NGC6715 komentáře u knih

Krátká kniha (asi 170 stran) obsahující podstatně více obrázků než textu (obrázky jsou jednoduché kresby, občas s komiksovými bublinami). Po poněkud nudném začátku je zajímavý rychlý přehled myšlenek evoluční psychologie včetně reakcí na její kritiku. Kniha je jednoduchá a snadno pochopitelná. Je vhodná pro to, aby člověk rychle pochopil, o čem evoluční psychologie je. Některá témata jsou: genetika, altruismus, evoluce ve skupinách, sexuální výběr, nesoulad vyvinutých a potřebných vlastností…

28.02.2021

Kniha o stále se zrychlujícím světě a o tom, že na některé věci je potřeba čas, který rychlý svět nedokáže nelézt. O tom, že vyžadujeme stále více vjemů. Rychlost je návyková jak po ekonomické, tak po psychologické stránce. Vynucuje ji konkurence, a proto nemáme na výběr. O pomalé věci nás systém připravuje (rodina, čas vytvořit si správné názory - ty v rychlé době spíše přejímáme, čas na hluboké myšlenky a věci, které je třeba rozmýšlet delší dobu a důkladněji). Rychlá doba přeje povrchnosti. Podle knihy je nutné rozlišovat mezi tím, kde je rychlost na místě a kde nikoliv. Kniha je sama o sobě pomalejší (ale má velkou pravdu)- je to zde na místě?

2 26.10.2020

Popis normálního života těch méně šťastných lidí v současnosti v ČR, kterých je nezanedbatelné množství, ale přesto o nich není příliš slyšet - většina prostě potichu těžce pracuje a proto je možné na ně kašlat. Někdo by řekl, že si za to mohou sami, protože měli být lepší. Někdo jiný že si za to mohou sami, protože se nedokáží vzbouřit. A někdo že prostě mají smůlu, protože žijí ve špatném ekonomickém systému. Ale pokud na tom budete příliš špatně, nebudete mít mnoho času přemýšlet o tom, proč tomu tak je.

7 26.10.2020

Hlavními tématy knihy jsou otroctví a svoboda. Kniha ukazuje, že v otrokářských i kapitalistických státech je otroctví posvěceno státem. Snaží se definovat otroctví, a to odlišným způsobem od běžně známých definic. Autor však kritizuje i socialismus a nepovažuje ho za řešení. Kniha obsahuje jak teoretické části, tak mnoho popisů historie z autorova úhlu pohledu (na historii se vždy díváme pod nějakým úhlem, nezaujatá historie je mýtus – i když máme tvrdá data, vždy vybíráme jen nějaká a tím se obraz zkresluje).

„otrocký stát již nastal“
„Předpokládejme krajní příklad a představme si nuzáka, který by musel podepsati smlouvu, zavazující jeho samotného a všechny jeho nezletilé děti k práci za pouhé živobytí až do své smrti, nebo do zletilosti jeho dětí, podle toho, co nastane později; učili by stát tohoto člověka otrokem, vynucuje na něm tuto smlouvu?
„Každý kapitalistický stát, svou povahou nestálý, bude směřovat k dosažení stálosti tou či onou metodou.“
„Máme toliko tři sociální instituce, které mohou nahradit kapitalismus: otroctví, socialismus a vlastnictví. Mohu si představit směsici kterýchkoliv dvou z těchto tří institucí anebo všech tří dohromady“
„každá kolektivistická reforma se nutně odchyluje od vytyčeného směru a vyvíjí něco nového a odlišného od toho, co zamýšlela“
„Je daleko snazší uspořit 100 liber sterlingů z 1000 liber sterlingů důchodu, než ušetřiti 10 liber sterlingů ze 100 liber sterlingů důchodu. „
„Kdybyste přistoupili k těm milionům rodin, žijících dnes ze mzdy a navrhli jim doživotní pracovní smlouvu, zaručující jim za práci běžnou plnou mzdu, kolik by jich odmítlo? Taková smlouva by ovšem zahrnovala ztrátu svobody: doživotní smlouva tohoto druhu není přesně řečeno vůbec žádnou smlouvou. Je to negace smlouvy a přijetí stavu.“

26.10.2020

Kniha shrnuje základní témata propojující ekonomii a ekologii, jako jsou emisní povolenky, pigouova daň, coasův teorém, tragédie obecní pastviny a mnohá další. Kniha je převážně česky, několik kapitol je ve slovenštině. Přestože některá témata by šla vysvětlit lépe, jedná se o poměrně nezaujatý a komplexní pohled na problém (ve srovnání s většinou ostatních dnes dostupných knih). Styl psaní do značné míry připomíná učebnici.

