Pebra
komentáře u knih
Uličníci
Jiří Beneš
Baví mě dětské příběhy z let minulých, tady je ovšem čtenářem jasně manipulováno, což mi lezlo na nervy. Jinak miluju tyhle klučičí záležitosti, jako je lézt bez obav do kanálu a podobně.
Návrat pod zelenou střechu
Isa Engelmann
Chápu, že návrat na místo, odkud vás v dětství vyhnali, provází emoce. Psáno upřímně, s jistými výtkami. Zaujala mě především ta, proč Češi neposkytli domy a byty vystěhovaných Němců v Sudetech matkám a ženám které přišly o muže a děti ve válce.
Hanče
Jindřich Šimon Baar
Kluci, co bojovali (nejen) v napoleonských válkách, byli nesmírně stateční. Masakrování nevinných mladíků je zvěrstvo. Všichni někde nechávali matky, zamilované holky... a práci. Není špatné porovnat knihy, které se toho tématu týkají, například já jsem shodou okolností narazila na dětskou knížku Tonek z Napoleonovy armády od holandského autora Fabricia. (miluju dětské knihy a čtu je nejen z nostalgie nad uprchlým dětstvím). Odvaha lidem v devatenáctém století nechyběla, obdivuju je.
Davídek
Ivan Nový
Oh, Davídek. Právě na mě vypadl z půdy. Musím ho oprášit a znovu si ho přečíst. Davídka jsem milovala a obdivovala. Byl tak statečný! Chodil sám po lese, nebál se žádného zvířete, do ruky vzal i hada! Už tehdy mi docházelo, že takoví kluci dnes nejsou, že zanikli spolu se starými chalupami, na jejichž místě vyrostly bytovky... Svět se mění, jak by se neměnily děti! Bohužel.
Věci z jednoho pokoje
František Alexander Elstner
Každá věc má svůj příběh. Elstner nepodceňuje ani nedopalek cigarety. Kouzelné vyprávění, takové chlapské, bez zbytečných kudrlinek, přesto ve vás vzbudí emoce.
Zvláštní příběh rodiny F
Kevin Wilson
Tak bizarní a švihlé, jak umí Američani být. Oslovujete-li vlastní děti "Áčko" a "Béčko", živíte-li se uměle vytvořenými krádežemi a rvačkami v obchodních centrech, při kterých vaše děti hrajou hlavní roli, nejste normální. Ale co jsou pak ostatní lidi, kteří jsou schopní toto sledovat a po prozrazení těmto "hercům" zaplatit? Celé je to vyšinuté, ale čtivé, tak jako všechny šokující zprávy v novinách. Autor podle mě pouze nekompromisně trefuje čtenáře, potažmo zkaženou společnost, do slabin.
Únos Tadeáška
Petr Veselý
Kniha se mi dostala do ruky záhy po vydání. Popis tragédie jedné rodiny, naštěstí s dobrým koncem. To jediné mě uklidňuje. Jinak mi to přijde brutální, nechutné, stejně jako celý špinavý bulvár.
Pas de trois
Zdena Salivarová
Znám horší pomsty, holky byly mírumilovné. Závěr s nahým ministrem mě nepřekvapil, nějak jsem to bohužel čekala, škoda.
Kolotoč v hlavě
Viktor Vladimirovič Goljavkin
Takové lehce zmatené, každou kapitolku vypráví někdo jiný, nijak to nenavazuje, ale dětem by se to líbit mohlo. O lhaní, o vlasech, které padají do očí, o mracích na nebi... Ilustrace bezvadné, žádná hypermoderní stylizace, kočka vypadá jako kočka, sluníčko jako sluníčko.
Čertovo kopyto
Jan Sviták
Úsměvný letní příběh, s pekelnými prvky, které jsou místy děsivé - vláčení mrtvé Emy do lesa - místy úsměvné - závěrečný pekelný trojboj, který Lucifer komentuje spíš jako vesnický strejda než vládce Pekla.
Pamatuješ, Joši?
Johan Fabricius
Fabricius se musel v Japonsku do jisté Joši určitě zamilovat až po uši :). Asi budu působit jako cynik, ale tak dlouhatánské vyznání lásky mě trochu nudilo, naštěstí bylo okořeněné poválečným Japonskem, jeho pozoruhodnou kulturou a výchovou. Asi nejvíc mě překvapilo, že tam po válce frčely hračky jako tanky a zbraně vůbec. Jinak Fabricius vynikající vypravěč, jako vždy, tady překvapivě v 2.osobě č. jednotného.
Podivíni
Zdeněk Karel Slabý
Můj koníček vracet se k dětským knihám mi přináší příjemné vzpomínky. Podivíny jsem četla v deseti letech a pamatuju si, že ve mně zanechaly podivný, ale dobrý dojem :) Teď jsem knihu přelouskla přes noc a ten pocit se vrátil... Překvapení na konci, kdo že je zábavný Daniel, a proč se nemáme divit bláznům.
Lvi hladovějí v Neapoli
Johan Fabricius
Ačkoli je kniha skutečně jen o tom, že po krachu jistého cirkusu, ke kterému přispěla světová krize ve třicátých letech minulého století, nepřízeň počasí a touha Neapolitánů po nové zábavě: biografu, lvi hladovějí na předměstí Neapole, je napsaná tak barvitě a napínavě, že člověk slyší ty lvy řvát. Fabricius zkrátka uměl psát. Bůhví, kde tenhle autor čerpal tak detailní informace o cirkusové branži, ale svůj um proniknout do duše kohokoli, mi prokázal v jiných svých knihách. V knihách miluju detaily a nečekané momenty, v knihách Fabricia si je užívám.
Stoletá holka
Jana Knitlová
Kéž by bylo tak jednoduché cestovat časem! :) Bavit se s vlastními praprarodiči a v případě potřeby vklouznout zpátky domů... úsměvný příběh, škoda, že se taková kniha najde v knihovně mezi vyřazenými. Smutná pravda je, že příběhy bez mobilů a techniky dnešním dětem přijdou staré a nudné.
Lída a Pavel, kamarádi z páté obecné
Jaromíra Hüttlová
Život dětí za první republiky. Není to nezábavné, ale co naplat, chybí tomu určité kouzlo, které mají třeba nesmrtelné Děti z Bullerbynu. Každopádně mě bavily dobové reálie a detaily, věřím, že tehdy se tak skutečně žilo, ačkoli dnešním dětem by to přišlo jako sci-fi - například případ malé Anči, které se maminka chtěla vzdát v její lepší budoucnost, a nechat ji vychovávat u bohaté paničky, které umřela dcerka... Ale jako vzpomínka na dobu, kdy k sobě byli lidé uctiví a doma si rodiče říkali "maminko" a "tatínku", děti byly vychovávané k pokoře a skromnosti - to je krásné a je mi líto, že se doba tak proměnila.