Morgainne
komentáře u knih
Sůl moře
Ruta Sepetys
Když jsem knížku dočetla, musela jsem dlouho přemýšlet, jak to, že se o takové tragédii vůbec neví. Jak je možné, že o Titanicu se píší knihy, točí hollywoodské velkofilmy, a o potopení lodi Gustloff, kde zahynulo pětkrát více lidí, čtu poprvé v životě. A pak mi to došlo - Titanic byl od začátku prezentován jako nepotopitelná loď, pro první třídu bylo nachystané luxusní vybavení, cestovala s ním společenská smetánka své doby... kdežto na Gustloffu byli uprchlíci před válkou, bezejmenní lidé, zřejmě byla katastrofa považovaná za součást války, možná pak zafungovala i nějaká (sovětská?) propaganda, aby se o tom moc nevědělo.
I když to není úplně příjemné téma, kniha se četla moc dobře, líbila se mi forma krátkých kapitol z pohledu čtyř různých postav. Příběh, kdy celá nesourodá skupinka putuje do přístavu, dobře ukazuje charaktery jednotlivých postav i to, že většina lidí nebyla jen dobrá nebo špatná a že oběťmi války nebyli jen vojáci na frontě, vězni v lágrech, ale i úplně obyčejní lidé.
Jsem moc ráda, že jsem se díky výzvě ke knize dostala.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Knih jsem si zcela náhodně půjčila v knihovně, netušila jsem, že má jít o tak vychvalovaný bestseller a že na DK má tisíce hodnocení. To jsem zjistila, že až po přečtení a pročítání komentářů, a souhlasím s většinou, která hodnotí do 3 hvězdiček. Já bych dala tak 2,5-3*.
V podstatě souhlasím s komentářem "verense" - pohled do hlavy alkoholika byl zajímavý, ale i tak mě Rachel tím svým vymýšlením si hrozně štvala. Knihy psané z pohledu více postav mám ráda, ale tady bylo opravdu potřeba soustředit se na to, kterou postavu zrovna čtu, protože někdy jejich myšlenkové pochody lehce splývaly. Také je důležité při čtení dávat pozor na datum, kdy se zrovna daná kapitola odehrává. Dívka ve vlaku je kniha na jedno přečtení a dvě odpoledne, není v ní žádná hlubší myšlenka, většina postav jsou labilní magoři, i když to na první pohled nevypadá.
Paměti Marie Stuartovny
Carolly Erickson
Když čtu nějakou knihu, nedívám se předem na komentáře na DK, ani na konec knihy, abych si udělala vlastní názor a nepřipravila se o případné překvapení. V tomto případě jsem to ale udělat měla. :-(
Od C. Erickson jsem četla dva perfektní historické romány (Cesta na popraviště a Krvavá Marie) a čekala jsem, že ve stejném duchu bude napsán i příběh Marie Stuartovny. Anotace ani v nejmenším nevarovala, že by to mělo být jinak. Bohužel "Paměti Marie Stuartovny" není historický román, ale pouze historická romance.
Během čtení jsem si připadala, jako když sleduji americký velkofilm, který se snaží divákovi jednoduchým a lákavým způsobem ukázat část evropských dějin. Takže si scénárista zjistí, že existovala jakási Marie Stuartovna, skotská královna, měla tři manžely a syna, žila ve Francii a ve Skotsku a pak ji nechala popravit Alžběta I., se kterou se nikdy nesetkala. Ale i tak se mu to zdá málo dramatické - a tak si vymyslí navíc setkání obou královen, útěk k papeži do Říma, dceru, kterou nikdy neměla, Bothwella coby mastičkáře, a plno dalších líbivých nesmyslů.
Čekala jsem, že se něco dozvím o královně, o které jsem zatím nečetla, ale kniha se zaměřila spíš na jednoduchý a z poloviny smyšlený příběh. Historické souvislosti, které jsem čekala, byly úplně vynechané, takže doporučuji spíše čtenářkám, které mají rády romantické příběhy z 16. století a je jim jedno, jestli odpovídají skutečnosti nebo ne.
Smrt na Dunaji
Michal Hvorecký
Velmi zvláštní kniha. Čtenář putuje s bohatými americkými důchodci a jejich průvodcem po Dunaji z německého Řezna až k deltě Dunaje. Knížka je částečně cestopis plný informací o historii, politice, zvyklostech a typických jídlech míst, kudy loď proplouvá, částečně detektivka a částečně karikatura představ Američanů o Evropě. Dost absurdně působí, jakým způsobem slovenský průvodce s americkými turisty jedná, jen aby na konci dostal hodnocení ,,excelentní” - chvílemi to působilo až orwellovsky, jak spoléhá na jejich neinformovanost a na to, že jsou na něm během cesty úplně závislí, a excelentní hodnocení jim vědomě neustále podsouvá.
