlet do historie F1, zajímavé členění a informace, které se "nepovalují" na většině webových stránek, omílajících pořád stejné piloty. Dalším velkým přínosem je i množství obrázků, zdaleka ne běžných, přesto velmi kvalitních.

1 12.06.2022

Nejdřív jsem si oprášil ve vzpomínkách onen třináctidílný seriál, pak jsem narazil i na knihu a odtud vedl oblouk opět k reprízovanému seriálu. Jako klad knižní verze vidím množství fotografií, ale zcela upřímně bych při rozhodování zda číst či vidět tentokrát upřednostnil vizuální provedení, byť někdy poněkud statické.

1 31.01.2022

Rozverný, odvážný až lehkomyslný, ale přitom zásadový Armand Lavaréde - vedle Dicka Fanna oblíbená postava tohoto autora, pro nějž není problém vyváznout z každé šlamastyky, přechytračit nekale smýšlející protivníky a ještě se se vší parádou zamilovat. Těch pět sous se opravdu dobře čte a najednou se chýlíte ke konci, ani nevíte jak...

1 23.12.2021

Hodnocení této publikace je třeba rozdělit do více oblastí. Faktografická je na velmi slušné úrovni, i když někomu se může zdát, že při počtu stran by těch informací mohlo být více. S tím se pojí problém #2: nepříliš povedená grafická podoba. Možná to má nějaký skrytý smysl, ale třeba dvě třetiny stránky "zaplněné" pouhou jednou ilustrací, navíc k rozpixelování přepáleně zvětšenou mi přijde jako mrhání místem. Pak je tu samotné provedení - s ohledem na značně velkorysý grant by snad bylo přijatelné udělat klasickou tvrdou vazbu a nikoli brožovanou. V té podobě kniha vydrží tak tři čtyři otevření a začne se rozpadat. Rady skalních fanoušků autorky na webových portálech "není problém si ji omotat izolepou nebo slepit" považuji za hodně nepovedený vtip. Ten, kdo se nějakou dobu v knižním světě pohybuje, má v tomto směru jasno a kupovat si poměrně dost nákladnou knihu proto, abych ji hned potom flikoval dohromady... něco tu je unapetütlich.

1 23.12.2021

Spíše prostý a místy - s ohledem na dané prostředí - lehce nepravděpodobný příběh; dá se poměrně dobře číst a pokud se o něm nebude příliš přemýšlet, může být i zábavný. Jako zajímavost lze uvést, že Cedry na Libanonu byly v edici Karavana vůbec prvním reprízovaným titulem.

1 30.05.2021

Čtyři příliš nekomplikované kriminální příběhy postavené na nesourodé dvojici nadporučíků v nově otevřeném VII. oddělení plně dokládá Steklačovu schopnost na malém prostoru vytvořit čtivé minidílo. Je pochopitelné, že tu nenajdeme komplikované pátrání plné zvratů - jde o příjemně napsané případy, u nichž se čtenář může odreagovat.

1 29.05.2021

Ačkoliv se detektivka dotýká sportovního prostředí, autor velice záhy příběh rozestře do mnoha dalších oblastí. Počet podezřelých stoupá a čtenář vlastně do poslední chvíle nemůže tušit, co souvisí s čím. Svižné tempo i střízlivý pohled na práci policie v době, kdy bylo módní spíše osočovat dává netradičnímu příběhu zajímavý rozměr. Václav Folprecht nicméně nezapře své sportovní zaměření a dokáže čtenáře nejednou překvapit.

1 29.05.2021

Bezesporu fundovaně napsaná a pečlivě sestavená kniha, ovšem nemohu se zbavit pocitu, že za zdánlivou "přímou nestranností" se skrývá mírný, opravdu mírný pokus shodit z Beatles onen nádech dokonalosti a světu vysvětlit, že vlastně byli skutečně jen velmi průměrnými hudebníky a jejich tvorba v podstatě byla ještě o stupínek méně kvalitní. Tři čtvrtiny písní autor označuje za v podstatě nezajímavé a nepříliš povedené - jistě, nepsal knihu proto, aby pěl ódy, ale pak by bylo dobré, aby se pokusil vysvětlit nikoli důvod jejich masové obliby v době vydání - víme, že tehdy byli Beatles v kursu a i kdyby vydali na desce smrkání do rytmu, určitě by se taková věc prodávala. Spíš aby nám objasnil, proč jsou jejich písně hrané i po šesti desítkách let a pořád znějí dobře.
Jako velký klad hodnotím časovou tabulku, je to velmi dobrý nápad a má ve srovnání s kariérou orientační přínos.

