Polík komentáře u knih
Přelouskala jsem to během včerejšího odpoledne a tedy čekala jsem skvostný blahobytný závěr, kdy Ada bude bohatá majitelka svého Salonu Vaughan, ale takovýto konec mě ani nenapadnul..
Za sebe musím říci, že jsem knihu četla jen kvůli ději z 2.světové války. Prakticky neustále jsem měla pocit, že s tou Emilií musím zatřepat, aby se probrala a začala být konečně trochu rozhodná a samostatná. Vždyť ji vůbec nic pořádně nezajímalo, ani (ze začátku) zámek, vinice, knihovna, jídlo, peníze, historie rodu, ani snad ta zvířata (i když jméno Frou-Frou je skvěle vymyšleno). A to mají veterináři můj neskonalý obdiv! Kniha sice nebyla špatná, ale nenadchla, nezanechala ve mně vůbec žádný pocit, možná mírné znechucení. Nemohla jsem to přestat srovnávat s knihou Krycí jméno Verity - ta byla oproti tomuto dílu naprosto brilantní.
Krátké, mrazivé, velmi často i vtipné (navzdory hrůze, co autor musel zažít) příběhy všedního života v gulagu...
Brilantní! A navíc doprovázeno výstižnými ilustracemi...
Příběh mi připadal naprosto úchvatný, dopisová forma se mi opravdu velmi líbila (podobným typem jekniha Dopisy z ostrova Skye), nejraději bych se tam ihned rozjela podívat a zapsala se do místního spolku čtenářů :-)