26.10.2020

Zvláště mě pobavily obrázky prchajícího Číňana, vyžadujícího svobodu neobchodovat, vztekajícího se Karla Marxe, nebo srovnání předválečné a poválečné trafiky. Kniha nešetří kritikou jak ke kapitalismu, tak k socialismu, a přitom vysvětluje jak základní ekonomické poučky, tak hlavně dějiny ekonomiky (nikoliv jen ekonomie). Dozvíme se také to, že smíšenou ekonomiku, kterou má dnes většina států nevymysleli ekonomové, ale Bismarck. Kromě čistě ekonomických témat se kniha dotkne i témat války nebo autocenzury médií v kapitalismu.

4 26.10.2020

Kniha obsahuje kritiku ekonomie, její provažování za normativní a její domělou intelektuální převahu a zdání vědeckosti. Při tom se odkazuje na autory jako Ackerman, Nadal, Hill, Myatt, Aldred, Keen. Bohužel, odkazuje spíše na jejich závěry a nerozebírá jejich práce podrobně (ovšem to by už byla spíše kniha o ekonomii, a ne o ekologii). Také cituje americkou ekonomku McCloskey: „Většina toho, co se objevuje v nejlepších ekonomických odborných časopisech, jsou nevědecké hlouposti. Přijde mi to velmi smutné. Všichni moji přátelé, moji drazí, drazí přátelé – ekonomové, po celou dobu ztráceli čas…“ Dále kniha popisuje části historii propojení ekonomie a ekologie, opět s velkou spoustou odkazů na další autory. Kniha se zabývá také tragédií obecní pastviny, jsou zde uvedeny případy, kdy nadměrné využíván zdrojů bylo naopak způsobeno zavedením soukromého majetku. Autorka pravděpodobně vidí řešení v komunitním vlastnictví ohrožených věcí, avšak tato myšlenka není dostatečně propracována.

03.10.2020

Kniha se snaží vycházet z fyziky a biologie a na tomto základě reflektuje naši tržní kulturu. Na začátku jsou úvahy o biologické i kulturní paměti a paměti všeobecně. Poté autor přechází k moderní civilizaci. Všímá si toho, že člověk je biologicky nastaven na spotřebu a že není možné se stoprocentně snažit o uspokojení těchto potřeb ani o uskutečnění všeho, co uskutečnit můžeme, protože to ohrožuje celou biosféru i budoucnost lidstva. K přeorientování lidstva podle autora nestačí jen snaha snažit se lidstvo vychovávat. Postmodernismus je povrchním přístupem ke skutečnosti a výrazem soudobé intelektuální dezorientace a bezradnosti vůči problémům lidstva. Trh používá jako kritérium hodnocení zisk a ne sebezáchovu. Autor považuje vědu a techniku za přirozenou, ale tržní systém za nepřirozený. Rytmus a celková orientace technických změn závisí na regulaci, do níž má být zapojen celý systém. Člověk na určitou dobu přestal – nejprve asi z neznalosti, později spíše z konzumní chtivosti a potřeby mocenské aspirace – respektovat základní funkční pravidlo, které se týká slučitelnosti technologie s celkem života. Konkrétní řešení však kniha nenabízí.

30.09.2020

K autorovi knihy jsem chodil na semináře z biologie a také na přednášky náboženství. Obojí bylo velice poučné. Nejsem věřící, ale kniha ukazuje velmi zajímavý pohled na svět.

3 30.09.2020

Budu reagovat na předchozí příspěvek uživatele 2302. Tento uživatel přečetl a hodnotil zatím dvě knihy – obě hodnotil jako odpad, což od něj beru jak vynikající doporučení – druhou knihu si určitě přečtu také. K připomínce že „oni by snad chtěli zpátky komunismus“ bych řekl, že bych o tom vážně uvažoval – socialismus má totiž podle mě více možností, jak se vyvíjet než kapitalismus – ten se už vyčerpal. Tento příspěvek také ukazuje, že uživatel 2302 Komunistický manifest nečetl nebo nepochopil, protože tento manifest zdaleka nepožaduje znárodnění kapitálu tak, jako to dělal minulý režim, ale jen znárodnění půdy, bank a dopravy, přičemž u bank a dopravy to nemusí být stoprocentní. Manifest vyzívá stát k tomu, aby podnikal, ale nepožaduje znárodnění stávajících podniků. Další průmysl a služby mají být progresivně zdaněny (mimochodem progresivní zdanění většina vyspělých států má, jen u nás a v dalších montovnách je rovná (lineární) daň). Dále dokument požaduje zrušení dědického práva, toto právo totiž znamená, že nové generace nejsou hodnoceny podle svých schopností, ale podle schopností (nebo agresivity) svých předků.

