NGC6715
komentáře u knih
Vysoce citliví lidé: Jak vzkvétat ve světě, který vás zahlcuje
Elaine N. Aron
Existují lidé s vysokou citlivostí. Více vnímají okolí, rychleji je unaví společnost a okolní vjemy a šumy, pomaleji jednají v neznámých situacích, dokáží se lépe rozhodovat (pokud nejsou přetíženi vjemy nebo jejich zpracováváním). Kniha je zajímavá, ale myslím, že charakterizuje jen určitou část lidí s vysokou citlivostí. Obsahuje mnoho popisů rozhovorů autorky s lidmi a příběhy těchto lidí. Teoretických úvah a zdůvodnění je méně, ale vzhledem k tomu, že se jedná o relativně nový obor, je to pochopitelné, i když mě díky tomu část knihy nudila. Rady a návody, které kniha obsahuje jsou podle mě použitelné jen pro velmi malou část vysoce citlivých lidí.
Plivanec na rozloučenou
Misantrop (p)
Někde jsem četl, ze Misantrop je autorův pseudonym. Nemyslím si to. Misantrop je postava, kterou autor stvořil, a kterou podle úvodu sám ani nepokládá za příliš inteligentní. Misantrop je syntézou mnohdy protikladných vlastností – je divnou kombinací blba a intelektuála. Celá kniha jsou nahodilé myšlenky, většinou nesmyslné, ale někdy se objeví i něco velmi zajímavého, co se může objevit jen maskováno proudem nesmyslů – jinak by si to nikdo netroufl vyslovit. Navíc i nesmyslné názory mohou vést k zamyšlení. Stejně ale byla velká část knihy celkem nudná. Misantrop je samotář, je proti církvi, státu, davům, rodině… Kritizuje ostatní, mluvit má podle něj cenu jen o velkých věcech a jen, když plánujeme, jak je udělat. Nic z toho ale sám nedokáže, a tak má většinou jen velké plané řeči a chytlavé prázdné fráze (nicméně v tom, že většina lidí často mluví o zbytečnostech s ním souhlasím, a i s některými dalšími věcmi). Kniha vám nedá žádné podstatné informace, žádné návrhy, jen pár námětů k zamyšlení. Je to dekadentní dílo, ukazující úpadek. První část je deník Misantropa. Druhá část jsou jeho úvahy a úvahy o něm. Třetí část je pak básnická sbírka. Knihu mohu doporučit těm, kteří chtějí dávat do diskusí šokující citáty a básničky proti všemu, a bavit se tím, jak se na ně ostatní snaží reagovat. Na knize se mi nelíbí, že svým způsoben zesměšňuje lidi, kteří touží po velkých věcech, ale neví, jak je uskutečnit. Nakonec ještě uvedu několik citátů:
„Tak, jako se dřív budoval socialismus, tak se dnes lidé vrhají na podnikání a hromadění majetku. A to všechno je davová psychóza, s tím nemám nic společného.“
„Opravdu nestojím o styk s lidmi. Neustále tě otravují mluvením a vyžadují, abys také mluvil. Otravují tě kouřením, potem a prdy – a vůbec člověk se před nimi musí mít pořád na pozoru“
„lidé se množí úplně nesmyslně a doplácejí na to“
„život nemá žádný cíl, ten si jen vymýšlejí lidé, kteří by jinak nevěděli, jak vyplnit svůj život“
„budeš nenávidět lidi tak, jako sebe samého“
„člověk je krásný tvor, není-li člověkem“
„co je opravdu svobodné, to není dovoleno“
„lépe spát, než sloužit lidem“
Část básně s názvem Rukojmí:
Přišli jsme na svět jako rukojmí
Serem na to, co se smí a co se nesmí
Jsme rukojmí a chcem se osvobodit
Jsme rukojmí systému a chcem ho zničit
Máme jenom tři možnosti
Dělat dál tyhle blbosti
Zapomenout spolu s chlastem
Nebo sami pohnout prstem
Perou do nás tam i tamti
Všude samí policajti
Ti zmrdi se snad porvat chtěj
a ani o tom nevěděj
Meze darwinismu
Jiří Vácha
Kniha se mi četla těžce. Obsahuje mnoho zajímavých postřehů z evoluční biologie, ale také mnoho filozofických zdůvodňování, které mě moc nezaujali. Je velmi obsáhlá, možná až zbytečně. Styl psaní není nijak zvlášť záživný. Možná bych doporučil lidem, kteří se touto problematikou zabývají velmi podrobně, ale pro laiky to moc dobrá kniha není, i když je psána celkem srozumitelně. Meze darwinismu mi kniha neukázala – to, co na něm kritizuje, lze do darwinismu zpravidla po menší úpravě pohledu zahrnout, nebo se jedná o filozofování, které není možné dokázat. V několika případech navíc autorovu logiku považuji za chybnou.
