radek.kubicek komentáře u knih

Už je to nějakou dobu, co jsem ji četl, ale děj si pořád docela vybavuju. Je totiž takový, pro sportovní nefandy, nijaký výrazný, ale přitom v jádru tak silný.
Kam až může dojít slepé následování jednoho velkého idolu a jeho protěžování na úkor ostatních, kteří dřou jako koně, aby dosáhli stejného výsledku? Co když nakonec ten idol vlastně není takový člověk, jak si ostatní mysleli? Je důležitější zachovat lidskost a morálku nebo porazit všechny ty tolik nenáviděné okolo? Není lepší raději porazit tu malost a zatuchlost v sobě? Kam až může vést touha jít za svým snem i přes všechny "drobné nepříjemnosti"?
Je to snad o všem, vlastně jen ne o hokeji. Jak selský rozum a morálka svádí (mnohdy marný) boj s davovou psychózou, jak se z těch zlých stávají v mžiku oka ti hodní a opačně, jak se bojíme dát najevo svá trápení, jen protože se bojíme následků, jak na nás, tak na okolí. Jestli je vlastně pravda důležitější než blaho všech, na kterých nám záleží a částečně i nezáleží.
Typický Backman, tak jak ho mám rád. Řekl bych, že jen on dokáže napsat knihu s daným nosným tématem, které je v průběhu víceméně upozaděné na úkor lidských starostí, radostí a vzájemných interakcí, které jsou navíc tak citlivě popsány, až má člověk pocit, že to sám zažívá.

6 04.09.2018

Taková kombinace nějakého mentalistu a velice schopného a nekonvenčního detektiva. Každopádně se to velice dobře čte, i když místy je to trochu za hranou uvěřitelnosti, ale nakonec do sebe všechny logické úvahy a dedukce zapadají, jako prd*l na hrnec :)
Povedený krimi thriller, který má spád od začátku do konce, výborně čitelný styl psaní a ještě navíc hlavní detektiv... pardon, konzultant ;), kterého nejde nemilovat. Jasných 5*.

4 13.01.2018

Kdyby vám někdo řekl "nezabíjejte lidi, půjdete za to do pekla", věřili byste mu? No vidíte. A je to tak.
Ultimátní jízda tak trochu jinak pojatým (a hlavně kvalitně vyasfaltovaným) peklem se spoustou krve, krve, mozků, krve, spousty jiných tekutin a hlavně asfaltu. Občas je to až neuvěřitelné (což vlastně u takového tématu je tak trochu eufemismus), ale hlavní hrdinové se s tím moc nemažou a naopak si celé peklo víceméně namažou na chleba.
A ještě se u toho náramně baví a já se bavil s nimi.

Mimochodem, vžycky mi tak jde hlavou... aby člověk vytvořil něco takového, stačí k tomu hodně kvalitní drogy, nebo musí být i poměrně solidní úchyl? :)

3 04.09.2018

Jako prvotinu od Anthony Doerra jsem přečetl "Jsou světla, která nevidíme" a kniha mě nadchla. Proto jsem se dost těšil na tuhle, ale... nakonec to bylo trošku trápení.
Nemám teda nic proti popisnému stylu psaní, občas je to docela vhodné a do knihy ideálně zapadá. Ale čeho je moc, toho je moc. Po prvních asi 80 stranách jsem si říkal "o čem že to vlastně je?". Po dalších 100 stranách se ten pocit bohužel moc nezměnil. Pořád nějaké sny, úvahy, popisy...
Příběh špatný není, pokud se člověk prokouše až na konec a pochopí všechny souvislosti, ale popisu je na mě příliš. Nemusím vědět, jak všelijak vypadají kapky vody, sněhové vločky, jaké druhy hmyzu kde žijí a spoustu dalších věcí. Také filozofických úvah na mě bylo až moc.
V podstatě opravdu zajímavá byla asi až poslední zhruba čtvrtina knihy, kdy se konečně začíná víc dít a méně uvažovat. A překotné tempo posledních kapitol, kdy se vzájemně překrývají osudy všech zúčastněných do jednoho velkého finále, dalo příběhu konečně ty správné grády. Podobný konec se objevil i ve světlech a je vidět, že tento styl autorovi sedí. Chápu, co se touto knihou autor nakonec snažil sdělit, nicméně, mohlo to být na zhruba polovičním počtu stran a hloubku by to i tak neztratilo.
I když je tak příběh trochu naivní a David má až moc štěstí na to, aby to bylo uvěřitelné, nakonec má svou hloubku a pojednává o ztrátách, nerozhodnosti, zbabělosti (ale současně i neuvěřitelné odvaze), neutuchající víře, sebeobětování, životní moudrosti a nakonec i odpuštění a vřelé lidskosti.
Takže nakonec 3*, i když teda trochu silnější, ale na 4 to bohužel nebude. A je to škoda.

3 12.01.2018

Tohle je naprostá dokonalost. Marvin je tak trochu mrtvý, ale zase ne úplně. Taky je tak trochu neporazitelný, ale zase ne úplně.
A hlavně je naprosto cynický, ničeho se neštítí a do všeho jde po hlavě... po hlavách soupeřů... a všech okolo.
Totální masakr, něco jako když vezmete Kulhánka, zkřížíte ho s Kotletou, do toho trošku Kopřivy a celé to zamícháte v hrnci plném krve, mozkomíšního moku a rozdrcených kostí. Svých nebo nepřátel, na tom nesejde.
Marvin je tak cynické hláškovací hovado, že i Tomáš Kosek je proti němu amatér v hláskovací soutěži.

1 04.09.2018

Na začátku jsem se musel několikrát přesvědčit, že opravdu čtu Nesbøho a ne Hunger games. Bohužel, fakt jsem ho četl.
Po první třetině jsem pořád čekal, kdy se objeví Harry a začne se tam konečně něco dít, ale to byl jen takový vlhký sen. Neříkám, že to bylo vyloženě trápení, ale něco mi tam nesedělo. Celkem zajímavý příběh o tom, kam až se člověk může dostat v cestě za mocí, obzvlášť pokud jde přes mrtvoly. To potom taky může zjistit, že z přátel jsou najednou nepřátelé, navíc hlavně z těch, co už jsou přece dávno mrtví.
Nicméně, příběhově to špatné není a nějaká zápletka tam je, bohužel postavy jsou divné, až neuvěřitelné. A když se k tomu přidají ještě drogy, je vymalováno.
Za mě něco mezi 3-4*, ale dávám 4, protože i přes to, že jsem se s tím pořád nějak nemohl srovnat, stránky ubíhaly jedna za druhou. Tohle se Nesbømu musí nechat, poutavě on psát umí.

1 21.04.2018