1 01.05.2021

Někoho určitě napadne - co s knihou, v níž je jenom seznam článků? Já osobně nad ní zajásal, protože to byl další podklad po badatelskou činnost. Nikdo by nevěřil, kolik až legračních nesmyslů se v oněch vymezených letech objevilo v článcích, uvedených v seriózních titulech. Proto jsem rád, že ač nízko- či přímo mizivěnákladová publikace skončila nakonec i v mé Beatles-sekci.

1 15.03.2021

Dravá zvěř, nebezpeční hadi, démonický fakír, schopný se oživit a neohrožení evropští důstojníci usilující o získání diamantu světového věhlasu. Číst je třeba s rozvahou a pochopením, že věda ani zoologie v té době nebyly na zvláštní úrovni, i proto častý omyl doprovázející hadí útoky - to je jen jeden z několika příkladů. Jinak jde o dobrodružný styl, který lze za dva tři dny pod letním sluncem proběhnout, o víc evidentně nejde, ale není třeba Salgariho výtvor proto snad zatracovat.

1 15.03.2021

Ačkoliv byl ryšavý poručík Hamáček výraznou postavou Černých baronů, v jeho vlastní publikaci tahá za kratší konec a nestíhá ani ve srovnání s Terazkyho sólem. Dalo by se říci, že tu vidíme něco podobného jako u dvojice Kopyto-Mňouk. Naštěstí se autor nepustil do osudů Mazurkových, Troníkových, Ořechových, Domkářových, Honcových či dalších oficírů - Hamáček se dle mého názoru kymácí na hraně a asi vyslal jasné poselství.

1 15.03.2021

Zdeněk Jirotka je propojen se Saturninem a Muž se psem zůstává v pozadí. Těžko říci, jestli jsem očekával něco podobného nebo zda jsem měl zkreslené reference, zůstal tak trochu za očekáváním, ale vinu opravdu nehledám v autorovi. Chápu, že to je velmi dobré dílo, takový pěkný blyštivý kamínek, ale protentokrát ho přenechám ostatním.

1 15.03.2021

Názory Laudy na to, co jeho kariéru učinilo zásadním - nehodu na Nürburgringu, ale také na kolegy, stáj Ferrari a závodění vůbec. Ukazuje, že tento Vídeňák vůbec nebyl osobou, jíž byste snadno pochopili. Mnohdy nečekaná až zbrklá rozhodnutí - přičemž s ohledem na datum vydání v knize není zachycen rok 1979 a následné události - nekompromisní postoje a balancování na hraně popularity. To je Niki Lauda, jemuž novináři často udělovali nepopulární citron jako symbol pro pilota, s nímž není lehké se domluvit.

1 15.03.2021

Souborné vydání z roku 1990 zatlačilo do pozadí vzpomínky na sešit KARAVANA se sugestivní kresbou na titulní straně. Nevěděl jsem, co čekat a nemohu říci, že bych s lehce otráveným výrazem přeskakoval stránky. Navození atmosféry v Anglii bylo opravdové, určitě odvážně pojatý materiál, navzdory tomu u mne nepropadl. Protože jsem slyšel dost rozporuplné názory na autorovy Cesty slepých ptáků, zpočátku jsem nevěděl, co očekávat, nakonec jsem ale rozhodně nebyl zklamán.

1 15.03.2021

Kdo je příznivcem rockové scény a nemá tuto publikaci doma, toho může omluvit jen nahraný dokumentární seriál z televize. Nejdřív to bylo povídání na pokračování z hudebních novin Gramorevue, poté brožurka Třicet roků rocku. Bigbít je určitě významné dílo, třebaže do jedné publikace nelze naládovat všechny příběhy ve vyčerpávající formě. Mrzí mě, že jsem o ty velké novinové plachty přišel, protože obsahovaly velmi bohatou obrazovou dokumentaci, ale kniha má zase přidanou hodnotu v mapování rockové scény až do Sametu.

1 15.03.2021