Dynamika kapitalismu
Fernand Braudel
Kniha má jak velmi zajímavé, tak i velmi nudné části (po první kapitole, která tvoří třetinu knihy, jsem uvažoval, zda vůbec má cenu číst dál). Zaujali mě například následující myšlenky: Kapitalismus má tendenci dělit svůj svět na centra a periferie. Centra jsou bohatá a mají technologie a možnosti se rozvíjet, což jim umožňuje určovat pravidla, zatímco v periferiích je svobody daleko méně a musí pracovat na tom, aby si centrum mohlo udržet svoje postavení a životní úroveň. Bez podřízených periferií by kapitalismus nejspíše vůbec nevyrostl. Zajímavé bylo také srovnání s jinými částmi světa, kde kapitalismus (podle autora) nevznikl, protože tam byly konkurenční systémy, které umožňovali sociální propustnost – v Číně se jednalo o to, že existovaly zkoušky, které když člověk složil, měl přístup k dobrému postavení bez ohledu na to, z jaké třídy pocházel, v islámských zemích se jednalo o to, že půda se nedědila, ale byla přidělována „pouze“ doživotně za zásluhy. Zajímavý byl také rozbor důvodů toho, že od jisté velikosti se podnikatelé obvykle přestávají specializovat a přesunují kapitál podle toho, kde je to výhodnější (což je u malého kapitálu nesporně těžší).
Buržoazní společnost - Eseje o kapitalistických mýtech
Bohumír Pavelek
Mýty, které kniha vyvrací (a které jsou podle mě sice skutečně mýty, ale šly by vyvrátit daleko logičtěji, než se děje v knize) jsou například: kapitalismus nutně je spojen s demokracií a funkčností, socialismus je nutně spojen s totalitou a nefunkčností; kapitalismus není ideologie, ale naprosto čistá věda, která nelze vyvrátit a mnoho dalších. Kniha má téměř ve všem pravdu, ale četla se mi velmi špatně – dlouhé utahané pasáže se zbytečnými pojmy a odkazy na jiné autory, na každou myšlenku musíte čekat dlouho (možná právě hledání těch myšlenek může připomínat detektivku, jinak si neumím vysvětlit předchozí příspěvek k této knize). Navíc myšlenky nejsou nijak zásadní. Přestože nemám rád kapitalismus, tato kniha mě prostě nezaujala.
Darwinovská levice
Peter Singer
(SPOILER) Základní myšlenka knihy je v tom, že levice nesmí eliminovat působení evoluce, ale musí zabránit tomu, aby docházelo k nespravedlnosti. Evoluční teorii lze totiž snadno zneužít k obraně toho, že pravdu má ten úspěšnější. Napoleon měl pravdu, protože zvítězil, úspěšní podvodníci měli pravdu, protože byli úspěšní. Je rozdíl mezi tím být úspěšný a tím být lepší – i v kapitalismu. A právě to je šance pro levici. Stejně tak konkurenční chování vede často k nesprávným řešením, což je demonstrováno na vězňově dilematu. S těmito základními myšlenkami lze souhlasit, i když je v knize i velká část věcí, se kterými nesouhlasím. Kniha je krátká a čte se celkem snadno.
Význam kmenové společnosti v 21. století
Břetislav Tureček
Nebylo to špatné a četlo se to docela dobře. Nicméně kniha úplně nesplnila moje očekávání. Zabývá se hlavně politickou situací. Knize chybí sociologický rozměr – autoři se měli zabývat také vnitřním fungováním kmenů a tím, jaké vztahy k sobě mají jednotlivci, například jak se vyvíjely možnost sňatků mezi kmeny, nebo jakým způsobem fungovala a vyvíjela se kmenová hierarchie. Bohužel, tyto věci zde nejsou. Právě zkombinování politického a sociologického rozměru mohlo být velmi zajímavé. Myslím, že význam kmenů je v mnohem více věcech, než o kterých se autoři zmiňují.
Sdílená ekonomika – sdílený právní problém
Radim Boháč
Velmi kvalitně a důsledně zpracované problémy sdílené ekonomiky. Kniha je psaná velmi střízlivě a neobsahuje žádnou kontroverzi (což může působit trochu nudně). Kniha se nesnaží o nějakou větší změnu, nic převratného nebo překvapivého, ale prostě o to, aby byly ustanoveny základní logické podmínky pro dobré fungování sdílené ekonomiky v rámci současného ekonomického a právního systému. Ustanovení podmínek by nemělo být až tak obtížné. Bohužel, tyto podmínky v realitě zjevně ustanoveny nejsou. Otázka, proč tomu tak je, už je mimo oblast této knihy. Kniha se zabývá komerční sdílenou ekonomikou, nikoliv tou, kterou si lidé vzájemě (nekapitalisticky) pomáhají.
