marierja komentáře u knih

Krásná knížka, dojemná, inspirativní. Autorka píše moc hezky a čtivě a jako vypravěčka mi byla čím dál sympatičtější (úměrně s tím, jak se i v rámci své zdánlivě nekonečné pozitivity dokázala dostat až na dřeň a, kde to bylo potřeba, umně a s citem rozebrat těžká témata).

Ale bručoun Barlozzo mě teda štval strašně!

22.08.2023

Něco, co se snaží parodovat brakovou literaturu, ale přitom samo zůstává brakem. Vlastně mě čtení docela bavilo, ale myslím, že postav by mohlo být méně (třeba části s mafiánem mi přišly jako by byly do příběhu vklíněné spíš násilím a ani v závěru mě mafiánovo propojení s ostatními postavami a jejich osudy čtenářsky neuspokojilo). Co mě celkem iritovalo, byla formální podoba knihy - vůbec nechápu fakt, že běžný text (tj. 95 % knihy) je vytištěný tučně a přímá řeč netučně. Neříkám, že naopak by to bylo lepší, rozhodně by mi bývalo stačilo staré dobré použití uvozovek, ale rozumím tomu, že někdo (asi spíš autor než editor) měl potřebu odlišovat se za každou cenu. Zajímalo by mě, jestli zvýšená spotřeba barvy při tisku měla vliv na původní cenu knihy (já ji našla v knihobudce), nebo jestli si původce tohoto nápadu třeba musel na větší množství použité barvy připlácet z vlastní kapsy... (trochu doufám, že ano.)
Víc než dvě hvězdičky tomu dát nemůžu, na druhou stranu určitě existujou knížky o dost blbější a přitom komerčně úspěšnější. Tato si aspoň zas tak na nic moc nehraje a chvílemi je vtipná.

22.08.2023

(SPOILER) Je mi to trochu líto, protože Elena Ferrante je podle mě jinak úžasná spisovatelka, ale tahle knížka mi prostě nějak nesedla a měla jsem problém ji strávit.
Ze začátku to vypadalo nadějně, zajímavě, ale začalo to pro mě být těžké čtení, jakmile se hlavní postava dostala do stavu největší šílenosti. Kecám, vlastně ještě těsně před tím, když autorka až moc explicitně popisuje erotickou scénu. Působilo to na mě oplzle až nechutně, myslím, že nebylo nutné tolik tlačit na pilu, navíc potom (SPOILER!) vůbec nedává smysl, že se s někým, o kom se vypravěčka vyjadřuje s takovým odporem a beze špetky respektu (nejen během této části ale prakticky v celé knize), dá nakonec dohromady.
Kromě toho, že tohle konečné 'a žili spolu šťastně až navěky' moc nedává smysl, se navíc jeví jako strašně uspěchaný závěr, protože ho autorka shrnula pár slovy do úplně posledního odstavce, jako by ji ten příběh už dál nebavilo psát. To v kombinaci s prostřední hodně dlouhou pasáží, která se celá odehrává v jeden den, kdy se hrdinka nachází v nějakém podivném intenzivním psychotickém stavu odtržení od reality (jasně, chápu, že tenhle stav měl nějaký předchozí vývin), na mě asi prostě nezapůsobilo, jak mělo.
Doufala jsem v propracovanější závěr, ale po dočtení mi celý příběh zněl hrozně uměle, nereálně a fantaskně.

24.05.2023

Chelsea Handler znám jako stand-up komičku a televizní moderátorku komediálně-publicistických pořadů. Po přečtení téhle knihy, která se mi nedávno náhodou dostala do rukou, je mi víc než kdy předtím jasné, že za kámošku bych ji určitě nechtěla - musela bych se za ni všude stydět kvůli její (obzvlášť vztáhnu-li k aktuální době) značné politické nekorektnosti a pravděpodobně bych se v její společnosti cítila zadupávaná její histriónskou povahou. Číst si o jejích ztřešťených příhodách, a to i přestože dost jejích vtipů a názorů je určitě za hranicí obecného vkusu, mě ale bavilo. Nad knížkou jsem se docela nasmála. Člověk se nesmí brát moc vážně, a Chelsea tuhle prerekvizitu ke komediální kariéře rozhodně naplňuje.
Předchozí hodnocení níže jsou dle mého názoru trochu mimo (že kniha někomu nic nedala, nebo že nemá žádný děj), obzvlášť když 2 ze 4 komentářů jsou totéž od někoho, kdo má dva profily a potřebu svůj názor vyjádřit opakovaně :D JE TO HUMORISTICKÁ KNÍŽKA, PANEBOŽE! Ne návod na světový mír nebo osmisetstránkový román:)
P.S.: Český překlad je v tomto případě docela peklíčko. A z mého pohledu je neumělý překlad to hlavní, co lze knize vytknout.

