Oophaga komentáře u knih

Dějiny Bulharska v průběhu 20. století „očima“ slepého důchodce Ulricha, který si minulost přehrává na nevidomých sítnicích ničím nerušenou formou denního snění. V myšlenkách si vybavuje odtažitý vztah k otci, který mu znemožnil realizovat se v milované hudbě, zájem o chemii, konfrontace s politicky aktivními přáteli, nevydařené manželství a rezignované přitakání komunistickému režimu, který jej vydíral prostřednictvím uvěznění jeho matky. Úvahy jej přivedou až do neradostné současnosti, v níž přežívá jen díky solidaritě sousedů. Přeživší pamětník politických experimentů může stejně jako filosof H. G. Gadamer prohlásit: „Dvacáté století jsem prožil.“ Druhá část knihy pak skrze opakující se tematické motivy Ulrichova života, jakési ozvěny či hudební repetice v jednotlivých „sólech“, ukazuje na životech dvou mladých lidí divoce pragmatické Bulharsko nového tisíciletí. Boris i Chatúna vyrůstali poznamenáni totalitním režimem a jsou odhodláni najít si v době kapitalismu vlastní místo. Cesty všech tří směřují nevyhnutelně do bodu, kde se mají protnout.

4 27.08.2012

Zábavný román o smutných věcech. Tři pravidelně se scházející přátelé mají aktuální problém s vlastní identitou. Českému emigrantovi a životopisci hollywoodských hvězd Liboru Ševčíkovi i pseudofilosofovi Samuelu Finklerovi zemřely v nedávné době manželky a oni potřebují zjistit, kým vlastně jsou bez opory či opozice svých životních družek. Třetí člen party Julian Treslove hledá sám sebe ve snaze umístit vlastní osobu do centra velkého příběhu, jehož drama a patos by jeho bytí dodaly na významu. Na nevyjasněnou totožnost poukazuje už jeho zaměstnání univerzálně použitelného dvojníka slavných osobností i řada zkrachovalých vztahů. Záměrně je totiž navazuje s nezdravě vyhlížejícími neurotičkami, které svou vizáží slibují naplnit přelud lásky zmařené smrtí, pokud možno na romantismem propagované souchotiny. Sedánky se semitskými přáteli („finklery“, jak jim Julian v duchu říká v referenci na jednoho z nich) však jeho podvědomí naznačí „správný směr“, kterak životu dodat tragédii i velký příběh. Stačilo by stát se Židem!

Další Zafónova kniha, v níž spisovatel využívá Barcelonu jako kulisu pro „gotický román“, sice vyšla v edici pro mládež nakladatelského domu Albatrosmedia, odrostlejší čtenáři se ovšem nemusí bát přílišné infantilizace. Stačí přistoupit na autorovu hru balancující na tenké hraně pocty a parodie žánru. V jeho rámci jsou všechny ženy krásné, štíhlé, chorobně bledé a ideálně na smrt nemocné. Ty, které se dožijí dospělosti, mají oblíbená povolání typu operní zpěvačka či famózní herečka. Zpravidla oplývají tajuplnou či temnou minulostí a dramatickou budoucností. Muži jsou jimi poháněni do tenat šílenství a zatracení nebo zarmouceného vzpomínání. Jedním z nich se stane i hlavní hrdina – zasněný student internátní školy, který při svých toulkách městem překročí symbolický bludný kořen (omylem ukradne památeční hodinky). Vybere si tak dokonalé načasování ke vstupu na dekadentně romantickou scénu zdobenou vpovzdálí komparzem frankensteinovských loutek.

8 27.08.2012

Milostný trojúhelník, jehož základnu tvoří přímka trasy Paříž-Londýn. V těchto bodech sídlí dva rozdílní muži, které spojuje třetí vrchol geometrického útvaru – nepolapitelná femme fatale Nora. Murphy i Louis tuší, že mají konkurenta v lásce, ale jsou k dívce přitahováni magnetismem sladkého utrpení, která jejich životy dělí na čekání a doufání v oparu zoufalství. Louis může díky vztahu s ní proměnit realitu naplněnou neuspokojivým manželstvím, problémy s rodiči a nedostatkem peněz v romantické melodrama, Murphy ji potřebuje k prozáření jinak šedivé existence. Autor její přesuny od jednoho k druhému sleduje optikou ctitelů dělících se o střídavou péči, ale s důrazem na detail, který do trojitého soužení toužením vnáší potřebnou dávku ironie. Pocit distance umocňuje přesycenost díla kulturními aluzemi, které ve svém množství neodkazují už ani tak ke konkrétním předobrazům jako spíš k iluzi, v níž zamilovaní antihrdinové žijí.