Podstata fašismu
Giorgio Locchi
(SPOILER) Kniha není o podstatě fašismu. Podstatou fašismu je sociální darwinismus, eugenika, rasizmus, militarismus, nacionalismus, protekcionalismus. O ničem z toho kniha není. Místo toho kniha analyzuje to, že je nutné oddělit politický (zaujatý) a historický (nezaujatý) pohled na fašismus. Sám autor tvrdí že „dobrý“ fašizmus je jen ten, který ještě nevznikl (tedy že dobrý je jen v reklamě, a nikoliv ve skutečnosti). Tvrdí, že fašismus je založen na mýtech (to je ovšem podle mě každý ideologický systém, včetně kapitalismu a dnešní pseudodemokracie). Nedostatek myšlenek lze obhájit tím, že hlavní text má jen asi 30 stran malého formátu, zbytek knihy (asi 40 stran) tvoří rozhovor s autorem.
Institucionální ekonomie
Stefan Voigt
Autor je zastáncem volných trhů, a přitom píše o institucionální ekonomii, která se však s volnotržní ideologií zcela nepřekrývá. Vzniká tak mírně schizofrenní kniha. Nicméně možná i díky tomu mě bavila. Argumenty mají svoji logiku, i když některé věci jsou zkresleny ve prospěch volnotržní ideologie – to je však pro mě jen možnost zamyslet se nad protiargumenty. Za zábavně schizofrenní učebnici dávám zasloužených 60 %.
Behemot: Dějiny továrny a utváření moderního světa
Joshua B. Freeman
(SPOILER) Přestože kniha neobsahuje ekonomické teorie ale (ověřitelné) dějiny, možná by mnoho teoretických ekonomů dostala blíže k skutečné eknomice. Kniha popisuje kontrast mezi tím, jak továrny posunovaly hranice toho, co je pro lidi možné a jak zvedaly životní úroveň, na druhé straně si však všímá i toho, že mnoho dělníků uvrhly do velmi špatných podnínek, někdy velmi blízkých otroctví a že jen koordinovaná spolupráce dělníků při stávkách a hromadné protesty mohou nakonec za zvýšení celkové životní úrovně - i když dělníci nedosáhli svého přímo v továrně, přiměli k činu vládu. Kniha popisuje i několik výjimek, kdy továrny přímo zvýšily životní úroveň bez stávek a prostestů, ale ukazje, že toto zvýšení zpravidla nemělo dlouhé trvání a vznikalo za sepcifických podnínek. Kniha neposuzuje, zda jsou továrny dobré nebo špatné, ale ukazuje, že za pokrok jsme zaplatili určitou cenu. Ukazuje první textilní továrny v Anglii a Americe, nástup hromané výroby oceli, fordismus, továrny v socialistickém bloku a nakonec i továrny v součastné Číně.
Sociologie
Richard Osborne
Shrnutí dnes již klasických myšlenek sociologie do velmi krátkých textů a hlavně obrázků s komiksovými bublinami. Některé věci a slova nejsou vysvětleny, takže ti, kteří už o sociologii něco neví, nepochopí vše, což ale nevadí - mohou prostě sem tam nějakou stránku ignorovat nebo ji číst spolu s Wikipedií. Nicméně podle obrázku na obálce jsem čekal něco trochu více zaměřeného na budoucnost nebo trochu rebelského. Hodně z myšlenek bylo kdysi revolučních. Ale sociologie má být revoluční i tady a teď. A navíc třeba Ekonomix (ekonomie v podobě komiksu) dokáže vysvětlovat lépe (a dokonce občas i něco ze sociologie). Není to vůbec špatné, ale mohlo to být lepší.
