michaela4453 komentáře u knih

Na knihu jsem se těšila jako na oddechovku v náročném období, kterou přečtu během několika málo dnů. Avšak myslím, že jsem sáhla vedle. Mám-li srovnat tuto knihu s knihou Všechno nejlepší, Anno, pak bych si myslela, že knihu napsali dva odlišní autoři.

U oddechovek nejsem náročným čtenářem, ale tato kniha mi nesedla - mám pocit, že byla psána horkou jehlou.

Avšak věřím, že si své čtenáře najde.

Knihu jsem dočetla před týdnem v neděli a ještě teď ve mě ten příběh doznívá. Agnes mne do příběhu tak vtáhla, že jsem mnohdy ztrácela pojem o čase, stalo se mi i, že kdyby autobus, v kterém jsem při jízdě knihu četla, pokračoval, pak bych snad i přejela. Děkuji za tu lehkost, plynulost a jednoduchost. Při čtení i po dočtení jsem si byla jista, že pokud se uvolníme, dovolíme si skutečně zpomalit a jen tak být, pak vše plyne tak, jak má, byť se nám zdá, že mnoho v našem životě je nezvládnutelné. V průběhu čtení mi vyskakovali v mysli i v mé duši přesné obrazy - jako bych v pralese byla s kmenem Magrejů, ale i jako bych s Agnes šla tou cestou na Zakázanou horu. Krajina i ty postavy se přede mnou otvíraly tak, jak bylo v danou chvíli potřeba.

Děkuji za Agnes, děkuji za celý kmen Magrejů,...a všem nám přeji klid i to opravdové plynutí.

Životopis jogína je nenápadnou knihou, s ne příliš hezkou obálkou, o kterou by člověk v knihkupectví sotva zavadil. Přesto je to kniha se skvělým obsahem, který jde opravdu do hloubky.
.
O této knize bych mohla mluvit a psát dlouhé hodiny, ale myslim, že bude snazší, když si ten příběh přečtěte.

Kniha, která mi pomohla dát mnoho věcí do souvislostí. K textům v ní se vracím nejen při přípravách na skupinové i individuální kurzy cvičení pánevního dna a intuitivního tance, ale i v mé osobní praxi.
Je to kniha o poznání svého těla a jeho reakcí pomocí trochu jiným cvičením, než které známe.
.
Chceš-li si vyzkoušet některá cvičení (např. ovariální dýchání) a chceš se jimi nechat provést, doráž na některý z kurzů. Je možné si domluvit i kurz, kde budeš jen ty nebo s maminkou či kamarádkou.

Když jsem knihu četla poprvé, nedokázala jsem držet krok s hlavní postavou, která pátrá po svých předcích a snaží se zjistit proč se jí v životě neděje nic pěkného. Nudily mě spisy z všemožných archivů, které knihu doprovází, ale teď vidím, že díky nim má kniha takový přesah a celý příběh díky nim má hloubku a je komplexní, protože se problematice bohování a čarodějnictví věnuje napříč historií. Od středověku přes nacisty, komunisty až po současnost. Nejenže můžeme sledovat rozdílný přístup lidí k tomuto netradičnímu řemeslu v kontextu doby, ale také pronikneme do etnograficky zajímavé oblasti Kopanic, kde má žena naprosto jinou pozici než všude jinde. I v textu je cítit určitá dávka feminismu (ale v takové příjemné podobě), zatímco muži jsou často vykresleni jako ožralové a násilníci.⁣
⁣
Kateřina Tučková při psaní knihy vycházela z reálných příběhů a ve velkém rozsahu využívala data z archivů a všelijaké etnografické studie a práce. Ano, kniha si kvůli své specifičnosti rozhodně nezíská každého, ale pro mě samotnou má tato kniha opravdu hloubku.

kniha, která má své místo v mé knihovně a ke které se pravidelně vracím. Stačí číst mezi řádky.

Na to, jak je kniha silná, jsem čekala mnohem více než jen jedna krátká myšlenka na každé stránce.