21.04.2023

Nemám ve zvyku knížky odkládat kousek před koncem, ale tohle mě zkrátka přestalo bavit. Asi protože jsem měla pocit, že čtu pořád to samé dokola. Ženy v předchozích dvou dílech mi přišly mnohem zajímavější, snad i protože jejich osudy mi připadaly vzájemně daleko rozmanitější.
V tomto pokračování na mě ale výpovědi působí téměř 'jako přes kopírák', což je mi líto, určitě bych nechtěla znevažovat něčí vyprávění o vlastním životě jako nevýznamné nebo neoriginální. Nicméně, stále opakující se vzorec: nefungující primární rodina, následně hrozné manželství, které má akorát negativní dopad na děti (ať už si to jsou dámy ochotné přiznat či nikoli), rozvod, případně další nefunkční vztah anebo zjištění, že 'chlapi jsou vlastně k ničemu'... se mi po nějaké době začal zajídat. Výpovědi mi připadaly zaměnitelné a některé vypravěčky mi bohužel navzájem splývaly. (Ano, uznávám, nějaké variace tam jsou, ale naprostá většina uvedených příběhů jsou si v mnohém z toho víc než podobné).
Nechci ženy z knihy ani jejich životy odsuzovat nebo bagatelizovat, ale doufám, že dnes je opravdu už jiná doba a (v podstatě misogynistická) společenská dogmata typu "udělej si dítě, dokud jsi mladá", "když už s někým máš dítě, tak s ním taky musíš zůstat" nás utlačují o něco míň.
Pohybuji se v psychoterapeutickém a psychiatrickém prostředí, kde jsou jsou klienty a pacienty kromě dospělých i děti. Děti, z nichž mnoho se trápí, přestože žijí v zázemí milující, stabilní rodiny, kde nejsou zatíženy existenčními problémy rodičů... a proto mi chvílemi bylo u knížky opravdu těžko a v duchu jsem některým protagonistkám nadávala, jak si můžou pořizovat děti s někým takovým nebo do takového života. Ale to je právě to - samy většinou neměly lehký život už odmalička, tak si to těžko mohly 'líp rozmyslet'. Soudit život jiných, obzvláště cizích lidí nám prostě nepřísluší.
Ale číst to dál už jsem se nedonutila.

06.01.2023

Srdcovka... mám hodně ráda film (původní, z r. 2000, nový jsem neviděla), knížku jsem četla poprvé teprve nedávno. Příjemně mě překvapilo, jak hodně přesně se film drží předlohy (kromě toho, že děj filmu je z UK zdařile 'transplantován' do USA). Tušila jsem, že knížka bude skvělá a nezklamala jsem se. Způsob, jakým hlavnímu hrdinovi 'nahlížíme do hlavy', je perfektní, pro mě osobně i zábavný (i když někomu to může místy připadat až otravné, viz jiné komentáře) - sama přemýšlím až moc a přehnaná úzkostnost, která je pro Roba (nebo minimálně jeho myšlenkové pochody) charakteristická, je mi vlastní. Je rozhodně osvěžující, a předpokládám, že před téměř 30 lety, kdy kniha vyšla poprvé, to bylo osvěžující ještě víc, číst něco, co nám bezostyšně ukazuje, že muži jsou, stejně jako je neustále přisuzováno ženám, také křehké bytosti. I když to možná není tolik vidět navenek.

3 06.01.2023

Knížku jsem poprvé četla, když mi bylo zhruba stejně jako protagonistce (devět, deset let -?), dostala jsem se k ní stejně jako k většině knížek v tom věku - prostě jsme ji měli doma. Když jsem onemocněla, předčítala mi ji máma, což bylo super, protože mi mohla vysvětlit spoustu věcí, kterým jsem tak úplně nerozuměla a které jsou v knize popsané pouze z dětského pohledu, takže pro nezasvěceného čtenáře trochu tajemně. Vděčím tak knížce za to, že pro mě otevřela dialog s rodiči o totalitní minulosti a jako dítěti mi poskytla slušnou představu o tom, jak to tady v 50. letech vlastně vypadalo. Od té doby jsem knížku četla vícekrát a jak stárnu, tak se knížka trochu mění se mnou - dětská výpověď čtená stárnoucíma očima je proměnlivá, přestože smysl zůstává stejný. Aspoň pro mě. Nejsme tu kvůli politice, nechci nikoho přesvědčovat o svých názorech na minulý režim. Každopádně je pro mě "Z deníku Leošky K." jednou z oblíbených knížek, ke které se ráda vracím.

16.06.2022

Tohle 'dílo' fakt nemůžu pochválit.
Knížku jsem si nadělila k narozeninám, protože jsem žena, která má v oblibě prsa - a nemyslím si, že je tom něco divného. Přečetla jsem ji celou, přestože jsem se v ní zklamala už nedlouho po otevření. Informační hodnota asi stejná jako 'naučné' články v Cosmopolitanu (ty si ale na nic nehrajou a aspoň se obvykle nerozlézají přes více než dvě stránky). Obzvlášt první dvě části jsou psány vyloženě přislizlým jazykem i způsobem. Chápu, že je kniha určena pro nenáročného čtenáře, ale přesto by to šlo pojmout více 'na úrovni'. S tímhle si však někdo fakt nedal práci - což lze poznat už z korektury, která je schopná přehlédnout hrubé chyby v textu. Nechápu, že v knize chybí představení autorů, možná tam ale nebylo co napsat... hádám, že o antropology nebo historiky umění asi zrovna nepůjde.
Pokud si chcete přečíst zajímavou knihu o ženské anatomii, kde se skutečně něco dozvíte, doporučuji "Nahá žena" od Desmonda Morrise, který jako vědec, na rozdíl od výše zmíněných pisálků, ví, o čem mluví - a navíc umí i mnohem lépe psát. Jednu hvězdičku dávám za pěknou obálku a dvě kapitoly (o prsou ve spojitosti s filmem a historií odívání), které neurazily, ale ani nenadchly.

3 03.04.2022

Hodně naivní pohádky, které místy znějí, jakoby je vyplodila spíš dětská hlava než dospělá autorka. Taky mi přišlo trochu úsměvné, jak si nepochybně nábožensky založená paní spisovatelka předplácí cestu do nebe, tím, že (jak sama píše v knize) napsala hodně pohádek. Tak nevím, jestli to není spíš rouhání. Po pravdě jsem nepátrala po tom, jestli napsala knížek víc, ale v tomto svazku hodně pohádek opravdu není, spíš pár. K dobru ale počítám hezké dobové ilustrace i celkovou podobu knihy. Bez zdařilé formální stránky bych dala o hvězdičku míň.

28.12.2021