Nepospichej komentáře u knih

Některé knihy přečtete vy, jiné knihy přečtou vás. Myslím, že v každém z nás je nebo bylo kousek Elia, nerozhodného dospívajícího člověka, který všemi smysly prožil lásku od prvního pomatení přes sexuální touhu až k samotnému, ničím neposkvrněnému citu. Nejde o lásku pohádkovou, o které často čteme a která nás mylně učí, že vždy zvítězí, ale o lásku reálnou a bolestivou, která s námi mrští o podlahu. Krásný a neotřelý příběh doprovázený italským prostředím, letním sluncem a ovocem, možná až moc hřejivý na to, aby se dal číst v letních vedrech. 5 hvězd je za tento zážitek málo. Kniha ve mně zůstane dlouho.

8 03.09.2018

Ačkoliv má autorka pořád prostor k růstu, její prvotina si (alespoň podle mě) 5 hvězd zaslouží. Za vlasy přitažené situace, v nichž se postavy ocitaly, byly kupodivu uvěřitelné, a dějové linky byly poutavé a napínavé. Potěšilo mě, jak do sebe místy zapadaly a doplňovaly se, zatímco příběhy "obou" Jan byly samy o sobě perfektně vybalancované a vhodně prokládané fragmenty překladu díla onoho spisovatele Kawašity. I přes tuto roztrhanost dokázala kniha skvěle fungovat jako jeden celek. Možná i proto mě čtení ani na chvíli nenudilo a jsem za tento svěží objev v české literatuře moc ráda.

6 24.02.2019

“Love is so painful, how could you ever wish it on anybody? And love is so essential, how could you ever stand in its way?”

Ani nevím, proč mi trvalo tak dlouho si tu knihu koupit a přečíst si ji. Ale jakmile jsem to udělala, nelitovala jsem ani jedné stránky. Věřím, že styl vyprávění nesedne každému, i mně koneckonců některé pasáže vypravěčů vadily, přišly mi zbytečné a raději bych ji nahradila další částí příběhu některé z dvojic. Ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi kniha přirůstala k srdci, a už teď můžu říct, že je to kniha, která ve mě zůstane opravdu hodně dlouho. Neuvěřitelná dávka emocí, kterou jsem v tomhle období potřebovala víc, než cokoliv jiného.

Lidé, přečtěte si Líbali jsme se od Davida Levithana. Je to čtení na dva nebo tři večery. A stojí za to.

6 21.01.2018

Podle ostatních komentářů soudím, že je to kniha typu Malý princ - buď z ní jste nadšení nebo právě naopak. Já jsem byla naprosto okouzlená Murakamiho Kafkou na pobřeží a na Norské dřevo jsem se tedy vrhla s chutí. A ono se stalo, že jsem se nejen nemohla začíst, ale měla jsem velký problém ji vůbec celou dočíst. Možná jsem na ni ještě nedozrála, nebo jsem ji četla v nevhodném období svého života, ale každopádně jsem trochu zklamaná, že jsem si ji nedokázala užít tak, jako Kafku. Hodnotím třemi hvězdami, protože nepochybuji o tom, že je Murakami Spisovatel s velkým S a kniha byla napsaná výborně, ale bohužel mi vůbec nesedla. Na ostatní knihy autora nicméně nezanevřu a těším se, až budu mít čas dát jim šanci.

2 08.06.2018

Život na venkově se odlišuje od toho městského hlavně tím, že se v tomto téměř uzavřeném společenství, ze kterého těžko dostává pryč, zná každý s každým. A o to víc se lidé musí snažit do tohoto kolektivu zapadnout, aby se nestali terčem posměchu a drbů. Eddy popisuje svůj příběh chlapce, který se narodil trochu jinak, než se od něj očekávalo, do velmi skromných poměrů jedné francouzské rodiny, která hájí hodnoty života z minulého století. Bezostyšně popisuje strasti svého vyrůstání a poznávání sebe samého v prostředí, které mu dává jasně najevo, že s ním není něco v pořádku. Myslím, že autora muselo stát obrovskou dávku odvahy napsat knihu o svém životě, a jediné, co jí z pohledu čtenáře můžu vytknout, je to, že na mě byla příliš krátká.

2 09.02.2018

Milá, odpočinková četba, která mě zaujala především svým prostředím. Příběhy Albieho a Sverreho mě někdy pobavily, někdy nudily, a celkově se mi zdálo, že se kniha nevyvíjí téměř žádným směrem, kromě toho, že sleduje životy dvou milenců období za obdobím. Teprve až poslední kapitoly mě přesvědčily, abych knize dala 4 hvězdičky. V budoucnu si ji možná ještě někdy přečtu.

2 08.02.2018