RinaV komentáře u knih

Sci-fi z pera české autorky, které by mohlo být něčím zajímavé a bavit? Tady je! Nemáte zač dámy a pánové.
Po dočtení téhle knihy jsem pochopila, proč se lidé v hodnocení příběhů tolikrát opakují. Slova jako paráda, jízda, chci víc, byla ta první, co mě napadla.
Ale popořadě. Nejasné hranice vypadají po přečtení prvních pár stránek jako komorní příběh. O Erin, která se vinnou nehody ocitla na území, kam žádný člověk předtím nevkročil. Málem zemře, jenže ji zachrání Kchrat. Takový samorost. Mimozemský samorost. Co má přes dva metry. A ocas. A místo mluvení jen chrčí.
Erin se mávnutí proutku ocitne uprostřed cizí kultury, o jejíž existenci lidé na zemi nemají tušení. A ne nejsou to miloučcí Asgardové, jaké známe z hvězdné brány. Tohle je rasa, která pro svou vlastní obranu šlechtí celou rasu vojáků – mezi které patří i Kchrat.
Komorní drama se rázem změní v příběh, kde se Erin snaží přežít, pochopit místo kde se ocitla, naučit se něco sama o a sobě, a hlavně přijít na to, jak Kchratovu a svoji rasu seznámit, tak, aby z toho nevypukla galaktická válka.
Kchrat (ne Krchat, hezky to ch poválejte na jazyku jako pravý Šatchran) je naprosto skvělá postava, hned od prvních stránek mi přirostl k srdci a kapitoly s ním mě bavily nejvíc. Je to taky pěkně tvrdohlavý mezek, ale přestože, jeho vzhled má k člověku daleko, svou povahou mi přišel ze všech jako člověk nejvíc.
Příběh má perfektně promyšlené světy, technologie a autorka je podává velmi srozumitelně a hlavně zábavně. Nemusíte se obávat stránek tupých popisů, abyste pochopili, jak je sakra možné hrát na schovávanou ve vesmíru!
Jinak tu máme balíček obvyklých podezřelých. Politické intriky, postavy, co kopou jen za sebe, přátele, co pro jiné udělají opravdu i pár nebezpečných blbostí, a hlavně brutálně rozpitvanou problematiku toho, jak jsme schopni přijmout něco jiného, neznámého, když kolikrát odmítáme přijmout sami sebe.
Nejasné hranice je závan čerstvého vzduchu na poli české sci-fi, který jsem naposledy cítila, když jsem četla Naslouchače.
Ale tohle je víc space a od prvních stránek pořádná akce.
Věřte mi, bude vás to bavit a vím, že se chystá celá série, co je naprostá pecka, protože tenhle epos si rozhodně zaslouží víc prostoru.

1 11.04.2024

Takové knížky mě prostě baví.
Žádné výkřiky o epickém příběhu, či trháku století. A přesto je čtenář na konci zcela spokojen.
O Dracích a lidech je stejně jako autorka příběhu v žánru fantasy a plave si v šuplíku weird. Pokud si nejste jisti, co znamená, pamatujte si jedno, můžete čekat tak trošku cokoliv.
Zde máte již na úvodních stránkách naservírovaný svět, kde vládne řád lidí, který tvrdě potírá bestie. Bytosti, které sice vypadají jako lidé, ale dokáží se v mžiku přeměnit ve zvířata. Bestie prohrály válku proti lidem, kterým vládne bohyně a jsou do té doby v otroctví, v lepším případě chovaní jako mazlíčci.
Roderick je sice členem řádu, ale sleduje si svoji vlastní cestu. Z osobních důvodů touží poznat pravdu o tom, jak to s bohyní, která jim všem vládne vlastně je. A nebojí se při dosažení svého cíle zajít až do krajnosti. V tomto případě to znamená, že uzavře dohodu s Jain. Drakem, bestií, která měla být údajně už vyhynulá a navíc je to pořádný magor, který prvně zabíjí, a až pak přemýšlí.
Následuje spirála událostí, kde se za A - nebudete nudit, za B - příběh se žene vskutku rychlým krokem a za C - se dočkáte konce, téměř všeho a všech.
I když je hlavní rozuzlení celé záhady řádu a bohyně jasné asi tak od půlky knihy, na zajímavosti konce to vůbec neubírá. Naopak byla jsem zvědavá, jak si autorka poradí s tím, co si na sebe sama ušila a musím říct, že nezklamala.
Tereza píše místy až zkratkovitě a zbytečně neodbíhá, ale i tak si stihnete s Roderickem a Jain vytvořit pouto. Schválně nepíši, že k nim přilnete, protože hlavní aktéři rozhodně nejsou jednoduché a už vůbec ne sluníčkové duše.
O Dracích a lidech je věc, kterou jsem si moc ráda přečetla. Je to super únik od stále se opakujících dvorů, bojových princezen a nevím, čeho všeho ještě. Svět je tu vybudovaný opravdu zajímavě a lépe, než to některé knihy zvládají na stovkách stránek. A pokud se někdy vyskytne druhý díl, nebo prequel, ráda si ho přečtu.

