Ony komentáře u knih

Nepochopím, jak může někdo vypustit do světa knížku s tolika jazykovými a typografickými chybami. Nepřesnosti a nejasnosti se najdou i v obsahu (třeba nepodložené tvrzení na straně 98, že film Poslušně hlásím "vznikl narychlo z potřeby konkurovat filmovému zpracování Švejka v režii Axela von Ambessera"). Pytlíkovy dříve vydané práce o Haškovi a Švejkovi mají přes sporná místa nesrovnatelně vyšší úroveň a čtou se mnohem lépe.

Erotické moc nejsou, zábavné docela jo. Četla jsem si je v megafrontách na MFDF Jihlava a pomohly mi tam přežít.

01.11.2015

Americký bizon je moje nejoblíbenější divadelní hra (jestli teda něco takového můžu říct, když jsem byla v divadle za celý život tak pětapůlkrát, a to většinou právě na Bizonovi). Pionýrský český překlad Heleny a Lubomíra Synkových není úplně dokonalý a dělá z bizona buvola, ale stejně jsem si ho přečetla s chutí a ke třem nešťastným existencím v zaprášeném junk storu jsem přilnula celou duší jako vždycky.

"Lid všech zemí s radostí a ulehčením přijal zprávu, že Sovětský svaz zná 'tajemství' atomové zbraně." Uf.

Nejhezčí je na straně 92 uprostřed.

08.10.2014

Nejenže jde o zoufalý bolševický blábol, ale z hlediska stylistiky a syntaxe je to vůbec nejstrašlivější knižně vydaný text, co jsem kdy četla.

Povídka Martina Koláře Kousek Leslie Wildové mi připadla nejkompaktnější, nejvynalézavější a vlastně i nejstrašidelnější. Zbytek antologie je takový rozpačitý – slibné začátky, ale příliš zmatené konce (no, nebo to bylo jen na mě moc složité). Ještě mě zaujala Jandourkova Místnost, ale ta je zas až moc stručná, přestože její námět docela má grády.

10.05.2013

Jak už je u vydání Pessoových textů dobrým zvykem, jde o skvělou editorskou práci. Literárně mě to tentokrát nadchlo o něco méně než jindy. Zvlášť od milostné korespondence jsem čekala víc. Oféliina naivita a Fernandova mimóznost jsou tak definitivní, až to trochu nudí. Ovšem i tato trapná psaníčka patří do Pessoovy nekonečné velké hry se čtenářem, na které jsem závislá.

10.05.2013

Je tu i pár zajímavých věcí, ale převládá nic neříkající adorace. A navrch Klimentovy kydy o lidovosti a českosti. V pronikavé stati Karel Zeman dětem se mistrovo pero rozjelo nevídaným způsobem: "Kdo je malý divák? Pro Zemana rozhodně především kluci. A už tu hned máme slovní spojení kluci a holky, častěji používané kluci a děvčata, ale hned vidíme, že děvčata jsou něco trošinku jiného než holky, jako nejsou totéž v naší představě kluci nebo chlapci. Chlapce si přestavujeme jaksi učesanější, povolnější, uctivější a vychovanější, což neznamená, že kluci musí být nutně darebáci a zase i darebáci jsou kvalitativně rozdílní. Ale správným klukům nesluší stejně totéž, co spořádaným chlapcům. Zemanovi diváci jsou pak spíš ze světa oněch kluků, jak jim dokonce říkáme "pánů kluků". Ale děti, malí diváci, to nejsou také jenom člobrdíci, použijeme-li slovníku Hurvínkova. Zemanovští diváci jsou tedy především správní kluci (přičemž se pochopitelně v nejmenším nevylučují ani správné holky, které se správnými kluky pojí mnoho společného). A řekneme-li tohle, je nám celkem jasné, že tudíž Zemanovými nejlepšími diváky, těmi, na něž tolik od samého začátku myslí, jsou oni kluci bez omezení věku..." (str. 45)

10.05.2013

Přečíst Fasádu mi trvalo docela dlouho a během přestávek se mi po jejích hrdinech nijak zvlášť nestýskalo, ale vždycky, když už jsem se rozhoupala ji otevřít, jsem měla z toho textu, protkaného nejrůznějšími odkazy a zvláštním humorem, extrémní požitek. (Třeba tu pasáž o s*aní někde těsně před půlkou jsem četla ve vlaku a smála se nahlas jak idiot.) Navíc jsem knihu dočetla 1.5. a její děj končí taktéž 1.5., což je taková hezká náhodička.

01.05.2013

Tvrzení na záložce, že jde o "poutavý a zároveň poučný děj, který se čte jedním dechem," je v podstatě pravdivé. Jenže já mám pocit, že o něčem tak fascinujícím, jako byl letenský Stalinův pomník, ani nepoutavě a nepoučně psát nejde. Téma samo o sobě tady dělá opravdu hodně, autor určitě nastudoval prameny a chytl správné pamětníky, nicméně zpracování nijak oslnivé není. Beletrizace historických událostí by mi nevadila, ovšem Cainer evidentně není žádný velký romanopisec. V líčení privátních osudů fantazíruje a zabíhá do zbytečných detailů (ve kterých na sebe především prozrazuje, že neumí napsat normální dialog), rovina historického pozadí je zas naopak až příliš obecná a eklekticky poskládaná. Nevyváženost obsahu ještě podtrhuje děsná formální stránka textu – anarchistická interpunkce, neomluvitelné množství překlepů (Mikuláš Aleš a Hogo Demartini, wtf?), zrůdnosti jako "by jste" etc. Reprodukce fotografií jsou taky dost otřesné. Myslím, že Mariusz Szczygieł zajásal předčasně.

20.01.2013

Myslím, že redakce mohla být při sestavování knihy přísnější – z těch úryvků z různých periodik, kde Höger musel zamudrovat o všem od dámských módních doplňků po světový mír, jsem byla trochu rozpačitá. Nicméně tematika herectví naštěstí ve výboru převažuje a většina textů je zajímavá a příjemná.

26.11.2012