9 29.09.2020

Čekal jsem něco propracovanějšího s větší hloubkou, ne tak povrchního. Zákony moci jsou například: Nikdy nesmíš zastínit svého mistra, Přátelům nedůvěřuj přespříliš, nepřátele se nauč využívat, Skrývej své záměry, Vždy říkej méně, než je třeba, Hodně záleží na pověsti, opatruj ji jako svůj život…. žádná propracovanější filozofie zde není.

5 28.09.2020

Budoucnost organizací tkví podle knihy v tom, že se lidé ve firmách rozdělí na malé týmy o asi deseti až třiceti lidech, kteří si sami budou rozhodovat, co budou dělat, kolik budou brát (v některých firmách musíte mít na to, aby vám přidali, podporu kolegů, ale stejně vám přidává nadřízený), co nakoupí, koho přijmou, koho propustí, kdo bude uklízet… Místo toho, aby se ptali, zda něco mohou udělat, se budou ptát pouze na rady (v některých případech se na ně musejí ptát povinně). Ne že by to nemohlo fungovat nikde, ale jedná se přinejlepším o budoucnost velmi malé skupiny organizací. Čekal jsem daleko širší záběr. Informací v knize je spíše na článek než na knihu. Autor se snaží psát i o evoluci, ale udělal by lépe, kdyby se do tohoto tématu nepletl. Jeho členění organizací je tak barevné, až oči přecházejí i na černobílém textu. Vrcholná organice neměla být tyrkysová, ale fialová se žlutými proužky – to je doufám každému jasné. Také mi vrtá hlavou, k čemu jsou vlastně v takové organizaci kapitalisté? Jsou to takoví vrchní radiči, kteří berou prachy, ale odpovědnost víceméně žádná? Aha, tak už to vlasně v mnoha firmách je - hlavně v těch nadnárodních (nechci se dotknout malých a středních firem, tam je té odpovědnosti často potřeba skutečně hodně).

1 28.09.2020

Knize dávám slabší 4*. Rozpracovávání témat je často horší, ale knize nelze upřít jistou originalitu. Za zajímavý považuji například pojem neoliberální biopolitika (vliv neoliberalismu na populační strukturu). Další témata knihy jsou například porevoluční přechod na kapitalismus, financializace bydlení nebo socialismus.

28.09.2020

Autor tvrdí, že jak tvůrci sovětského socialismu, tak i jeho kritici Marxe nepochopili. V tom má asi pravdu. Nicméně pokud jde o to, jak Marxe vysvětluje sám, tak jsou jeho vysvětlení sice vznosná, ale příliš obecná. Tvrdí, že Marxovi šlo o svobodu, projevení individuality, možnosti využití potenciálu každého člověka…

28.09.2020

Knihu lze shrnout do dvou vět. Jsme v krizi. Nevíme, co s tím.