6 21.02.2024

Ve větvích Yggdrasilu-
Až si budete balit kufr na dovolenou, nechte si v něm trochu místa. Tak akorát, aby se vám tam vešla tahle knížka s nenápadnou obálkou. Ale od začátku.

Agátin život se konečně srovnal. Má kde bydlet, stabilní práci, pár kamarádů. Po letech problémů se všechno zdá skvělé. Než se ztratí v lese. Než se ji kamarád pokusí zastřelit. A než taxíkem srazí severského boha.

To je anotace a začátek knihy, po kterém nastává svižná jízda, plná vtipu, (vážně smála jsem se hodně a nahlas), napětí, zvratů, a hlavně zajímavě zpracované mytologie.
Zapomeňte na Marvel! Tady řádí bohové, tak, jak se o nich mluví v legendách. Sobečtí, krásní, mocichtivý, rozežraní a lační boje. Do to přimíchejme valkýry, obrovská mytická stvoření a jednu nebohou taxikářku, co se snaží, aby se v tom neztratila.

Moc se mi líbilo, jak je to celé zpracované. Čtivě, hravě, ale pozor rozhodně se zde nevyhneme pasážím, kdy příběh potemní. Řekla bych, že některé scény, byly až zbytečně moc drsné, ale z příběhu vás nijak nevykolejí.

U vody to přečtete za dva dny a bonusová povídka na konci, je super tečkou za tímto světem. Díky autorce za výlet na pořádný Ásgard.

6 13.06.2023

Líp už bylo Jiří Sivok

Tuhle knížku jsem si odvezla ze světa knihy se spoustou dalších českých autorů. Já nevím, jak vy, ale většinou při čtení nemám název díla na paměti. Možná proto, že v poslední době, moc často nemají s dějem knihy moc společného.

Při čtení, Líp už bylo, jsem se dost často vracela k obálce knihy a hledala. Aspoň malý náznak naděje, který by mě ujistil v tom, že to nedopadne tak jak si myslím. Tentokrát byl ale název všeříkající.

Tenoučká knížka, která vás zavede do postapo České republiky. Do doby jaderné zimy, kdy řádí strašný virus a každý se bojí každého. A musím říct, že je to zpracované tak skvěle, že vám popisy známých měst jako České Budějovice, nepřijdou tristní, ale naopak. Měla jsem při čtení podobný pocit jako při sledování Last of us, akorát, že - Líp už bylo.

Příběh obyčejných lidí, kteří se snaží přežít v době, kdy se píše poslední kapitola lidstva.Těch pár hrdinů, kteří se ještě snaží být slušní a doufají v zázrak, ale -Líp už bylo.

Dá se to přečíst za jedno odpoledne a doporučuji těm, kteří mají rádi drsné postapo, které si na nic nehraje. Které bere lidi tak, jak jsou a dokáže předpovědět, v jaké zrůdy se můžeme proměnit.

I tak si knížku užijete a ve chvíli, kdy vám dojde, že ono zmiňované Líp už bylo, je doba, ve které jsme my teď, po přečtení poslední stránky se k ní rádi vrátíte.

Oceňuji přesnost zasazení reálií, které tomu dodaly atmosféru a množství popkulturních odkazů, vyvolávajících skutečný stísněný pocit. To, že autor píše lehce a čtivě je bonus, kterého si nevšimnete, protože pořád čekáte, kdy už v tom příběhu bude líp, než vám to dojde

6 08.06.2023

Pro mě zatím čtenářské překvapení tohoto roku!
Zlatá Grai je první díl trilogie, která bývá přirovnávána ke hře o trůny.
Hru o trůny jsem neviděla, takže nemohu soudit. Zato tahle kniha, je něco. Hutný začátek, kde vidíme nový svět, neobvyklé postavy, ale hlavně mocenské zájmy, politiku a spoustu krve a bitek.A přesto, že je to pomalejší pasáž knihy (a naprosto nepopírám, že trpí i pár nešvary prvotin) je napsaná tak čtivě, že vás prostě baví tím projít.
Druhá část se už pěkně rozjíždí. Vzhledem k tomu, že se autorka nerozpakuje hrdiny vrhat až do násilných scén, každou chvíli, kdy jim hrozí nějaké nebezpečí si užijete, protože si zkrátka nemůžete být jistí, že to přežijí.
Reálně se o ně bojíte! Ne tohle není fantasy čajíček. Tady se jede nadoraz, se vším, co k tomu patří. Ať je to boj, intriky, postelové scény (to slovo na S, nemůžu kvůli FB napsat), čest a naprostá odhodlanost se pomstít nebo, dosáhnout svého cíle.
Navíc důvody, které postavy motivují a dotvářejí, jsou tak uvěřitelné, že často ani nevíte, komu pořádně fandit. Poslední stránky, jsem dočetla jedním dechem a jsem nadšená, že mě čekají další dva díly. Svět, který autorka vybudovala a spletité příběhy v něm, si zaslouží pokračování a dotažení do konce.
Jako třešnička na dortu je velmi černý humor, který na vás ze stránek občas vyskočí a vy jste za něj vlastně rádi. Doporučuji všem, kteří hledají počtení vážnějšího zrna, drsnějšího rázu a nepotrpí si na romantické povídání.