Do toho se prolíná (ne moc povedená) nejen detektivní linka se dvěma vraždami a opět absurdní neochotou posádky to kvůli dobrému hodnocení klientů řešit, ale i prostřihy do dětství a studentské lásky slovenského průvodce. Závěrečná katastrofa i poslední kapitola celé absurdno završí.
Legendy a příběhy Mayů
František Bureš
Mayské příběhy jsou plné odvážných válečníků, krásných černovlasých dívek a princezen, nenaplněné lásky, lákají bohatstvím svých měst vystavených uprostřed džungle, nádherných paláců a chrámů v podobě pyramid. V bujné zeleni deštného pralesa se prohání krocani, jelínci a chřestýši, rostou posvátné ceiny a žijí uctívaní kvesalové s pestrobarevným peřím.
Jako u všech knížek s jednotlivými příběhy i tady byly některé zajímavější, jiné méně. Určitě ale dobře vykreslují pro nás Středoevropany exotický svět dávné mayské civilizace.
Afrodita
Isabel Allende
Zajímavá kniha, která se celá točí kolem jídla, erotiky v souvislosti s jídlem a afrodiziak. Součástí jsou i recepty, které jsou v textu zmíněné. Čtení jsem prokládala i jinými knihami (s příběhem), není to zrovna kniha, kterou přečtete na jeden zátah.
Jedno se jí ale upřít nedá - u podobných typů knih mám chuť se zvednout a jít si připravit něco kvalitního k jídlu, z poctivých základních surovin, bez podivných přísad a Éček. Jít na zahradu, natrhat zralá rajčata, ostříhat bazalku a oregáno a zadělat na pizzu z nejlepší mouky. Nebo nakrájet čerstvé domácí uzené, ovčí sýr z farmy a k tomu si vzít domácí žitný chleba a žluťoučkou zralou hrušku.
Hrob kolibříka
Jennifer Skutelsky
Zajímavá, zvláštní kniha. Magický román jsem nikdy nečetla a v tomto provedení mě zaujal. Osudy příchozích se zvláštně propletly se životem a smrtí místních obyvatel, zvířat a duchů. Tentokrát mi ani nevadilo, že se příběh odehrává ve fiktivní zemi a fiktivním městě kdesi v jihoamerických Andách na pozadí policejního režimu a diktatury a do toho všeho jsou namíchané prastaré pohanské zvyky s obětmi zvířat a lovem kondora.
Prázdniny
Jan Balabán
Mám z knihy stejný pocit jako níže RADOST... bezútěšnost života, osamělost, promarněná léta. I tak ale povídka není žánr pro mě, za pár dní si nebudu pamatovat, o čem jsem četla.
Příšerné příběhy
Egon Bondy (p)
Já tušila, že něco v tomto stylu mám čekat, ale chtěla jsem to zkusit :)
Zimní oběť
Mons Kallentoft
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla a přišla autorovi na chuť (za poslední roky jsem u severských detektivek zvyklá na styl J. Nesba a jeho Harry Hola), ale jak se příběh rozvíjel, začalo mě to bavit a knížku jsem přečetla ve dvou dnech. Autor píše zvláštním způsobem, příběh má silnou atmosféru, vsuvky kurzívou coby myšlenky oběti je podle mě zajímavý, originální nápad, se kterým jsem se zatím nepotkala. Postav i dějových linek je dost, ale postupně se uzavírají, jak pokračuje vyšetřování. Vraha jsem odhadla o něco dřív, než ho autor odhalil (což se mi u Nesba ještě nestalo), ale čekala jsem i vyřešení tragédie kolem Marie M. a otevřený konec mě lehce zklamal.
Mláďata
Jiřina Lockerová
Dětské leporelo pro nejmenší, bez textů, ale s moc pěknými obrázky.
Když bohové dělají průsery
Marie Phillips
Netradiční a vtipné. Nejdůležitější řečtí bohové žijí v chátrajícím domě v Londýně, snaží se nějak uživit/zabavit a ztrácí svou dávnou sílu, protože na ně už lidé nevěří. Pak se vše zamotá a oni musí zachránit nejen jednu dvojici, ale i celý svět. Opravdu jsem se bavila, příběh se četl velice lehce. A není od věci znát staré řecké pověsti-pak se vám bude ve vzájemných vztazích bohů lépe orientovat, i když vysvětlivky samozřejmě nechybí.
Dračí kniha
Matthew Skelton
Zajímavý, napínavý příběh. Líbilo se mi, jak se střídaly dvě časové linie, a zároveň se prolínala historická část o vzniku knihtisku s magickým příběhem o kouzelné knize z dračího papíru, která obsahuje všechno vědění. Kniha je ale opravdu pro staršího dětského čtenáře-kdyby mi bylo dvanáct, budu nadšená, teď už na mě byl příběh, rozhovory i použité výrazy moc jednoduché.