28.09.2020

Knihu budu spíše kritizovat, ačkoliv jsou zde i věci, se kterým souhlasím. Obhajobu knihy však nechám na jiných. Autor popisuje tři druhy „anarchie“ z nich pouze jedna si toto označení doopravdy zaslouží. Všechny typy autor chybně idealizuje. První typ je ona anarchie bez nucené autority, která opravdu funguje jen v malých a tím pádem neefektivních komunitách. Druhý typ bych nazval „lepší demokracie“. Jsou to komunity, kde probíhají volby a snaha dohodnout se, ale ti, kdo nesouhlasí, prostě musí ustoupit – tak jako ve státu. I to funguje efektivněji v malých komunitách, ale je možné to rozšířit i na větší. Tyto demokracie fungují lépe zpravidla proto, že se najdou skupinky idealistů, kteří je udržují v chodu, a dokud se tito idealisté dokáží obnovovat, tak může tento systém vydržet. Kniha však nedává návod na to, jak takové idealisty najít a udržet. Tato forma v podstatě tvoří státy a blíží se té formě vlády, kterou máme dnes. Třetí druh „anarchie“ je vládou zvyků. Společnost je držená pohromadě tím, že dav sankcionuje každého, kdo nedodržuje zvyková pravidla. Na tomto principu společnost může fungovat, ale prosadit jakoukoliv změnu je problém. V této společnosti prosperují nejlépe ti, kteří jsou s davem a podle očekávání davu, což neumožňuje vývoj společnosti. Nechtěl bych žít ve společnosti, kde je soudcem i vykonavatelem trestu dav. O zákonu můžete diskutovat – ale diskutovat logicky s davem často nejde. Tato společnost může potlačit snahy o změnu a pokusy o změnu natolik, že se může zdát mírumilovná. Pokud však dojde k problému, buď ukáže sovu násilnickou stránku, nebo zanikne. Autor popisuje, jak jedna podobná společnost řeší vraždu – poprvé je vražda odpuštěna a rodina „dobrovolně“ smířena s vrahem. Podruhé vraha „dobrovolně“ zabije vlastní rodina, protože se bojí krevní msty. O schopnosti davu tuto vraždu vyšetřit také pochybuji. Pokud jsou vybráni jedinci k vyšetřování, nebudou mít tolik zkušeností jako profesionální policie, nehledě na to, že také mohou být vybrány účelově, což je pravděpodobné, má-li dav souhlasit – to vyrovnává riziko zneužití a korupce u klasické policie. Tolik ke svobodě a spravedlnosti této společnosti. Kromě těchto společností ještě autor zastává principy dobrovolného daru a dobrovolné pomoci. K ekonomice daru bych poznamenal, že (pokud nejde o malé komunity, kde se lidé mezi sebou znají), je tvořena jen přebytky, nikdy není hlavním zdrojem obživy mas. Kdyby byla, systém by dlouho nevydržel. Pokud jde o vzájemnou pomoc a solidaritu, je také důležitá, ale nelze se spoléhat jen na ni. Některé případy nouze vyvolají vlnu solidarity, jiné nikoliv – je to dáno medializací, tím, jak lidé vypráví o své situaci nebo tím, kolik mají lidé přátel. Rozhodně takovou formu nepovažuji za úplně spravedlivou a efektivní. Státní zřízení tedy ani zde není zbytečné. Autor dále popisuje to, že za násilí a války může stát. Citát: „Při nedostatku jídla a ve snaze ovládnout území se vojáci a horníci uchylují k ukrutnostem, jako je kanibalismus.“ Při vší úctě si myslím, že primitivní národy bez státní vlády byly kanibalové daleko častěji, než horníci a vojáci zemí, ovládaných státem. Dále bych upozornil na to, že k válkám není stát za potřebí. Jako příklad můžeme uvést opice, které lze z vytvoření státu podezírat jen těžko ( https://www.osel.cz/7781-impanzi-jsou-takovi-normalni-zabijaci.html ). Autor dále doporučuje zrušení hranic, aby neexistovali žádní my a oni. Myslím, že by si měl lépe prostudovat současnou přistěhovaleckou krizi Evropy, nebo dávné přistěhování jistého etnika, které se dodnes nedokázalo plně začlenit do naší společnosti a na němž se přiživuje mnoho neziskovek a podnikatelů s chudobou. To jsou však jen migrace mezi kontinenty, které jsou velmi výrazné. Podobné problémy však mohou vznikat i v migraci v rámci státu. Autor sice uvádí příklady, kdy se komunity migraci ubránili, ale několik úspěšných příkladů zdaleka neznamená, že systém je efektivní. Pokud se ubráníte pěti pokusům a jeden vyjde, stejně společnost zanikne. Ještě bych poznamenal, že samosprávou komunit se zabývala Elinor Claire Ostromová (nositelka Nobelovy ceny za ekonomii). Pokud vás tato kniha zaujala, zkuste si najít její práce. To, co popisuje je trochu podobné tomu v této knize, ale má to vědečtější základ.

