Americký rok
Philippe Labro
Studentské prostředí, samo o sobě poutavé a příběhů plné,je umístěno do exklusivního exteriéru jedné z výběrových univerzit v USA. Obyčejný francouzský student se konkurzem dostane do Spojených států a během toho roku získá zkušenosti ze všech životních oblastí. Prožije dvě zcela rozdílné lásky, první se smyslnou a bezprostřední černou učitelkou - tento cit ale v poněkud rasistickém a snobském prostředí nemá valných perspektiv - a druhou s výstřední dívkou z lepší společnosti, jež končí rodinným skandálem. Francouzský student poznává nejrůznější rodinná prostředí svých kolegů a bystrýma mladýma očima vnímá nejen líc vytoužené Ameriky, ale i její rub. Román e napsán se suverénním vypravěčstvím, je bohatý psychologickými postřehy i plastický líčením a je nadmíru zajímavým průhledem do života Ameriky posledních swingů a prvních rokenrolů... celý text
Literatura světová
Vydáno: 1992 , Mladá frontaOriginální název:
L´étudiant étranger , 1986
více info...
Přidat komentář
Super kniha o vysokoskolskem zivote v americe. Skvele napsana! Misty jsem i citil jako bych tam byl :)
Francouzské studentské oči nahlížejí do americké mentality poměrně všímavě, mohu-li soudit ze zprostředkovaných dojmů (za oceánem jsem totiž nebyl). Vročení děje do bouřlivého nástupu rokenrolu s sebou ovšem nese trpký následek, že soundtrack k filmové verzi je sice popisný, leč hrubě nekonzistentní, proto knihu do zdejšího seznamu »Knihy, jejichž filmové verze mají poslechuhodný soundtrack« nezařadím. 54/16
Vyvolává reminiscence na Fitzgeraldovo "Na prahu ráje" nebo univerzitní část Myrerova "Posledního kabrioletu" (navíc i zde hraje zelený kabriolet jistou roli), ale kromě fascinace atmosférou jižanské "cool college" nenabízí nic navíc. Namísto Američana v Paříži se rozkoukává Francouz ve Státech, jehož okouzlení nenaruší ani pomalu se rozlézající prasklinky na líbivém povrchu, které mu pomohou odhalit jeho vztahy s opačným pohlavím. Resistenci rasismu ukáže avantýra se smyslnou černošskou učitelkou, depresi z pokrytectví zase známost s dívkou připomínající nevyrovnanou povahou a rodinným zázemím charakteristiku Zeldy Sayre Fitzgeraldové. Úsměv na rtech vyvolá epilog - po radostném happy endu (splnilo se největší přání hlavní postavy) se mění perspektiva ze vzpomínkové ich-formy na třetí osobu a ústřední hrdina nasedá do auta k podezřelým mužům, které si stopnul. Amerika ho totiž naučila nebojácně konat... a hravý čtenář si může cynicky představovat, co všechno mu ta individua po cestě provedou.
Americký rok
Vzpomínám si, že jsem tuto knihu našel ve sklepě a možná je to počátek toho, že jsem začal více číst knihy. Když jsem nalezl tuto knihu ve sklepě, tak jsem se ještě poohlížel po jiných knihách v našem sklepě, ale našel jsem už jen nějakou detektivku. Knihu jsem si později přečetl.
Citát z knihy, který mne oslovil:
Ale nějak jsem nemohl odtrhnout pohled od těch zvláštních žlutých očí, od úsměvu, který toho sliboval tolik najednou. Jakou to se mnou rozehrála rafinovanou hru, plnou ironie, trpkosti, převahy záhy vystřídané podřízeností a hned poté zase převzetím otěží, hru své moci nade mnou. Měla velkou výhodu v tom, že mě překvapila v situaci, která mi nedávala možnost obrany. Já měl výhodu své rasy, svého postavení gentlemana studujícího na univerzitě, a i když jsem nepocházel z této země a tím spíše ne z Jihu se všemi jeho zvyky a mravy, nepozorovatelně jsem jím byl již ovlivněn, a byl-li zde ještě nějaký rozdíl proti rodilým Jižanům, nebyl příliš velký. Apríl nás beztak zřejmě házela všechny do jednoho pytle. Ale bylo zvláštní, jak v této mladé ženě, krásné ženě, jak o sobě bez rozpaků tvrdila, probíhal jakýsi mocný proud pýchy a nenávisti, který ji hnal k touze ovládnout mě, donutit mě uhnout pohledem, omámit mě zdánlivou zralostí jejího úsudku.