Místo na slunci
Elizabeth Haran
Oddechový romantický příběh z australského vnitrozemí, kde ti hodní najdou toho pravého/pravou a ti zlí dopadnou špatně :) Trošku černobílé, také jsem měla chvílemi pocit, že nejsme v roce 1964, ale o sto let dříve. Kromě toho mě trochu překvapilo, že se celý příběh odehrál během jednoho měsíce-čekala bych, že všechny ty změny budou trvat daleko delší dobu. Ale četlo se to příjemně, ideální knížka na dovolenou :-)
Přátelská medicína
Gert Baumgart
Velmi povrchní přehled alternativních druhů medicíny (homeopatie, ajurvéda, čínská medicína,...), navíc jsem u každé kapitoly měla pocit, že autor už čeká, že vím, o co se jedná. Čekala jsem základní vysvětlení a seznámení s konkrétním léčebným postupem tak, aby se zorientoval i ten, kdo o něm slyší poprvé.
Vlci u dveří
Jamie Dutcher
Je úžasné mít možnost detailně sledovat chování vlků, jejich vzájemné vztahy i vývoj jejich povahy. Fascinuje mě hierarchické uspořádání smečky s dominantním alfou na vrcholu a omega-vlkem na jejím dně, proto je zajímavé si přečíst o tom, že i tyto pozice se můžou změnit a nic není jen tak černobílé. Alfa-vlk nemusí být jen agresivní jedinec, který velí vždy a za všech okolností, a přestože jsou v tomto křehkém společenství vlci různého postavení, přece jen je vždycky na prvním místě smečka jako celek.
Jako smutný protiklad proti tomu stojí zjištění, že my lidé nejsme tak velké soudržnosti schopni a spíše si prosazujeme svoje sobecké zájmy - je to krásně vidět na organizaci, která byla založena na ochranu této uměle vytvořené smečky. I když prvotní nápad byl idylický, prosazování vlatních zájmů a názorů jednotlivých lidí bez ohledu na vlky, nakonec vedlo ke smutnému konci.
Vášnivá žena
Virginia Henley
Čekala jsem poutavý příběh z tudorovské Anglie, ale už po pár stranách jsem byla dost zklamaná. Děj se sice opravdu odehrává za doby vlády Tudorovců, ale je napsán tak prostoduchým jazykem, že mě to od dalšího čtení naprosto odradilo. Chtěla jsem dát knížce šanci, tak jsem párkrát přeskočila dopředu a přečetla několik vět, ale knížka je psaná v podobném duchu až do konce. Fakt, že je příběh hodně eroticky laděný, by mi až tak nevadil, ale to by nesměl být podán tak prvoplánovým a jednoduchým způsobem.
Obálka vydání z roku 2001 mě měla varovat - stylu obsahu přesně odpovídá.
Říše pomíjivosti
Gilles Lipovetsky
Kniha mě zaujala svou anotací - zajímal mě pohled na módu, který ji nebere jen jako povrchní hromadění hadříků. Ráda bych si přečetla hodnotnější text o tom, jak různé události ovlivňují módu a oblékání a naopak, ale kniha je psaná tak nesrozumitelně, teoreticky a filozoficky, že marně přemýšlím, kdo má být cílová skupina. Lidé, co je zajímá móda, ji odloží po pár stranách z výše uvedených důvodů, filozofové, kteří by všem termínům rozuměli, se pravděpodobně o módu vůbec nezajímají. Je to škoda, našla jsem v ní pár zajímavých myšlenek, ale chtělo by to podat je přístupnější formou.
Sběratel kostí
Jeffery Deaver
Fascinuje mě, jak Rhyme dokáže téměř z ničeho vydolovat další a další mikroskopické důkazy, najít mezi nimi souvislosti a pak z nich odvodit další jednání vraha. Nedokážu laicky posoudit, jestli je to technicky možné nebo ne, ale vše je napsáno tak poutavě, že nemám problém tomu uvěřit. Od knížky se nedá odtrhnout, nutně musíte vědět, co se stane v další kapitole. Kromě toho je L. Rhyme fascinující osobnost, která vás od knížky nepustí. :-)
Češi na vlásku - Příručka národního přežívání
Benjamin Kuras
Psané s lehkostí a nadhledem. Je zajímavé podívat se na významné události v dějinách trochu jiným pohledem, než je člověk zvyklý (např. sv. Václav nebo ve 20. století důvody chování lidí za jedné či druhé okupace). Ať už čtenář s autorem souhlasí či nikoliv, není špatné uvědomit si, že skutečnost mohla být jiná, než jak se to člověk naučil ve škole, od rodičů nebo zná z médií (kromě toho se taky pobaví a zasměje - i sám sobě).