1 28.09.2020

Psychopaté jsou mezi námi. A čím dál více. Moderní doba jim přeje. Kniha popisuje jejich myšlení (mnohdy rozporně, ale to je asi tím, že psychopaté jsou různí). Psychopaté žijí přítomným okamžikem, nezajímá je příliš budoucnost, proto často ignorují rizika. Jsou povrchní. Někteří ignorují city úplně, jiní je prostě dokáží v určitých situacích vypnout, což jim poskytuje možnosti jednat bezohledně, ale i maximálně se soustředit na určitý úkol. Ignorování rizika a lepší možnosti soustředit se na chladný kalkul z nich může dělat lepší zločince, ale i lepších chirurgy, hasiče, vojáky a další lidi, které společnost obdivuje. Nebo také ředitele korporací, užívající si a zneužívající svoji moc. Mezi řemeslníky nebo pracovníky charity budeme hledat psychopaty jen těžko. Nejednají nezištně, chtějí prospěch nebo slávu. Pokud najdou uspokojení ve slávě z toho, že dobře provádí svou práci, mohou být velmi prospěšní. Dokáží však snadno manipulovat s ostatními a využívat je. Kniha neříká, zda jsou psychopaté dobří nebo špatní. Spíše uvažuje nad tím, jaké jsou jejich vlastnosti a kdy jsou prospěšné a kdy škodlivé. Povrchnost, soustředěnost na krátkodobé cíle, bezohlednost, ochota riskovat, bezcitnost, schopnost chladného kalkulu – vlastně to jsou ideální lidé do kapitalismu.

6 19.09.2020

(SPOILER) Vyberu pár věcí, které mě zaujali. První je potřeba znalosti ceny. Autor ukazuje, že podnikatelé musí utajovat mzdy, aby mohli platit lidem méně. Což je velmi zajímavé a poučné. Paradoxně místo toho, aby si lidé mzdy sdělovali, doporučuje autor, aby se lidé smířili s tím, co mají, a raději nepátrali po tom, co mají ostatní – tak dosáhnou vnitřního klidu. Až na několik podobných zarážejících tvrzení má kniha většinou pravdu a je napsaná celkem dobře. Další věc, která mě zaujala je příběh černých perel, které byly považovány za téměř bezcenné – hodnotu získali tím, že někdo lidi prostě přesvědčil, že hodnotu mají. Autor také provedl pokus, kde polovině studentů nabídl, že jim bude recitovat, pokud mu to zaplatí a druhé polovině nabídl, že naopak bude platit on jim, když jeho recitaci budou poslouchat a poté se jich ptal, na jakou cenu by přistoupili. Na tom všem je vidět, jak racionálně vzniká cena. Další zajímavou věcí je rozdělení ekonomiky do dvou světů – v jednom nám jde o peníze, v druhém jsme ochotni pracovat zadarmo. Autor ukazuje, že zadarmo jsme schopni často poskytnou i lepší věci a více námahy než za peníze. Ukazuje, že tyto světy jsou neslučitelné. Za zmínku také stojí rozbor vlivu sexuálního vzrušení na naše rozhodování – lidé jsou ve stavu vzrušení schopni dělat věci, které za normálních okolností budou odsuzovat. Autor se také zabývá poctivostí a nepoctivostí a dochází k závěru, že tyto věci zpravidla nejsou ovlivněny žádnou naší racionální analýzou.

4 19.09.2020

Dílo obsahuje vesměs věci, které jsou dnes většině lidí jasné, s výjimkou těch, kteří jsou příliš ovlivněni kapitalistickou ideologií racionální volby (pokud tomu tak v minulosti nebylo, což nevím, pak se však muselo jednat o převratné dílo). Svým způsobem je tato kniha předchůdcem behaviorální ekonomie, která se po přečtení této knihy nejeví jako nový objev, ale spíše jako návrat starého učení, byť už dál rozvíjeného moderními metodami (behaviorální ekonomií se zabývají například knihy: Jak drahé je zdarma, Neočekávané chování, Myšlení rychlé a pomalé, Morálka lidské mysli…). Na rozdíl od behaviorální ekonomie se však kniha zabývá nejen tím, jací lidé jsou, ale i tím, jací by být měli (pro součastnou ekonomii něco nemyslitelného). Mnoho věcí je však už vysvětleno lépe. Autor například přesně popisuje chování vysvětlované dnes působením zrcadlových neuronů, i když v jeho době o nich nemohl nic vědět – moderní popis je však mnohem zajímavější. Kniha se nedívá na lidi jako na racionální stroje, podobně jako neoklasická a neoliberalistická ekonomika – autor pozoruje skutečné chování lidí. V několik případech je sice mimo, ale většina popisů je správná.

