Tisíc dnů v Toskánsku

Čekala jsem jen odpočinkovou literaturu a to se mi splnilo. Dobře popsané příběhy obyvatel italského městečka a úžasné recepty. Prostě pohoda.
"pokaždé, když se vracíš do minulosti, ztrácíš čas. Máš ho, má lásko, tolik, že si to můžeš dovolit?"

Za mě trochu zklamání. Je vidět, že autorka je v první řadě kuchařka, takže popis jídla byl velmi sugestivní. Co mi ale chybělo byl popis postav a nějaký zajímavější děj. Myslím, že se z toho dalo vytěžit daleko víc, než nám bylo naservírováno.

Já mám tohle ráda. Na chvíli zapomenout, kde se sama osobně nacházím a vyrazit úplně někam jinam, do jiné krajiny, do jiné kultury. Tím spíš, když je tou zemí Itálie. Tak jako u Tisíci dnů v Benátkách, se mi tahle kniha líbila. A to i přes to, že autorka na můj vkus píše velice poeticky, čemuž extra neholduji. Ale, jako celek z toho potom vyjde příjemná a řekla bych i kouzelná kniha o životě.

Miluju Toskánsko, ale do této knihy jsem se nějak nedokázala začíst a po asi 100 stranách trápení vzdala. Asi holt to není můj styl v rámci stylu psaní. Bohužel

Krásná knížka, dojemná, inspirativní. Autorka píše moc hezky a čtivě a jako vypravěčka mi byla čím dál sympatičtější (úměrně s tím, jak se i v rámci své zdánlivě nekonečné pozitivity dokázala dostat až na dřeň a, kde to bylo potřeba, umně a s citem rozebrat těžká témata).

Ale bručoun Barlozzo mě teda štval strašně!

Hlavně nečíst s prázdným bříškem, sliny se budou sbíhat i tak! Úžasná moudrost předchozích generací, které dokázaly vyžít z mála a zužitkovat všechno, co je obklopovalo. Člověk zatouží uniknout a zkusit žít takový jednoduchý a smyslovými vjemy naplněný život, nechat čas jenom tak plynout...

Trošku mě znervózňovala teatrálnost autorky, ale když chce cizinec žít s Italy, asi takový být trochu musí :) Napsáno dobře, přesvědčivě a živě, jako reklama na jídlo dokonalé.

Dočetla jsem, a stále cítím... podzimní chlad i vůni kouře, chuť dobrého jídla připraveného nad ohněm, opékaný chleba s olivovým olejem... Kniha mě dokázala přenést tam, kde jsem nikdy nebyla... A bylo to moc krásné. I přesto, že ke konci knihy přišlo poznání, proč je v titulku knihy uvedeno "hořkosladký příběh".

Nejlepší kniha o Toskánsku, lidech a životu v něm, jakou jsem zatím četl.

Kniha mně vyloženě nadchla, dýchá z toho pohoda a zemitý charakter místních lidí. Začala jsem ji shánět, abych ji měla stále po ruce.

Kniha plná barev a chutí Toskánska, a tak se těším na těch pár dní letošního podzimu, kdy zase tento kraj budu projíždět. Je to kniha o lidech, jídle a krajině, kniha milá a lidská. Za mne tak 3,5.

Zvláštní, zádumčivé a trochu posmutnělé čtení o stěhování někam, kam se vám nějak nechce. Občas jsem měla chuť s knížkou praštit do kouta, ale něco v ní mě donutilo ji dočíst a koupit si i další knihu od Marlene. Tak jsem zvědavá.....

Moc se mi líbila obálka knihy, tak jsem si ji půjčila. Začátek však byl nějaký divný, myslela jsem, že ji vrátím nepřečtenou. Pak jsem jen tak zalistovala, přečetla odstavec a ucítila vůni. Tahle knížka je těch vůní plná. Vůní země, slunce, vína, oliv a jídla. Nádhera. Není to román, není to cestopis, není to kuchařka a není to ani průvodce Toskánskem. Je to tohle všechno dohromady a ještě něco víc.

Já, která nerada vařím /moje kuchyně spíš připomíná čítárnu nebo knihovnu/ jsem dostala chuť zkusit všechna ta voňavá jednoduchá jídla. A také je zkusím, aspoň některá.

Podle mne je znát, že autorka je víc šéfkuchařkou než spisovatelkou. Myslím si však, že barvy a chutě Toskánska a lidiček, kteří zde žijí, nám dokázala vylíčit velice živě.

Další + knihy je, že ji použiju do letošní výzvy

Tisíc dnů v Toskánsku je autobiografický román plný chutí, smyslů, lásky, života a každodenních starostí. Obsahuje hromady výborných receptů na toskánská jídla, u kterých se vám budou sbíhat sliny. Je to příběh plný životní moudrosti, laskavý, milý, lidský… Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách

Veľmi pekný pohľad na Toskánsko, ich zvyky, ľudí... ale niečo mi tam chýbalo, možno trošku zápletka.

Oddechový příběh a kulinární zážitky z půvabného Toskánska, Hned jsem zatoužila tam být...
To je příběh pro letní dny.

Nebyla to špatná kniha, ale už jsem jich o lidech, kteří se přesunuli na italský venkov několik a lepších. Byl jsem často na rozpacích, jestli je to autobiografie, literatura faktu nebo velmi řídký román. Summa summárum kniha neurazí ale ani neuchvátí.

Lepší 3 hvězdičky. I když v popisovaném prostředí je autorka "straniera", přece jen se tato kniha od podobných titulů v lecčem odlišuje. Možná díky svým italským kořenům pronikla do mentality lidí z vesnice hlouběji, než bývá zvykem. A díky tomu, že se nezaměřuje jen na své zážitky a pocity, ale dává dostatek prostoru i Barlozzovi a ostatním obyvatelům, má rozměr navíc.
Každopádně člověk by měl tuto knihu číst najedený, jinak ho recepty a popisy místních jídel a hostin dovedou k vyluxování lednice :-)

no...neurazí nenadchne...