„Kdo popsal moderní rodinu jako "normu z reklamy na sušenky"?
a) Bůh
b) Paní Thatcherová
c) David Beckham
d) antropolog Edmund Leach“
„Byl to Marx, kdo nejdůrazněji tvrdil, že zdravé selské názory na svět jsou zabarveny ideologií nebo postojem dominantních skupin ve společnosti, a že to vytváří falešné vědomí.“
„Kdybyste věřili tomu, že jednotlivci mohou dělat co chtějí, nakonec byste museli schválit jakýkoliv druh druh výstředního chování včetně vraždy.“
„Je očistec sociologický fakt, nebo tam sociologové chodí čekat na výsledky?“
„Lze bez nadsázky říci, že od roku 1930 byly prakticky každých deset let všechny aspekty moderní kapitalistické společnosti restrukturalizovány a přetvořeny.“
„Učit sociologii je jako učit létat pasažéry padajícího letadla. „
„Všichni říkají, že na třídách teď nesejde. A přece ohlásili, že v moderní spolčenosti je největším problémem třída těch nejchudších.“
Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami
Eduard Kubů
Před socialismem jsem patřili k těm nejvyspělejším a nebýt socialismu, patřili bychom k nim stále. Je to pravda, nebo jen hledáme pro nás a naši ideologii přijatelné vysvětlení toho, že některé jiné národy jsou na tom lépe? Tato kniha tuto představu přinejmenším usměrňuje a ukazuje, že náznaky zaostávání a úpadku se projevovaly už před socialismem (konečně kdyby vše bylo tak super, tak se lidé postarali o to, aby kapitalismus zůstal, to že jej tehdy nechtěli o něčem vypovídá).
Velký rozvrat
Francis Fukuyama
Kniha řeší témata jako pokles zločinnost, porodnosti ve vyspělých zemích, normy, spolupráce, sebeorganizace, individualismus, zapadnutí člověk do skupin… Asi nejdůležitější mi přišlo upozornění na problém, že pokud všichni budou mít volnost a nebudou trvaleji vázáni k žádné skupině, pro nikoho žádná skupina nebude skutečně důležitá – pokud se skupina dostane do problémů, prostě ji opustí. Firmy tento problém řeší například psychotesty a podobně, ale na rozdíl od autora nemám v efektivitu psychologie a personalistiky v tomto ohledu takový optimismus. Nevím, proč se jmenuje Velký rozvrat, když autor nakonec dochází k závěru, že kapitalismus sice spotřebovává určitý typ sociálního kapitálu, ale na druhé straně vytváří jiný. Až na ten optimismus, že kapitalismus je vlastně udržitelný (a který autor pořádně nezdůvodnil) s většinou věcí celkem souhlasím, nicméně kniha mohla být psaná trochu záživněji.
Symbiotická planeta: Nový pohled na evoluci
Lynn Margulis
Dobré, ale na mě trochu moc životopisné a popisné.
Teorie memů. Kultura a její evoluce.
Susan Blackmore
Základní témata knihy jsou: Koevoluce memů a genů, jejich soutěž, parazitismus a symbióza, darwinovská a lamarckistická evoluce memů, vliv memů na evoluci a rozvoj lidského mozku (jsou zde shrnuty i další teorie o vývoji lidského mozku), skupinový výběr, vznik zemědělství, jak nás ovlivňuje to, že jsme přizpůsobeni době, kdy lidé byli sběrači a lovci, klesající porodnost, altruismus, ekologie, vegetariánství, reklama nebo také únosy mimozemšťanů (autorka v mimozemšťany na Zemi tvrdohlavě nevěří, přestože mluvila s řadou těch, které mimozemšťani unesli) nebo zážitky z „života po smrti“, náboženství, léčitelské praktiky... Ke konci se dostaneme i k tématům jako písmo, internet nebo vědomí.
"Čím více dětí mají, tím víc se odříznou od společenského života. Proto mají jen málo příležitostí šířit své vlastní memy, včetně memů o rodinných hodnotách a radostech spojených se spoustou dětí. Naopak ženy s jedním či dvěma dětmi, případně vůbec bez dětí, budou s mnohem větší pravděpodobností pracovat mimo domov, vést zajímavý společenský život, naučí se používat e-mail, budou psát knihy, články a odborné zprávy, stanou se političkami nebo mediálními hvězdami. Zkrátka, mohou dělat spoustu nejrůznějších věcí, jejichž prostřednictvím budou šířit své memy, včetně memů o používání antikoncepce a o malých rodinách. Právě tyto memy vídáme v médiích, to ony inspirují své okolí a stávají se vzory, kterým se jiné ženy snaží vyrovnat. Jsme svědky skutečné bitvy – bitvy mezi geny a memy, v ní. se bojuje o replikační mašinérii – v tomto případě o ženské tělo a mysl. Každé z nás je v životě dopřána jen omezená zásoba času a energie. Můžeme s nimi naložit, jak chceme, ale nemůžeme mít mnoho dětí a současně věnovat maximum času a energie šíření memů. Je to zvláštní bitva, jež ovlivňuje především ženy a nabírá na intenzitě s tím, jak ženy zastávají stále důležitější místa v naší memy ovládané společnosti."