„Každá vloha jednoho člověka je mírou, kterou posuzuje podobnou vlohu jiného člověka. Tvé názory posuzuji svými názory, tvé pochopeni svým pochopením, tvůj důvod svým důvodem, tvůj vztek svým vztekem, tvoji lásku svou láskou. Nemám, a ani nemohu mít, jiny způsob, jak je posuzovat.“

1 19.09.2020

Anarchismus byl bezesporu u počátku mnoha velkých myšlenek. Ale vždy jen na počátku, nikdy neudělal ani druhý krok. Co je anarchismus? Organizace bez vyšší autority (ani anarchisté často nejsou tak nivní, aby chtěli zrušit organizaci úplně). Pokud zrušíte stát, soukromý majetek a další věci, na kterých se zakládá (vynucená) autorita, lidé se nějakým nevysvětlitelným zázrakem sami dohodnou. Dělat se bude to, na čem se domluví všichni (nebo to neřeknou takhle, ale hodně podobně). Dovedete si to představit v praxi? Vždy se najde někdo, kdo je proti. Komu se něco nelíbí. Můžete vytvořit maximálně malé, příliš neefektivní skupinky, ale větší společnost tak prostě organizovat nejde. Kniha ukazuje v plné síle tragédii anarchistických myslitelů, utopistů, kteří jsou naprosto mimo realitu a shodnou se jen na myšlenkách tak obecných, že je nelze uskutečnit, jak se objeví něco konkrétního, hned někdo zjistí, že to není ten pravý anarchismus. Marxismus měl mnoho chyb, ale alespoň nějak by fungovat mohl (a možná i lépe než minulý socialismus, protože ten byl postaven na svrchované vládě zaostalého Ruska – je naprostý div, že socialismus z té zaostalé země udělal rivala nevyspělejší země – USA). Anarchismus by však fungovat nemohl. Nějaká autorita přesahující tu, která vzniká naprosto dobrovolně je vždy potřeba, jinak se lidé nedohodnou na ničem podstatném – možná na drobnostech a nicneříkajících tautologiích (všichni se dohodnou, že něco máme dělat lépe, ale už se nedohodnou, jak se to má vlastně dělat správně). Mimochodem bylo několik malých obcí (u velkých je to úplně nemožné), které se pokusili lidé řídit tak, že se všichni na všem chtěli dohodnout – nakonec to dopadlo tak, že lidé na schůze a rozhodování neměli čas a obec se stala řízená v podstatě stejně, jako všechny ostatní. Mimochodem kniha uznává, že anarchisté někdy používají násilí k prosazování myšlenek – tedy, zajišťují si tak autoritu, a to mnohem horším způsobem, než to dělá například demokratický stát. Velmi dobře tak ukazují, jak jsou lidé, včetně nich, schopní se dohodnout na tom jejich ráji. Ovšem anarchisté jsou podle knihy častěji mírumilovní, a těch pár, co zabíjí je zanedbatelných (podobná tvrzení dnes znějí o muslimech, ale to je spíše jen takové rýpnutí, nepochybuji, že anarchisté a muslimové mají zcela jiné ideály a není proto dobré to srovnávat). A nutno podotknout, že ti, kteří násilí nepoužili, nikdy nedosáhli ve společnosti žádného většího úspěchu, o založení nějakého anarchistického území vůbec nemluvě, to se nepodařilo ani těm, kteří násilí použili. Proč tomu asi tak je? Další zajímavé tvrzení v knize je, že anarchisté bojují za ekologii. Už vidím, jak bez autority přesvědčí pravověrné kapitalistické konzumenty, aby se omezovali kvůli ekologii (jak by podobná diskuse vypadala, vidíme na případu Grety Thunbergové). A myslím, že dohodnutí na sociálních problémech, práci či podnikání by bylo mnohem horší. Anarchisté vyžadují sociální rovnost (s výjimkou těch, kteří prosazují totalitu kapitálu, jak anarchokapitalisté) – myslíte že se na tom někdy lidé dohodnou bez působení „nepřirozené“ autority?
Nicméně něco se anarchistům povedlo. Podíleli se na mnoha sociálních reformách (samozřejmě s násilím nebo jeho hrozbou). Podíl na svátku práce, vynutili (spolu s odbory a dalšími) na kapitalistech v USA osmihodinnou pracovní směnu bez poklesu mzdy, a byl to jistě záslužný počin. Bez násilí prostě fungující kapitalismus nebude. Nebo si někdo myslí, že kapitalisté zavedli osmihodinové směny z dobré vůle, nebo proto, že se přetahovali o zaměstnance? Je dobré sledovat, proti čemu anarchisté protestují nebo varují – mnohdy mají pravdu. Ale v řešení otázek organizace společnosti jsou prostě naprosto mimo.

3 19.09.2020