ProstePaja komentáře u knih

Je to škoda, na deníček moderního fotra jsme narazil ještě v době, kdy bylo sotva 5-6 článků na blogu, tedy ještě před narozením a boomem, který vše následně zazdil. Dokud to Landsman psal pro potěšení, bylo to z toho cítit. Jakmile ale začaly na blog proudit davy lidí, založil si stránku na fb, pracovat na knize, tak to šlo vše do kopru - články tlačily strašně na pilu a namísto originální myšlenky a vtipu bylo nechutně cítit to, jak se autor inspiruje klišovitým hnusem a snaží se za každou cenu šokovat a nahodit vtip i ad absurdum. A to stále eskaluje - když někdy slyším úryvky v rádiu nebo někde na netu, už je to naprosté scifi alá vyprávění přípěhů od Petra Novotného v Novotách. Vždy se při tom za autora stydím... A to přitom byly první články opravdu vtipné - protože humorně popisovaly skutečné příhody a problémy během těhotenství.

Bohužel, ale pokud je někdo schopen přečíst všechny příběhy v této knize a napálit tomu pětku, pak má IQ tykve a je mi jedno, že se mnou nebude souhlasit. Ale odpad.

Nebudu se rozepisovat.

Zápory - ačkoliv jsem nevycházel z úžasu při řešení technických problémů (při kterých jsem měl párkrát pocit, že bych se měl stydět, jsem méněcenný a asi bych zhebnul defakto obratem :D ), struktura knihy ve výsledku byla skutečně jak někteří poznamenávají - problém, nápad, řešení. A tohle krát x. Nicméně....

Plusy - ta kniha je napsaná tak čtivě a příběh je natolik parádní, že stejně u toho člověk prosedí celou noc (jako já), aby se dostal na konec.

Jsem obrovský milovník filmů (projektor+plátno+parádní zvuk) a "rekreační čtenář" - přesto jsem si knihu užil tak hodně, že film pro mne byl jen "třešnička na dortu", ačkoliv se jedná o nadprůměr.

PS: Knihu jsem četl před filmem (protože jsem se těšil na film, přečetl jsem si ukázkovou kapitolu a okamžitě objednával) a být to naopak, věřím, že bych možná nebyl tolik "odvařený" - tedy menší upozornění těm, co na to jdou z této strany

PS2: Přestože jsem četl knihu před filmem, ať jsem dělal co jsem dělal - hlavní hrdina měl zkrátka vzhled a osobnost Matta, nemám pravdu? :D

3 27.12.2015

Což o to. Někdo tu píše o stylu psaní, kterému nemohl příjít na chuť. Osobně mám rád vyprávění příběhu z očí hlavního hrdiny/ky, než styl "udělal, pomyslel si...", a zde mne naopak zaujalo, že omezení, které pro to autorům plyne (tedy příběh pouze očima jedné postavy, případně kombinace alá Marťan), autorka vyřešila více postavami, které vypráví ten samý příběh, nicméně rovněž pouze vždy ze svého pohledu.

Co mne vyloženě zklamalo bylo to, že ačkoliv se nechám často nachytat na švestkách (a rád), zde jsem věděl přesně "o co kráčí" už minimálně ve třetině knihy, kdy se autorka ještě minimálně 100 stránek snažila čtenáře "svést" na jinou stopu, což mi bylo velmi nepříjemné - vodítka, která tu a tam totiž dala byla tak průkazná, že následné vodění za nos znělo až absurdně. A přitom stačilo málo - vynechat dějovou linku o "tajemném milenci", nebo ji nahradit X milenci a více neurčitými, bez "myšlenkových pochodů" zavražděné.

Rovněž mne krapet "štvalo", že celá kniha se točí prakticky kolem několikaminutového okna (spoiler - kde mimochodem když ho poprvé hlavní hrdinka rekapitulovala a mluvila o nasedající Anně, byl to jen další hřebík do rakve - pamatujete, jak seržantka mluvila o jejich podobě?), na které stejně nakonec hrdinka dojde sama. Kdyby na to došla "obratem", příběh by byl na 50 stran :)

Takže ačkoliv kniha byla napsaná pěkně, zajímavě a líbil se mi i styl vypravování, ačkoliv ostatním nesedl, mne naopak nesedl příběh, který sám o sobě není špatný, jen na mne působil nezvládnutý autorkou a těžce průhledným dojmem, čímž mi zkazil 2/3 obsahu - jo, a najde se někdo, koho neskutečně vytáčelo a nebavilo číst "myšlenky" Anny, tak jako mne? :D

3 27.12.2015

Já se omlouvám, že autorovi budu u této knihy kazit hodnocení, ale přibližně od druhé třetiny jsem si začínal uvědomovat, že čtu knihu, která... jak to říct originálně - to zřejmě nejde, jelikož Otto von Pluto to napsal naprosto výstižně - jedná se o velice přeefektovaný příběh ve všech rovinách. Ať už z hlediska chování postav, různých situací, dialogů či strašně přeplácaných akčních scén (tím nemyslím, že jsem je nepochopil, jen mi přijde, jakoby se autor snažil o co nejdrsnější vyjádření boje stejným způsobem jako to dělají v Hollywoodu - nekonečně mnoho nepřátel, všichni dementní, klaďasové terminátoři, absurdní ale co nejakčnější scénky).

Přiznám se, že zpětně jsem začal hodnotit i začátek a první třetinu knihy, která mne skutečně bavila a došlo mi, že jsem se nechal oblbnout a ty díry "ve scénáři", které jsem tam začal vidět byly bohužel moc velké na to, abych nad tím mávl rukou. A pak mi došlo, že tato kniha o tom vlastně je - v polovině knihy jsem se nad tou hromadou klišé, absurdity a neautentického chování postav stejně jako přímočarého vyprávění, kdy se autor pokouší o jeden zvrat za druhým a vy o tom víte už o 10 stran dříve, zamyslel a to jsem neměl dělat. Přesně o tom ta kniha je. Člověk musí vypnout a nepřemýšlet nad detaily a zkrátka užít si to akční počtení s napůl vypnutým mozkem. Tak jako je to zapotřebí při sledování většiny akčních filmů. Jenže tohle já u knihy nepřekousnu a zatímco u filmu dokážu skutečně vypnout a nad věcmi, které jsem popsal já a Otto von Pluto v hodnocení zkrátka mávnu rukou, tak tady na mě koukají na každé stránce a zkrátka se přes to nedokážu přenést.

Autor píše kvalitně, zajímavě, ale extrémně naivně neautenticky a snaží se psát co nejvíc na efekt. Asi něco ve stylu Mission impossible - je jedno jak to bude na hlavu padlé, hlavně když se to bude blyštit jako zlato... Jak jsem ale řekl, u knihy tohle "chování" nejsem ochoten přenést přes srdce a jestli se mi dostane do ruk v budoucnu nějaký výtvor Jonathana Maberryho, zřejmě ho zase odložím zpět do knihovny.

Důvody knihu číst: Akce střídá akci, sarkastický hlavní hrdina, jste bojovníkem proti terorismu, sbíráte vše ohledně zombíků
Zajímavé komentáře se kterými se ztotožňuji: Otto von Pluto 09.01.2013

09.03.2014