4 07.06.2023

Moje první kniha od této autorky, která mě zaujala už svojí anotací.

Edita se dozví o manželově nevěře, a že dotyčnou milenkou musí být jedna z jejích nejlepších pěti kamarádek. A tak zahajuje pátrání, ve snaze zjistit, kteří dva z nejbližších lidí jí ublížili.

Dagmar má čtivý styl, který se k takovéto jednohubce hodí. Jak se ale příběh rozvíjí, ukazuje se, že zde nejde jenom o nahlížení na nevěru. Ale také o opravdu skvěle popsanou sondu toho, jak málo vlastně známe lidi kolem sebe.

Jediné, co mě lehce zklamalo, byl ten konec. Ne že by byl špatný! Hlavní hrdinka rozjela totiž celkem slušnou pátrací akci s vervou Kojaka, ale bohužel pro mě osobně, bylo asi od půlky knihy naprosto jasné, o co půjde.

Jedna z pěti, je lehké, krásné čtení na večer. Které vede k zamyšlení nad mezilidskými vztahy, obzvlášť v malé komunitě. Nad tím, jak je někdy nezájem horší než křik. A jak málo občas stačí, aby se člověk dostal ze svých problémů.

6 25.05.2023

Dočteno. Je to boží. Tak přesně tuhle zprávu jsem psala po půlnoci kamarádce, která mi knihu doporučila.

A stojím si za tím. Po velmi dlouhé době, a myslím tím několik let, jsem narazila na knížku, od které jsem se skutečně nemohla odtrhnout. Já vím, že to lidé píší u každé druhé strhující, pohltila mě Ale popravdě, i když jsem četla pár dobrých knížek, ten pocit, že nemůžu jít spát a musím vědět, jak to bylo dál, ve mně probudila právě zase až Arila.

Radek tu vytvořil celý nový, neokoukaný svět. Žádní elfové, trpaslíci a stokrát ohraní upíři. Čtenář všechno zažívá s hlavní hrdinkou poprvé a nostalgicky mi to připomnělo, závan objevování nového světa, když jsem jako malá narazila na pána prstenů.

Přesto to není nijak složité a nemusíte se bát, že byste se v ději ztratili. Je nabitý akcí a to myslím doslova. Co všechno se stihne odehrát v první třetině, nemají jiné literární počiny ani v celé trilogii.

Kolikrát jsem ke konci řekla WTF, už ani nespočítám, jak mě to prostě dostalo.

Navíc, tu někdo psal, že nemá rád fantasy od žen, kvůli romantické lince, nebojte, tady není. A vůbec tam nechybí.

Na závěr už jen před Radkem smekám klobouček za to, že všem ukázal, že i čeští autoři umí tak dobře psát.
Rozhodně doporučuji každému, kdo má rád tenhle žánr.

1 25.05.2023

Sex, prachy a potíže

Není můj program na víkend, ale kniha od Jana Slaninová - píšící snílek a fantasta. Četla jsem ji už jednou jako e-knihu a teď když vyšla i ve fyzické podobě, hned jsem si jí objednala domů.

Příběh sleduje mladou, ztřeštěnou Valérii, která se chce stát zpěvačkou. Kromě toho, že tenhle sen má v době, kdy se o demokracii u nás teprve začínalo mluvit, má před sebou i několik dalších překážek, včetně neobvyklé barvy pleti.

Je to oddechové čtení, které mě ale oslovilo způsobem, jakým Jana dokáže živě popsat dobou ve které se příběh odehrává. Na pozadí eskapád, které Valérie zažívá, se dostáváme k pestrému obrázku tehdejší společnosti.

Sledujeme její cestu od dětství na malé vesničce přes velkou snahu prorazit v klubech, její první zaměstnání až po ony potíže, které ji přivedou do nezáviděníhodné situace.

To že se jen tak mimochodem z jejího pohledu dozvíme i jak se za socialismu žilo obyčejnému občanovi, jak se dalo a nedalo vydělávat až po náhled na revoluci, se mi na knížce líbilo nejvíc.

Valérie na první pohled nevypadá jako hrdinka, která má zachránit svět, nebo to všem natřít, ale svým vlastním způsobem, nám ukazuje, jak se nevzdávat. Že i když to někdy vypadá vážně špatně, pořád je cesta, která vede dál.

1 25.05.2023