2 27.08.2012

Navzdory označení „Detektivní román Host“ na obálce titulu není "Nevědomý svědek" žádná detektivka, ale typické soudní drama. Nejde tu o osvobození neprávem obviněného obžalovaného prostřednictvím odhalení skutečného pachatele, ale o prostou snahu dokázat nevinu zatčeného (jakoby její presumpce nehrála žádnou roli). Zápletka může připomenout třeba klasiku "Jako zabít ptáčka" nebo román "Artur a George" Juliana Barnese. Z ohavného zločinu je příhodně obžalován nevinný muž, jehož odlišná etnicita je na první pohled patrná díky tmavší barvě kůže. Vedle samotného justičního sporu je hlavním tématem románu procitnutí mizantropického obhájce Guida Guerrieriho, který po rozvodu trpí depresí a záchvaty úzkosti, ale svá vnitřní pnutí zvládá vtipně, lakonicky komentovat. Kdyby z něj okolnosti neudělaly citlivku, dal by se přirovnat k některým protagonistům žánru „drsné školy“ trousícím hlášky. Kniha si své příznivce získala zřejmě díky jeho sarkastickému humoru, ale také svým veskrze pozitivním přístupem schovaným pod maskou rádoby negativistického hrdiny. Právě optimistické soustředění se na krásy života v cynickém hávu mi však připadalo trochu vykalkulované a poměrně iritující.

4 27.08.2012

Vyvolává reminiscence na Fitzgeraldovo "Na prahu ráje" nebo univerzitní část Myrerova "Posledního kabrioletu" (navíc i zde hraje zelený kabriolet jistou roli), ale kromě fascinace atmosférou jižanské "cool college" nenabízí nic navíc. Namísto Američana v Paříži se rozkoukává Francouz ve Státech, jehož okouzlení nenaruší ani pomalu se rozlézající prasklinky na líbivém povrchu, které mu pomohou odhalit jeho vztahy s opačným pohlavím. Resistenci rasismu ukáže avantýra se smyslnou černošskou učitelkou, depresi z pokrytectví zase známost s dívkou připomínající nevyrovnanou povahou a rodinným zázemím charakteristiku Zeldy Sayre Fitzgeraldové. Úsměv na rtech vyvolá epilog - po radostném happy endu (splnilo se největší přání hlavní postavy) se mění perspektiva ze vzpomínkové ich-formy na třetí osobu a ústřední hrdina nasedá do auta k podezřelým mužům, které si stopnul. Amerika ho totiž naučila nebojácně konat... a hravý čtenář si může cynicky představovat, co všechno mu ta individua po cestě provedou.

1 27.08.2012

Velké množství motivů z knihy je nadčasově k nalezení v aktuálně oblíbených zombie hororech (ať už filmových či literárních). Je to logické, protože spojnic je hromada. Když si odmyslíme slepotou znevýhodněnou většinu, jde o boj zbytkové menšiny proti přesile, která zachvátila Zemi, před trifidy stejně jako před nemrtvými je třeba se důkladně opevnit/obrnit, zabít je lze pouze ranou do konkrétního místa (u zombíků hlava, u chodících rostlinek její obdoba), smrt či otrava je způsobena kousnutím/štípnutím... Nechybí ani oblíbené postkatastrofické boje o moc v komunitě a problematika "homo homini lupus". Zábavná je přiznaná brakovost i sentimentalita love story (odkaz na tvorbu Jocelly), morální konflikty jsou celkem uvěřitelné a britský nadhled je příjemný.

14 21.08.2012

Kniha s typicky dickensovskými charakterizacemi plejády bizarních figurek a náznakem detektivní zápletky, jíž dodala postmoderně otevřený konec sama smrt.

1 18.07.2012