knihu je možné dohledat online - odkaz mi bohužel vymazali
Plíživý převrat
Noreena Hertz
Kniha není zdaleka tak špatná, jak píše TheRaven v přechozím příspěvku. Nějaké chyby zde jsou (a v které knize ne?), ale tvoří jen minimum knihy (ale zato celý předchozí komentář – mimochodem to, že ve znalostní soutěži uspěje bohatý člověk skutečně lze považovat za nespravedlnost, protože bohatí lidé mají lepší přístup k informacím a více času věnovat se nesmyslům jako jsou podobné testy – není to tedy úplně fér hra). Je nutné vzít v úvahu, že je to populárně naučná literatura se snahou publikovat vlastní názor a nikoliv učebnice. Je psaná tak, aby to lidi zaujalo – jenže pokud mají jiné názory, chápu, že je to spíše vydráždí. Přesto podle mě mnoho věcí popisuje správně a zajímavě. Její kritika korporací a MMF a další jevů dnešního kapitalismu (ale oni to kapitalismus už nenazývají ani ortodoxní zastánci kapitalismu, je otázkou, kdo to tedy chce) je v podstatě správná, byť je zprostředkována spíše příběhy než nějakou teorií. Popis vlády Margaret Thatcherové je také celkem racionální a mnoho dalšího také. Mimoto je to psané celkem čtivě – alespoň mě celkem bavila. Vzhledem k evidentnímu podhodnocení u předchozího komentáře já knize v hodnocení něco málo přidám.
Mimo řadu
Malcolm Gladwell
Kniha o tom, že za největší úspěch mohou nejen schopnosti, ale hlavně příležitosti. Inteligentních lidí je více, než si myslíme, příležitostí je však daleko méně. Kdyby příležitost nedostali ti slavní, za nějakou dobu by k podobnému objevu nebo vynálezu došlo někým jiným stejně, protože k němu dozrála doba. Ti, k nimž vzhlížíme, nejsou zdaleka tak nenahraditelní a jedineční, jak to na první pohled vypadá.
"Příležitostí číslo jedna byla samotná škola Lakeside. Kolik středních škol na světě mělo v roce 1968 přístup k terminálu a počítačové technologii sdílení času? Příležitostí číslo dvě byly peníze lakesideského Klubu matek, z nichž se platily poplatky za užívání mainframu. Číslo tři byl fakt, že když tyto prostředky došly, jeden z rodičů náhodou pracoval v C na třetí, kde právě náhodou potřebovali někoho k testování svých programů a kde také jen čirou náhodou nedělali drama z toho, když si ten někdo protahoval dny až do noci. Příležitost číslo čtyři se naskytla, když se Gates náhodou dozvěděl o ISI v době, kdy ISI náhodou potřebovala napsat mzdový software. Číslo pět byla skutečnost, že Gates náhodou bydlel kousek od Washingtonské univerzity. Číslo šest – na univerzitě byl počítač, kde byl zdarma čas od třetí do šesté ráno. Číslo sedm – TRW náhodou kontaktovala Buda Pembrokea. Číslo osm – Pembroke si vzpomněl právě na dva středoškoláky. A číslo devět – Lakeside dovolila svým dvěma studentům strávit jaro programováním na opačném konci státu. A co mají prakticky všechny tyto příležitosti společného? Inu, pro Billa Gatese znamenaly možnost nadstandardního tréninku."
Pandořina skříňka
Lauren Slater
Velmi sugestivní popisy experimentů, autorka se snaží o to, aby člověk nezůstal k experimentům pocitově neutrální, ale snaží se jej vtáhnout do děje a seznamuje nás s konkrétními lidmi a příběhy (které ale někdy obsahují i to, co si autorka jen domýšlí). Přesto jsou popisy experimentů velmi dobré, přesné a zajímavé. Některé experimenty si právem vydobyly kontroverzní pověst, u jiných (například lobotomie) je skutečná kontroverze mnohem menší než její pověst. Experimenty i vyprávění jsou velmi zajímavé.
Paradoxní štěstí: Esej o hyperkonzumní společnosti
Gilles Lipovetsky
Je to kniha, která velmi přesně popisuje některé problémy konzumu. Musím s ní v hodně věcech souhlasit. Konzum je problém, způsobuje narcismus, individualismus, povrchnost, psychické problémy a nedává nám to pravé štěstí. Přesto ale mě nezaujala tak, jak mohla. Text je pomalý, rozvláčný. Neubránil jsem se tomu, abych mnoho pasáží přeskakoval. Nevím přesně co, ale něco té knize prostě chybí. Je mi celkem líto, že jí snížím hodnocení, ale prostě to není ono.